Richard von Weizsäcker: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
6.
es, comm z wd
Řádek 15: Řádek 15:
Narodil se v rodině diplomata [[Ernst von Weizsäcker|Ernsta von Weizsäckera]] a Marianny von Weizsäcker (dcera královského generálního adjutanta Fritze von Graevenitz) a s rodiči pobýval v [[Basilej]]i, v [[Kodaň|Kodani]], v [[Oslo|Oslu]], v [[Bern]]u a od roku [[1936]] v Berlíně. Po maturitě v roce 1937 studoval filosofii a historii v [[Oxford]]u a v [[Grenoble|Grenoblu]]. Po válce, během níž byl několikrát raněn, vystudoval práva a historii v [[Göttingen]]u, pracoval jako advokát a podnikový právník, později v představenstvu velkých firem. Roku [[1953]] se oženil s M. von Kretschmann, s níž má čtyři děti.
Narodil se v rodině diplomata [[Ernst von Weizsäcker|Ernsta von Weizsäckera]] a Marianny von Weizsäcker (dcera královského generálního adjutanta Fritze von Graevenitz) a s rodiči pobýval v [[Basilej]]i, v [[Kodaň|Kodani]], v [[Oslo|Oslu]], v [[Bern]]u a od roku [[1936]] v Berlíně. Po maturitě v roce 1937 studoval filosofii a historii v [[Oxford]]u a v [[Grenoble|Grenoblu]]. Po válce, během níž byl několikrát raněn, vystudoval práva a historii v [[Göttingen]]u, pracoval jako advokát a podnikový právník, později v představenstvu velkých firem. Roku [[1953]] se oženil s M. von Kretschmann, s níž má čtyři děti.


Po studiu pracoval Weizsäcker od r. 1947 do začátku 1949 jako asistent právního zástupce/advokáta, který byl obhájcem jeho otce. Během [[Norimberský proces|Norimberského procesu]] s válečnými zločinci byl tak zvaným pomocným obhájcem svého otce, který byl odsouzen k sedmi - později k pěti letům vazby.
Po studiu pracoval Weizsäcker od roku 1947 do začátku 1949 jako asistent právního zástupce/advokáta, který byl obhájcem jeho otce. Během [[Norimberský proces|Norimberského procesu]] s válečnými zločinci byl tak zvaným pomocným obhájcem svého otce, který byl odsouzen k sedmi - později k pěti letům vazby.


