Mikulov: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
ss
m Editace uživatele 95.82.135.137 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Karelkam
značka: rychlé vrácení zpět
Řádek 62: Řádek 62:


== Vývoj počtu obyvatel ==
== Vývoj počtu obyvatel ==
Osídlení Mikulova se od roku 1793 vyvíjelo takhle:<ref>Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, sv.&nbsp;9. 1984</ref>
Osídlení Mikulova se od roku 1793 vyvíjelo takto:<ref>Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, sv.&nbsp;9. 1984</ref>
{| class="wikitable" align="center"
{| class="wikitable" align="center"
|- align="center"
|- align="center"
Řádek 159: Řádek 159:


== Školství ==
== Školství ==
V Mikulově se nachází [[Gymnázium Mikulov|gymnázium]].
V Mikulově se nachází [[Gymnázium Mikulov|gymnázium]]. <ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = ss
| jméno = ss
| titul = ss
| periodikum = ss
| vydavatel = ss
| url = ss
| datum vydání = ss
| url archivu = ss
| datum přístupu = ss
}}</ref>


== Památky ==
== Památky ==

Verze z 17. 11. 2019, 18:19

Tento článek je o městě na jižní Moravě. Další významy jsou uvedeny na stránce Mikulov (rozcestník).
Mikulov
Pohled na centrum města a zámek.
Pohled na centrum města a zámek.
Znak města MikulovVlajka města Mikulov
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecMikulov
Obec s rozšířenou působnostíMikulov
(správní obvod)
OkresBřeclav
KrajJihomoravský
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice48°48′20″ s. š., 16°38′16″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel7 679 (2023)[1]
Rozloha45,32 km²[2]
Katastrální územíMikulov na Moravě
Nadmořská výška242 m n. m.
Počet domů1 737 (2021)[3]
Počet k. ú.1
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Mikulov
Městský úřad, Náměstí 158/1
692 01 Mikulov
podatelna@mikulov.cz
StarostaRostislav Koštial (ODS)
Oficiální web: www.mikulov.cz
Úřední web: urad.mikulov.cz
Mikulov
Mikulov
Další údaje
Kód obce584649
Kód části obce412139
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mikulov (německy Nikolsburg[4], v jidiš ניקאלשבורג Niklšburg, hebrejsky מיקולוב‎) je město v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji, 18 km západně od Břeclavi na hranicích s Rakouskem. Žije zde přibližně 7 700[1] obyvatel. Historické jádro je městskou památkovou rezervací.[5] Podle města je pojmenována Mikulovská vinařská podoblast.

Oficiální pečet města Mikulov, 1810

Geomorfologie

Město je položeno ve členitém terénu na jižním okraji Pavlovských vrchů. Jeho dominantou je zámek na skále západně od náměstí. Na východě je přírodní rezervace Svatý kopeček a na severu vrch Turold. Mezi ním a zámkem ještě ční menší vápencový pahorek se zříceninou Kozí hrádek, poskytující kruhový rozhled na celé město. Západní strana se otevírá do roviny, na jihu se nedaleko od města nachází nevysoký Šibeniční vrch a pod ním rybník Šibeník. Další vodní plochou v zázemí Mikulova je zatopený lom Janičův vrch při silnici na Velké Pavlovice.

Historie

Náměstí

Vznik Mikulova se zpravidla klade na počátek 12. století, kdy zde byla založena trhová osada, jež se v roce 1279 dočkala povýšení na městečko a v roce 1410 na město. Na místě románského a později gotického hradu vznikl v 17. století zámek.[6] Mikulov byl od konce 13. do konce 16. století v držení Lichtenštejnů, poté patřil až do 19. století Ditrichštejnům, kteří vlastnili zámek a velkostatek až do roku 1945, kdy také zámek vyhořel.

Ve zdejším zámku byly po bitvě u Slavkova dojednány (2. prosince 1805) předběžné podmínky míru mezi Francií a Rakouskem. A 61 let poté, po porážce rakouských vojsk v bitvě u Sadové, tu 26. července 1866 podepsali příměří mezi Rakouskem a Pruskem, tzv. Mikulovské příměří.

Od poloviny 19. století Mikulov vlivem polohy mimo hlavní železnice stagnoval a začal ztrácet vliv ve prospěch blízké a výhodněji položené Břeclavi. Po druhé světové válce bylo velkou většinou německé město vysídleno a počet obyvatel dosáhl předválečné úrovně během 70. let 20. století.

