Jacopo Sansovino: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
doplnění životopisu, odkazy, zdroje
značky: možné subjektivní formulace editace z Vizuálního editoru
m →‎Život: link
Řádek 21: Řádek 21:
== Život ==
== Život ==
Vyučil se u sochaře [[Andrea Sansovino|Andrei Sansovina]], jehož příjmení přijal. V roce 1505 odešel do [[Řím]]a. Navrhl zde několik budov a pracoval pro papeže [[Julius II.|Julia II.]], pro nějž restauroval poškozené sochy a vytvořil kopii [[Láokoón a jeho synové|sousoší Laokoona]].<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
Vyučil se u sochaře [[Andrea Sansovino|Andrei Sansovina]], jehož příjmení přijal. V roce 1505 odešel do [[Řím]]a. Navrhl zde několik budov a pracoval pro papeže [[Julius II.|Julia II.]], pro nějž restauroval poškozené sochy a vytvořil kopii [[Láokoón a jeho synové|sousoší Laokoona]].<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
| titul = Jacopo Sansovino {{!}} ARTMUSEUM.CZ
| titul = Jacopo Sansovino {{!}} ARTMUSEUM.CZ | periodikum = www.artmuseum.cz | url = http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=1327 | datum přístupu = 2019-02-22}}</ref>
| periodikum = www.artmuseum.cz
| url = http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=1327
| datum přístupu = 2019-02-22
}}</ref>


V roce 1527 odešel do Benátek, kde založil sochařskou dílnu. Díky podpoře dóžete Andrei Grittiho se roku 1529 stal hlavním stavebním dozorcem a architektem [[Benátky|Benátek]] a začal silně ovlivňovat jejich architektonickou podobu. Mezi jeho vrcholná díla patří [[Biblioteca Marciana|knihovna Sv. Marka]] na [[náměstí Svatého Marka]] (1534-1554), dokončená [[Vincenzo Scamozzi|Vincenzem Scamozzim]] v r. 1591. Jeho dalšími díly jsou Zecca (mincovna, 1537-1545), a Loggetta u kampanily (1537-1549). Do výklenků této stavby vytvořil Sansovino čtyři bronzové sochy. Jeho občanské stavby Palazzo Corner a Palazzo Dolfini nebo obchodní budova Fabbriche Nuove di Rialto jsou stavěny v přísnějším stylu. <ref name=":0" /> Připravil plány na výstavbu řady kostelů. V Benátkách bylo postaveno šest staveb, z nichž tři byly zničeny za [[Napoleon Bonaparte|Napoleonova]] tažení. K nejkrásnějším patří San Francesco della Vigna. <ref name=":2">{{Citace monografie
V roce 1527 odešel do Benátek, kde založil sochařskou dílnu. Díky podpoře dóžete Andrei Grittiho se roku 1529 stal hlavním stavebním dozorcem a architektem [[Benátky|Benátek]] a začal silně ovlivňovat jejich architektonickou podobu. Mezi jeho vrcholná díla patří [[Biblioteca Marciana|knihovna Sv. Marka]] na [[náměstí Svatého Marka]] (1534–1554), dokončená [[Vincenzo Scamozzi|Vincenzem Scamozzim]] v r. 1591. Jeho dalšími díly jsou Zecca (mincovna, 1537–1545), a Loggetta u [[Zvonice svatého Marka]] (1537–1549). Do výklenků této stavby vytvořil Sansovino čtyři bronzové sochy. Jeho občanské stavby Palazzo Corner a Palazzo Dolfini nebo obchodní budova Fabbriche Nuove di Rialto jsou stavěny v přísnějším stylu. <ref name=":0" /> Připravil plány na výstavbu řady kostelů. V Benátkách bylo postaveno šest staveb, z nichž tři byly zničeny za [[Napoleon Bonaparte|Napoleonova]] tažení. K nejkrásnějším patří San Francesco della Vigna. <ref name=":2">{{Citace monografie | příjmení = Codr | jméno = Milan | příjmení2 = | jméno2 = | titul = Přemožitelé času sv. 13 | vydání = 1. | vydavatel = Mezinárodní organizace novinářů | místo = Praha | rok vydání = 1989 | počet stran = | strany = 121-125 | isbn = | kapitola = Jacopo Sansovino}}</ref>
| příjmení = Codr
| jméno = Milan
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Přemožitelé času sv. 13
| vydání = 1.
| vydavatel = Mezinárodní organizace novinářů
| místo = Praha
| rok vydání = 1989
| počet stran =
| strany = 121-125
| isbn =
| kapitola = Jacopo Sansovino
}}</ref>