Od roku [[1954]] byl Weizsäcker členem CDU, v letech [[1969]] až [[1981]] poslancem německého spolkového [[parlament]]u (''Bundestag''), v letech [[1979]] až [[1981]] jeho místopředsedou. V roce [[1974]] poprvé kandidoval na úřad spolkového prezidenta a v letech [[1979]] až [[1983]] byl primátorem města Berlína. 23. května 1984 byl zvolen spolkovým prezidentem a 21. května 1989 potvrzen na další volební období. Po svém zvolení pozastavil své členství v CDU a ani po skončení svého mandátu je neobnovil. Naopak v roce 1992 ostře kritizoval německé politické strany, že mají přílišný vliv, osobují si téměř ústavní pravomoci a přitom nepodléhají žádné kontrole.
Od roku [[1954]] byl Weizsäcker členem CDU, v letech [[1969]] až [[1981]] poslancem německého spolkového [[parlament]]u (''Bundestag''), v letech [[1979]] až [[1981]] jeho místopředsedou. V roce [[1974]] poprvé kandidoval na úřad spolkového prezidenta a v letech [[1979]] až [[1983]] byl primátorem města Berlína. 23. května 1984 byl zvolen spolkovým prezidentem a 21. května 1989 potvrzen na další volební období. Po svém zvolení pozastavil své členství v CDU a ani po skončení svého mandátu je neobnovil. Naopak v roce 1992 ostře kritizoval německé politické strany, že mají přílišný vliv, osobují si téměř ústavní pravomoci a přitom nepodléhají žádné kontrole.
Řádek 265: Řádek 265:
=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===
* {{Commons}}
* {{Commons}}
* {{Commonscat|Richard von Weizsäcker}}
* {{Commonscat}}
* {{de}} [https://web.archive.org/web/20080108172556/http://www.humboldt-forum-recht.de/deutsch/2-1996/index.html Richard Weizsäcker: ''Alles steht und fällt mit dem politischen Willen der Mitglieder'']
* {{de}} [https://web.archive.org/web/20080108172556/http://www.humboldt-forum-recht.de/deutsch/2-1996/index.html Richard Weizsäcker: ''Alles steht und fällt mit dem politischen Willen der Mitglieder'']
* {{de}} [https://web.archive.org/web/20071128051927/http://www.bundespraesident.de/-,11066/Richard-v.-Weizaecker.htm Životopis na www.bundespraesident.de]
* {{de}} [https://web.archive.org/web/20071128051927/http://www.bundespraesident.de/-,11066/Richard-v.-Weizaecker.htm Životopis na www.bundespraesident.de]
Řádek 271: Řádek 271:
* {{de}} [http://www.dhm.de/lemo/html/dokumente/NeueHerausforderungen_redeVollstaendigRichardVonWeizsaecker8Mai1985/ Projev R. v. Weizsäckera 8. května 1985]
* {{de}} [http://www.dhm.de/lemo/html/dokumente/NeueHerausforderungen_redeVollstaendigRichardVonWeizsaecker8Mai1985/ Projev R. v. Weizsäckera 8. května 1985]
* {{de}} [https://web.archive.org/web/20190110032859/http://berlinerkonferenz.eu/ Europa eine Seele geben]
* {{de}} [https://web.archive.org/web/20190110032859/http://berlinerkonferenz.eu/ Europa eine Seele geben]
{{Prezidenti Německa}}


{{Prezidenti Německa}}
{{Autoritní data}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Lidé|Německo|Politika}}
{{Portály|Lidé|Německo|Politika}}

{{DEFAULTSORT:Weizsäcker, Richard von}}
{{DEFAULTSORT:Weizsäcker, Richard von}}
[[Kategorie:Prezidenti Německa]]
[[Kategorie:Prezidenti Německa]]

Verze z 20. 11. 2019, 10:14

Richard von Weizsäcker
6. prezident Spolkové republiky Německo
Ve funkci:
1984 – 1994
PředchůdceKarl Carstens
NástupceRoman Herzog
Stranická příslušnost
ČlenstvíKřesťanskodemokratická unie (od 1954)

Rodné jménoRichard Karl Freiherr von Weizsäcker
Narození15. dubna 1920
Nový zámek
Úmrtí31. ledna 2015 (ve věku 94 let)
Berlín, NěmeckoNěmecko Německo
Místo pohřbeníDahlemský lesní hřbitov
ChoťMarianne von Weizsäckerová (od 1953)
RodičeErnst von Weizsäcker a Marianne von Weizsäckerová
DětiRobert K. von Weizsäcker
Andreas von Weizsäcker
Beatrice von Weizsäckerová
Fritz von Weizsäcker
PříbuzníKarl von Weizsäcker (děd)
Viktor von Weizsäcker (strýc)
Carl Friedrich von Weizsäcker (bratr)
SídloBasilej (1920–1924), Kodaň (1924–1926), Oslo (1931–1933), Bern (1933–1936) a Berlín (od 1936)
Alma materUniverzita v Göttingenu (1945–1955)
Balliolova kolej
Oxfordská univerzita
Profesepolitik, advokát a voják
Náboženstvíluteránství
OceněníŽelezný kříž 2. třídy (1941)
Železný kříž 1. třídy (1944)
medaile Ernsta Reutera (1982)
velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1984)
Cena Theodora Heusse (1984)
… více na Wikidatech
PodpisRichard von Weizsäcker, podpis
CommonsRichard von Weizsäcker
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Karl svobodný pán von Weizsäcker (15. dubna 1920 Stuttgart31. ledna 2015 Berlín[1]) byl německý diplomat a politik (CDU), v letech 1981–1984 byl primátorem západního Berlína a v letech 19841994 šestým prezidentem Spolkové republiky Německo.

