Bosna a Hercegovina: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
upřesnění náboženství, nepřesné je i uvedené pořadí
Opraven překlep
značky: editace z mobilu editace z mobilní aplikace editace z mobilní aplikace pro Android
Řádek 50: Řádek 50:
'''Bosna a Hercegovina''' (''BiH'') ([[Bosenština|bosensky]]/[[Srbština|srbsky]]/[[Chorvatština|chorvatsky]] ''Bosna i&nbsp;Hercegovina'', cyrilicí [[Bosenština|bosensky]]/[[Srbština|srbsky]] ''Босна и&nbsp;Херцеговина''), někdy zvaná jednoduše '''Bosna''', je přímořská země v&nbsp;jihovýchodní Evropě, na [[Balkán|Balkánském poloostrově]]. Jejím hlavním a&nbsp;zároveň největším městem je [[Sarajevo]] s&nbsp;275 524 obyvatel (2013)<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=POPIS STANOVNIŠTVA, DOMAĆINSTAVA I STANOVA U BOSNI I HERCEGOVINI, 2013. REZULTATI POPISA|url=http://www.popis2013.ba/popis2013/doc/Popis2013prvoIzdanje.pdf|vydavatel=Agencija za statistiku Bosne i Hercegovine|místo=Sarajevo|datum vydání=Juni 2016.|datum přístupu=10.12.2016}}</ref>. Bosna hraničí na severu, západě a&nbsp;jihu&nbsp;s [[Chorvatsko|Chorvatskem]], na východě se [[Srbsko|Srbskem]] a&nbsp;na jihovýchodě s&nbsp;[[Černá Hora|Černou Horou]]. Bosna a&nbsp;Hercegovina je téměř [[vnitrozemský stát]], s&nbsp;výjimkou pásu 20&nbsp;km na [[Jaderské moře|pobřeží Jaderského moře]] kolem města [[Neum]].<ref name="coastline">[https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/bk.html Coastline] [[The World Factbook|''World Factbook,'']] 2006-08-22</ref><ref>[http://encarta.msn.com/encyclopedia_761563626/Bosnia_and_Herzegovina.html Bosna a&nbsp;Hercegovina: I: Úvod] {{Wayback|url=http://encarta.msn.com/encyclopedia_761563626/Bosnia_and_Herzegovina.html |date=20091029080505 }}, ''Encarta,'' 2006. 2009-10-31. – neplatný odkaz !</ref> Střední a&nbsp;jižní část země je hornatá, na severozápadě je mírně kopcovitá a&nbsp;na severovýchodě převážně rovinatá. Vnitrozemí, resp. Bosna, &nbsp;má mírné [[kontinentální podnebí|kontinentální klima]], ohraničené horkými léty a&nbsp;chladnými a&nbsp;sněhovými zimami, kdežto jižní cíp země, Hercegovina, má [[středozemní klima]] a&nbsp;nízký reliéf.
'''Bosna a Hercegovina''' (''BiH'') ([[Bosenština|bosensky]]/[[Srbština|srbsky]]/[[Chorvatština|chorvatsky]] ''Bosna i&nbsp;Hercegovina'', cyrilicí [[Bosenština|bosensky]]/[[Srbština|srbsky]] ''Босна и&nbsp;Херцеговина''), někdy zvaná jednoduše '''Bosna''', je přímořská země v&nbsp;jihovýchodní Evropě, na [[Balkán|Balkánském poloostrově]]. Jejím hlavním a&nbsp;zároveň největším městem je [[Sarajevo]] s&nbsp;275 524 obyvatel (2013)<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=|jméno=|titul=POPIS STANOVNIŠTVA, DOMAĆINSTAVA I STANOVA U BOSNI I HERCEGOVINI, 2013. REZULTATI POPISA|url=http://www.popis2013.ba/popis2013/doc/Popis2013prvoIzdanje.pdf|vydavatel=Agencija za statistiku Bosne i Hercegovine|místo=Sarajevo|datum vydání=Juni 2016.|datum přístupu=10.12.2016}}</ref>. Bosna hraničí na severu, západě a&nbsp;jihu&nbsp;s [[Chorvatsko|Chorvatskem]], na východě se [[Srbsko|Srbskem]] a&nbsp;na jihovýchodě s&nbsp;[[Černá Hora|Černou Horou]]. Bosna a&nbsp;Hercegovina je téměř [[vnitrozemský stát]], s&nbsp;výjimkou pásu 20&nbsp;km na [[Jaderské moře|pobřeží Jaderského moře]] kolem města [[Neum]].<ref name="coastline">[https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/bk.html Coastline] [[The World Factbook|''World Factbook,'']] 2006-08-22</ref><ref>[http://encarta.msn.com/encyclopedia_761563626/Bosnia_and_Herzegovina.html Bosna a&nbsp;Hercegovina: I: Úvod] {{Wayback|url=http://encarta.msn.com/encyclopedia_761563626/Bosnia_and_Herzegovina.html |date=20091029080505 }}, ''Encarta,'' 2006. 2009-10-31. – neplatný odkaz !</ref> Střední a&nbsp;jižní část země je hornatá, na severozápadě je mírně kopcovitá a&nbsp;na severovýchodě převážně rovinatá. Vnitrozemí, resp. Bosna, &nbsp;má mírné [[kontinentální podnebí|kontinentální klima]], ohraničené horkými léty a&nbsp;chladnými a&nbsp;sněhovými zimami, kdežto jižní cíp země, Hercegovina, má [[středozemní klima]] a&nbsp;nízký reliéf.


