Polsko-litevská unie (1569–1795): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
m Robot: standardizace parametrů infoboxu
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox zaniklý stát
{{Infobox - zaniklý stát
| název = Království polské a Velkoknížectví litevské
| název = Království polské a Velkoknížectví litevské
| originální název = Królestwo Polskie i Wielkie Księstwo Litewskie ([[Polština|pl]])<br />Lenkijos Karalystė ir Lietuvos Didžioji Kunigaikštystė ([[Litevština|lit]])<br />&nbsp;''Каралеўства Польскае і Вялікае Княства Літоўскае''&nbsp;([[Běloruština|be]])
| originální název = Królestwo Polskie i Wielkie Księstwo Litewskie ([[Polština|pl]])<br />Lenkijos Karalystė ir Lietuvos Didžioji Kunigaikštystė ([[Litevština|lit]])<br />&nbsp;''Каралеўства Польскае і Вялікае Княства Літоўскае''&nbsp;([[Běloruština|be]])
Řádek 19: Řádek 19:
| po 5 vlajka = Flag of Russia.svg
| po 5 vlajka = Flag of Russia.svg
| vlajka = Chorągiew królewska króla Zygmunta III Wazy.svg
| vlajka = Chorągiew królewska króla Zygmunta III Wazy.svg
| vlajka velikost = 120px
| velikost vlajky = 120px
| článek o vlajce = Polská vlajka
| článek o vlajce = Polská vlajka
| znak = Žygimont Aŭgust, Pahonia. Жыгімонт Аўгуст, Пагоня crop.png
| znak = Žygimont Aŭgust, Pahonia. Жыгімонт Аўгуст, Пагоня crop.png
| znak velikost = 130px
| velikost znaku = 130px
| motto = 1. Si Deus nobiscum quis contra nos (Jestliže Bůh je s námi, kdo je proti nám)<br />2. Pro Fide, Lege et Rege (Za víru, zákon a krále)
| motto = 1. Si Deus nobiscum quis contra nos (Jestliže Bůh je s námi, kdo je proti nám)<br />2. Pro Fide, Lege et Rege (Za víru, zákon a krále)
| hymna = Gaude Mater Polonia
| hymna = Gaude Mater Polonia
Řádek 28: Řádek 28:
| článek o znaku = Státní znak Polska
| článek o znaku = Státní znak Polska
| mapa = Polish-Lithuanian Commonwealth (orthographic projection).svg
| mapa = Polish-Lithuanian Commonwealth (orthographic projection).svg
| mapa velikost = 292px
| velikost mapy = 292px
| mapa poznámka = Polsko-litevský stát v době největšího územního rozmachu (rok [[1619]]).
| mapa poznámka = Polsko-litevský stát v době největšího územního rozmachu (rok [[1619]]).
| hlavní město = [[Krakov]] <small>pro Polsko a</small> [[Vilnius]] <small>pro Litvu</small> ([[1569]]–[[1793]]),<br />[[Varšava]] ([[1793]]–[[1795]])
| hlavní město = [[Krakov]] <small>pro Polsko a</small> [[Vilnius]] <small>pro Litvu</small> ([[1569]]–[[1793]]),<br />[[Varšava]] ([[1793]]–[[1795]])

Verze z 8. 11. 2019, 19:44

Království polské a Velkoknížectví litevské
Królestwo Polskie i Wielkie Księstwo Litewskie (pl)
Lenkijos Karalystė ir Lietuvos Didžioji Kunigaikštystė (lit)
 
Каралеўства Польскае і Вялікае Княства Літоўскае (be)
 Polské království (1385–1569)
 Litevské velkoknížectví
15691795 Pruské království 
Haličsko-vladiměřské království 
Habsburská monarchie 
Záporožská Sič 
Ruské impérium 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Hymna Gaude Mater Polonia
Motto 1. Si Deus nobiscum quis contra nos (Jestliže Bůh je s námi, kdo je proti nám)
2. Pro Fide, Lege et Rege (Za víru, zákon a krále)
Geografie
Mapa
Polsko-litevský stát v době největšího územního rozmachu (rok 1619).
Krakov pro Polsko a Vilnius pro Litvu (15691793),
Varšava (17931795)
Rozloha
990 000 km² (v době největšího rozmachu)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel
11 500 000 (v době největšího rozmachu)
Národnostní složení
latina (úřední), polština, staroběloruština, němčina, hebrejština, arménština dále litevština, jidiš, východoslovanské dialekty a další
Státní útvar
Vznik
Zánik
Státní útvary a území
Předcházející
Polské království (1385–1569) Polské království (1385–1569)
Litevské velkoknížectví Litevské velkoknížectví
Následující
Pruské království Pruské království
Haličsko-vladiměřské království Haličsko-vladiměřské království
Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Záporožská Sič Záporožská Sič
Ruské impérium Ruské impérium

