Kristian Pavel Lanštják: Porovnání verzí

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
překlepy a formulační úpravy, +odkazy
překlep, drobne doplnění, prolinkovani na ostani stranky, doplneni isbn
Řádek 3: Řádek 3:
}}
}}


'''Kristian Pavel Lanštják''' ([[11. březen|11. března]] [[1892]] [[Horní Dubenky]] – [[16. červenec|16. července]] [[1986]] [[Žižkov|Praha-Žižkov]]) byl prvním farářem 1. sboru [[Českobratrská církev evangelická|Českobratrské církve evangelické]] v Praze-Žižkově ([[Betlémská kaple na Žižkově]]), v letech 1937–1951 byl seniorem [[Pražský seniorát|pražského senioriátu]] Českobratrské církve evangelické. Byl výraznou osobností při rozvoji pražské městské části Žižkova, vysoce vážený ve všech kruzích obyvatelstva bez rozdílu vyznání. Usiloval o sjednocení různých evangelických církví v Čechách a na Moravě. Měl významný podíl v protifašistickém odboji. Zasloužil se o vztahy se Slovenskem a o podporu Lužických Srbů v Čechách i v Německu.
'''Kristian Pavel Lanštják''' ([[11. březen|11. března]] [[1892]] [[Horní Dubenky]] – [[16. červenec|16. července]] [[1986]] [[Žižkov|Praha-Žižkov]]) byl prvním farářem 1. sboru [[Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze 3 – Žižkov I|Českobratrské církve evangelické v Praze-Žižkově]] ([[Betlémská kaple na Žižkově]]), v letech 1937–1951 byl seniorem [[Pražský seniorát|pražského senioriátu]] Českobratrské církve evangelické. Byl výraznou osobností při rozvoji pražské městské části Žižkova, vysoce vážený ve všech kruzích obyvatelstva bez rozdílu vyznání. Usiloval o sjednocení různých evangelických církví v Čechách a na Moravě. Měl významný podíl v protifašistickém odboji. Zasloužil se o vztahy se Slovenskem a o podporu [[Lužičtí Srbové|Lužických Srbů v Čechách]] i v Německu.


== Život ==
== Život ==
[[Soubor:K P Lanstjak rodina.jpg|náhled|K.P. Lanštják r. 1948, jeho rodina: manželka Božena r. Joklova, dcera Eva Čížková, r. Lanštjáková, manžel Otakar Čížek a jejich synové Michael Čížek a Pavel Čížek]]
[[Soubor:K P Lanstjak rodina.jpg|náhled|K.P. Lanštják r. 1958, jeho rodina: manželka Božena r. Joklova, dcera Eva Čížková, r. Lanštjáková, manžel Otakar Čížek a jejich synové Michael Čížek a Pavel Čížek]]
Narodil se jako syn evangelického faráře Pavla Ferdinanda Lanštjáka (8. července 1871 [[Horné Zelenice]] – 21. června 1935 Horní Dubenky), který působil jako přední farář evangelického sboru v Horních Dubenkách, a Milady roz. Pospíšilové (28. července 1871 – 24. září 1972). Jeho otec byl synem luterského faráře Ondřeje Hořislava Lanštjáka (2. prosince 1821 – 25. července 1909), který pocházel z [[Palúdzka|Palúdzky]] u Liptovského Mikuláše na Slovensku. V té době bylo na Slovensku nemilosrdné pronásledování Slováků, Němců a jiných národností žijících v Uhrách, přesto jeho otec uspořádal sbírku na obnovu Národního divadla v Praze, které v té době vyhořelo (tehdy byli slovenští evangelíci silně spjati s těmi českými). Bylo to tehdy bráno jako velezrada. Musel tedy ze Slovenska odejít, rozhodoval se mezi [[Lužice|Lužicí]] (Srbsko) a sborem v Horních Dubenkách (Česko), kde byl jednohlasně zvolen farářem.
Narodil se jako syn evangelického faráře [[Pavel Ferdinand Lanštják|Pavla Ferdinanda Lanštjáka]] (8. července 1871 [[Horné Zelenice]] – 21. června 1935 Horní Dubenky), který působil jako přední farář [[Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Horních Dubenkách|evangelického sboru v Horních Dubenkách]], a Milady roz. Pospíšilové (28. července 1871 [[Libštát]] – 24. září 1972 Horní Dubenky). Jeho otec byl synem luterského faráře Ondřeje Hořislava Lanštjáka (2. prosince 1821 – 25. července 1909), který pocházel z [[Palúdzka|Palúdzky]] u Liptovského Mikuláše na Slovensku. V té době bylo na Slovensku nemilosrdné pronásledování Slováků, Němců a jiných národností žijících v Uhrách, přesto jeho otec uspořádal sbírku na obnovu Národního divadla v Praze, které v té době vyhořelo (tehdy byli slovenští evangelíci silně spjati s těmi českými). Bylo to tehdy bráno jako velezrada. Musel tedy ze Slovenska odejít, rozhodoval se mezi [[Lužice|Lužicí]] (Srbsko) a [[Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Horních Dubenkách|farním sborem v Horních Dubenkách]] (Česko), kde byl jednohlasně zvolen farářem.


