Kristian Pavel Lanštják: Porovnání verzí

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Přejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Založila jsem článek, protože se domnívám, že tato osbnost, je výraznou osobností, především spjatá při formování města Žižkova, a časem se na ní úplně zapomíná, a překvapilo mě, že článek na wiki nebyl.
(Žádný rozdíl)

Verze z 17. 11. 2019, 23:51

K.P. Lanštják

Kristian Pavel Lanštják (11. března 1892 Horní Dubenky – 16. července 1986 Praha - Žižkov) první farář 1. sboru Českobratrské církve evangelické v Praze - Žižkově (Betlémská kaple na Žižkově), v letech 1937 - 1951 byl seniorem pražského senioriátu Českobratrské církve evangelické. Byl výraznou osobností při rozvoji pražské městské části Žižkova, vysoce vážený ve všech kruzích obyvatelstva, bez rozdílu vyznání. Usiloval o sjednoscení různých evangelických církví v Čechách a na Moravě. Měl významný podíl v protifašistickém odboji. Zasloužil se o vztahy se Slovenskem a o podporu Lužických Srbů v Čechách i v Německu.

Obsah

  • Život
  • Žižkov
  • Protifašistický odboj
  • Publikační činnost
  • Reference

Život

K.P. Lanštják r. 1948, jeho rodina: manželka Božena r. Joklova, dcera Eva Čížková, r. Lanštjáková, manžel Otakar Čížek a jejich synové Michael Čížek a Pavel Čížek

Narodil se jako syn evang. faráře Pavla Ferdinanda Lanštjáka (*8. července 1871 Horní Zelenice - 21. června 1935 Horní Dubenky), který působil jako přední farář evang. sboru v Horních Dubenkách a Milady roz. Pospíšilové (*28. července 1871 - 24. září 1972). Jeho otec byl synem luterského faráře Ondřeje Hořislava Lanštiáka (*2. prosince 1821 - 25. července 1909), který pocházel z Paludzky u Lipt. Mikuláše na Slovensku. V té době bylo na Slovensku nemilosrdné pronásledování Slováků, Němců a jiných národností žijících v Uhrách, jeho otec uspořádal sbírku na obnovu Národního divadla v Praze, které v té době vyhořelo. (tehdy byli slovenští evangelíci silně spjati s těmi českými). Bylo to tehdy bráno jako velezrada. Musel tedy ze Slovenska odejít, rozhodoval se mezi Lužicí (Srbsko) a sborem v Horních Dubenkách (Česko), kde byl jednohlasně zvolen farářem. Kristián Pavel Lanštják vzhledem k silným evang. kořenům, byl předurčen pokračovat v tradici farářů, v širší rodině se stal již patnáctým farářem. Vyrůstal v oblasti Horních Dubenek, kde k němu promlouvala minulost počínající husitským vítězstvím u Dubenek r. 1423, kde na popud otce vznikl památník s odkazem k této husitské bitvě u rybníka Bor. [1] Své jméno Kristian a Pavel nezískal náhodou. Křestní jméno Kristian (kristův člověk) získal po svém dědovi Kristianu Pospíšilovi (farář luterské církve v Humpolci), a Pavel (posel evangelia) po svém otci. Jeho učiteli byli významné osobnosti, jako spisovatel Alois Jirásek. V letech 1919 - 1959 byl prvním farářem ČCE v Praze - Žižkově. V mimocírkevní veřejnosti byl zapojen do mnohé kulturní činnosti jako řečník a funkcionář. Po druhé světové válce byl jednatel Společnosti přátel Lužice a správce Lužickosrbského semináře na Malé Straně v Praze. Obnovil Slovanskou komisi při Kostnické jednotě. Provedl objev zříceniny hradu Janštejna.[2] Dne 17. července 1917 vstoupil ve svazek manželský s Boženou roz. Joklovou z Humpolce *(5. května 1891 Humpolec - 27. řijna 1983 Praha) S níž měl dceru Evu (*22 .listopadu. 1920 Praha - 7. řijna 1988 Praha), která se provdala za plk. Otakara Čížka (*1915 - 1997). K.P. Lanštják měl dva vnuky Michaela (*1947 - 1993) a Pavla (*1955). Místo jeho posledního odpočinku je v Humpolci na tamním hřbitově.

K.P. Lanštják, gymnázium Jindřichův Hradec, 2. července 1911

Vzdělání

Jako dítě evang. škola Horní Dubenky

1903 - 1905 Jiráskovo gymnazium Praha II. – Nové Město, Resslova 10

1905 - 1911 gymnazium v Jindřichově Hradci (13. července 1911 - maturoval s vyznamenáním)

1911 - 1913 teol. fakulta ve Vídni (studium bohosloví)

1913 - 1915 teol. fakulta v Lipsku (složení státní zkoušky)

Církevní služba

3. března 1916 - 1919 vikářem v Horních Dubenkách

15. července 1919 - 31. července 1959 farář v Praze Žižkové, při Betlémské kapli

23. ledna 1938 - 1953 senior pražského senioriátu (17. února 1950 složil v této funkci slib Státnímu úřadu církevnímu v Praze)

