Kuna skalní: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
úprava
m Robot: standardizace parametru infoboxu; kosmetické úpravy
Řádek 2: Řádek 2:
| jméno = Kuna skalní
| jméno = Kuna skalní
| obrázek = Kuna domowa, kamionka (Martes foina).JPG
| obrázek = Kuna domowa, kamionka (Martes foina).JPG
| šířka obrázku = 258px
| velikost obrázku = 258px
| říše = [[živočichové]] (Animalia)
| říše = [[živočichové]] (Animalia)
| kmen = [[strunatci]] (Chordata)
| kmen = [[strunatci]] (Chordata)
Řádek 11: Řádek 11:
| binomické jméno = Martes foina
| binomické jméno = Martes foina
| druh popsal = ([[Johann Christian Polycarp Erxleben|Erxleben]], [[1777]])
| druh popsal = ([[Johann Christian Polycarp Erxleben|Erxleben]], [[1777]])
}}
}}[[Soubor:Martes foina 1 (Bohuš Číčel).jpg|náhled|Kuna skalní v zimě]]
[[Soubor:Martes foina 1 (Bohuš Číčel).jpg|náhled|Kuna skalní v zimě]]
[[Soubor:Martes foina MHNT ZOO 2010.9.2.jpg|náhled|Kostra]]
[[Soubor:Martes foina MHNT ZOO 2010.9.2.jpg|náhled|Kostra]]
'''Kuna skalní''' (''Martes foina''), v minulosti někdy nazývaná též '''kuna domácí''', je [[Šelmy|šelma]] z čeledi [[lasicovití]]. Vyskytuje se v [[Evropa|Evropě]] a v [[Asie|Asii]], zavlečena byla do [[Spojené státy americké|USA]]. Řadí se mezi nejběžnější evropské šelmy, často žije i v těsné blízkosti lidí. Je to samotářský (kromě samic s mláďaty) a teritoriální tvor. Živí se rozličnými menšími živočichy a jídelníček si ve velké míře doplňuje rostlinnou stravou.
'''Kuna skalní''' (''Martes foina''), v minulosti někdy nazývaná též '''kuna domácí''', je [[Šelmy|šelma]] z čeledi [[lasicovití]]. Vyskytuje se v [[Evropa|Evropě]] a v [[Asie|Asii]], zavlečena byla do [[Spojené státy americké|USA]]. Řadí se mezi nejběžnější evropské šelmy, často žije i v těsné blízkosti lidí. Je to samotářský (kromě samic s mláďaty) a teritoriální tvor. Živí se rozličnými menšími živočichy a jídelníček si ve velké míře doplňuje rostlinnou stravou.
Řádek 17: Řádek 18:
== Popis ==
== Popis ==
[[Soubor:Martes foina MHNT ZOO 2010.9.2. Crane.jpg|náhled|Lebka kuny skalní]]
[[Soubor:Martes foina MHNT ZOO 2010.9.2. Crane.jpg|náhled|Lebka kuny skalní]]
Má dlouhé štíhlé tělo s&nbsp;hnědou (či šedohnědou) srstí, našedle zbarvenou hlavou a bílou (občas krémovou) náprsenkou, která většinou dosahuje až k&nbsp;předním tlapkám. V&nbsp;některých oblastech, především na Krétě a ve Střední Asii, mají populace kun náprsenku malou nebo úplně chybějící.<ref name=":1">{{Citace monografie| příjmení = Heráň| jméno = Ivan| příjmení2 = | jméno2 = | titul = Zvířata celého světa 9. Kunovité šelmy| vydání = | vydavatel = Státní zemědělské nakladatelství| místo = Praha| rok vydání = 1982| počet stran = | strany = | isbn = }}</ref><ref name=":5">{{Citace monografie| titul = Mammals of the Soviet Union Volume II, part 1b: Carnivora (Weasels; Additional Species)| url = http://archive.org/details/mammalsofsov212001gept| vydavatel = Smithsonian Institution Libraries and National Science Foundation| počet stran = 848| jméno = V. G.| příjmení = Heptner| jméno2 = N. P.| příjmení2 = Naumov| jméno3 =
Má dlouhé štíhlé tělo s&nbsp;hnědou (či šedohnědou) srstí, našedle zbarvenou hlavou a bílou (občas krémovou) náprsenkou, která většinou dosahuje až k&nbsp;předním tlapkám. V&nbsp;některých oblastech, především na Krétě a ve Střední Asii, mají populace kun náprsenku malou nebo úplně chybějící.<ref name=":1">{{Citace monografie| příjmení = Heráň| jméno = Ivan| příjmení2 = | jméno2 = | titul = Zvířata celého světa 9. Kunovité šelmy| vydání = | vydavatel = Státní zemědělské nakladatelství| místo = Praha| rok vydání = 1982| počet stran = | strany = | isbn = }}</ref><ref name=":5">{{Citace monografie| titul = Mammals of the Soviet Union Volume II, part 1b: Carnivora (Weasels; Additional Species)| url = http://archive.org/details/mammalsofsov212001gept| vydavatel = Smithsonian Institution Libraries and National Science Foundation| počet stran = 848| jméno = V. G.| příjmení = Heptner| jméno2 = N. P.| příjmení2 = Naumov| jméno3 =
| příjmení3 = | vydání = | místo = Washington, D. C.| rok vydání = 2001| strany = 874-904| isbn = | poznámka = překlad původního ruského vydání z&nbsp;roku 1967| spoluautoři = a kol.}}</ref> Srst je relativně hrubá s&nbsp;řídkými pesíky. Polštářky na tlapkách nemá pokryté srstí.<ref name=":1" /> Délka těla je 37–54&nbsp;cm, ocas měří až 21 až 31&nbsp;cm. Lebka je 71 až 84&nbsp;mm dlouhá. Kuna váží 0,9 až 2,3&nbsp;kg.<ref name=":1" /><ref name=":0">{{Citace monografie| příjmení = Hunter| jméno = Luke| příjmení2 = Barrett| jméno2 = Priscilla| titul = A Field Guide to the Carnivores of the World| vydání = | vydavatel = Panthera, New Holland Publishers| místo = London| rok vydání = 2011| počet stran = | strany = 174| isbn = }}</ref><ref name=":5" /><ref name=":7">{{Citace monografie| příjmení = Anděra| jméno = Miloš| příjmení2 = Geisler| jméno2 = Jiří| titul = Savci České republiky. Popis, rozšíření, ekologie, ochrana| vydání = 2| vydavatel = Academia
| příjmení3 = | vydání = | místo = Washington, D. C.| rok vydání = 2001| strany = 874-904| isbn = | poznámka = překlad původního ruského vydání z&nbsp;roku 1967| spoluautoři = a kol.}}</ref> Srst je relativně hrubá s&nbsp;řídkými pesíky. Polštářky na tlapkách nemá pokryté srstí.<ref name=":1" /> Délka těla je 37–54&nbsp;cm, ocas měří až 21 až 31&nbsp;cm. Lebka je 71 až 84&nbsp;mm dlouhá. Kuna váží 0,9 až 2,3&nbsp;kg.<ref name=":1" /><ref name=":0">{{Citace monografie| příjmení = Hunter| jméno = Luke| příjmení2 = Barrett| jméno2 = Priscilla| titul = A Field Guide to the Carnivores of the World| vydání = | vydavatel = Panthera, New Holland Publishers| místo = London| rok vydání = 2011| počet stran = | strany = 174| isbn = }}</ref><ref name=":5" /><ref name=":7">{{Citace monografie| příjmení = Anděra| jméno = Miloš| příjmení2 = Geisler| jméno2 = Jiří| titul = Savci České republiky. Popis, rozšíření, ekologie, ochrana| vydání = 2| vydavatel = Academia
| místo = Praha| rok vydání = 2019| počet stran = 287| strany = 192-193| isbn = 978-80-200-2994-2}}</ref> Hlavními smysly jsou zrak a čich.<ref name=":4">{{Citace elektronického periodika| titul = Martes foina (beech marten)| url = https://animaldiversity.org/accounts/Martes_foina/| periodikum = Animal Diversity Web| datum přístupu = 2019-08-09| jazyk = en| jméno = Kimberlee| příjmení = Carter| vydavatel = | datum vydání = 2004| url archivu = }}</ref>
| místo = Praha| rok vydání = 2019| počet stran = 287| strany = 192-193| isbn = 978-80-200-2994-2}}</ref> Hlavními smysly jsou zrak a čich.<ref name=":4">{{Citace elektronického periodika| titul = Martes foina (beech marten)| url = https://animaldiversity.org/accounts/Martes_foina/| periodikum = Animal Diversity Web| datum přístupu = 2019-08-09| jazyk = en| jméno = Kimberlee| příjmení = Carter| vydavatel = | datum vydání = 2004| url archivu = }}</ref>