Do roku 1960 byl Mikulov okresním městem, pak se v důsledku nového členění státu stal mikulovský okres součástí okresu Břeclav. V letech 1980–1990 byly součástí města dnes samostatné obce Bavory a Klentnice.[7] Po zrušení okresních úřadů získal 1. ledna 2003 Mikulov status obce s rozšířenou působností, jejíž městský úřad převzal některé úkoly zrušeného okresního úřadu pro obce v okolí.

Vývoj počtu obyvatel

Osídlení Mikulova se od roku 1793 vyvíjelo takto:[8]

Rok Počet domů Počet obyvatel Etnikum
Němci Češi ostatní
1793 760 7440
1836 806 8421
1869 909 7173
1880 918 7642 7447 144 61
1890 1220 8210 8057 79 74
1900 1141 8092 7843 170 79
1910 1209 8043 7787 189 67
1921 1254 7699 6359 626 485
1930 1426 7790 6409 898 483
1950 1171 5337
1970 1075 6254
1991 1333 7477
2012 7374

Židovský Mikulov

Horní synagoga

Počátky mikulovské židovské obce sahají do období po roce 1421, kdy byli Židé vypovězeni rakouským vévodou Albrechtem V. z Vídně a Dolních Rakous. Část těchto běženců nalezla útočiště v Mikulově, který ležel těsně při hranicích.[9] Další příliv nastal za vlády Albrechtova syna Ladislava Pohrobka, který vyhnal Židy z moravských královských měst.

Tito ve středověku opovrhovaní vyhnanci se počali usazovat ve zdejším podhradí, kde posléze vznikla samostatná židovská čtvrť, jež získala v roce 1591 samosprávu s vlastním rychtářem a s dalšími výsadami.[9] Mikulovská židovská obec se postupně rozrůstala a získávala na významu, až se nakonec stala jednou z nejvýznamnějších na Moravě.[10] To byl také důvod, proč se Mikulov stal v první polovině 16. století sídlem moravských zemských rabínů, kteří zde sídlili do roku 1851. Tím se město stalo kulturním centrem moravského židovstva. Jako v pořadí druhý zemský rabín zde v letech 1553–1573 působil tvůrce Golema rabi Jehuda Löw (1525–1609).

Život zdejší židovské obce poznamenalo několik velkých požárů. 10. srpna 1719 zničil rozsáhlý požár celou židovskou čtvrť. Po znovuvybudování ghetta přišla v dubnu 1737 další ohnivá pohroma.[10] V první polovině 18. století žilo v Mikulově na 600 židovských rodin a zdejší židovská obec byla nejpočetnější na Moravě (přebývalo zde téměř 10 % moravských Židů).[11] V první polovině 19. století tvořili Židé téměř polovinu obyvatel města, ale po získání plné občanské rovnoprávnosti v roce 1848 začalo jejich stěhování do velkých měst, zejména do Brna a Vídně, kde měli lepší ekonomické podmínky.

Roku 1851 došlo k rozdělení funkce mikulovského rabína a moravského zemského rabína. V Mikulově pak působili tito rabíni: Solomon Quetsch (1855–1856), Mayer Feuchtwang (1861–1888), David Feuchtwang (1892–1903), Moritz Levin (1903–1918), Alfred Willmann (1919–1938).

Také v 19. století došlo k řadě požárů, ovšem katastrofální následky měl až požár v září 1924, a zejména v dubnu 1926, kdy oheň zasáhl 91 domů.[9] Tyto dva poslední požáry byly jedním z podnětů pro vznik Židovského ústředního musea pro Moravsko-Slezsko, které bylo v Mikulově otevřeno 24. května 1936 a jehož zakladatelem byl JUDr. Richard Teltscher.

Úplný zánik mikulovské židovské komunity přinesla druhá světová válka. Z 472 židovských obyvatel města v roce 1938 se 110 podařilo uprchnout před nacisty do ciziny. 327 jich však nepřežilo holokaust.[9] K obnovení obce již nikdy nedošlo.