Bosna a&nbsp;Hercegovina je oblast, kde lze vysledovat lidské osídlení až do [[neolit]]u, v průběhu staletí byla obývána [[Ilyrové|Illyry]], [[Keltové|Kelty]], [[Gótové|Góty]] a nakonec od 6. století n. l. [[Slované|Slovany]]. Místní Slované byli součástí [[Byzantská říše|Východořímské (Byzantské) říše]], [[Chorvatské království|chovatského]] či [[Raška (království)|rašského království]] nebo [[Uhersko|Uher]]. Od konce 12. století se zde ale začala projevovat tendence k samostatnému vývoji, která z Bosenské bánoviny pod vedením rodu Kotromanićů roku 1377 učinila království.<ref>{{cite book|url=|title=Paul Mojzes. Religion and the war in Bosnia. Oxford University Press, 2000, p 22; „Medieval Bosnia was founded as an independent state (Banate) by Ban Kulin (1180-1204).“.}}</ref><ref>{{cite book |url=http://books.google.com/books?id=0rIGA0rluO0C&pg=PA71&dq=A+tradition+betrayed+In+the+Middle+Ages+the+Bosnians+called+themselves+%22Bosnians%22&hl=sv&sa=X&ei=2jaIUYPFKsaO4AT0lYCoDA&ved=0CDEQ6AEwAA#v=onepage&q=A%20tradition%20betrayed%20In%20the%20Middle%20Ages%20the%20Bosnians%20called%20themselves%20%22Bosnians%22&f=false|title=''Bosnia and Hercegovina: A Tradition Betrayed''|author=Robert J. Donia, John V.A Fine|year=2005|work= |publisher=C. Hurst & Co. Publishers |accessdate=}}, s. 71; ''Ve středověku se Bosňané nazývali „Bosňáci“, nebo používali ještě místní (krajská, regionální) jména.''</ref><ref>{{cite book |url=http://books.google.com/books?id=KQkXAQAAIAAJ&q=called+the+bosnjani&dq=called+the+bosnjani&hl=sv&sa=X&ei=tkCIUdTXJunj4QTz9oCIAg&redir_esc=y|title=''Myths and boundaries in south-eastern Europe''|author=Pål Kolstø |year=2005|work= |publisher=Hurst & Co. |accessdate=}}, s. 120, ''. středověká Bosna byla země jednoho lidu, obyvatelé byly nazýváni Bošnjani a hlásili se ke třem vyznáním.''</ref> Odstředivé tendence šlechty a nepříznivé zahraničně politické okolností nakonec způsobily, že se země roku 1463 dostala pod nadvládu [[Osmanská říše|Osmanské říše]], která Bosnu držela až do roku 1878, formálně až do roku 1908. Během panování osmanských sultánů došlo k významných etnickým přesunům původního obyvatelstva a země se výrazně islamizovala. Území bylo roku 1878 zabráno [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherskem]], které tu vládlo až do konce [[První světová válka|první světové války.]] V&nbsp;meziválečném období byla Bosna součástí Království Srbů, Chorvatů a&nbsp;Slovinců (od roku 1929 Jugoslávie) a&nbsp;po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] byl zemi udělen status suverénní republiky v&nbsp;nově vytvořené jugoslávské federaci. Po rozpuštění [[Socialistická federativní republika Jugoslávie|Socialistické federativní republiky Jugoslávie]] země v roce 1992 vyhlásila nezávislost, která byla následována [[Válka v Bosně a Hercegovině|bosenskou válkou]], trvající až do roku 1995.
Bosna a&nbsp;Hercegovina je oblast, kde lze vysledovat lidské osídlení až do [[neolit]]u, v průběhu staletí byla obývána [[Ilyrové|Illyry]], [[Keltové|Kelty]], [[Gótové|Góty]] a nakonec od 6. století n. l. [[Slované|Slovany]]. Místní Slované byli součástí [[Byzantská říše|Východořímské (Byzantské) říše]], [[Chorvatské království|chorvatského]] či [[Raška (království)|rašského království]] nebo [[Uhersko|Uher]]. Od konce 12. století se zde ale začala projevovat tendence k samostatnému vývoji, která z Bosenské bánoviny pod vedením rodu Kotromanićů roku 1377 učinila království.<ref>{{cite book|url=|title=Paul Mojzes. Religion and the war in Bosnia. Oxford University Press, 2000, p 22; „Medieval Bosnia was founded as an independent state (Banate) by Ban Kulin (1180-1204).“.}}</ref><ref>{{cite book |url=http://books.google.com/books?id=0rIGA0rluO0C&pg=PA71&dq=A+tradition+betrayed+In+the+Middle+Ages+the+Bosnians+called+themselves+%22Bosnians%22&hl=sv&sa=X&ei=2jaIUYPFKsaO4AT0lYCoDA&ved=0CDEQ6AEwAA#v=onepage&q=A%20tradition%20betrayed%20In%20the%20Middle%20Ages%20the%20Bosnians%20called%20themselves%20%22Bosnians%22&f=false|title=''Bosnia and Hercegovina: A Tradition Betrayed''|author=Robert J. Donia, John V.A Fine|year=2005|work= |publisher=C. Hurst & Co. Publishers |accessdate=}}, s. 71; ''Ve středověku se Bosňané nazývali „Bosňáci“, nebo používali ještě místní (krajská, regionální) jména.''</ref><ref>{{cite book |url=http://books.google.com/books?id=KQkXAQAAIAAJ&q=called+the+bosnjani&dq=called+the+bosnjani&hl=sv&sa=X&ei=tkCIUdTXJunj4QTz9oCIAg&redir_esc=y|title=''Myths and boundaries in south-eastern Europe''|author=Pål Kolstø |year=2005|work= |publisher=Hurst & Co. |accessdate=}}, s. 120, ''. středověká Bosna byla země jednoho lidu, obyvatelé byly nazýváni Bošnjani a hlásili se ke třem vyznáním.''</ref> Odstředivé tendence šlechty a nepříznivé zahraničně politické okolností nakonec způsobily, že se země roku 1463 dostala pod nadvládu [[Osmanská říše|Osmanské říše]], která Bosnu držela až do roku 1878, formálně až do roku 1908. Během panování osmanských sultánů došlo k významných etnickým přesunům původního obyvatelstva a země se výrazně islamizovala. Území bylo roku 1878 zabráno [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uherskem]], které tu vládlo až do konce [[První světová válka|první světové války.]] V&nbsp;meziválečném období byla Bosna součástí Království Srbů, Chorvatů a&nbsp;Slovinců (od roku 1929 Jugoslávie) a&nbsp;po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] byl zemi udělen status suverénní republiky v&nbsp;nově vytvořené jugoslávské federaci. Po rozpuštění [[Socialistická federativní republika Jugoslávie|Socialistické federativní republiky Jugoslávie]] země v roce 1992 vyhlásila nezávislost, která byla následována [[Válka v Bosně a Hercegovině|bosenskou válkou]], trvající až do roku 1995.