=== Srovnání s kunou lesní ===
=== Srovnání s kunou lesní ===
Hlavním rozlišovacím znakem od podobně vypadající [[Kuna lesní|kuny lesní]] je náprsenka, kterou má kuna lesní žlutou a většinou menší. Další odlišností je barva nosu - kuna skalní ho má masově růžový či světle hnědý, kuna lesní černý či šedočerný. Při stejné velikosti je kuna skalní o&nbsp;něco těžší než kuna lesní. Hlava kuny skalní je více prodloužená, uši kratší s&nbsp;kulatějšími konci, srst hrubší a poněkud řidší. Samec kuny skalní má větší penis než samec kuny lesní. Další rozdíl spočívá ve způsobu pohybu - kuna skalní se většinou plíží, kuna lesní poskakuje.<ref name=":5" /><ref name=":7" /><ref name=":3">{{Citace monografie| příjmení = Červený| jméno = Jaroslav| příjmení2 = | jméno2 = | titul = Encyklopedie myslivosti| vydání = | vydavatel = Ottovo nakladatelství| místo = Praha| rok vydání = 2004| počet stran = | strany = 296-300| isbn = | spoluautoři = a kol.}}</ref> Ačkoliv oba druhy vypadají velmi podobně, jedná se o&nbsp;jasně separované [[Taxon|taxony]], které si nejsou geneticky nijak zvlášť blízké. Nekříží se mezi sebou (na rozdíl od [[Sobol asijský|sobola]] a kuny lesní). Proběhly sice lidmi připravené pokusy o&nbsp;[[Křížení|hybridizaci]], ale i&nbsp;když po mnoha neúspěších došlo jednou k&nbsp;narození mláďat, tak ta brzy uhynula.<ref name=":1" /><ref name=":5" />
Hlavním rozlišovacím znakem od podobně vypadající [[Kuna lesní|kuny lesní]] je náprsenka, kterou má kuna lesní žlutou a většinou menší. Další odlišností je barva nosu - kuna skalní ho má masově růžový či světle hnědý, kuna lesní černý či šedočerný. Při stejné velikosti je kuna skalní o&nbsp;něco těžší než kuna lesní. Hlava kuny skalní je více prodloužená, uši kratší s&nbsp;kulatějšími konci, srst hrubší a poněkud řidší. Samec kuny skalní má větší penis než samec kuny lesní. Další rozdíl spočívá ve způsobu pohybu - kuna skalní se většinou plíží, kuna lesní poskakuje.<ref name=":5" /><ref name=":7" /><ref name=":3">{{Citace monografie| příjmení = Červený| jméno = Jaroslav| příjmení2 = | jméno2 = | titul = Encyklopedie myslivosti| vydání = | vydavatel = Ottovo nakladatelství| místo = Praha| rok vydání = 2004| počet stran = | strany = 296-300| isbn = | spoluautoři = a kol.}}</ref> Ačkoliv oba druhy vypadají velmi podobně, jedná se o&nbsp;jasně separované [[taxon]]y, které si nejsou geneticky nijak zvlášť blízké. Nekříží se mezi sebou (na rozdíl od [[Sobol asijský|sobola]] a kuny lesní). Proběhly sice lidmi připravené pokusy o&nbsp;[[Křížení|hybridizaci]], ale i&nbsp;když po mnoha neúspěších došlo jednou k&nbsp;narození mláďat, tak ta brzy uhynula.<ref name=":1" /><ref name=":5" />