Dnes je památkou na kdysi rozsáhlé židovské ghetto s 317 domy, z toho více než 90 renesančními, jen barokní synagoga, která slouží jako židovské muzeum, 45 domů chráněných jako nemovitá kulturní památka[12] a velký židovský hřbitov s několika tisíci náhrobků. Jeho nejstarší a nejcennější částí je takzvaný „rabínský vršek“ s náhrobky moravských zemských a místních rabínů a příslušníků nejbohatších mikulovských rodin.

Chasidská dynastie “Nikolsburger”, působící zejména v New Yorku, odvozuje svůj původ i svoje označení právě z Mikulova, místa svého založení.

Panoramatický pohled na Mikulov ze Svatého kopečku.
Panoramatický pohled na Mikulov ze Svatého kopečku.

Samospráva

Od roku 2006 je starostou Rostislav Koštial (ODS). Na ustavujícím zasedání zastupitelstva 6. listopadu 2014 byl do této funkce opětovně zvolen.[13] Po komunálních volbách v roce 2018 byl starostou zvolen znovu.

Doprava

Železniční stanice

Město leží na důležitém silničním hraničním přechodu z Česka do Rakouska na trase Brno - Vídeň (silnice I/52, evropská silnice E461). Z ní se zde odpojuje silnice I/40 do Břeclavi a dále silnice II/414 do Hrušovan nad Jevišovkou a silnice II/421 směr Nové Mlýny a Velké Pavlovice. Tranzitní doprava je odvedena z centra pomocí obchvatů.

Na jihozápadě míří z Mikulova dvě zrušené a opuštěné silnice do Rakouska, směr Laa an der Thaya a Falkenstein, po přistoupení Česka do schengenského prostoru částečně obnovené jako cyklostezky.

Přes město vede regionální železniční trať Břeclav–Znojmo (č. 246), zdejší železniční stanice se nazývá Mikulov na Moravě.

Mikulov tvoří zónu 571 v rámci IDS Jihomoravského kraje. Obsluhují ji meziměstské autobusové linky 105, 174, 540, 550, 570, 585 a vlaková linka S8 (osobní vlaky). Město mělo v letech 1996–2013 vlastní MHD (linka 581).[14] Zastavují zde také některé dálkové autobusy Brno – Vídeň.

Průmysl

V Mikulově je zastoupen průmysl strojírenský a stavební, město však nejvíce proslavila řada jeho vinařských firem.

Vinařství

Pěstování vinné révy přinesli na Mikulovsko již Římané, jejichž legie tábořily v místech dnešního vodního díla Nové Mlýny. Po jejich odchodu se pěstování a zpracování hroznů rozvíjelo zejména v období Velkomoravské říše, kdy vinná réva získala své pevné místo v zemědělské produkci jižní Moravy a zejména Mikulovska.[15] V období středověku se vinařství dále rozvíjelo, takže se Mikulov záhy stal díky výborným viničním polohám v bezprostřední blízkosti města i v okolních obcích významným vinařským střediskem.

Zdejší chráněné viniční trati na jižním úpatí Pálavy patří dodnes k nejteplejším místům jižní Moravy. Na jejich vápenitých půdách se výborně daří zejména Ryzlinku vlašskému, jehož keře zabírají největší plochu vinic. Z bílých odrůd se zde dále pěstují Veltlínské zelené, Rulandské bílé, Chardonnay, Müller Thurgau, Veltlínské červené rané, Sauvignon, Ryzlink rýnský, Muškát moravský, Neuburské a zahraniční odrůda Kerner. Daří se i místním nově vyšlechtěným odrůdám Palava a Aurelius. Modré odrůdy jsou v menšině, patří k nim zejména André, Frankovka a Rulandské modré. V poslední době se zde zkoušejí i francouzské odrůdy Merlot a Cabernet Sauvignon.[15]

Mikulov je vinařskou obcí v Mikulovské vinařské podoblasti (viniční tratě Pod Svatým kopečkem I, Pod Svatým kopečkem II, Valtická, Pod valtickou, Milovická, Za cihelnou, Mariánský kopec, Šibeniční vrch, Pod Mušlovem, Turold, Brněnská, Za Turoldem).

Na zámku je vinařské muzeum.

Školství

V Mikulově se nachází gymnázium.