Dnes země udržuje vysokou [[Seznam států světa podle indexu lidského rozvoje|gramotnost, má dlouhou očekávanou délku života a&nbsp;vysokou úroveň vzdělání]] a&nbsp;je jednou z&nbsp;nejčastěji navštěvovaných zemí v&nbsp;regionu.<ref>{{Citace elektronické monografie|url=http://www.lonelyplanet.com/bosnia-and-hercegovina |titul=Lonely Planet's Bosnia and Herzegovina Tourism Profile |vydavatel=Lonely Planet}}</ref> Bosna a&nbsp;Hercegovina je regionálně a&nbsp;mezinárodně známá svou přírodní krásou a&nbsp;kulturním dědictvím vycházejícím ze šesti historických civilizací, svou kuchyní, zimními sporty, různorodou a&nbsp;jedinečnou hudbou, architekturou a&nbsp;festivaly, z&nbsp;nichž některé jsou největší a&nbsp;nejvýznamnější svého druhu v&nbsp;jihovýchodní Evropě.<ref>{{Citace elektronické monografie |url=http://www.sff.ba/content.php/en/festival?set_culture=en |titul=About the Sarajevo Film Festival |vydavatel=Sarajevo Film Festival Official Website |datum přístupu=01-10-2013 |url archivu=https://web.archive.org/web/20121104133828/http://www.sff.ba/content.php/en/festival?set_culture=en |datum archivace=04-11-2012 |nedostupné=ano }} – neplatný odkaz !</ref><ref>{{Citace elektronické monografie|url=http://www.insidefilm.com/europe.html |titul=Inside Film's Guide to Film Festivals in Europe |vydavatel=Inside Film}}</ref> Země je domovem tří etnických skupin, oficiálně ''konstitutivních národů,'' [[Bosňáci|Bosňáků]], [[Srbové|Srbů]] a&nbsp;[[Chorvati|Chorvatů]]. Bez ohledu na etnicitu je každý občan Bosny a&nbsp;Hercegoviny v&nbsp;češtině považován za [[Bosňané|Bosňana]]. Termíny [[Hercegovina|hercegovský]] a&nbsp;[[Bosna (historická země)|bosenský]] odkazují k historickým regionům země, neslouží tedy k národnostní klasifikaci, nicméně Hercegovina nemá jasně stanovené hranice. Do rakousko-uherské okupace se země běžně označovala za Bosnu v širším slova smyslu, z níž se vyděluje Bosna v užším slova smyslu a Hercegovina.<ref>{{Citace elektronické monografie |url=http://www.utoronto.ca/tsq/03/vinko.shtml |titul=The Language Situation in Post-Dayton Bosnia and Herzegovina |vydavatel=Toronto Slavic Quarterly |datum přístupu=01-10-2013 |url archivu=https://web.archive.org/web/20120703180910/http://www.utoronto.ca/tsq/03/vinko.shtml |datum archivace=03-07-2012 |nedostupné=ano }}</ref>
Dnes země udržuje vysokou [[Seznam států světa podle indexu lidského rozvoje|gramotnost, má dlouhou očekávanou délku života a&nbsp;vysokou úroveň vzdělání]] a&nbsp;je jednou z&nbsp;nejčastěji navštěvovaných zemí v&nbsp;regionu.<ref>{{Citace elektronické monografie|url=http://www.lonelyplanet.com/bosnia-and-hercegovina |titul=Lonely Planet's Bosnia and Herzegovina Tourism Profile |vydavatel=Lonely Planet}}</ref> Bosna a&nbsp;Hercegovina je regionálně a&nbsp;mezinárodně známá svou přírodní krásou a&nbsp;kulturním dědictvím vycházejícím ze šesti historických civilizací, svou kuchyní, zimními sporty, různorodou a&nbsp;jedinečnou hudbou, architekturou a&nbsp;festivaly, z&nbsp;nichž některé jsou největší a&nbsp;nejvýznamnější svého druhu v&nbsp;jihovýchodní Evropě.<ref>{{Citace elektronické monografie |url=http://www.sff.ba/content.php/en/festival?set_culture=en |titul=About the Sarajevo Film Festival |vydavatel=Sarajevo Film Festival Official Website |datum přístupu=01-10-2013 |url archivu=https://web.archive.org/web/20121104133828/http://www.sff.ba/content.php/en/festival?set_culture=en |datum archivace=04-11-2012 |nedostupné=ano }} – neplatný odkaz !</ref><ref>{{Citace elektronické monografie|url=http://www.insidefilm.com/europe.html |titul=Inside Film's Guide to Film Festivals in Europe |vydavatel=Inside Film}}</ref> Země je domovem tří etnických skupin, oficiálně ''konstitutivních národů,'' [[Bosňáci|Bosňáků]], [[Srbové|Srbů]] a&nbsp;[[Chorvati|Chorvatů]]. Bez ohledu na etnicitu je každý občan Bosny a&nbsp;Hercegoviny v&nbsp;češtině považován za [[Bosňané|Bosňana]]. Termíny [[Hercegovina|hercegovský]] a&nbsp;[[Bosna (historická země)|bosenský]] odkazují k historickým regionům země, neslouží tedy k národnostní klasifikaci, nicméně Hercegovina nemá jasně stanovené hranice. Do rakousko-uherské okupace se země běžně označovala za Bosnu v širším slova smyslu, z níž se vyděluje Bosna v užším slova smyslu a Hercegovina.<ref>{{Citace elektronické monografie |url=http://www.utoronto.ca/tsq/03/vinko.shtml |titul=The Language Situation in Post-Dayton Bosnia and Herzegovina |vydavatel=Toronto Slavic Quarterly |datum přístupu=01-10-2013 |url archivu=https://web.archive.org/web/20120703180910/http://www.utoronto.ca/tsq/03/vinko.shtml |datum archivace=03-07-2012 |nedostupné=ano }}</ref>

Verze z 23. 9. 2019, 11:46

rep. Bosna a Hercegovina
Bosna i Hercegovina
Босна и Херцеговина
vlajka Bosny a Hercegoviny
vlajka
znak Bosny a Hercegoviny
znak
Hymna
Intermeco
Geografie

Poloha Bosny a Hercegoviny
Poloha Bosny a Hercegoviny

Hlavní městoSarajevo
Rozloha51 209[1] km² (126. na světě)
z toho zanedbatelně % vodní plochy
Nejvyšší bodMaglić (2 386 m n. m.)
Časové pásmoUTC+1 (v létě +2)
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel3 504 567 (128. na světě, 2018)
Hustota zalidnění69 ob. / km²
HDI 0,735 (vysoký) (81. na světě, {{{HDI aktuální k}}})
Jazykbosenština, chorvatština, srbština
Náboženstvíúdaje z roku 2013:
islám (51 %),
srbské pravoslaví (31 %),
římskokatolické (15 %),
ostatní / bez vyznání (3 %)
Státní útvar
Státní zřízeníde facto konfederativní republika
Vznik1. března 1992 (rozpadem Jugoslávie)
Členové předsednictvaMilorad Dodik, Željko Komšić, Šefik Džaferović
Předseda vládyDenis Zvizdić
MěnaKonvertibilní marka (BAM)
HDP/obyv. (PPP)10 633[2] USD (102. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1070 BIH BA
MPZBiH
Národní TLD.ba
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Bosna a Hercegovina (BiH) (bosensky/srbsky/chorvatsky Bosna i Hercegovina, cyrilicí bosensky/srbsky Босна и Херцеговина), někdy zvaná jednoduše Bosna, je přímořská země v jihovýchodní Evropě, na Balkánském poloostrově. Jejím hlavním a zároveň největším městem je Sarajevo s 275 524 obyvatel (2013)[3]. Bosna hraničí na severu, západě a jihu s Chorvatskem, na východě se Srbskem a na jihovýchodě s Černou Horou. Bosna a Hercegovina je téměř vnitrozemský stát, s výjimkou pásu 20 km na pobřeží Jaderského moře kolem města Neum.[4][5] Střední a jižní část země je hornatá, na severozápadě je mírně kopcovitá a na severovýchodě převážně rovinatá. Vnitrozemí, resp. Bosna,  má mírné kontinentální klima, ohraničené horkými léty a chladnými a sněhovými zimami, kdežto jižní cíp země, Hercegovina, má středozemní klima a nízký reliéf.