== Rozšíření ==
== Rozšíření ==
Kuna skalní se vyskytuje v&nbsp;[[Evropa|Evropě]] (téměř celé kromě Skandinávie a Britských ostrovů) a v&nbsp;[[Asie|Asii]] (především ve střední a západní, ale i&nbsp;v&nbsp;malých částech jižní a východní). Zavlečena byla do USA ([[Wisconsin]]).<ref name=":0" /><ref name=":2">{{Citace elektronického periodika| titul = Martes foina| url = https://www.iucnredlist.org/species/29672/45202514#geographic-range| periodikum = IUCN Red List of Threatened Species| datum přístupu = 2019-08-09| doi = 10.2305/iucn.uk.2016-1.rlts.t29672a45202514.en| příjmení = Abramov| jméno = A. V.| vydavatel = IUCN| datum vydání = 2016| url archivu =
Kuna skalní se vyskytuje v&nbsp;[[Evropa|Evropě]] (téměř celé kromě Skandinávie a Britských ostrovů) a v&nbsp;[[Asie|Asii]] (především ve střední a západní, ale i&nbsp;v&nbsp;malých částech jižní a východní). Zavlečena byla do USA ([[Wisconsin]]).<ref name=":0" /><ref name=":2">{{Citace elektronického periodika| titul = Martes foina| url = https://www.iucnredlist.org/species/29672/45202514#geographic-range| periodikum = IUCN Red List of Threatened Species| datum přístupu = 2019-08-09| doi = 10.2305/iucn.uk.2016-1.rlts.t29672a45202514.en| příjmení = Abramov| jméno = A. V.| vydavatel = IUCN| datum vydání = 2016| url archivu =
| spoluautoři = a kol.}}</ref> V&nbsp;Česku žije téměř na celém území.<ref name=":7" />
| spoluautoři = a kol.}}</ref> V&nbsp;Česku žije téměř na celém území.<ref name=":7" />