Kristián Pavel Lanštják vzhledem k silným evangelickým kořenům byl předurčen pokračovat v tradici farářů, v širší rodině se stal již patnáctým farářem. Vyrůstal v oblasti Horních Dubenek, kde k němu promlouvala minulost počínající husitským vítězstvím u Dubenek r. 1423, kde na popud otce vznikl památník s odkazem k této husitské bitvě u rybníka Bor. <ref>{{Citace monografie
Kristián Pavel Lanštják vzhledem k silným evangelickým kořenům byl předurčen pokračovat v tradici farářů, v širší rodině se stal již patnáctým farářem. Vyrůstal v oblasti Horních Dubenek, kde k němu promlouvala minulost počínající husitským vítězstvím u Dubenek r. 1423, kde na popud otce vznikl [[Pomník padlým vojínům husitským]] s odkazem k této husitské bitvě u rybníka Bor. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Hájek
| příjmení = Hájek
| jméno = Štěpán
| jméno = Štěpán
Řádek 19: Řádek 19:
| místo =
| místo =
| rok vydání = 2000
| rok vydání = 2000
| počet stran =
| počet stran = 248
| strany =
| strany =
| isbn =
| isbn = ISBN 80-86211-14-2
}}</ref> Své jméno Kristian a Pavel nezískal náhodou. Křestní jméno Kristian (Kristův člověk) získal po svém dědovi Kristianu Pospíšilovi (ten byl farářem luterské církve v Humpolci), a Pavel (posel evangelia) po svém otci. Jeho učiteli byli významné osobnosti, jako spisovatel [[Alois Jirásek]]. V letech 1919–1959 byl prvním farářem ČCE v Praze-Žižkově. V mimocírkevní veřejnosti byl zapojen do mnohé kulturní činnosti jako řečník a funkcionář. Po druhé světové válce byl jednatelem [[Společnost přátel Lužice|Společnosti přátel Lužice]] a správcem Lužickosrbského semináře na Malé Straně v Praze. Obnovil Slovanskou komisi při Kostnické jednotě. V šedesátých letech se zasloužil o výzkum zříceniny hradu [[Janštejn|Janštejna]] poblíž Horních Dubenek.<ref>{{Citace elektronické monografie
}}</ref> Své jméno Kristian a Pavel nezískal náhodou. Křestní jméno Kristian (Kristův člověk) získal po svém dědovi Kristianu Pospíšilovi (ten byl farářem luterské církve v Humpolci), a Pavel (posel evangelia) po svém otci. Jeho učiteli byli významné osobnosti, jako spisovatel [[Alois Jirásek]]. V letech 1919–1959 byl prvním farářem ČCE v Praze-Žižkově. V mimocírkevní veřejnosti byl zapojen do mnohé kulturní činnosti jako řečník a funkcionář. Po druhé světové válce byl jednatelem [[Společnost přátel Lužice|Společnosti přátel Lužice]] a správcem Lužickosrbského semináře na Malé Straně v Praze. Obnovil Slovanskou komisi při Kostnické jednotě. V šedesátých letech se zasloužil o výzkum zříceniny hradu [[Janštejn|Janštejna]] poblíž Horních Dubenek.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| příjmení =
Řádek 44: Řádek 44:
=== Církevní služba ===
=== Církevní služba ===