Bosna a Hercegovina je oblast, kde lze vysledovat lidské osídlení až do neolitu, v průběhu staletí byla obývána Illyry, Kelty, Góty a nakonec od 6. století n. l. Slovany. Místní Slované byli součástí Východořímské (Byzantské) říše, chorvatského či rašského království nebo Uher. Od konce 12. století se zde ale začala projevovat tendence k samostatnému vývoji, která z Bosenské bánoviny pod vedením rodu Kotromanićů roku 1377 učinila království.[6][7][8] Odstředivé tendence šlechty a nepříznivé zahraničně politické okolností nakonec způsobily, že se země roku 1463 dostala pod nadvládu Osmanské říše, která Bosnu držela až do roku 1878, formálně až do roku 1908. Během panování osmanských sultánů došlo k významných etnickým přesunům původního obyvatelstva a země se výrazně islamizovala. Území bylo roku 1878 zabráno Rakousko-Uherskem, které tu vládlo až do konce první světové války. V meziválečném období byla Bosna součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (od roku 1929 Jugoslávie) a po druhé světové válce byl zemi udělen status suverénní republiky v nově vytvořené jugoslávské federaci. Po rozpuštění Socialistické federativní republiky Jugoslávie země v roce 1992 vyhlásila nezávislost, která byla následována bosenskou válkou, trvající až do roku 1995.

Dnes země udržuje vysokou gramotnost, má dlouhou očekávanou délku života a vysokou úroveň vzdělání a je jednou z nejčastěji navštěvovaných zemí v regionu.[9] Bosna a Hercegovina je regionálně a mezinárodně známá svou přírodní krásou a kulturním dědictvím vycházejícím ze šesti historických civilizací, svou kuchyní, zimními sporty, různorodou a jedinečnou hudbou, architekturou a festivaly, z nichž některé jsou největší a nejvýznamnější svého druhu v jihovýchodní Evropě.[10][11] Země je domovem tří etnických skupin, oficiálně konstitutivních národů, Bosňáků, SrbůChorvatů. Bez ohledu na etnicitu je každý občan Bosny a Hercegoviny v češtině považován za Bosňana. Termíny hercegovskýbosenský odkazují k historickým regionům země, neslouží tedy k národnostní klasifikaci, nicméně Hercegovina nemá jasně stanovené hranice. Do rakousko-uherské okupace se země běžně označovala za Bosnu v širším slova smyslu, z níž se vyděluje Bosna v užším slova smyslu a Hercegovina.[12]

Bosna a Hercegovina má dvojkomorovou legislativu a tříčlenné předsednictví, složené ze členů každé hlavní etnické skupiny. Nicméně výkon ústřední vlády je velmi omezený, neboť země je do značné míry decentralizovaná a skládá se ze dvou autonomních entit a jednoho regionu: Federace Bosny a HercegovinyRepubliky Srbské, a regionu Brčko, který patří pod místní vládu. Federace Bosny a Hercegoviny je sama o sobě složitá a skládá se z 10 federálních jednotek – kantonů. Země je potenciálním kandidátem na členství v Evropské unii a od dubna 2010 je kandidátem na členství v NATO. Tehdy na summitu v Tallinu obdržela tzv. akční plán členství. Země je dále od roku 2002 členem Rady Evropy a roku 2008 se stala zakládajícím členem Středomořské unie.

Hranice

Podrobnější informace naleznete v článku Státní hranice Bosny a Hercegoviny.

Na severu, západě a na jihu hraničí s Chorvatskem, na východě se Srbskem a na jihovýchodě s Černou Horou. Hranice tvoří řeky (hlavně na severu a na východě), na jihozápadní straně je přirozenou hranicí soustava horských pásem. Hranice státu se z velké části nekryjí s hranicemi etnickými. Země má přístup k Jaderskému moři a rozděluje tak Chorvatsko na dvě části.

Historie

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Bosny a Hercegoviny.

Raná historie

Původně římskou provincii Ilyricum obsadili v 6.7. století Slované. Území Bosny bylo nejdříve součástí Byzantské říše, později Chorvatského království, srbských království Duklji (Zety) a Rašky a Uher.

Středověk

Bosna ve středověku zaujímala Bosenský banát a následně Bosenské království.

Ve 12. století se Bosna za vlády bána Kulina de facto osamostatnila a odolávala snahám Srbska, Uher, ChorvatskaBenátek o její ovládnutí. Po roce 1353 nakrátko rozkvetla za bána, později krále, Tvrtka I. Kotromaniće. V roce 1463 byla Bosna dobyta Turky, následujícího léta některé části země obsadil uherský král Matyáš Korvín a vytvořil zde dvě bánoviny, stejně jako roku 1482 hornatější Hercegovina (Hum).

Osmanská Bosna (1463–1878)

Za vlády Osmanské říše mnoho bosenských křesťanů přešlo na islám, čímž později došlo ke vzniku specifického etnikabosenských Muslimů (Bosňáků).

Rakousko-Uherská vláda (1878–1918)

Muslimský odpor v Sarajevu vůči rakouskouherskému záboru Bosny a Hercegoviny roku 1878

Roku 1875 se zejména pravoslavní Bosňané vzbouřili proti osmanské nadvládě. V roce 1878 se tak Bosna stala protektorátem Rakouska-Uherska. Rakouskouherská vojska vstoupila do Bosny a Hercegoviny 29. července 1878. Roku 1908 došlo k anexi Bosny a Hercegoviny Rakouskem-Uherskem.

Království Jugoslávie (1918–1941)

Království Srbů, Chorvatů a Slovinců vzniklém v r. 1918 (1929 přejmenovaném na Jugoslávii) byly bosenské národnosti zahrnuty do sjednoceného státu.

Druhá světová válka (1941–1945)

Během druhé světové války bylo Království Jugoslávie rozbito nacistickým Německem a oblast Bosny a Hercegoviny přičleněna k vzniklému Nezávislému státu Chorvatsko, jednomu ze satelitů Třetí říše. V Bosně a Hercegovině pod vládou Ustašovců tak začalo hromadné vyvražďování Srbů, Černohorců, Židů a Romů. Jako státní náboženství byl uznán jen římský katolicismus a také islám, zatímco pravoslaví jakožto symbol Srbů bylo tvrdě potlačováno. Během ustašovské nadvlády v koncentračních táborech a během čistek zahynulo jen v Bosně a Hercegovině asi 209 000 Srbů a Černohorců.

Socialistická Jugoslávie (1945–1992)

V jugoslávské federaci (od r.1945) se stala Bosna a Hercegovina jednou ze 6 svazových republik, vymezenou na národnostním základě (s rovnoprávným postavením všech tří etnik).