Řádek 37: Řádek 38:
=== Potrava ===
=== Potrava ===
Kuna sklaní konzumuje ve srovnání s&nbsp;ostatními druhy rodu ''Martes'' nejvyšší podíl rostlinné stravy.<ref name=":5" /> Z&nbsp;živočichů převládají v&nbsp;potravě [[hlodavci]] (hraboši, myši, krysy, v&nbsp;městském prostředí zvláště potkani) a další malí [[savci]] (například králíci, hmyzožravci), nicméně koncem léta, na podzim a zčásti i&nbsp;v&nbsp;zimě tvoří velkou část jídelníčku ovoce, ořechy a semínka (může jít až o&nbsp;95&nbsp;% celkového objemu potravy). V&nbsp;poměrně velké míře požírá [[hmyz]] (vyhrabává hnízda čmeláků a vos), dále pak [[Plazi|plazy]], [[Obojživelníci|obojživelníky]] a vejce. Důležitou složku její potravy tvoří i&nbsp;[[ptáci]] (především pěvci a hrabaví, v&nbsp;městském prostředí často holubi). Kuna systematicky plení ptačí hnízda, kde si počíhá i&nbsp;na dospělé jedince. Nepohrdne ani mršinami.<ref name=":0" /><ref name=":1" /><ref name=":7" /><ref name=":4" /> Patří mezi obávané návštěvníky kurníků (a králíkáren), kde často zakousne všechny slepice (králíky), aniž by je sežrala či vysála krev.<ref name="Savci">{{Citace monografie| příjmení = Hanzák| jméno = Jan| příjmení2 =| jméno2 =| titul = [[Naši savci]]| vydavatel = Albatros
Kuna sklaní konzumuje ve srovnání s&nbsp;ostatními druhy rodu ''Martes'' nejvyšší podíl rostlinné stravy.<ref name=":5" /> Z&nbsp;živočichů převládají v&nbsp;potravě [[hlodavci]] (hraboši, myši, krysy, v&nbsp;městském prostředí zvláště potkani) a další malí [[savci]] (například králíci, hmyzožravci), nicméně koncem léta, na podzim a zčásti i&nbsp;v&nbsp;zimě tvoří velkou část jídelníčku ovoce, ořechy a semínka (může jít až o&nbsp;95&nbsp;% celkového objemu potravy). V&nbsp;poměrně velké míře požírá [[hmyz]] (vyhrabává hnízda čmeláků a vos), dále pak [[Plazi|plazy]], [[Obojživelníci|obojživelníky]] a vejce. Důležitou složku její potravy tvoří i&nbsp;[[ptáci]] (především pěvci a hrabaví, v&nbsp;městském prostředí často holubi). Kuna systematicky plení ptačí hnízda, kde si počíhá i&nbsp;na dospělé jedince. Nepohrdne ani mršinami.<ref name=":0" /><ref name=":1" /><ref name=":7" /><ref name=":4" /> Patří mezi obávané návštěvníky kurníků (a králíkáren), kde často zakousne všechny slepice (králíky), aniž by je sežrala či vysála krev.<ref name="Savci">{{Citace monografie| příjmení = Hanzák| jméno = Jan| příjmení2 =| jméno2 =| titul = [[Naši savci]]| vydavatel = Albatros
| místo = Praha| rok = 1970| kapitola = Kuna skalní| strany = 260| isbn =}}</ref> Někdy se stane, že kuna znavená zabíjením velkého počtu slepic, usne přímo v&nbsp;kurníku mezi mrtvou drůbeží.<ref name=":1" /> Kuny žijící v&nbsp;blízkosti lidí se přiživují na různých odpadcích, krmítkách a jídle určeném domácím zvířatům.<ref name=":0" />
| místo = Praha| rok = 1970| kapitola = Kuna skalní| strany = 260| isbn =}}</ref> Někdy se stane, že kuna znavená zabíjením velkého počtu slepic, usne přímo v&nbsp;kurníku mezi mrtvou drůbeží.<ref name=":1" /> Kuny žijící v&nbsp;blízkosti lidí se přiživují na různých odpadcích, krmítkách a jídle určeném domácím zvířatům.<ref name=":0" />


