Uhlířství: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Oprava pravopisu (i/y)
Řádek 12: Řádek 12:
| datum_přístupu = 2017-07-12}}</ref>
| datum_přístupu = 2017-07-12}}</ref>


Osoba provozující toto řemeslo je nazývána '''uhlíř'''. Jakožto důležití specialisté požívali uhlíři od středověku [[Privilegium|zvláštních práv a výsad]]. Díky netypickému způsobu života a obživy tvořili v rámci venkovské společnosti vlastní [[Subkultura|subkulturu]]. Profesně se uhlíři organizovali do [[cech]]ů. V [[České země|Českých zemích]] byl významný například [[Cech kutnohorských uhlířů]]. V 16. století ale uhlíři své výsady ztratily a ve změněných ekonomických a výrobních podmínkách se z nich stali námezdní dělníci pracující pro hutní provozy. V 18. a 19. století byli uhlíři vnímáni už převážně jako chudí a podivínští lidé z lesů, stali se v podstatě jednou ze [[Sociální vyloučení|sociálně vyloučených skupin]]. Uhlíř se stal také jedním z typologizovaných hrdinů [[Folklór|folklorních]] příběhů.<ref name="Vesmír" />
Osoba provozující toto řemeslo je nazývána '''uhlíř'''. Jakožto důležití specialisté požívali uhlíři od středověku [[Privilegium|zvláštních práv a výsad]]. Díky netypickému způsobu života a obživy tvořili v rámci venkovské společnosti vlastní [[Subkultura|subkulturu]]. Profesně se uhlíři organizovali do [[cech]]ů. V [[České země|Českých zemích]] byl významný například [[Cech kutnohorských uhlířů]]. V 16. století ale uhlíři své výsady ztratili a ve změněných ekonomických a výrobních podmínkách se z nich stali námezdní dělníci pracující pro hutní provozy. V 18. a 19. století byli uhlíři vnímáni už převážně jako chudí a podivínští lidé z lesů, stali se v podstatě jednou ze [[Sociální vyloučení|sociálně vyloučených skupin]]. Uhlíř se stal také jedním z typologizovaných hrdinů [[Folklór|folklorních]] příběhů.<ref name="Vesmír" />


Z Českých zemí začalo mizet tradiční uhlířství na konci 19. století, kdy železárny začaly používat kamenné uhlí, k úplnému vymizení řemesla došlo během 50. a 60. let 20. století. Většina dřevěného uhlí se do Česka dováží z mimoevropského prostoru nebo se vyrábí industriálním způsobem v tzv. [[retortová pec|retortových pecích]]. Tradiční pálení uhlí se občas provozuje jako popularizační či turistická akce, v německy mluvících zemích je uhlířství zapsáno na [[Mistrovská díla ústního a nehmotného dědictví lidstva|seznam světového nehmotného dědictví UNESCO]]. Řemeslo částečně přežívá v jihovýchodní Evropě a v mnoha dalších [[Rozvojová země|rozvojových zemích]].<ref name="Vesmír" />
Z Českých zemí začalo mizet tradiční uhlířství na konci 19. století, kdy železárny začaly používat kamenné uhlí, k úplnému vymizení řemesla došlo během 50. a 60. let 20. století. Většina dřevěného uhlí se do Česka dováží z mimoevropského prostoru nebo se vyrábí industriálním způsobem v tzv. [[retortová pec|retortových pecích]]. Tradiční pálení uhlí se občas provozuje jako popularizační či turistická akce, v německy mluvících zemích je uhlířství zapsáno na [[Mistrovská díla ústního a nehmotného dědictví lidstva|seznam světového nehmotného dědictví UNESCO]]. Řemeslo částečně přežívá v jihovýchodní Evropě a v mnoha dalších [[Rozvojová země|rozvojových zemích]].<ref name="Vesmír" />

Verze z 29. 12. 2019, 19:22

Německý uhlíř vedle částečně postaveného milíře
Slovinští uhlíři na začátku 20. století
Různé typy milířů a uhlířských pracovišť na ilustraci z francouzské Encyklopedie (1763)

Uhlířství je řemeslo, při kterém je ze dřeva pálením v milířích vyráběno dřevěné uhlí. Jde o jedno z nejstarších řemesel vůbec – výroba dřevěného uhlí byla známa již v pravěku a je pevně spjata s počátky metalurgie v eneolitu. Největší rozmach zažilo uhlířství ve středověku a novověku, dřevěné uhlí bylo nezbytnou surovinou pro výrobu kovů, skla a střelného prachu. Úpadek výroby nastal v 19. století, kdy začalo uhlí dřevěné být nahrazováno uhlím kamenným.[1]

Osoba provozující toto řemeslo je nazývána uhlíř. Jakožto důležití specialisté požívali uhlíři od středověku zvláštních práv a výsad. Díky netypickému způsobu života a obživy tvořili v rámci venkovské společnosti vlastní subkulturu. Profesně se uhlíři organizovali do cechů. V Českých zemích byl významný například Cech kutnohorských uhlířů. V 16. století ale uhlíři své výsady ztratili a ve změněných ekonomických a výrobních podmínkách se z nich stali námezdní dělníci pracující pro hutní provozy. V 18. a 19. století byli uhlíři vnímáni už převážně jako chudí a podivínští lidé z lesů, stali se v podstatě jednou ze sociálně vyloučených skupin. Uhlíř se stal také jedním z typologizovaných hrdinů folklorních příběhů.[1]

Z Českých zemí začalo mizet tradiční uhlířství na konci 19. století, kdy železárny začaly používat kamenné uhlí, k úplnému vymizení řemesla došlo během 50. a 60. let 20. století. Většina dřevěného uhlí se do Česka dováží z mimoevropského prostoru nebo se vyrábí industriálním způsobem v tzv. retortových pecích. Tradiční pálení uhlí se občas provozuje jako popularizační či turistická akce, v německy mluvících zemích je uhlířství zapsáno na seznam světového nehmotného dědictví UNESCO. Řemeslo částečně přežívá v jihovýchodní Evropě a v mnoha dalších rozvojových zemích.[1]

Literatura

  • HLÁVKA, Jiří; KADERA, Jiří. Historie železářství a uhlířství v Českém lese. Planá: Hornicko-historický spolek, 2010. S. 435. (česky, německy) 
  • KŘIVÁNEK, J. Řemesla, kterým už dávno odzvonilo – Uhlířství. VLS. Červen 2007. 
  • KULHÁNOVÁ, Petra. Uhlíři, máš zaplacené daně?. Lesnická práce. Čís. 5/11. Dostupné online. 

Reference

  1. a b c WOITSCH, Jiří. Vážení ďáblovi pacholci. Vesmír [online]. 2017-06-05 [cit. 2017-07-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy

  • WOITSCH, Jiří. Vážení ďáblovi pacholci. Vesmír [online]. 2017-06-05 [cit. 2017-07-12]. Dostupné online.