Památky

Kulturní památky

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Mikulově.
Mikulovský zámek
Ditrichštejnská hrobka

Přírodní památky a rezervace

Město Mikulov se nalézá v chráněné krajinné oblasti Pálava, jejíž správa v něm sídlí. V okolí města se nachází množství přírodních památek, jako například:

Osobnosti

Narozené v Mikulově

Působící v Mikulově

Pobývající v Mikulově

Partnerská města

Neoficiální spolupráce:

Fotogalerie

  • Kozí hrádek v Mikulově
    Kozí hrádek v Mikulově
  • Věž na Kozím vrchu
    Věž na Kozím vrchu
  • Zámek
    Zámek
  • Pohled na centrum města s Ditrichštejnskou hrobkou
    Pohled na centrum města s Ditrichštejnskou hrobkou
  • Zvonice a kaple sv. Šebestiána na Svatém kopečku
    Zvonice a kaple sv. Šebestiána na Svatém kopečku
  • Sloup Nejsvětější Trojice na Náměstí
    Sloup Nejsvětější Trojice na Náměstí
  • Dům U Rytířů
    Dům U Rytířů
  • Kostelní náměstí
    Kostelní náměstí
  • Dům děkana kapituly
    Dům děkana kapituly
  • Měšťanský dům, Husova 9
    Měšťanský dům, Husova 9
  • Železniční stanice
    Železniční stanice

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 246. 
  5. ↑ Výnos MK ČSR čj. 7.646/82-VI/1 ze dne 13.4.1982 o prohlášení historického jádra města Mikulova za památkovou rezervaci.
  6. ↑ Kolektiv. Malá československá encyklopedie. 1. vyd. Praha: Academia, 1986. IV. sv. 992 s.
  7. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 31 a 228.
  8. ↑ Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, sv. 9. 1984
  9. ↑ a b c d Nezhodová, Soňa. Židovský Mikulov. 1. vyd. Brno: Matice moravská, 2006. 423 s. ISBN 80-86488-28-4
  10. ↑ a b Historie Mikulova
  11. ↑ MILLER, Michael Laurence. Rabbis and Revolution : A Study in Nineteenth-Century Moravian Jewry. New York: Columbia University, 2004. S. 57. 
  12. ↑ Klenovský, Jaroslav, 2000: Židovské památky Mikulova, Mikulov.
  13. ↑ BERÁNKOVÁ, Aneta, Michal Šupálek. Mikulov má od čtvrtka novou místostarostku, v Hustopečích „přepřahali". Břeclavský deník [online]. 2014-11-06 [cit. 2014-11-06]. Dostupné online. 
  14. ↑ Mění se linka městské hromadné dopravy ve městě, mikulov.cz
  15. ↑ a b Kraus, Vilém; Kuttelvašer, Zdeněk; Vurm Bohumil. Encyklopedie českého a moravského vína. 1. vyd. Praha: R. B. Vurm a Z. Foffová, 1997. 223 s. ISBN 80-902363-3-2
  16. ↑ ŘEPA, Tomáš. Kaple Božího hrobu v Čechách a na Moravě v období baroka. Brno, 2010 [cit. 2015-04-24]. Diplomová práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Martin Pavlíček. s. 31 - 39. Dostupné online.

Literatura

  • Kolektiv autorů. Mikulov. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2013. 456 s. ISBN 978-80-7422-262-7. 

Související články

Externí odkazy

Města, městyse a obce okresu Břeclav
Bavory • Boleradice • Borkovany • Bořetice • Brod nad Dyjí • Brumovice • Břeclav • Březí • Bulhary • Diváky • Dobré Pole • Dolní Dunajovice • Dolní Věstonice • Drnholec • Hlohovec • Horní Bojanovice • Horní Věstonice • Hrušky • Hustopeče • Jevišovka • Kašnice • Klentnice • Klobouky u Brna • Kobylí • Kostice • Krumvíř • Křepice • Kurdějov • Ladná • Lanžhot • Lednice • Mikulov • Milovice • Moravská Nová Ves • Moravský Žižkov • Morkůvky • Němčičky • Nikolčice • Novosedly • Nový Přerov • Pavlov • Perná • Podivín • Popice • Pouzdřany • Přítluky • Rakvice • Sedlec • Starovice • Starovičky • Strachotín • Šakvice • Šitbořice • Tvrdonice • Týnec • Uherčice • Valtice • Velké Bílovice • Velké Hostěrádky • Velké Němčice • Velké Pavlovice • Vrbice • Zaječí
legenda: město, městys.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mikulov&oldid=17858848“