=== Život ===
=== Život ===
Řádek 44: Řádek 45:


==== Rozmnožování, dožití ====
==== Rozmnožování, dožití ====
K&nbsp;páření dochází v&nbsp;červenci a srpnu.<ref name=":7" /> Samice kun skalních prodělávají tzv. provokovanou (indukovanou) [[Ovulace|ovulaci]], kdy se vajíčko uvolňuje z&nbsp;vaječníku až na základě stimulů vyvolaných kopulací. Samci mají velkou pyjovou kost a povrchové struktury na pyji, jež drážděním samičí vulvy ovulaci spustí.<ref name=":1" /> Kopulace bývá značně hlasitá a dochází k&nbsp;ní především v&nbsp;noci.<ref name=":4" /> Mláďata se rodí asi za osm až devět měsíců po páření (v&nbsp;březosti je období latence neboli [[Odložená nidace|odložené nidace]]), tedy nejčastěji v&nbsp;březnu a dubnu. Samice vrhne jedno až osm (obvykle 3 až 5) slepých mláďat.<ref name=":0" /> Ta otevírají oči po 30 až 36 dnech.<ref name=":5" /> Samice mláďata kojí 40 až 45 dnů.<ref name=":5" /> Po třech měsících se osamostatňují, až do konce léta či do podzimu však zůstávají s&nbsp;matkou. Pohlavně dospívají ve věku 15 až 27 měsíců.<ref name=":4" /> V&nbsp;průměru se kuny skalní ve volné přírodě dožívají 3,<ref name=":4" /> maximálně 10 až 12<ref name=":1" /> a v&nbsp;zajetí až 18 let.<ref name=":0" />
K&nbsp;páření dochází v&nbsp;červenci a srpnu.<ref name=":7" /> Samice kun skalních prodělávají tzv. provokovanou (indukovanou) [[Ovulace|ovulaci]], kdy se vajíčko uvolňuje z&nbsp;vaječníku až na základě stimulů vyvolaných kopulací. Samci mají velkou pyjovou kost a povrchové struktury na pyji, jež drážděním samičí vulvy ovulaci spustí.<ref name=":1" /> Kopulace bývá značně hlasitá a dochází k&nbsp;ní především v&nbsp;noci.<ref name=":4" /> Mláďata se rodí asi za osm až devět měsíců po páření (v&nbsp;březosti je období latence neboli [[Odložená nidace|odložené nidace]]), tedy nejčastěji v&nbsp;březnu a dubnu. Samice vrhne jedno až osm (obvykle 3 až 5) slepých mláďat.<ref name=":0" /> Ta otevírají oči po 30 až 36 dnech.<ref name=":5" /> Samice mláďata kojí 40 až 45 dnů.<ref name=":5" /> Po třech měsících se osamostatňují, až do konce léta či do podzimu však zůstávají s&nbsp;matkou. Pohlavně dospívají ve věku 15 až 27 měsíců.<ref name=":4" /> V&nbsp;průměru se kuny skalní ve volné přírodě dožívají 3,<ref name=":4" /> maximálně 10 až 12<ref name=":1" /> a v&nbsp;zajetí až 18 let.<ref name=":0" />