Život a politická kariéra

Narodil se v rodině diplomata Ernsta von Weizsäckera a Marianny von Weizsäcker (dcera královského generálního adjutanta Fritze von Graevenitz) a s rodiči pobýval v Basileji, v Kodani, v Oslu, v Bernu a od roku 1936 v Berlíně. Po maturitě v roce 1937 studoval filosofii a historii v Oxfordu a v Grenoblu. Po válce, během níž byl několikrát raněn, vystudoval práva a historii v Göttingenu, pracoval jako advokát a podnikový právník, později v představenstvu velkých firem. Roku 1953 se oženil s M. von Kretschmann, s níž má čtyři děti.

Po studiu pracoval Weizsäcker od roku 1947 do začátku 1949 jako asistent právního zástupce/advokáta, který byl obhájcem jeho otce. Během Norimberského procesu s válečnými zločinci byl tak zvaným pomocným obhájcem svého otce, který byl odsouzen k sedmi - později k pěti letům vazby.

Od roku 1954 byl Weizsäcker členem CDU, v letech 19691981 poslancem německého spolkového parlamentu (Bundestag), v letech 19791981 jeho místopředsedou. V roce 1974 poprvé kandidoval na úřad spolkového prezidenta a v letech 19791983 byl primátorem města Berlína. 23. května 1984 byl zvolen spolkovým prezidentem a 21. května 1989 potvrzen na další volební období. Po svém zvolení pozastavil své členství v CDU a ani po skončení svého mandátu je neobnovil. Naopak v roce 1992 ostře kritizoval německé politické strany, že mají přílišný vliv, osobují si téměř ústavní pravomoci a přitom nepodléhají žádné kontrole.

Jako spolkový prezident se podílel na sjednocení Německa a zejména na urovnání vztahů se sousedními zeměmi. V letech 1990 a 1991 navštívil na pozvání prezidenta Václava Havla také Československo a 15. března 1990 se v Praze omluvil za okupaci našich zemí. Richard von Weizsäcker byl vynikající řečník a některé jeho projevy (např. ke 40. výročí konce druhé světové války 8. května 1985) byly právem proslulé.

V letech 1964 až 1970 a 1979 až 1981 předsedal Weizsäcker sněmům německé evangelické církve (EKD), v letech 1967 až 1984 byl členem synody a rady této církve. Kromě toho byl členem správních rad a kuratorií řady nadací, iniciativy „Dát Evropě duši“ a byl čestným členem Římského klubu (pozor na záměnu - člen Římského klubu je jeho synovec, Ernst U. von Weizsäcker). Byl držitelem 15 čestných doktorátů (1996 na Karlově univerzitě v Praze), mnoha vyznamenání a čestných titulů (např. Nansenovy ceny).

