Josef Florian: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m →‎Dílo: typo
pol z wd, typo, eo v text>ref
Řádek 11: Řádek 11:
| pseudonym =
| pseudonym =
| povolání = literát, vydavatel, překladatel
| povolání = literát, vydavatel, překladatel
| národnost =
| etnikum =
| stát =
| vzdělání =
| alma mater =
| období =
| žánr =
| téma =
| hnutí =
| díla =
| ocenění =
| choť =
| partner =
| partnerka =
| děti = [[Metoděj Florian|Metoděj]] (1904–1996), [[Michael Florian|Michael]] (1911–1984), [[Jan Florian|Jan]] (1921–2007), [[Marie Stritzková-Florianová|Marie]] (1909-1998)
| děti = [[Metoděj Florian|Metoděj]] (1904–1996), [[Michael Florian|Michael]] (1911–1984), [[Jan Florian|Jan]] (1921–2007), [[Marie Stritzková-Florianová|Marie]] (1909-1998)
| příbuzní = [[Otto Maria Stritzko]] (zeť)
| příbuzní = [[Otto Maria Stritzko]] (zeť)
Řádek 37: Řádek 23:
| nk = jk01031456
| nk = jk01031456
}}
}}
'''Josef Florian''' ([[9. únor]]a [[1873]] [[Stará Říše]]<ref name="matrika">[http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/7788/?strana=27 Matriční záznam o&nbsp;narození a&nbsp;křtu]</ref> – [[29. prosinec|29. prosince]] [[1941]] [[Stará Říše]])<ref name="nixovaflorianova">{{Citace elektronické monografie
'''Josef Florian''' ([[9. únor]]a [[1873]] [[Stará Říše]]<ref name="matrika">[http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/7788/?strana=27 Matriční záznam o&nbsp;narození a&nbsp;křtu]</ref> – [[29. prosinec|29. prosince]] [[1941]] [[Stará Říše]]<ref name="nixovaflorianova">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Nixová-Florianová
| příjmení = Nixová-Florianová
| jméno = Karla
| jméno = Karla
Řádek 44: Řádek 30:
| url = http://www.obrazy-krenkova.cz/josef_florian.html
| url = http://www.obrazy-krenkova.cz/josef_florian.html
| jazyk = česky
| jazyk = česky
}}</ref> byl katolicky orientovaný [[myslitel]], [[literát]], [[vydavatel]], [[překladatel]] z francouzštiny a angličtiny.
}}</ref>) byl katolicky orientovaný [[myslitel]], [[literát]], [[vydavatel]], [[překladatel]] z francouzštiny a angličtiny.


== Život ==
== Život ==
Pocházel z rodiny venkovského tesaře z vesničky [[Stará Říše]] u [[Jihlava|Jihlavy]]. Maturitu složil na reálce v [[Telč]]i.<ref name="nixovaflorianova" /> Krátce působil na obecní škole v [[Kostelní Myslová|Kostelní Myslové]] a potom odešel na vysokoškolská studia. Nejprve na [[technika|techniku]] a odtud přešel na filozofickou fakultu. Po studiích nastoupil jako středoškolský [[profesor]] [[přírodopis]]u do [[Náchod]]a, kde se seznámil s radikální [[Filosofie|filosofií]] francouzského myslitele [[Léon Bloy|Léona Bloye]]. Pod jeho vlivem opustil pedagogickou dráhu a po patnácti letech se vrátil do rodného kraje. Usadil se ve [[Stará Říše|Staré Říši]], kde se projevila naplno jeho svéráznost. Oženil se a svých dvanáct dětí neposílal do školy, ale vzdělával je podle svých metod doma sám.
Josef Florian pocházel z rodiny venkovského tesaře z vesničky [[Stará Říše]] u [[Jihlava|Jihlavy]]. Maturitu složil na reálce v [[Telč]]i.<ref name="nixovaflorianova" /> Krátce působil na obecní škole v [[Kostelní Myslová|Kostelní Myslové]] a potom odešel na vysokoškolská studia. Nejprve na [[technika|techniku]] a odtud přešel na filozofickou fakultu. Po studiích nastoupil jako středoškolský [[profesor]] [[přírodopis]]u do [[Náchod]]a, kde se seznámil s radikální [[Filosofie|filosofií]] francouzského myslitele [[Léon Bloy|Léona Bloye]]. Pod jeho vlivem opustil pedagogickou dráhu a po patnácti letech se vrátil do rodného kraje. Usadil se ve [[Stará Říše|Staré Říši]], kde se projevila naplno jeho svéráznost. Oženil se a svých dvanáct dětí neposílal do školy, ale vzdělával je podle svých metod doma sám.