ČCE Žižkov

15. července přichází jako vikář na Žižkov, který byl teprve 11 let před jeho narozením povýšen na město a ještě nebyl součástí Prahy. (tou se stal až 1. ledna 1922). Církev tehdy tvořil hlouček žižkovských evangelíků. Samostatným farním sborem se Žižkov stal až v roce 1920, K. P. Lanštják se stává jeho prvním farářem, a to 11. ledna 1921. Mladý farář se ihned pustil do práce, nebylo mu zatěžko kázat denně a přednášet na různých veřejných shromážděních. Posluchačů stále přibývalo, vybudoval farní společenství, které mělo 12 000 členů. Tento početný sbor rozdělil na čtyři farní sbory. První sbor se nacházel v Prokopově ulici č. 4 s Betlémskou kaplí, druhý v Tomkově ulici č. 8 s dvěma církevními domy, třetí ve Strašnicích s církevním domem a modlitebnou, čtvrtý na Žižkově - Jarov s církevní budovou a modlitebnou. Mezi chudými obyvateli rozšířil na 30 000 biblí a zároveň jim pomáhal v zápase s nezaměstnaností a s následky hospodářské krize. Nešlo mu jen o rozšíření biblí, ale také, aby jí rozuměli. Proto založil Jednotu písmáků a vydal odvážně Písmákův deník, celkem 24 ročníků, dokud se vydání neujala synodní rada. V Praze na Jarově dal podnět k založení Občanské záložny, která by sbory podporovala finančně.[3] Cestoval pravidelně do Švýcar, kde pořádal přednášky, jejichž výnos byl věnován finanční podpoře církevních staveb pod jeho farností.[4] Po svém otci zdědil velikou víru, lásku k práci, schopnost budovat a plánovat do budoucnosti. Tyto vzácne dary a schopnosti vidíme uskutečněné na Žižkově, v církvi i mimo ní. Betlémskou kapli rozšířil třemi účelnými přístavbami a ozdobil jí vkusnou věží se zvonem. Pracoval v Kostnické jednotě a hodně se věnoval spolupráci s Lužickými Srby. Od roku 1919 působil v mnoha veřejných kulturních a sociálních institucí města Žižkova.

Protifašistický odboj

Krisian Pavel Lanštják měl významný podíl na protifašistickém odboji. Po atentátu na R. Heydricha v roce 1942 nabídl parašutistům, aby se ukryli v prostorách evangelického kostela. [5] Po první světové válce se rodina Petra Fafka přestěhovala z Vyšehradu na Žižkov, později na Vinohrady. Celá rodina docházela do žižkovské Betlémské kaple na pravidelné bohoslužby, obě jejich dcery navštěvovaly nedělní školu. Rela, jednadvacetiletá, jež se připravovala ke zkoušce katechetské, chtěla se dále věnovat vyučování náboženství. Liboslava, dvacetiletá, obě se do církevní spolupráce zapojily hned po své konfirmaci po boku své matky. Ta pracovala již dříve ve sboru, také i jako učitelka nedělní školy. Vzhledem k tomu, že K. P. Lanštják s nimi byl ve stálém bratrském kontaktu, bylo přirozené, že jej rodina Fafkova, požádala o pomoc pro skrývané posly "Zdeňka Vyskočila" a "Jaroslava Navrátila"... [6] Do posledního dne před svým zatčením 22. června bya rodina Fafkova ve styku s žižkovskou Betlémskou kaplí. Přes kruté výslechy nikoho ze svých solupracovníků neprozradila. Na počest hrdinství rodiny Fafkovy byla na počátku 50. let odhalena v Betlémské kapli na Žižkově pamětní deska, kdy vedle jiných promluvil K.P. Lanštják [7] na text z Písma z ev. Jana 15, 12-14. Pamatujme a bděme, aby nezemřeli nadarmo. [8]

Publikační činnost

redaktor Písmákův deník

redaktor sborový věstník Vítkov (od. r 1923 - 1943 do druhé světové války)

spoluredaktor Ev. Církevník

šéfredaktor týdeníku Kostnické jiskry

Reference

  1. ↑ HÁJEK, Štěpán; LANŠTJÁK, Pavel Ferdinand. Dějiny evangelické církve v Horních Dubenkách. [s.l.]: EMAN, 2000. 
  2. ↑ Zpracování keramického souboru z Janštejna [online]. [cit. 2019-11-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ BIČ, Miloš, prof. Kristianu Pavlu Lanštjákovi k devadesátinám. Praha 3 - Jarov: [s.n.], 1982. S. 10-13. 
  4. ↑ MAILTO:INTERNET@CESKATELEVIZE.CZ, Ceska Televize;. Z metropole. Česká televize [online]. [cit. 2019-11-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ Kristian Pavel Lanštják [online]. NG praha [cit. 2019-11-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ IVANOV, Miroslav. Atentát na Heydricha. Praha: Panorama, 1979. 288 s. S. 129 - 131. 
  7. ↑ ČVANČARA, Jaroslav; ČVANČARA, Miroslav. Praha 3, v proměnách času. [s.l.]: MČ Praha 3, 2019. 347 s. ISBN 978-80-907308-2-3. 
  8. ↑ Kostnické jiskry 35-36. 1945. vyd. [s.l.]: [s.n.] S. 198. 


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kristian_Pavel_Lanštják&oldid=17859879“