Abeceda: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
H
m Editace uživatele 2A00:1028:8394:29DE:E42E:B7DF:7C2A:AAA7 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je VojtěchDostálBot
značky: rychlé vrácení zpět SWViewer [1.3]
Řádek 38: Řádek 38:
;Těsnopis
;Těsnopis
Zcela jiné české písmo je rovněž český [[těsnopis]], který má kromě oficiální soustavy Herout-Mikulík i několik zcela různých verzí jiných.
Zcela jiné české písmo je rovněž český [[těsnopis]], který má kromě oficiální soustavy Herout-Mikulík i několik zcela různých verzí jiných.

'''Epické H'''

H


== Související články ==
== Související články ==

Verze z 24. 10. 2019, 15:28

Možná hledáte: Abecedu, hudebně-zábavný pořad Československé televize.
Vzorník písma

Abeceda, řídce i „alfabeta“, je uspořádaná sada znaků – písmen, jimiž se při zápisu řeči, v písmu graficky vyjadřují fonémy, zpravidla hlásky (některé jen souhlásky) a případně slabiky. Hláskové abecedy mají přibližně několik málo desítek znaků (písmen), slabičné více, až i několik set. Pro srovnání: čínských znaků (zvukově znamenají slabiky, ale liší se podle významu) je až asi 100 000.

Název je odvozen z prvních čtyř znaků abecedy (latinky). Název „alfabeta“ používaný často v cizích jazycích je podobně odvozen z názvů prvních dvou písmen abecedy řecké. Jinou abecedou je cyrilice, pojmenovaná podle s. Cyrila, také nazývaná azbuka podle názvů prvních dvou písmen v ruštině. Obdobně podle prvních písmen jsou vytvořeny názvy jiných typů abecedy: abugida a abdžad.

Písmena mimo abecedu

Abeceda neobsahuje všechna písmena, užívaná v daném jazyce, protože se používají i písmena z jiných, cizích abeced ve jménech osob a v zeměpisných názvech. Např. v češtině se běžně vyskytují německé nebo maďarské přehlásky, vyznačující se dvojtečkou, případně dvojčárkou. K tomu dopomáhá i to, že německé psací stroje bývaly průkopnické a znalost němčiny bývala téměř všeobecná. Podobně, i když ne tak zběhle a často, se vyskytují i jiná latinková písmena s diakritikou.

Kromě toho je ovšem také dlouhá řada jiných znaků písma, symboly, která nejsou písmeny. Těmi nejběžnějšími jsou jistě interpunkční znaménka, číslice a podobně.

Varianty

Abeceda „mezinárodní“ s následujícími 26 znaky, tj. základní znaky bez háčků, čárek, či jiných diakritických znamének a bez spřežek, je shodná s anglickou abecedou:

A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

Kromě diakritických znamének většina abeced (včetně např. polštiny) neuznává za samostatné písmeno ani Ch a spřežky obecně. Zvláštností je W, "dvojité V", anglicky "dvojité U", polsky "VU", původem zdvojení "V", chápané a také psané jedním tahem jako jedno písmeno - ligatura.

Uspořádaností se liší abeceda od alfabetického písma, tedy obdobné sadě bez určeného pořadí. V praxi se oba tyto pojmy nerozlišují. Jako písmo se také označuje jednotlivá sada grafického provedení písma (např. karolinské písmo), moderně označované spíše jako font.

Velikost písmen

Evropská písma, jako latinka a cyrilice, mají (díky osvícencům), jednu zvláštnost oproti všem ostatním písmům, a to dvě verze znaků, velká a malá písmena, majuskule a minuskule. Proto i jejich sady jsou dvojí a jednotlivá písmena tak mají tyto dvě verze.

Česká abeceda

Podrobnější informace naleznete v článku Česká abeceda.

Česká abeceda se skládá ze 42 písmen včetně znaků s diakritikou a 1 spřežky:

a, á, b, c, č, d, ď, e, é, ě, f, g, h, ch, i, í, j, k, l, m, n, ň, o, ó, p, q, r, ř, s, š, t, ť, u, ú, ů, v, w, x, y, ý, z, ž.
Tvarové varianty

Další standardizované sady české abecedy, jako je tzv. psací nebo Comenia script, patří do kategorie řezů, fontů a podobných variant písma, které lze tvořit neomezeně.

F, G, Q, W, X

Písmeno F [s výjimkou slov doufat, zoufat, (nespisovné) fous a zvukomalebných slov (jako foukat, fičet, frčet, funět, uf, fí), včetně jejich dokonavých verzí a odvozenin (jako zoufnout si, uzoufat se, fouknout, profrčet)] a písmena G,[zdroj?] Q, W, X se v současnosti neužívají v původně českých slovech, ale jen slovech cizích čili přejatých z jiných jazyků. To se týká především jmen, jako např. fráze, profese, Quido, bowling, lexikon. Po zdomácnění se nahrazují zpravidla běžnějšími obdobami, zejména Q se mění na spřežku KV (kvalita) a W na V.

Ó

Kromě těchto písmen se v původem českých slovech nevyskytuje ani specificky české (i když nejen české) písmeno Ó (vyjma slov emfatických, např. móře), které vymizelo z českých slov v důsledku hláskových změn ve 14. století, kdy hláska ó přešlo do hlásky ů. V moderní češtině je tak příznakem hovorovosti a je ozvláštňujícím prostředkem, netvoří se tím jiná slova.

Přehlásky

Kromě toho se ve jménech a názvech užívají i znaky jiných latinkových abeced, zejména přehlásky, např. německé (Ä, Ö, Ü, v případě potřeby ale nahrazované spřežkami AE, OE a UE).

Těsnopis

Zcela jiné české písmo je rovněž český těsnopis, který má kromě oficiální soustavy Herout-Mikulík i několik zcela různých verzí jiných.

Související články

Další abecedy

Externí odkazy