Válka v Bosně (1992–1995)

Související informace naleznete také v článku Válka v Bosně.
Soubor:Evstafiev-sarajevo-building-burns.jpg
Hořící budova bosenské vlády během Obléhání Sarajeva, 1992

V době krize federace na začátku devadesátých let se mezi vedoucími představiteli bosenských Muslimů, Chorvatů a Srbů projevily rozpory ve věci formováni nezávislého státu. V březnu 1991 se sešli v Karadjordjevu ve Vojvodině Slobodan MiloševićFranjo Tuđman, aby si dohodli rozdělení země mezi SrbskoChorvatsko. V důsledku pozdějšího vývoje jejich vzájemných vztahů však k tomu nedošlo.

BosňáciChorvati vyhlásili 3. března 1992 nezávislost Bosny a Hercegoviny na základě vůle bosenského a chorvatského obyvatelstva vyjádřené v referendu dne 1. března 1992. Srbové referendum bojkotovali a 7. dubna 1992 vyhlásili vlastní republiku. Politický konflikt přerostl v ozbrojené srážky, kterým padlo za oběť mnoho obyvatel Bosny a Hercegoviny (mj. v tzv. etnických čistkách) a které velmi posílily vzájemnou nevraživost mezi národnostmi země. V této válce bojoval prakticky každý proti každému. OSN vyslala do Bosny a Hercegoviny jednotky, které rozdělily bojující strany. Nadace Lidových novin se významně podílela na humanitární pomoci pro Bosnu a Hercegovinu. V rámci sbírky SOS Sarajevo se podařilo vybrat více než 30 milionů korun, což umožnilo vypravit humanitární konvoje s potravinami a hygienickými potřebami do Sarajeva, Tuzly, Goražde a Maglaje. Mezi lety 1995 až 1998 představoval celkový objem pomoci 150 milionů korun.[13] Po 42 měsících bojů byla pod tlakem Spojených států amerických 21. listopaduDaytonu uzavřena mírová dohoda, která byla slavnostně ratifikována všemi bojujícími stranami v Paříži 14. prosince 1995. V roce 2007 vstoupila Bosna a Hercegovina do Středoevropské zóny volného obchodu.

Protesty 2014

Více informací naleznete v samostatném článku Sociální nepokoje v Bosně a Hercegovině (2014)

Geografie

Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Bosny a Hercegoviny.
Řeka Una ve městě Bosanska Krupa
Stari Most v Mostaru

Bosna a Hercegovina leží na jihovýchodě Evropy, v západní části Balkánu. Hraničí s Chorvatskem na severu, severozápadě a na jihu; se Srbskem potom na východě a s Černou Horou na jihovýchodě.

Skládá se ze dvou geografických a historických oblastí: větší Bosny (okolo 42 000 km²) a menší Hercegoviny na jihu. Bosna je velice hornatá země, totéž platí i o Hercegovině (okolo 9 000 km²). Na severu se horské oblasti přeměňují v nížinaté Posáví, resp. v Panonskou nížinu. Dinárské části Bosny se táhnou od západu na východ. Hercegovina se skládá ze dvou částí: horské (vysoké) a jadranské (nízké) Hercegoviny, která se dotýká Jadranského moře v oblastech od Neumu po poloostrov Klek. Významná jsou rovněž tzv. polje, rozsáhlejší horská údolí, která se objevují při povodí bosenských řek (Uny, Vrbasu, Bosny, Driny), od jihu k severu, resp. na Neretvě od severu k jihu.

Hlavní město státu je Sarajevo (275 524, v metropolitní oblasti kolem 460 000), dalšími velkými městy jsou: Banja Luka (185 042), Tuzla (110 979), Zenica (110 663), Bijeljina (107 715), Mostar (105 797), Prijedor (89.397), Brčko, Bihać a Travnik.

Nejvyšším vrcholem je Maglić (2 386 m n. m.), který se nachází v jihovýchodní části země. Klima je mírné kontinentální; léta jsou teplá a zimy naopak chladné.

Klima

Země se člení dle klimatických charakteristik na tři části: Panonská nížina, Horské a polohorské oblasti a Jaderské moře.

Panonská nížina leží na severu země a převládá v ní kontinentální klima. Zimy jsou mírné s průměrnou teplotou v nejchladnějším měsíci lednu od -0,2 do -0,9 °C. Naopak léta bývají dlouhá a teplá s průměrnou teplotou v nejteplejším měsíci červenci od 21 do 23 °C. Roční úhrn srážek se pohybuje od 1 050 mm na západě území do 750 mm na východě území.

Horské a polohorské oblasti (známé v bosenštině jako planiny) zabírají většinu plochy Bosny a Hercegoviny. Jsou charakteristické krátkým teplým létem a dlouhou chladnou zimou. Průměrná celoroční teplota je 5 až 7 °C. Nejchladnější teplota je v lednu a pohybuje se od 2,5 do -3 °C. Minimální teploty mohou klesnout až na -35 °C. Roční úhrn srážek se pohybuje kolem 1 200 mm.

Klimatická oblast Jaderského moře zabírá jen velmi malou plochu na území kolem města Neum na jihu země. Je charakteristická dlouhými teplými léty a mírnou zimou. Průměrná celoroční teplota vzduchu se pohybuje od 14 do 14,7 °C. V oblasti jsou poměrně velké roční srážkové úhrny, které dosahují od 1 500 do 2 000 mm. Srážky jsou nejčastější v období zimy a jara, zatímco léta bývají poměrně suchá.[14]

Politika

Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Bosny a Hercegoviny.
Sarajevo, hlavní město Bosny a Hercegoviny
Malebné středobosenské městečko Visoko s bohatou historií
Budova prezídia v Sarajevu

Bosna a Hercegovina se skládá ze dvou entit – Federace Bosny a Hercegoviny a Republika srbská. Zvláštní postavení zaujímá distrikt Brčko, který je společně spravován oběma entitami.

V čele země de facto stojí Vysoký představitel pro Bosnu a Hercegovinu, který je volený Radou pro implementaci míru (PIC) v souladu s Daytonskými mírovými dohodami.

Nejvyšším správním orgánem země je Předsednictvo Bosny a Hercegoviny neboli Prezídium (Predsjedništvo). To má tři členy (Bosňáka, Srba a Chorvata), kteří jsou do funkce voleni každé 4 roky. Na postu předsedy Předsednictva BaH se střídají každých 8 měsíců. Voleni jsou přímo (dva z Federace BaH a jeden z Republiky srbské).

Předsedu Rady ministrů (Vijeće ministara, Savjet ministara) jmenuje Předsednictvo BaH na návrh Parlamentu. Předseda Rady ministrů pak jmenuje celostátní ministry.