Polsko-litevské soustátí oficiálního názvu Království polské a Velkoknížectví litevské (polsky Królestwo Polskie i Wielkie Księstwo Litewskie, litevsky Lenkijos Karalystė ir Lietuvos Didžioji Kunigaikštystė), běžně označované jako Polsko-litevská unie, od roku 1791 nazýváno jako „Republika obou národů“ (polsky Rzeczpospolita Obojga Narodów, litevsky Abiejų tautų respublika), byl státní útvar ve střední a východní Evropě existující mezi lety 15691795. Oficiálně vznikl uzavřením smlouvy mezi Polskou korunou a Litevským velkoknížectvím 12. srpna 1569 v Lublinu (tzv. Lublinská unie).

V Polsku je nazývána také První republikou (I. Rzeczpospolita) nebo též „šlechtickou republikou“ (Rzeczpospolita szlachecka). První republika byla stavovskou monarchií, v níž měla politická práva (např. možnost volit a být volen do sněmíků a Sejmu, právo na řádný soudní proces atd.) pouze šlechta (tj. cca 10 % obyvatel soustátí), navíc jen mužského pohlaví. V Polsku samotném si však aristokracie vymohla rozhodující podíl na moci už roku 1505, kdy byl král Alexandr Jagellonský donucen vydat slavnostní prohlášení Nihil novi nisi commune consensu („Nic nového bez obecného souhlasu“), kterým se panovník zavazoval vydávání zákonů pouze pod kontrolou a se souhlasem magnátstva a nižší šlechty. To byl počátek šlechtické zlaté svobody (tou se velmi brzy inspirovali i litevští bojaři a v druhém Statutu Velkoknížectví litevského (1566) si na velkoknížeti vynutili postavení, podobné tomu, co měla šlechta v Polsku) která ve svém důsledku stát osudově oslabila a vydala všanc okolním velmocem. Třetí dělení Polska 1795 je koncem této éry.

Název

Oficiální název státu byl Království polské a Velkoknížectví litevské (polsky Królestwo Polskie i Wielkie Księstwo Litewskie, litevsky Lenkijos Karalystė ir Lietuvos Didžioji Kunigaikštystė, ukrajinsky Королівство Польське та Вели́ке князі́вство Лито́вське Korolivstvo Polske ta Velyke Kňazivstvo Lytovske, bělorusky Каралеўства Польскае і Вялікае Княства Літоўскае Karaleŭstva Polskaje i Vjalikaje Kňastva Litoŭskaje). Před 17. stoletím byl stát v mezinárodních smlouvách a diplomatických ujednáních označován hlavně svým latinským názvem – Regnum Poloniae Magnusque Ducatus Lithuaniae. Od 17. století byl stát nejznámější pod názvem Nejjasnější Republika polská (polsky Najjaśniejsza Rzeczpospolita Polska, latinsky Serenissima Res Publica Poloniae). V běžné řeči byl nejčastěji nazýván „Rzeczpospolita“ (starobělorusky Рѣч Посполита Reč Pospolita, litevsky Žečpospolita). V zahraničí byl nazýván jednoduše „Polsko“, jelikož Polské království tvořilo jeho nejdůležitější část. V historiografii je používán také název Rzeczpospolita szlachecka („šlechtická republika“) a I. Rzeczpospolita (viz článek Rzeczpospolita).

Současný název „Republika obou národů“ (polsky Rzeczpospolita Obojga Narodów, starobělorusky Рѣчъ посполитая ѡбоига народовъ, litevsky Abiejų Tautų Respublika) byl popularizován až v roce 1967, kdy vyšla stejnojmenná historická trilogie spisovatele Pawła Jasienicy.

Vznik polsko-litevského soustátí

Roku 1383 přijelo do Vilna za litevským velkoknížetem Jogailou polské poselstvo a nabídlo mu polskou královskou korunu. Podmínkou byl sňatek s dědičkou trůnu Hedvikou z Anjou, dcerou Ludvíka I. Velikého, a přijetí křesťanství.