Vyznamenání

Stát Stuha Název Datum udělení
ČeskoČesko Česko Řád Bílého lva I. třídy[2] 2003
DánskoDánsko Dánsko rytíř Řádu slona[3] 1989, 25. dubna
FinskoFinsko Finsko velkokříž s řetězem Řádu bílé růže[4] 1985
GuatemalaGuatemala Guatemala velkodůstojník Řádu Quetzala[5] 1987
Řád Antonia José de Irisarri 1987
IslandIsland Island velkokříž s řetězem Řádu islandského sokola 1988, 4. července
ItálieItálie Itálie velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku[6] 1986, 24. dubna
LucemburskoLucembursko Lucembursko rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva[7] 1988
MaďarskoMaďarsko Maďarsko velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky 1995
MalajsieMalajsie Malajsie čestný člen Řádu říšské koruny[8] 1987
MaltaMalta Malta Národní řád za zásluhy[9] 1990, 22. října
NěmeckoNěmecko Německo Železný kříž II. třídy 1941
Železný kříž I. třídy 1944
velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 1975
velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 1984
NizozemskoNizozemsko Nizozemsko velkokříž Řádu nizozemského lva
NorskoNorsko Norsko velkokříž Řádu svatého Olafa 1986
PolskoPolsko Polsko velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky[10] 1994
PortugalskoPortugalsko Portugalsko velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha[11] 1989, 19. června
Spojené královstvíSpojené království Spojené království Královský Viktoriin řetěz 1992
čestný rytíř velkokříže Řádu lázně[12][13]
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko velkokříž s řetězem Řádu Karla III.[14] 1986, 21. února
ŠvédskoŠvédsko Švédsko Řád Serafínů[15][16] 1988, 16. května
Bádensko-WürttemberskoBádensko-Württembersko Bádensko-Württembersko Řád za zásluhy Bádenska-Württemberska 1995, 29. dubna

Citáty

  • "Schopnosti, jaké vyžaduje vysoký úřad, jsou jiného druhu než ty, kterých je třeba, aby se k němu člověk dostal. Jak často se stane, že by měl kandidát obojí?"
  • "Přítel rozhovoru je také přítelem míru, který lze založit jen na rozhovoru mezi lidmi."
  • "Kdo zavírá oči před minulostí, je slepý pro přítomnost."
  • "Mladí nejsou odpovědni za to, co se tenkrát stalo. Jsou však odpovědni za to, co se z toho v dějinách stane." (Řeč 8. května 1985 v Bundestagu)
  • "Byl jsem a stále jsem přesvědčen, že dobrý Evropan nemusí být špatný vlastenec." (Řeč před britským parlamentem 1986)
  • "Vlastenectví znamená mít rád vlastní; nacionalismus znamená nenávidět ty ostatní."

Fotogalerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Richard von Weizsäcker na německé Wikipedii.

  1. Zemřel Richard von Weizsäcker, první prezident sjednoceného Německa. iDNES.cz [online]. 2015-01-31 [cit. 2017-01-09]. Dostupné online. 
  2. WWW.FG.CZ, 2015, FG Forrest, a s. Seznam vyznamenaných. Pražský hrad [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  3. web.archive.org [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  4. Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  5. Muere Richard von Weizsäcker, primer presidente de la Alemania reunificada. abc [online]. 2015-01-31 [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. (španělsky) 
  6. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  7. SCHOOS, JEAN. Die orden und Ehrenzeichen des Grossherzogtums Luxemburg. Luxemburg: Sankt-Paulus-Druckerei 422 pages s. ISBN 2879630487, ISBN 9782879630489. OCLC 65395144 
  8. http://www.istiadat.gov.my/v8/images/stories/1987.pdf
  9. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  10. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 22 czerwca 1994 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  11. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  12. BRITISH HONOURS AND ORDERS OF CHIVALRY HELD BY OVERSEAS HEADS OF STATE (Hansard, 14 March 1989). api.parliament.uk [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  13. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  14. BOE.es - Documento BOE-A-1986-4903. boe.es [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. 
  15. Nyheter. web.archive.org [online]. 2016-03-05 [cit. 2019-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  16. NORDENVALL, PER. Kungliga Serafimerorden, 1748-1998. [Stockholm?]: Kungl. Maj:ts orden 654 pages s. ISBN 9163067447, ISBN 9789163067440. OCLC 44409530 

Literatura

  • R. von Weizsäcker, Z projevů a statí o dějinách, státu a právu. Praha 1996
  • Projev spolkového prezidenta dr. R. Weizsäckera. Praha 1990
  • R. von Weizsäcker, Čtvero zastavení: vzpomínky politika. Praha 2000

Externí odkazy