Dostal nabídky pracovat pro francouzského krále [[František I. Francouzský|Františka I.]] i anglického [[Jindřich VIII. Tudor|Jindřicha VIII.]], ale Benátky již nikdy neopustil.
Dostal nabídky pracovat pro francouzského krále [[František I. Francouzský|Františka I.]] i anglického [[Jindřich VIII. Tudor|Jindřicha VIII.]], ale Benátky již nikdy neopustil.

Verze z 1. 1. 2020, 11:41

Jacopo Sansovino
Narození2. července 1486
Florencie
Úmrtí27. listopadu 1570 (ve věku 84 let)
Benátky
Povoláníarchitekt a sochař
DětiFrancesco Sansovino
Významná dílaSan Giovanni dei Fiorentini
Palazzo Corner
Piazza della Loggia
Bacco
Loggetta of Sansovino
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacopo d'Antonio Sansovino, původním jménem Jacopo Tatti (2. července 1486, Florencie – 27. listopadu 1570, Benátky) byl italský sochař a architekt. Představitel vrcholné renesance a manýrismu.[1]

Život

Vyučil se u sochaře Andrei Sansovina, jehož příjmení přijal. V roce 1505 odešel do Říma. Navrhl zde několik budov a pracoval pro papeže Julia II., pro nějž restauroval poškozené sochy a vytvořil kopii sousoší Laokoona.[2]

V roce 1527 odešel do Benátek, kde založil sochařskou dílnu. Díky podpoře dóžete Andrei Grittiho se roku 1529 stal hlavním stavebním dozorcem a architektem Benátek a začal silně ovlivňovat jejich architektonickou podobu. Mezi jeho vrcholná díla patří knihovna Sv. Marka na náměstí Svatého Marka (1534–1554), dokončená Vincenzem Scamozzim v r. 1591. Jeho dalšími díly jsou Zecca (mincovna, 1537–1545), a Loggetta u Zvonice svatého Marka (1537–1549). Do výklenků této stavby vytvořil Sansovino čtyři bronzové sochy. Jeho občanské stavby Palazzo Corner a Palazzo Dolfini nebo obchodní budova Fabbriche Nuove di Rialto jsou stavěny v přísnějším stylu. [1] Připravil plány na výstavbu řady kostelů. V Benátkách bylo postaveno šest staveb, z nichž tři byly zničeny za Napoleonova tažení. K nejkrásnějším patří San Francesco della Vigna. [3]

Dostal nabídky pracovat pro francouzského krále Františka I. i anglického Jindřicha VIII., ale Benátky již nikdy neopustil.

V roce 1545 byl uvězněn, když se propadla střecha veřejné knihovny, na které v té době pracoval. Byl též odvolán ze svého úřadu. U soudu se však obhájil, zejména díky přímluvě Tiziana a Pietro Aretina, a tak byl propuštěn a roku 1549 se vrátil i do úřadu.[2][3]


Reference

  1. ↑ a b HUYGHE, René; PALLUCCHINI, Rodolfo. Umění renesance a baroku. 1.. vyd. Praha: Odeon, 1970. (Umění a lidstvo - Larousse). 01-533-70. Kapitola Cinquecento v Benátkách, s. 136. 
  2. ↑ a b Jacopo Sansovino | ARTMUSEUM.CZ. www.artmuseum.cz [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b CODR, Milan. Přemožitelé času sv. 13. 1.. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Jacopo Sansovino, s. 121-125. 


Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jacopo_Sansovino&oldid=17990952“