=== Predátoři, konkurenti, parazité ===
=== Predátoři, konkurenti, parazité ===
Řádek 74: Řádek 75:
* {{Commons|Martes foina}}
* {{Commons|Martes foina}}
* [http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=266 Článek na www.priroda.cz]
* [http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=266 Článek na www.priroda.cz]
* {{biolib|id=1749|latinský název=Martes foina|český název=kuna skalní}}
* {{biolib|id=1749|latinský název=Martes foina|český název=kuna skalní}}
* [http://kunalesni.cz/kuna-skalni/ Informace a fotky kuny skalní na webu Kunalesni.cz]
* [http://kunalesni.cz/kuna-skalni/ Informace a fotky kuny skalní na webu Kunalesni.cz]


Verze z 28. 10. 2019, 22:36

Jak číst taxoboxKuna skalní
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďlasicovití (Mustelidae)
Rodkuna (Martes)
Binomické jméno
Martes foina
(Erxleben, 1777)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kuna skalní v zimě
Kostra

Kuna skalní (Martes foina), v minulosti někdy nazývaná též kuna domácí, je šelma z čeledi lasicovití. Vyskytuje se v Evropě a v Asii, zavlečena byla do USA. Řadí se mezi nejběžnější evropské šelmy, často žije i v těsné blízkosti lidí. Je to samotářský (kromě samic s mláďaty) a teritoriální tvor. Živí se rozličnými menšími živočichy a jídelníček si ve velké míře doplňuje rostlinnou stravou.

Popis

Lebka kuny skalní

Má dlouhé štíhlé tělo s hnědou (či šedohnědou) srstí, našedle zbarvenou hlavou a bílou (občas krémovou) náprsenkou, která většinou dosahuje až k předním tlapkám. V některých oblastech, především na Krétě a ve Střední Asii, mají populace kun náprsenku malou nebo úplně chybějící.[2][3] Srst je relativně hrubá s řídkými pesíky. Polštářky na tlapkách nemá pokryté srstí.[2] Délka těla je 37–54 cm, ocas měří až 21 až 31 cm. Lebka je 71 až 84 mm dlouhá. Kuna váží 0,9 až 2,3 kg.[2][4][3][5] Hlavními smysly jsou zrak a čich.[6]

Srovnání s kunou lesní

Hlavním rozlišovacím znakem od podobně vypadající kuny lesní je náprsenka, kterou má kuna lesní žlutou a většinou menší. Další odlišností je barva nosu - kuna skalní ho má masově růžový či světle hnědý, kuna lesní černý či šedočerný. Při stejné velikosti je kuna skalní o něco těžší než kuna lesní. Hlava kuny skalní je více prodloužená, uši kratší s kulatějšími konci, srst hrubší a poněkud řidší. Samec kuny skalní má větší penis než samec kuny lesní. Další rozdíl spočívá ve způsobu pohybu - kuna skalní se většinou plíží, kuna lesní poskakuje.[3][5][7] Ačkoliv oba druhy vypadají velmi podobně, jedná se o jasně separované taxony, které si nejsou geneticky nijak zvlášť blízké. Nekříží se mezi sebou (na rozdíl od sobola a kuny lesní). Proběhly sice lidmi připravené pokusy o hybridizaci, ale i když po mnoha neúspěších došlo jednou k narození mláďat, tak ta brzy uhynula.[2][3]

Rozšíření

Kuna skalní se vyskytuje v Evropě (téměř celé kromě Skandinávie a Britských ostrovů) a v Asii (především ve střední a západní, ale i v malých částech jižní a východní). Zavlečena byla do USA (Wisconsin).[4][8] V Česku žije téměř na celém území.[5]