Jogailovi bylo v té době jasné, že Litva již dále nemůže odmítat christianizaci. Musel se však rozhodnout, zda se má svým křtem začlenit do východního ortodoxního nebo západního latinského církevního okruhu se všemi z toho plynoucími politickými důsledky. Nabízela se mu totiž také možnost přijmout křesťanství z pravoslavné Rusi a oženit se s dcerou Dmitrije Donského. To by ovšem nic nezměnilo na vztahu Litvy k řádu německých rytířů. Jako pravoslavná, to znamená heretická, země by nejspíše dále poskytovala vhodnou ideologickou záminku pro expanzi. Tu by naopak odstranilo přijetí katolické víry, které nabízela polská varianta. Její další výhodou bylo spojenectví proti řádu, odstranění neshod v otázce vlády v Haliči a na Volyni, případně dohoda o pokračování výbojů východním směrem. Zdálo se, že polsko-litevská unie přinese oběma stranám výhody.

Jednání, která se protáhla na celé dva roky, nebyla jednoduchá. Teprve 14. srpna 1385 byla v Krewě uzavřena smlouva, která Jogailu zavazovala ke splnění řady podmínek. Všichni Litevci měli být pokřtěni a mnohem rozsáhlejší, ale méně konsolidovaný litevský stát připojen ("applicare") k Polské koruně. Smlouva nepředpokládala vytvoření personální unie, k tomu došlo teprve v praxi. Dále se měl Jogaila postarat, aby byla Polsku navrácena ztracená území. Předpokládá se, že tím byla míněna Halič, mohlo však jít také o Východní Pomořany a chełmiňskou zemi.

Roku 1386 přijal veliký kníže litevský Jogaila v Krakově křesťanskou víru, oženil se s Hedvikou z Anjou a poté byl korunován jako Vladislav II. (1386-1434) polským králem. Ještě předtím se mu podařilo uzavřít dohodu s bratry, kteří se nechali pokřtít společně s ním stejně jako Vytautas. Jogaila svěřil správu Litvy svému bratru Skirgailovi, Vytautasovi přiřkl Černou Rus a Podlesí včetně Grodna a Brestu.

Uzavření krewské unie položilo základy mohutnému soustátí a posílilo postavení jak Polska tak Litvy. Nebylo však bez problémů. Jedním z nich se stalo postupné odcizování nyní katolických Litevců a většiny pravoslavného obyvatelstva země. Již roku 1387 získala litevská šlechta, jež přijala křesťanství západního ritu, významná privilegia. Unie neodstranila ani rozpory mezi členy dynastie, které koncem 80. let propukly nanovo.

Rozbroje ve velkém knížectví litevském se svými mezinárodně politickými souvislostmi představovaly pro Jogailu velké nebezpečí. Navzdory spojení s německým řádem byl Vytautas v Litvě velmi oblíben a stal se mluvčím těch, kteří si nepřáli inkorporaci země do polského státu. Proto se král rozhodl k radikálnímu řešení a roku 1392 uzavřel s Vytautasem smlouvu, jíž si zajistil jeho věrnost a pomoc v boji proti společným nepřátelům. Poté přesunul Skirgailu do Kyjeva a správu Litvy svěřil Vytautasovi (1392-1430), který se roku 1401 stal oficiálně litevským velkoknížetem.

Obraz Lublinská unie polského malíře Jana Matejka

Polsko-litevská unie měla rozličné podoby, ne vždy šlo o personální unii. Například po smrti Kazimíra IV. Jagellonského vládl v Polsku jeho třetí syn Jan I. Albrecht (1492-1501), zatímco litevským velkoknížetem se stal jeho mladší bratr Alexandr (1492-1506), který byl roku 1501 zvolen také polským králem a znovu vytvořil polsko-litevskou personální unii.

Roku 1569 schválila šlechta na zasedání sejmu v polském Lublinu 1. července 1569 úplné sjednocení Litvy s Polskem do jednoho státu, který se dále nazýval Rzecz pospolita Polska. Svůj souhlas k tomu připojil také Zikmund II. August, poslední král a litevský velkokníže z rodu Jagellonců, který neměl dědice trůnu. Litevské velkoknížectví přestalo existovat, země si však zachovala určitou autonomii.

Historie

Polsko-litevský stát v roce 1635

Vytvořením Polsko-litevské unie došlo k mezinárodnímu posílení státu a k potlačení autonomistických tendencí zejména u litevské šlechty. Ve státním zřízení měla velice silnou pozici šlechta, která prostřednictvím královské rady vykonávala vládu. Polský král se již dle usnesení Nihil novi z roku 1505 stal prakticky předsedou této rady a nemohl činit významná rozhodnutí bez souhlasu senátu a sněmovních poslanců.