== Dílo ==
== Dílo ==
Vydával díla středověkých i novodobých myslitelů, [[Teologie|teologickou]], nábožensko-esejistickou, filosofickou i vědeckou literaturu, ale též českou [[beletrie|beletrii]] ([[Karel Jaromír Erben|K. J. Erben]], [[Julius Zeyer|J. Zeyer]], [[Jakub Deml|J. Deml]], [[Jaroslav Durych|J. Durych]], [[Karel Schulz|K. Schulz]]) i beletrii [[Literární překlad|překladovou]] ([[Gilbert Keith Chesterton|G. K. Chesterton]], [[Francis Jammes|F. Jammes]], [[William Butler Yeats|W. B. Yeats]], [[Rainer Maria Rilke|R. M. Rilke]], [[Franz Kafka|F. Kafka]], [[Georg Trakl|G. Trakl]], [[Sherwood Anderson|S. Anderson]], [[Alexej Michajlovič Remizov|A. Remizov]], [[Vasilij Rozanov|V. Rozanov]]). S ohromnou zarputilostí se pustil do [[Literární překlad|překladů]] a vydávání krásných knih. Sám přeložil více než 60 děl, především z [[francouzština|francouzštiny]] ([[Léon Bloy|L. Bloy]], [[Jules Barbey d'Aurevilly|J. A. Barbey d’Aurevilly]], M. Schwob, [[Auguste Villiers de l'Isle Adam|A. Villiers de l’Isle Adam]], A. Maurois, G. Marcel a M. Blondel), úzce spolupracoval s překladatelem a editorem [[Antonín Ludvík Stříž|A. L. Střížem]].
Vydával díla středověkých i novodobých myslitelů, [[Teologie|teologickou]], nábožensko-esejistickou, filosofickou i vědeckou literaturu, ale též českou [[beletrie|beletrii]] ([[Karel Jaromír Erben|K. J. Erben]], [[Julius Zeyer|J. Zeyer]], [[Jakub Deml|J. Deml]], [[Jaroslav Durych|J. Durych]], [[Karel Schulz|K. Schulz]]) i beletrii [[Literární překlad|překladovou]] ([[Gilbert Keith Chesterton|G. K. Chesterton]], [[Francis Jammes|F. Jammes]], [[William Butler Yeats|W. B. Yeats]], [[Rainer Maria Rilke|R. M. Rilke]], [[Franz Kafka|F. Kafka]], [[Georg Trakl|G. Trakl]], [[Sherwood Anderson|S. Anderson]], [[Alexej Michajlovič Remizov|A. Remizov]], [[Vasilij Rozanov|V. Rozanov]]). S ohromnou zarputilostí se pustil do [[Literární překlad|překladů]] a vydávání krásných knih. Sám přeložil více než 60 děl, především z [[francouzština|francouzštiny]] ([[Léon Bloy|L. Bloy]], [[Jules Barbey d'Aurevilly|J. A. Barbey d’Aurevilly]], M. Schwob, [[Auguste Villiers de l'Isle Adam]], A. Maurois, G. Marcel a M. Blondel), úzce spolupracoval s překladatelem a editorem [[Antonín Ludvík Stříž|A. L. Střížem]].