* 3. března 1916 – 1919 vikář v Horních Dubenkách
* 26. prosince 1915 – 1919 vikář v [[Evangelický kostel (Horní Dubenky)|Horních Dubenkách]]
* 15. července 1919 – 31. července 1959 farář v Praze-Žižkově, při Betlémské kapli
* 15. července 1919 – 31. července 1959 farář v Praze - Žižkově, při [[Betlémská kaple na Žižkově|Betlémské kapli]]
* 23. ledna 1938 – 1953 senior pražského senioriátu (17. února 1950 složil v této funkci slib Státnímu úřadu církevnímu v Praze)
* 23. ledna 1938 – 1953 senior pražského senioriátu (17. února 1950 složil v této funkci slib Státnímu úřadu církevnímu v Praze)


== ČCE Žižkov ==
== ČCE Žižkov ==
15. července 1919 přišel jako vikář na Žižkov, který byl teprve 11 let před jeho narozením povýšen na město a v roce 1919 ještě nebyl součástí Prahy (tou se stal až 1. ledna 1922). Církev tehdy tvořil hlouček žižkovských evangelíků. Samostatným se farní sbor na Žižkově stal až v roce 1920 a K. P. Lanštják se 11. ledna 1921 stal jeho prvním farářem. Mladý farář se ihned pustil do práce, nebylo mu zatěžko kázat denně a přednášet na různých veřejných shromážděních. Posluchačů stále přibývalo, vybudoval farní společenství, které mělo 12 000 členů. Tento početný sbor se rozdělil na čtyři farní sbory. První sbor se nacházel v Prokopově ulici č. 4 s Betlémskou kaplí, druhý v Tomkově ulici č. 8 s dvěma církevními domy, třetí ve Strašnicích s církevním domem a modlitebnou, čtvrtý na Žižkově na Jarově s církevní budovou a modlitebnou. Mezi chudými obyvateli rozšířil na 30 000 biblí a zároveň jim pomáhal v zápase s nezaměstnaností a s následky hospodářské krize. Nešlo mu jen o šíření bible, ale také o to, aby jí lidé rozuměli. Proto založil Jednotu písmáků a vydal odvážně Písmákův deník, celkem 24 ročníků, dokud se vydávání neujala synodní rada. V Praze na Jarově dal podnět k založení Občanské záložny, která by sbory podporovala finančně.<ref>{{Citace monografie
15. července 1919 přišel jako vikář na [[Žižkov]], který byl teprve 11 let před jeho narozením povýšen na město a v roce 1919 ještě nebyl součástí Prahy (tou se stal až 1. ledna 1922). Církev tehdy tvořil hlouček žižkovských evangelíků. Samostatným se farní sbor na Žižkově stal až v roce 1920 a K. P. Lanštják se 11. ledna 1921 stal jeho prvním farářem. Mladý farář se ihned pustil do práce, nebylo mu zatěžko kázat denně a přednášet na různých veřejných shromážděních. Posluchačů stále přibývalo, vybudoval farní společenství, které mělo 12 000 členů. Tento početný sbor se rozdělil na čtyři farní sbory. První sbor se nacházel v Prokopově ulici č. 4 s Betlémskou kaplí, druhý v Tomkově ulici č. 8 s dvěma církevními domy, třetí ve Strašnicích s církevním domem a modlitebnou, čtvrtý na Žižkově na Jarově s církevní budovou a modlitebnou. Mezi chudými obyvateli rozšířil na 30 000 biblí a zároveň jim pomáhal v zápase s nezaměstnaností a s následky hospodářské krize. Nešlo mu jen o šíření bible, ale také o to, aby jí lidé rozuměli. Proto založil Jednotu písmáků a vydal odvážně Písmákův deník, celkem 24 ročníků, dokud se vydávání neujala [[Synodní rada Českobratrské církve evangelické|synodní rada.]] V Praze na Jarově dal podnět k založení Občanské záložny, která by sbory podporovala finančně.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Bič
| příjmení = Bič
| jméno = Miloš, prof
| jméno = Miloš, prof

