Radomil Eliška: Porovnání verzí
Doplnění žáci značka: editace z Vizuálního editoru |
Bez shrnutí editace značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - osoba |
{{Infobox - osoba |
||
| místo úmrtí = [[Praha]]}} |
|||
{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo= |
{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo= |
||
{{Příbuzný|manželka|Věra Elišková}} |
{{Příbuzný|manželka|Věra Elišková}} |
Verze z 25. 11. 2019, 15:42
Radomil Eliška | |
---|---|
Narození | 6. dubna 1931 Podbořany |
Úmrtí | 1. září 2019 (ve věku 88 let) Praha |
Alma mater | Janáčkova akademie múzických umění |
Povolání | dirigent, pedagog a hudební pedagog |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
manželka | Věra Elišková |
---|---|
syn | Martin Eliška |
syn | Petr Eliška |
Radomil Eliška (6. dubna 1931 Podbořany – 1. září 2019 Praha) byl český dirigent.
Život a dílo
Byl absolventem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, kde studoval dirigování u Břetislava Bakaly. Jeho dalšími pedagogy byli František Stupka, Bohumír Liška a Josef Veselka. Po působení v orchestru Armádního uměleckého souboru a orchestru Mladých symfoniků stál jako hlavní dirigent celá dvě desetiletí (1969–1990) v čele Karlovarského symfonického orchestru, který pod jeho vedením dosáhl pozoruhodné interpretační úrovně. S orchestrem mimo jiné vystoupil na Pražském jaru, podnikl řadu koncertních zájezdů (zejména do Španělska a Německa) a nahrál s ním řadu gramofonových desek a rozhlasových snímků. Poté přijal místo šéfdirigenta Západočeského symfonického orchestru (1991–1996). Také tento soubor zaznamenal velmi záhy radikální změnu svých výkonů.
Radomil Eliška hostoval u dirigentského pultu všech našich předních orchestrů, řídil symfonická tělesa v mnoha evropských zemích.
Své celoživotní zkušenosti zůročil při hostování v Japonsku, kde mezi lety 2004 - 2017 odřídil 82 koncertů, z nichž řada byla vydána na CD. Nejčastěji vystupoval se Sapporo Sympohony Orchestra. Poprvé s ním spolupracoval v roce 2006, v roce 2008 se se stal hlavním hostujícím dirigentem tohoto tělesa a v roce 2015 jeho čestným dirigentem. Deset let navštěvoval Sapporo 2x ročně, odřídil celkem 42 koncertů z nichž bylo 14 nahráno na CD.
Odborná kritika vyzdvihovala především jeho spontánní hudebnost, výrazovou intenzitu, rytmickou pregnanci a smysl pro stavbu interpretovaných děl. Mnoho českých autorů vděčí R. Eliškovi za premiéru nejednoho ze svých děl, obzvláště v období jeho karlovarského působení.
Významná je i jeho pedagogická činnost. Od roku 1978 vyučoval na Akademii múzických umění v Praze, kde byl v roce 1986 jmenován docentem a roku 1996 profesorem dirigování. Vychoval celou řadu mladých dirigent, mezi jeho žáky patřili Jakub Hrůša, Tomáš Netopil a dále například Leoš Svárovský, Jaroslav Brych, Vojtěch Spurný, Tomáš Brauner, Marko Ivanović, Lukáš Vasilek, Marek Štryncl a řada dalších.
Od roku 2001 do roku 2013 byl předsedou Společnosti Antonína Dvořáka.
Radomil Eliška zemřel 1. září 2019 ve věku 88 let.[1]
Osobní život
S manželkou Věrou měl dva syny. Starší Martin Eliška je pedagogem na gymnáziu, mladší Petr Eliška je ředitelem Základní školy T. G. Masaryka v Lysé nad Labem - Litoli.
Odkazy
Reference
- ↑ Zemřel český dirigent a pedagog Radomil Eliška [online]. Operaplus.cz, 2019-09-01 [cit. 2019-09-01]. Dostupné online.
Literatura
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 128.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 291.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Radomil Eliška
- Radomil Eliška v Českém hudebním slovníku osob a institucí
- Radomil Eliška na stránkách HAMU
- Společnost Antonína Dvořáka
- Rozhovor s Radomilem Eliškou v Telefonotéce na vltava-rozhlas.cz
- Rozhovor s Radomilem Eliškou v Časopise Harmonie
- Kondolence na webových stránkách Sapporo Symphony Orchestra
- Nekrolog na stránkách Magazínu České filharmonie