  • Ministerstva působící s působností pro celou Bosnu a Hercegovinu:[15]
    • Ministerstvo zahraničních věcí (Ministarstvo vanjskih/inostranih poslova)
    • Ministerstvo bezpečnosti (Ministarstvo sigurnosti/bezbjednosti),[16] složky:
      • Hraniční policie (Granična policija)
      • Cizinecká policie (Služba za poslove sa strancima)
      • Státní agentura vyšetřování a ochranu (Državna agencija za istrage i zaštitu, SIPA)
      • Kancelář pro spolupráce s Interpolem (Biro za saradnju/suradnju sa Interpolom)
      • ostatní složky – Policie – působí na republikových úrovních
    • Ministerstvo obrany (Ministarstvo odbrane/obrane)[17]
    • Ministerstvo financí a státní pokladny (Ministarstvo finansija/financija i trezora)
    • Ministerstvo spravedlnosti (Ministarstvo pravde)
    • Ministerstvo obchodu a hospodářství (Ministarstvo vanjske/spoljne trgovine i ekonomskih odnosa)
    • Ministerstvo komunikací a dopravy (Ministarstvo komunikacija i prometa/transporta)
    • Ministerstvo pro lidská práva a uprchlíky (Ministarstvo za ljudska prava i izbjeglice)
    • Ministerstvo občanských záležitostí (Ministarstvo civilnih poslova)

Zákonodárným orgánem je Parlament Bosny a Hercegoviny (Parlamentarna skupština), který má dvě komory: Sněmovnu národů (Dom naroda) a Poslaneckou sněmovnu (Predstavnički/Zastupnički dom). Sněmovna národů se skládá z 15 delegátů, kteří jsou ze dvou třetin voleni ve Federace BaH (5 Chorvatů a 5 Bosňáků) a z jedné třetiny v Republice srbské (5 Srbů). Poslanecká sněmovna se skládá ze 42 členů, kteří jsou ze dvou třetin voleni ve Federací BaH a z jedné třetiny v Republice srbské.

Ústavní soud Bosny a Hercegoviny (Ustavni sud Bosne i Hercegovine) je nejvyšší a konečná instance v právním systému Bosny a Hercegoviny. Má devět členů; čtyři jsou voleni Poslaneckou sněmovnou Federace BaH (2 Bosňáci a 2 Chorvati), dva jsou voleni Národní sněmovnou Republiky srbské (2 Srbové) a tři členy volí předseda Evropského soudu pro lidská práva po konzultacích s Předsednictvem BaH.

Zahraniční vztahy

Integrace do EU je jedním z hlavních politických cílů Bosny a Hercegoviny; proces stabilizace a přidružení zahájila v roce 2007. Zemím zapojených do procesu stabilizace a přidružení byla nabídnuta možnost se stát členskými státy EU, poté co splní nezbytné podmínky. Bosna a Hercegovina je tedy potenciální kandidátskou zemí pro vstup do EU.[18]

Administrativní dělení

Politická mapa Bosny a Hercegoviny
Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Bosny a Hercegoviny.

Bosna a Hercegovina je rozdělena na dvě, resp. tři, samosprávní jednotky (entity); těmi jsou Federace Bosny a Hercegoviny (25 989 km²), Republika srbská (25 208 km²) a oběma entitami spravovaný Distrikt Brčko (493 km²).

Federace Bosny a Hercegoviny se skládá z 10 vysoce autonomních kantonů.

Republika srbská je centralizovaný region.

Ekonomika

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Bosny a Hercegoviny.
Turisté v bosenském městě Neum na pobřeží Jaderského moře

Bosna a Hercegovina byla vedle Makedonie nejzaostalejší republikou v bývalé socialistické Jugoslávii. Zemědělství bylo většinou v soukromých rukou, ale bylo nemechanizované, velmi nevýkonné a potraviny se musely dovážet.

V době socialismu bylo v BaH umístěno velké množství těžkého průmyslu. Závody, které se tu nacházely, byly významnou částí průmyslu celé SFRJ: zbrojovky, hutní a strojírenské továrny, stavební firmy. Dnes trpí zastaralým vybavením a nekonkurenceschopností svých výrobků na vyspělých trzích. Přesto ještě stále živí velkou část obyvatel; sektor služeb zatím nedosahuje podílu na hospodářství srovnatelného se západními zeměmi.

Tři roky války zničily většinu bosenského hospodářství a infrastruktury. Po ukončení bojů se výroba sice mírně zvýšila (19961998), zato ale růst se značně zpomalil (1999). HDP je i  nadále pod úrovní z roku 1990. Nezaměstnanost činila v roce 2002 okolo 40 %.

Na rozvoji ekonomiky BaH se podílí v rámci zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS) i Česká republika (BaH byla zařazena mezi prioritní země české ZRS).

Dědictví války: minová pole

Cesta vlakem ze Sarajeva do Mostaru podél řeky Neretva

Obrovským problémem pro rozvoj hospodářství, a také turistiky ale zůstává kolem 2 000 objevených (a zhruba dvojnásobku neobjevených) minových polí rozesetých hlavně v oblasti fronty (ta odpovídala velmi zhruba současnému členění na FBaHRS); nejvíce zaminované pak je okolí Sarajeva, které bylo několik let obléháno. Mnoho min je však také rozeseto i po celém zbytku území státu. Viz bosenské stránky o problematice minových polí.[19].

Silniční síť

Nyní se díky mohutné pomoci západních (hlavně evropských) zemí situace zlepšuje. Silniční síť je na většině hlavních tahů dobře obnovena. Přesto však vzhledem k sílící motorizaci země na mnoha místech nedostačuje; výstavba dálnic, či jiných moderních silničních komunikací, postupuje velmi pomalu (pouze krátké úseku u SarajevaBanja Luky jsou v provozu).

Obyvatelstvo

Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Bosny a Hercegoviny.
Hustota zalidnění v roce 2013

Podle sčítání z roku 1991 žilo v Bosně a Hercegovině 4 377 000 obyvatel. Velké migrace během války v Jugoslávii v 90. letech způsobily v zemi velké demografické změny. Mezi lety 1991 a 2013 provést sčítání lidu znemožnily politické neshody. Sčítání lidu bylo nejprve naplánováno na rok 2011,[20] pak 2012,[21] ale nakonec k němu došlo v říjnu 2013. Podle sčítání v roce 2013 žilo v Bosně a Hercegovině celkem 3 791 622 obyvatel v 1,16 milionu domácnostech, tedy o 585 411 lidí méně než od posledního sčítání v roce 1991.[22]

Statistické informace se od té doby velmi změnily, jelikož během války v letech 19921995 zahynulo dle odhadů 100 000 obyvatel země (z toho 70 % Bosňáků, 25 % Srbů a 5 % Chorvatů), skoro polovina obyvatelstva byla přesídlena, a to jak v rámci země, tak i do zahraničí.