Verze z 19. 11. 2019, 12:48

Kristian Pavel Lanštják
Narození11. března 1892
Horní Dubenky
Úmrtí16. července 1986 (ve věku 94 let)
Praha
Povolánífarář
ZaměstnavatelČeskobratrská církev evangelická
Nábož. vyznáníČeskobratrská církev evangelická
Evangelická církev v Rakousku (1781–1918)
RodičePavel Ferdinand Lanštják[1]
Funkcesenior Pražského seniorátu (1937–1951)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kristian Pavel Lanštják (11. března 1892 Horní Dubenky – 16. července 1986 Praha-Žižkov) byl prvním farářem 1. sboru Českobratrské církve evangelické v Praze-Žižkově (Betlémská kaple na Žižkově), v letech 1937–1951 byl seniorem pražského senioriátu Českobratrské církve evangelické. Byl výraznou osobností při rozvoji pražské městské části Žižkova, vysoce vážený ve všech kruzích obyvatelstva bez rozdílu vyznání. Usiloval o sjednocení různých evangelických církví v Čechách a na Moravě. Měl významný podíl v protifašistickém odboji. Zasloužil se o vztahy se Slovenskem a o podporu Lužických Srbů v Čechách i v Německu.

Život

K.P. Lanštják r. 1958, jeho rodina: manželka Božena r. Joklova, dcera Eva Čížková, r. Lanštjáková, manžel Otakar Čížek a jejich synové Michael Čížek a Pavel Čížek

Narodil se jako syn evangelického faráře Pavla Ferdinanda Lanštjáka (8. července 1871 Horné Zelenice – 21. června 1935 Horní Dubenky), který působil jako přední farář evangelického sboru v Horních Dubenkách, a Milady roz. Pospíšilové (28. července 1871 Libštát – 24. září 1972 Horní Dubenky). Jeho otec byl synem luterského faráře Ondřeje Hořislava Lanštjáka (2. prosince 1821 – 25. července 1909), který pocházel z Palúdzky u Liptovského Mikuláše na Slovensku. V té době bylo na Slovensku nemilosrdné pronásledování Slováků, Němců a jiných národností žijících v Uhrách, přesto jeho otec uspořádal sbírku na obnovu Národního divadla v Praze, které v té době vyhořelo (tehdy byli slovenští evangelíci silně spjati s těmi českými). Bylo to tehdy bráno jako velezrada. Musel tedy ze Slovenska odejít, rozhodoval se mezi Lužicí (Srbsko) a farním sborem v Horních Dubenkách (Česko), kde byl jednohlasně zvolen farářem.

