Nikolai Frederik Severin Grundtvig: Porovnání verzí
{{Pracuje se}} |
život - {{Pracuje se}} |
||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
== Život == |
== Život == |
||
Pocházel z rodiny ortodoxního [[Luteránství|luteránského]] kněze z Udby v jihovýchodním [[Sjælland (region)|Sjællandu]]. Od roku 1798 studoval na latinské katedrální škole v [[Aarhus]]u a roku 1801 byl přijat ke studiu [[teologie]] na [[Kodaňská univerzita|Kodaňské univerzitě]]. Po vlivem přednášek [[Dánové|dánsko]]-[[Němci|německého]] [[filosof]]a [[Henrik Steffens|Henrika Steffense]] přijal za své myšlenky německého |
Pocházel z rodiny ortodoxního [[Luteránství|luteránského]] kněze z Udby v jihovýchodním [[Sjælland (region)|Sjællandu]]. Od roku 1798 studoval na latinské katedrální škole v [[Aarhus]]u a roku 1801 byl přijat ke studiu [[teologie]] na [[Kodaňská univerzita|Kodaňské univerzitě]]. Po vlivem přednášek [[Dánové|dánsko]]-[[Němci|německého]] [[filosof]]a [[Henrik Steffens|Henrika Steffense]] přijal za své myšlenky německého romantismu o původní jednotě a harmonii, k niž lidstvo opět zamíří po překonání soupeřících sil.<ref name="REF1"/> |
||
Teologickou zkoušku složil roku 1803, duchovní služba jej ale nepřitahovala. Stal se domácím učitelem v rodině na ostrově [[Langeland]] a studoval [[Johann Wolfgang von Goethe|Goethovu]] a [[Friedrich Schiller|Schillerovu]] poesii, německou filosofii a [[island]]ské [[Sága|ságy]]. Zajínal se o [[Severská mytologie|severskou mytologii]], kterou vykládal jako boj mezi duchovní silou a surovo hmotou. Roku 1808 se vrátil do Kodaně. Postihla jej těžká duševní choroba ([[Bipolární afektivní porucha|maniodepresivní psychóza]]), po jejímž překonání se navrátil k ideám křes%anství. Roku 1811 byl vysvěcen na kněze a byl pak nějaký čas kaplanem u svého otce. Po jeho smrti roku 1813 se opět vrátil do Kodaně, kde ve svých přednáškách vystupoval proti tehdejšímu racionalistickému směru představovaném teologem a politikem [[Henrik Nicolai Clausen|Nenrikem Clausenem]] a svými luthersko-reformačními kázáními si znepřátelil církev.<ref name="OTTA">''[[Ottův slovník naučný]]''. 10. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1998. S. 539.</ref> |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
=== Reference === |
=== Reference === |
||
Verze z 4. 12. 2019, 23:49
| Nikolai Frederik Severin Grundtvig | |
|---|---|
 | |
| Narození | 8. září 1783 Udby |
| Úmrtí | 2. září 1872 (ve věku 88 let) Kodaň |
| Místo pohřbení | Claraský hřbitov |
| Pseudonym | N.F.S. Grundtvig |
| Povolání | básník, historik, filosof, teolog, spisovatel, pastor, politik, titulární biskup a filolog |
| Národnost | dánská |
| Alma mater | Kodaňská univerzita Aarhus Katedralskole |
| Témata | filozofie |
| Literární hnutí | romantismus |
| Významná díla | Hil dig, frelser og forsoner (žalm) |
| Ocenění | rytíř Řádu Dannebrog (1840) |
| Manžel(ka) | Elisabeth Christina Margrethe Blicher (1818–1851) Ane Marie Elise Toft (1851–1854) Asta Grundtvig (1858–1872) |
| Děti | Svend Grundtvig Johan Grundtvig Asta Marie Elisabeth Frijs Grundtvig Frederik Lange Grundtvig Meta Grundtvig |
| Příbuzní | Otto Grundtvig (sourozenec) Henrich Steffens (bratranec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nikolai Frederik Severin Grundtvig (8. září 1783, Udby – 2. září 1872, Kodaň) byl dánský básník, historik, filosof, teolog, spisovatel, pastor, politik, titulární biskup a filolog období romantismu. Je jednou z nejvýznamějších osob dánské historie, na jehoý myšlenkách vyrostlo dánské národní uvědomění. Zásadním způsobem ovlivnil dánskou státní církev, politický systém a teroii i praxi vzdělávání ve své vlasti.[1]
Život
Pocházel z rodiny ortodoxního luteránského kněze z Udby v jihovýchodním Sjællandu. Od roku 1798 studoval na latinské katedrální škole v Aarhusu a roku 1801 byl přijat ke studiu teologie na Kodaňské univerzitě. Po vlivem přednášek dánsko-německého filosofa Henrika Steffense přijal za své myšlenky německého romantismu o původní jednotě a harmonii, k niž lidstvo opět zamíří po překonání soupeřících sil.[1]
Teologickou zkoušku složil roku 1803, duchovní služba jej ale nepřitahovala. Stal se domácím učitelem v rodině na ostrově Langeland a studoval Goethovu a Schillerovu poesii, německou filosofii a islandské ságy. Zajínal se o severskou mytologii, kterou vykládal jako boj mezi duchovní silou a surovo hmotou. Roku 1808 se vrátil do Kodaně. Postihla jej těžká duševní choroba (maniodepresivní psychóza), po jejímž překonání se navrátil k ideám křes%anství. Roku 1811 byl vysvěcen na kněze a byl pak nějaký čas kaplanem u svého otce. Po jeho smrti roku 1813 se opět vrátil do Kodaně, kde ve svých přednáškách vystupoval proti tehdejšímu racionalistickému směru představovaném teologem a politikem Nenrikem Clausenem a svými luthersko-reformačními kázáními si znepřátelil církev.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Slovník severských spisovatelů, Praha: Libri 1998. S. 180-181.
- ↑ Ottův slovník naučný. 10. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1998. S. 539.