Etnické skupiny

Bosna a Hercegovina je domovem tří "konstitutivních národů", mezi které patří Bosňáci, Srbové a Chorvati, plus několik menších skupin, včetně Židů a Romů.[23] Sčítání lidu roku 2013 ukázalo, že Bosnu a Hercegovinu obývá 50,1 % Bosňáků, 30,8 % Srbů, 15,4 % Chorvatů a 2,7 % ostatních.[24] Podle sčítání z roku 1991 v Bosně a Hercegovině žilo 44 % Bosňáků (kteří se tehdy deklarovali jako Muslimové), 31 % Srbů, 17 % Chorvatů a 6 % Jugoslávců. Náboženské rozdělení kopírovalo etnické složení: 88 % Chorvatů byli katolíci, přes 90 % Bosňáků muslimy a 99 % Srbů pravoslavnými.

Jazyky

Bosenská ústava nespecifikuje žádný oficiální jazyk.[25][26][27] Stejný status bosenštiny, srbštiny a chorvatštiny potvrdil ústavní soud v roce 2000.[27] Mluvčí tří daných jazyků si navzájem rozumějí, jazyky jsou dohromady známé jako srbochorvatština. Užívání jednoho z nich se stalo znakem etnické identity.[28] Bosenština a srbština se píší latinkou i cyrilicí, zatímco chorvatština jen latinkou.

Náboženství

Náboženství v Bosně a Hercegovině (2013)
Náboženství procent
Islám
51 %
Pravoslaví
31 %
Katolictví
15 %
Ostatní/neuvedeno
3 %

Podle sčítání lidu z roku 2013 je v Bosně a Hercegovině většinové náboženství islám, které vyznává 51% populace a drtivá většina patří k sunnitům, 46% populace se identifikovalo jako křesťané, z nichž nejvíce přísluší k srbské pravoslavné církvi, což představuje 31% populace (většina z nich se identifikovala jako Srbové). Po nich následuje římskokatolická církev s 15 % (z nichž se většina identifikovala jako Chorvati), agnostici tvoří 0,3%, ateisté 0,8% a ostatní 1,15%, přičemž zbytek (1,1%) své náboženství nedeklaroval.[29] Průzkum v roce 2012 zjistil, že 54% z bosenských muslimů jsou nepraktikující muslimové, zatímco 38% následuje sunnu.[30]

Kultura

Travnický rodák Ivo Andrić
Podrobnější informace naleznete v článku Kultura Bosny a Hercegoviny.

V Bosně se narodil nositel Nobelovy ceny za literaturu Ivo Andrić. K významným spisovatelům za jugoslávské éry patřil též Meša Selimović, Mak Dizdar nebo Branko Ćopić. Ke klasikům 19. století patří satirik Petar Kočić. Moderní prvky vnesl do bosenské poezie Jovan Dučić na konci 19. století. K současným autorům patří Miljenko Jergović.

V žánru world music se stal mezinárodní hvězdou Goran Bregović. Začínal v kapele Bijelo dugme, která se stala nejpopulárnější rockovou skupinou v Jugoslávii. V jugoslávské populární hudbě se prosadil také Dino Merlin, Zdravko Čolić či Lepa Brena. Tomo Miličević je kytaristou známé americké skupiny Thirty Seconds to Mars.

Režisér Danis Tanović získal roku 2001 Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film. Režisérka Jasmila Žbanićová Zlatého medvěda na Berlinale. Emir Kusturica dvakrát získal Zlatou palmu v Cannes.

Andreja Pejićová se proslavila jako transsexuální modelka.

Kuchyně

Bosenská pita
Podrobnější informace naleznete v článku Kuchyně Bosny a Hercegoviny.

Kuchyně Bosny a Hercegoviny je rozkročena mezi západními a východními vlivy. Kuchyně je blízko příbuzná turecké kuchyni, kuchyni středního Východu a dalším středomořským kuchyním. Díky vlivů Rakouska-Uherska je tu nicméně také mnoho kulinářských vlivů ze střední Evropy. Používá mnoho koření, ale obvykle v mírném množství. Typické suroviny jsou rajčata, brambory, cibule, česnek, paprika, okurka, mrkev, zelí, houby, špenát, cuketa, sušené čerstvé fazole, švestky, mléko a zakysaná smetana nazývaná pavlaka a kajmak. Mezi typické pokrmy z masa patří především hovězí a jehněčí. Místními specialitami jsou čevabčiči, burek, dolma, sarma, pilaf, guláš, ajvar a celá řada východních sladkostí. Nejlepší místní vína pocházejí z Hercegoviny, kde je klima vhodné pro pěstování vinné révy. Naopak v Bosně se vyrábí švestková nebo jablečná pálenka, rakija.

Sport

Edin Džeko

Samostatná Bosna a Hercegovina zatím nedosáhla na žádnou olympijskou medaili. Bosenští sportovci však dosáhly řady úspěchů v barvách bývalé Jugoslávie. Boxer Anton Josipović získal zlato na olympiádě v Los Angeles roku 1984. V jugoslávském fotbalovém týmu, který bral zlato na OH v Římě roku 1960 byli dva Bosňané, Tomislav Knez a Velimir Sombolac. V basketbalovém mužstvu, jež vyhrálo olympijský turnaj v Moskvě roku 1980, byli tři zástupci Socialistické republiky Bosna a Hercegovina: Mirza Delibašić, Dražen Dalipagić a Ratko Radovanović. Delibašić a Dalipagić byli navíc uvedeni do Síně slávy Mezinárodní basketbalové federace. Basketbalistka Razija Mujanovićová byla třikrát zvolena nejlepší hráčkou Evropy (1991, 1994, 1995). Na třech jugoslávských olympijských zlatýchv házené má podíl dokonce deset Bosňanů, mezi nimi dvě ženy: Svetlana Kitićová a Jasna Kolar-Merdanová. Kitićová byla navíc vyhlášena nejen nejlepší házenkářkou světa roku 1988, ale v roce 2010 dokonce nejlepší házenkářkou všech dob.[31] Kolar-Merdanová titul nejlepší házenkářky světa získala v roce 1990.[32] Z mužů lze jmenovat Zdravka Zovka, který po rozpadu Jugoslávie reprezentoval i Chorvatsko, či Abaze Arslanagiće, který byl u prvé zlaté z Mnichova 1972 jako hráč a u druhé z roku 1984 jako trenér. Házená má v Bosně velkou tradici, klub RK Borac Banja Luka sedmkrát vyhrál jugoslávskou ligu a v roce 1976 dokonce nejprestižnější klubovou soutěž Evropy, Pohár mistrů evropských zemí (dnes Liga mistrů). Basketbalovému týmu ze Sarajeva, jež dnes nese jméno KK Bosna Royal, se stejný úspěch povedl ve svém sportu roku 1979, ženskému družstvu ŽKK Jedinstvo Tuzla v roce 1989.