Kristián Pavel Lanštják vzhledem k silným evangelickým kořenům byl předurčen pokračovat v tradici farářů, v širší rodině se stal již patnáctým farářem. Vyrůstal v oblasti Horních Dubenek, kde k němu promlouvala minulost počínající husitským vítězstvím u Dubenek r. 1423, kde na popud otce vznikl Pomník padlým vojínům husitským s odkazem k této husitské bitvě u rybníka Bor. [2] Své jméno Kristian a Pavel nezískal náhodou. Křestní jméno Kristian (Kristův člověk) získal po svém dědovi Kristianu Pospíšilovi (ten byl farářem luterské církve v Humpolci), a Pavel (posel evangelia) po svém otci. Jeho učiteli byli významné osobnosti, jako spisovatel Alois Jirásek. V letech 1919–1959 byl prvním farářem ČCE v Praze-Žižkově. V mimocírkevní veřejnosti byl zapojen do mnohé kulturní činnosti jako řečník a funkcionář. Po druhé světové válce byl jednatelem Společnosti přátel Lužice a správcem Lužickosrbského semináře na Malé Straně v Praze. Obnovil Slovanskou komisi při Kostnické jednotě. V šedesátých letech se zasloužil o výzkum zříceniny hradu Janštejna poblíž Horních Dubenek.[3] Dne 17. července 1917 vstoupil ve svazek manželský s Boženou roz. Joklovou z Humpolce (5. května 1891 Humpolec – 27. řijna 1983 Praha) S ní měl dceru Evu (22. listopadu 1920 Praha – 7. řijna 1988 Praha), která se provdala za plk. Otakara Čížka (1915–1997). K.P. Lanštják měl dva vnuky Michaela (1947–1993) a Pavla (* 1955). Místo jeho posledního odpočinku je v Humpolci na tamním hřbitově.

K.P. Lanštják, gymnázium Jindřichův Hradec, 2. července 1911

Vzdělání

  • jako dítě evangelická škola Horní Dubenky
  • 1903–1905 Jiráskovo gymnazium Praha II. – Nové Město, Resslova 10
  • 1905–1911 gymnázium v Jindřichově Hradci (13. července 1911 maturoval s vyznamenáním)
  • 1911–1913 teologická fakulta ve Vídni (studium bohosloví)
  • 1913–1915 teologická fakulta v Lipsku (složení státní zkoušky)

Církevní služba

  • 26. prosince 1915 – 1919 vikář v Horních Dubenkách
  • 15. července 1919 – 31. července 1959 farář v Praze - Žižkově, při Betlémské kapli
  • 23. ledna 1938 – 1953 senior pražského senioriátu (17. února 1950 složil v této funkci slib Státnímu úřadu církevnímu v Praze)

ČCE Žižkov

15. července 1919 přišel jako vikář na Žižkov, který byl teprve 11 let před jeho narozením povýšen na město a v roce 1919 ještě nebyl součástí Prahy (tou se stal až 1. ledna 1922). Církev tehdy tvořil hlouček žižkovských evangelíků. Samostatným se farní sbor na Žižkově stal až v roce 1920 a K. P. Lanštják se 11. ledna 1921 stal jeho prvním farářem. Mladý farář se ihned pustil do práce, nebylo mu zatěžko kázat denně a přednášet na různých veřejných shromážděních. Posluchačů stále přibývalo, vybudoval farní společenství, které mělo 12 000 členů. Tento početný sbor se rozdělil na čtyři farní sbory. První sbor se nacházel v Prokopově ulici č. 4 s Betlémskou kaplí, druhý v Tomkově ulici č. 8 s dvěma církevními domy, třetí ve Strašnicích s církevním domem a modlitebnou, čtvrtý na Žižkově na Jarově s církevní budovou a modlitebnou. Mezi chudými obyvateli rozšířil na 30 000 biblí a zároveň jim pomáhal v zápase s nezaměstnaností a s následky hospodářské krize. Nešlo mu jen o šíření bible, ale také o to, aby jí lidé rozuměli. Proto založil Jednotu písmáků a vydal odvážně Písmákův deník, celkem 24 ročníků, dokud se vydávání neujala synodní rada. V Praze na Jarově dal podnět k založení Občanské záložny, která by sbory podporovala finančně.[4] Cestoval pravidelně do Švýcar, kde pořádal přednášky, jejichž výnos byl věnován finanční podpoře církevních staveb pod jeho farností.[5] Po svém otci zdědil velikou víru, lásku k práci, schopnost budovat a plánovat do budoucnosti. Tyto vzácné dary a schopnosti vidíme uskutečněné na Žižkově, v církvi i mimo ní. Betlémskou kapli rozšířil třemi účelnými přístavbami a ozdobil jí vkusnou věží se zvonem. Pracoval v Kostnické jednotě a hodně se věnoval spolupráci s Lužickými Srby. Od roku 1919 působil v mnoha veřejných kulturních a sociálních institucích města Žižkova.