Ekologie a chování

Stanoviště

Kuna skalní preferuje otevřenější habitat než jiné druhy rodu Martes.[8] Vyskytuje se až do nadmořské výšky 4200 metrů.[4][8] Nejčastěji žije v opadavých lesích, převážně při jejich okrajích. Má ráda lesy se staršími vzrostlými stromy, především duby. Ve Středomoří je obyvatelkou křovinatých kamenitých biotopů - makchií. Oblíbeným stanovištěm jsou zarostlá i otevřená skalnatá prostranství, kamenité výchozy a lidmi vytvořené „obnažené“ prostředí, jako jsou lomy. V horách osídluje kalamitní holiny, žije i na rašeliništích.[5] Souvislým jehličnatým lesním plochám se spíše vyhýbá (další rozdíl oproti kuně lesní).[3] Žije často v zemědělské krajině a v blízkosti lidských staveb či přímo v nich, a to i v centrech velkých měst.[9] V urbanizovaných oblastech obývá půdy, opuštěné budovy, šachty, sklepy, skladiště, stáje, nádraží a podobné objekty. Známa je také návštěvami chat a chalup, kde rozkousává izolace, zanechává trus i zbytky potravy, lidem mohou vadit také hlučné aktivity kun v období páření. Mnohdy vniká i do zaparkovaných automobilů, kde může způsobit technické poruchy přehryzáním kabelů a hadiček.[3][8][10] Pro úspěšné rozšíření kun v městském prostředí zřejmě hovoří několik faktorů - nepřítomnost přirozených predátorů, široká nabídka potravy a silná diverzita prostoru.[9] Není přizpůsobená životu na dlouhodobé sněhové pokrývce, na rozdíl od sobola a kuny lesní.[3]

Potrava

Kuna sklaní konzumuje ve srovnání s ostatními druhy rodu Martes nejvyšší podíl rostlinné stravy.[3] Z živočichů převládají v potravě hlodavci (hraboši, myši, krysy, v městském prostředí zvláště potkani) a další malí savci (například králíci, hmyzožravci), nicméně koncem léta, na podzim a zčásti i v zimě tvoří velkou část jídelníčku ovoce, ořechy a semínka (může jít až o 95 % celkového objemu potravy). V poměrně velké míře požírá hmyz (vyhrabává hnízda čmeláků a vos), dále pak plazy, obojživelníky a vejce. Důležitou složku její potravy tvoří i ptáci (především pěvci a hrabaví, v městském prostředí často holubi). Kuna systematicky plení ptačí hnízda, kde si počíhá i na dospělé jedince. Nepohrdne ani mršinami.[4][2][5][6] Patří mezi obávané návštěvníky kurníků (a králíkáren), kde často zakousne všechny slepice (králíky), aniž by je sežrala či vysála krev.[11] Někdy se stane, že kuna znavená zabíjením velkého počtu slepic, usne přímo v kurníku mezi mrtvou drůbeží.[2] Kuny žijící v blízkosti lidí se přiživují na různých odpadcích, krmítkách a jídle určeném domácím zvířatům.[4]

Život

Kuna a kočka domácí

Je to obratná a mrštná šelma, jež je aktivní především v noci a za soumraku. Ze sociálního hlediska je samotářská (kromě období páření a samic s mláďaty) a teritoriální. Velikost teritoria se pohybuje od 9,5 po 880 hektarů (samci mají větší území než samice). V městské zástavbě jsou domovská území obvykle výrazně menší než v přírodě či zemědělské krajině a je zde také výrazně vyšší populační hustota[4][5][9] Kuna si nebuduje doupata a ani neobývá jinými zvířaty vytvořená. Ve volné přírodě žije ve skalních puklinách, mezerách mezi kameny a v dutinách stromů.[3] Dokáže dobře šplhat po stromech (ale na tak dobře jako kuna lesní), nicméně jde o zvíře převážně zemní, kde i nejčastěji loví.[3]

Rozmnožování, dožití

K páření dochází v červenci a srpnu.[5] Samice kun skalních prodělávají tzv. provokovanou (indukovanou) ovulaci, kdy se vajíčko uvolňuje z vaječníku až na základě stimulů vyvolaných kopulací. Samci mají velkou pyjovou kost a povrchové struktury na pyji, jež drážděním samičí vulvy ovulaci spustí.[2] Kopulace bývá značně hlasitá a dochází k ní především v noci.[6] Mláďata se rodí asi za osm až devět měsíců po páření (v březosti je období latence neboli odložené nidace), tedy nejčastěji v březnu a dubnu. Samice vrhne jedno až osm (obvykle 3 až 5) slepých mláďat.[4] Ta otevírají oči po 30 až 36 dnech.[3] Samice mláďata kojí 40 až 45 dnů.[3] Po třech měsících se osamostatňují, až do konce léta či do podzimu však zůstávají s matkou. Pohlavně dospívají ve věku 15 až 27 měsíců.[6] V průměru se kuny skalní ve volné přírodě dožívají 3,[6] maximálně 10 až 12[2] a v zajetí až 18 let.[4]