Po vymření jagellonské dynastie o polský trůn soupeřilo několik evropských dynastií a panovníků. Roku 1573 byl polským králem zvolen Jindřich z Valois, bratr francouzského panovníka Karla IX.. Jindřich musel splnit mnoho stanovených podmínek, mezi nimiž byla zásada zřeknutí se dědičnosti. V roce 1574 po smrti svého bratra z Polska uprchl a ujal se ve Francii vlády jako Jindřich III. Francouzský. Roku 1576 byl zvolen polským králem Štěpán Báthory, který v letech 15791582 vedl poměrně úspěšnou válku proti Rusku. Jeho plány na úplné ovládnutí Ruska a vyhnání Turků z Uher překazila smrt. Na trůn nastoupil roku 1587 syn švédské královny Kateřiny Zikmund III. Vasa, který musel vést války s opozicí ve vlastní dynastii. Od roku 1609 válčil s Ruskem, při kterém získal pro Polsko další území, potvrzené mírovou smlouvou z roku 1619.

Po smrti Zikmunda Vasy roku 1632 se na trůn usadil starší syn Vladislav IV. Vasa, kterému se dařilo vyhýbat se konfliktům třicetileté války. V tomto období však docházelo v Polsku k událostem, které vyvrcholily do období velkých krizí. V roce 1648 nastoupil na polský trůn Jan Kazimír II. Vasa, bratr zemřelého krále Vladislava. Ten byl nucen čelit povstání Bohdana Chmelnického, které vyvrcholilo odtržením levobřežní Ukrajiny od Polsko-litevského státu, i agresi Švédska. Země za jeho vlády prošla politickou, hospodářskou i kulturní krizí.

Jan III. Sobieski pod Vídní

Roku 1669 byl novým polským králem zvolen Michał Korybut Wiśniowiecki, který se orientoval na Habsburky. V roce 1672 vpadli do Polska Turci a to bylo nuceno přistoupit na tvrdé podmínky vítěze. V letech 16741696 vládl Polsku profrancouzsky orientovaný Jan III. Sobieski. Ten musel čelit jak vnitřním rozbrojům, tak dalšímu hrozícímu nebezpečí ze strany Turecka. Jeho vojska pomohla roku 1683 porazit Turky při obléhání Vídně.

Válečné konflikty v polovině 17. století způsobily Polsku obrovské hospodářské škody. Podstatně klesl počet obyvatelstva, nebyla obdělávána polovina zemědělské půdy, dramaticky se zmenšily stavy hospodářských zvířat, došlo k poklesu kupní síly obyvatelstva, města vzhledem ke stále se snižujícímu odbytu hospodářsky upadala.

V letech 16971733 vládl Polsku (s pětiletou přestávkou) August II. Silný. Dobu jeho panování i vlády nástupců ze saského rodu provázel národní a politický úpadek, ovšem z hlediska ekonomického znamenal nástup nové epochy. August II. se snažil získat zpět ztracená území v Livonsku, a tak uzavřel spojenectví s Ruskem a Dánskem. Po porážce dánské a ruské armády od švédského krále Karla XII. v tzv „severní válce“ vpadla švédská vojska i do Polska a Augusta II. sesadila. Místo něho vládl v Polsku v letech 17041709 Stanislav I. Leszczyński. Po porážce Švédů v bitvě u Poltavy roku 1709 se August II. vrátil zpět na polský trůn, ale nedokázal využít příznivé situace a účastnit se zahraničně-politických jednání ve prospěch Polska. Stejně slabý byl i jeho nástupce August III. Polský. Po jeho smrti nastoupil na trůn v roce 1764 Stanislav Poniatowski, za jehož vlády došlo ke konečnému úpadku Polska, které bylo rozděleno mezi tři sousední velmoci a zaniklo.

Odkazy

Literatura

  • BERESNEVIČIŪTĖ–NOSÁLOVÁ, Halina. Litva. Praha: Libri, 2006. 190 s. ISBN 80-7277-300-3. Kapitola Republika obojího národa (1569–1795), s. 83 – 107. 
  • KOSMAN, Marceli. Dějiny Polska. Praha: Karolinum, 2011. 452 s. ISBN 978-80-246-1842-5. 
  • MELICHAR, Václav. Dějiny Polska. Praha: Svoboda, 1975. 570 s. 
  • PRAŽÁKOVÁ, Kateřina. Obraz Polsko-litevského státu a Ruska ve zpravodajství české šlechty (1450-1618). České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2015. 323 s. ISBN 978-80-7394-509-1. Kapitola IV. Šlechtická Rzeczpospolita (1505 – 1795). 
  • ŘEZNÍK, Miloš. Dějiny Polska v datech. Praha: Libri, 2010. 500 s. ISBN 978-80-7277-408-1. 

Související články

Externí odkazy