Protifašistický odboj

Krisian Pavel Lanštják měl významný podíl na protifašistickém odboji. Po atentátu na R. Heydricha v roce 1942 nabídl parašutistům, aby se ukryli v prostorách evangelického kostela. [6] Znal rodinu Petra Fafka, která se po první světové válce přestěhovala z Vyšehradu na Žižkov, později na Vinohrady. Celá rodina docházela do žižkovské Betlémské kaple na pravidelné bohoslužby, obě jejich dcery navštěvovaly nedělní školu a obě se do církevní spolupráce zapojily hned po své konfirmaci po boku své matky. Rela se připravovala ke katechetské zkoušce a chtěla se věnovat vyučování náboženství. Mladší Liboslava pracovala již dříve ve sboru, také i jako učitelka nedělní školy. Vzhledem k tomu, že K. P. Lanštják s nimi byl ve stálém bratrském kontaktu, bylo přirozené, že jej rodina Fafkova požádala o pomoc pro skrývané posly "Zdeňka Vyskočila" a "Jaroslava Navrátila"... [7] Do posledního dne před svým zatčením 22. června 1942 byla rodina Fafkova ve styku s žižkovskou Betlémskou kaplí. Přes kruté výslechy nikoho ze svých solupracovníků neprozradila. Na počest hrdinství rodiny Fafkovy byla na počátku 50. let odhalena v Betlémské kapli na Žižkově pamětní deska, kdy vedle jiných promluvil K.P. Lanštják [8] na text z Písma z evangelia podle Jana 15, 12–14: Pamatujme a bděme, aby nezemřeli nadarmo.[9]

Publikační činnost

  • redaktor časopisu Písmákův deník
  • redaktor sborového věstníku Vítkov (1923–1943)
  • spoluredaktor časopisu Ev. Církevník
  • šéfredaktor týdeníku Kostnické jiskry

Reference

  1. ↑ Český bratr. Česko. Dostupné online.
  2. ↑ HÁJEK, Štěpán; LANŠTJÁK, Pavel Ferdinand. Dějiny evangelické církve v Horních Dubenkách. [s.l.]: EMAN, 2000. 248 s. ISBN ISBN 80-86211-14-2. 
  3. ↑ Zpracování keramického souboru z Janštejna [online]. [cit. 2019-11-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ BIČ, Miloš, prof. Kristianu Pavlu Lanštjákovi k devadesátinám. Praha 3 - Jarov: [s.n.], 1982. S. 10-13. 
  5. ↑ Z metropole. Česká televize [online]. [cit. 2019-11-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ Kristian Pavel Lanštják [online]. NG praha [cit. 2019-11-17]. Dostupné online. 
  7. ↑ IVANOV, Miroslav. Atentát na Heydricha. Praha: Panorama, 1979. 288 s. S. 129 - 131. 
  8. ↑ ČVANČARA, Jaroslav; ČVANČARA, Miroslav. Praha 3, v proměnách času. [s.l.]: MČ Praha 3, 2019. 347 s. ISBN 978-80-907308-2-3. 
  9. ↑ Kostnické jiskry 35-36. 1945. vyd. [s.l.]: [s.n.] S. 198. 


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kristian_Pavel_Lanštják&oldid=17864524“