Predátoři, konkurenti, parazité

Kožešiny kuny sklaní

Mezi predátory kuny skalní patří jakékoliv větší šelmy, například lišky, vlci, rysové a, což je zajímavé, i kuna lesní. Dále může padnout za oběť větším dravým ptákům. Mláďata jsou predací výrazně ohroženější než dospělí jedinci.[2][3] Antipredační strategie jsou kryptické chování, útěk do skrýše a agresivní obrana.[6] Konkurenty kuny sklaní jsou jakékoliv malé a středně velké šelmy, například kuny lesní, kočky nebo tchoři.[3]

Většina kun má v sobě parazitické červy, především tasemnice a hlístice.[6]

Ohrožení a ochrana

Kuna skalní je mnohde považována za škůdce a může být kvůli tomu i hubena. Z nemocí je někdy ohrožována vzteklinou. Hlavní příčinou úmrtnosti v městském prostředí jsou střety s dopravními prostředky.[9] Na některých místech ji lidé loví kvůli kožešině (Indie, Rusko), ačkoliv ta není považována za tak kvalitní jako sobolí či kuny lesní. Nicméně nejsou známy žádné hrozby, které by měly výrazný negativní dopad na populaci této šelmy, a IUCN ji tak vyhodnocuje jako taxon málo dotčený.[3][8]

Kuna skalní není v České republice předmětem zvláštní ochrany.[5] Lovena smí být od 1. listopadu do posledního února, po zbytek roku je hájená.[12] Pouze v oblastech chovu tetřeva, tetřívka, jeřábka a koroptve se smí lovit po celý rok.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. ↑ a b c d e f g h i HERÁŇ, Ivan. Zvířata celého světa 9. Kunovité šelmy. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1982. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o HEPTNER, V. G.; NAUMOV, N. P., a kol. Mammals of the Soviet Union Volume II, part 1b: Carnivora (Weasels; Additional Species). Washington, D. C.: Smithsonian Institution Libraries and National Science Foundation, 2001. 848 s. Dostupné online. S. 874-904. Překlad původního ruského vydání z roku 1967. 
  4. ↑ a b c d e f g h HUNTER, Luke; BARRETT, Priscilla. A Field Guide to the Carnivores of the World. London: Panthera, New Holland Publishers, 2011. S. 174. 
  5. ↑ a b c d e f g h ANDĚRA, Miloš; GEISLER, Jiří. Savci České republiky. Popis, rozšíření, ekologie, ochrana. 2. vyd. Praha: Academia, 2019. 287 s. ISBN 978-80-200-2994-2. S. 192-193. 
  6. ↑ a b c d e f g CARTER, Kimberlee. Martes foina (beech marten). Animal Diversity Web [online]. 2004 [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b ČERVENÝ, Jaroslav, a kol. Encyklopedie myslivosti. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. S. 296-300. 
  8. ↑ a b c d e ABRAMOV, A. V., a kol. Martes foina. IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2016 [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. DOI 10.2305/iucn.uk.2016-1.rlts.t29672a45202514.en. 
  9. ↑ a b c d ŠÁLEK, Martin, a kol. Kuna skalní (Martes foina) v městském prostředí: početnost a rozšíření. S. 111–116. Lynx [online]. 2005 [cit. 2019-08-11]. S. 111–116. Dostupné online. 
  10. ↑ Kuny můžou lidem připravit peklo, přichází jejich čas. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2017-12-27]. 
  11. ↑ HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Kuna skalní, s. 260. 
  12. ↑ Myslivost - Doby lovu zvěře [online]. Myslivost.cz - Stráž myslivosti [cit. 2019-08-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Lovná zvěř v Česku
Pernatá zvěř Bažant obecný
Srstnatá zvěř
* Druh na českém území nepůvodní, volně se nevyskytující, příp. jen ve velmi malém počtu.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kuna_skalní&oldid=17777797“