Jednu medaili, bronzovou, samostatná Bosna a Hercegovina již získala na mistrovství světa v atletice, díky běžci na 800 metrů Amelu Tukovi. Judista Amel Mekić se v roce 2011 stal mistrem Evropy.[33]

Bosna a Hercegovina se probojovala na Mistrovství světa ve fotbale 2014, kde získala 3 body proti Íránu a skončila třetí v základní skupině. Nejúspěšnějším bosenským fotbalistou je Edin Džeko, který strávil několik let i v české fotbalové lize. Nejúspěšnějším trenérem je Ivica Osim. Nejlepším bosenským fotbalistou posledních padesáti let byl v roce 2003 zvolen Safet Sušić. Elvir Baljić vyhrál Ligu mistrů UEFA s Realem Madrid, Hasan Salihamidžić s Bayernem Mnichov. Elvir Rahimić zvedl nad hlavu Pohár UEFA s CSKA Moskva.

Největší sportovní událostí konanou na území Bosny a Hercegoviny byly zimní olympijské hry roku 1984, jež hostilo Sarajevo. Šlo o první zimní hry v některé ze zemí východního bloku.[34]

Odkazy

Reference

  1. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky
  2. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  3. POPIS STANOVNIŠTVA, DOMAĆINSTAVA I STANOVA U BOSNI I HERCEGOVINI, 2013. REZULTATI POPISA [online]. Sarajevo: Agencija za statistiku Bosne i Hercegovine, Juni 2016. [cit. 2016-12-10]. Dostupné online. 
  4. Coastline World Factbook, 2006-08-22
  5. Bosna a Hercegovina: I: Úvod Archivováno 29. 10. 2009 na Wayback Machine., Encarta, 2006. 2009-10-31. – neplatný odkaz !
  6. Paul Mojzes. Religion and the war in Bosnia. Oxford University Press, 2000, p 22; „Medieval Bosnia was founded as an independent state (Banate) by Ban Kulin (1180-1204).“.. [s.l.]: [s.n.] (anglicky) 
  7. Robert J. Donia, John V.A Fine. Bosnia and Hercegovina: A Tradition Betrayed. [s.l.]: C. Hurst & Co. Publishers, 2005. Dostupné online. (anglicky) , s. 71; Ve středověku se Bosňané nazývali „Bosňáci“, nebo používali ještě místní (krajská, regionální) jména.
  8. Pål Kolstø. Myths and boundaries in south-eastern Europe. [s.l.]: Hurst & Co., 2005. Dostupné online. (anglicky) , s. 120, . středověká Bosna byla země jednoho lidu, obyvatelé byly nazýváni Bošnjani a hlásili se ke třem vyznáním.
  9. Lonely Planet's Bosnia and Herzegovina Tourism Profile [online]. Lonely Planet. Dostupné online. 
  10. About the Sarajevo Film Festival [online]. Sarajevo Film Festival Official Website [cit. 2013-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-11-2012.  – neplatný odkaz !
  11. Inside Film's Guide to Film Festivals in Europe [online]. Inside Film. Dostupné online. 
  12. The Language Situation in Post-Dayton Bosnia and Herzegovina [online]. Toronto Slavic Quarterly [cit. 2013-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-07-2012. 
  13. Historie | Člověk v tísni. www.clovekvtisni.cz [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné online. 
  14. Mladen Stojanovič, Klima republike Srpske, Republički hidrometeorološki zavod Banja Luka Archivováno 12. 3. 2009 na Wayback Machine. – neplatný odkaz !
  15. Ministerstva vlády BaH. www.vijeceministara.gov.ba [online]. [cit. 2010-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-11. 
  16. Ministerstvo bezpečnosti BaH. www.msb.gov.ba [online]. [cit. 2010-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-24. 
  17. Ministerstvo obrany BaH – dělení armády Archivováno 4. 10. 2011 na Wayback Machine. – neplatný odkaz !
  18. European Commission – Enlargement – Bosnia and Herzegovina – Relations with the EU [online]. [cit. 2009-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26-01-2009. (anglicky) 
  19. Mapy minových polí Archivováno 15. 7. 2009 na Wayback Machine. (vlevo nahoře odkaz: MINEFIELD MAP) – neplatný odkaz !
  20. LJUBAS, Zdravko. Hopes Fade For Census in Bosnia in 2011. Balkan Insight. 3 February 2011. Dostupné online [cit. 1 July 2016]. (anglicky) 
  21. Senka Kurt. Bosnia Edges Closer To Population Census [online]. 1 August 2011 [cit. 2013-03-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. abc, Census shows dramatic decline in Bosnian population since 1990s
  23. Second Class Citizens: Discrimination against Roma, Jews, and Other National Minorities in Bosnia and Herzegovina. www.hrw.org. Human Rights Watch, 4 April 2012. Dostupné online [cit. 1 July 2016]. (anglicky) 
  24. POPIS STANOVNIŠTVA, DOMAĆINSTAVA I STANOVA U BOSNI I HERCEGOVINI, 2013., REZULTATI POPISA. Sarajevo: Agencija za statistiku Bosne i Hercegovine, 2016. 258 s. S. 54. 
  25. FAINGOLD, Eduardo D. Language rights and language justice in the constitutions of the world. Language Problems & Language Planning. 2004, s. 11-24. DOI 10.1075/lplp.28.1.03fai. (anglicky) 
  26. SADURSKI, Wojciech. Rights Before Courts: A Study of Constitutional Courts in Postcommunist States of Central and Eastern Europe. [s.l.]: Springer, 2005. ISBN 1402030061. S. 342. (anglicky) 
  27. a b FOOTITT, Hilary; KELLY, Michael. Languages at War: Policies and Practices of Language Contacts in Conflict. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2012. ISBN 0230368778. S. 111-120. (anglicky) 
  28. GREENBERG, Robert David. Language and Identity in the Balkans: Serbo-Croatian and its Disintegration. Oxford: Oxford University Press, 2004. ISBN 978-0-19-925815-4. (anglicky) 
  29. CIA – The World Factbook – Bosnia and Herzegovina [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. The World's Muslims: Unity and Diversity [online]. Pew Research Center, 2012 [cit. 2016-04-07]. S. 30. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-01-26. (anglicky) 
  31. Svetlana Kitic voted best female player ever. www.ihf.info [online]. [cit. 2018-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. All the previous World Handball Players. www.ihf.info [online]. [cit. 2018-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. Amel Mekic puts Bosnia and Herzegovina on the map. EJU.net - European Judo Union [online]. [cit. 2018-11-17]. Dostupné online. 
  34. SAMKOVÁ, Bronislava. Zapomenuté olympijské sportoviště v Sarajevu - Asociace recentní archeologie. recentniarcheologie.cz [online]. [cit. 2018-11-17]. Dostupné online. 

Literatura

  • HLADKÝ, Ladislav. Bosenští Muslimové (Bosňáci) – proces vzniku národa. Historický obzor, 1997, 8(5/6), s. 112–118.
  • MUJANOVIĆ, Mihad: Muslimové, a ne mohamedáni! Ke kořenům bosňáckého národního hnutí v letech 1878-1918. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2018. ISBN 978-80-7308-766-1
  • PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Jihoslovanských zemí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-375-9. 

Související články

Externí odkazy