Kolem jeho [[vydavatelství]] se soustředil okruh našich předních autorů. Jeho vydavatelské dílo dosáhlo úctyhodných rozměrů. Bývá udávaná přes čtyři sta titulů,<ref name="nixovaflorianova" /> z toho 140 samostatných knih, 131 sborníků a 27 výborů [[poezie]]. Mezi ilustrátory jeho knih patřili [[Josef Váchal]], [[Bohuslav Reynek]], [[Josef Čapek]], Florianův syn [[Michael Florian|Michael]] a mnoho dalších. Florianovy knihy byly zařazeny do [[edice|edic]] ''Studium'' (1904–1912), ''Nova et vetera'' (1912–1921), ''Kursy'' (1912–1946), ''Nejmenší revue'' (1930), ''Archy'' (1926–1948), ''Dobré dílo'' (1912–1948). Poslední edice ''Dobré dílo'', tvořila vrchol práce ''nakladatelství'' nejen počtem 150 svazků, ale také zaměřením na vrcholná díla naší i světové [[beletrie]].
Kolem jeho [[vydavatelství]] se soustředil okruh předních českých autorů. Jeho vydavatelské dílo dosáhlo úctyhodných rozměrů. Bývá udávano přes čtyři sta titulů,<ref name="nixovaflorianova" /> z toho 140 samostatných knih, 131 sborníků a 27 výborů [[poezie]]. Mezi ilustrátory jeho knih patřili [[Josef Váchal]], [[Bohuslav Reynek]], [[Josef Čapek]], Florianův syn [[Michael Florian|Michael]] a mnoho dalších. Florianovy knihy byly zařazeny do [[edice|edic]] ''Studium'' (1904–1912), ''Nova et vetera'' (1912–1921), ''Kursy'' (1912–1946), ''Nejmenší revue'' (1930), ''Archy'' (1926–1948), ''Dobré dílo'' (1912–1948). Poslední edice ''Dobré dílo'', tvořila vrchol práce ''nakladatelství'' nejen počtem 150 svazků, ale také zaměřením na vrcholná díla české i světové [[beletrie]]. Výbor jeho vzpomínek byl vydán posmrtně v tisku ''Okolo našich'' ([[1945]]).


⚫
Zemřel po návratu z třebíčské nemocnice doma 29. prosince 1941. Zajímavé jsou i osudy jeho dětí, které šly většinou v otcových stopách a zájem o [[umění]] přešel i na některá z jeho vnoučat. Vynikl [[grafika|grafik]] [[Michael Florian|Michael]], dále řezbář, malíř, restaurátor [[Jan Florian|Jan]], také varhaník, tvůrce betlémů, ilustrátor [[Metoděj Florian|Metoděj]], malířka Marie<ref>[http://www.obrazy-krenkova.cz/marief.html Marie Stritzková-Florianová]</ref>, která se provdala za malíře [[Otto Maria Stritzko|Ottu Stritzka]] a varhanice a malířka Anna.<ref>[http://www.obrazy-krenkova.cz/annaf.html Anna Florianová]</ref>
Výbor jeho vzpomínek byl vydán posmrtně v tisku ''Okolo našich'' ([[1945]]).

⚫
Zemřel po návratu z třebíčské nemocnice doma 29. prosince 1941. Zajímavé jsou i osudy jeho dětí, které šly většinou v otcových stopách a zájem o [[umění]] přešel i na některá z jeho vnoučat. Vynikl [[grafika|grafik]] [[Michael Florian|Michael]], dále řezbář, malíř, restaurátor [[Jan Florian|Jan]], také varhaník, tvůrce betlémů, ilustrátor [[Metoděj Florian|Metoděj]], malířka [http://www.obrazy-krenkova.cz/marief.html Marie], která se provdala za malíře [[Otto Maria Stritzko|Ottu Stritzka]] a varhanice a malířka [http://www.obrazy-krenkova.cz/annaf.html Anna].


== Odkazy ==
== Odkazy ==
Řádek 73: Řádek 57:
* {{Wikicitáty|osoba=Josef Florian}}
* {{Wikicitáty|osoba=Josef Florian}}
* {{NK ČR|jk01031456}}
* {{NK ČR|jk01031456}}

{{Autoritní data}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Česko|Lidé|Literatura|}}
{{Portály|Česko|Lidé|Literatura}}
⚫
{{DEFAULTSORT:Florian, Josef}}


⚫
{{DEFAULTSORT:Florian, Josef}}
[[Kategorie:Narození 1873]]
[[Kategorie:Narození 1873]]
[[Kategorie:Úmrtí 1941]]
[[Kategorie:Úmrtí 1941]]

Verze z 16. 9. 2019, 19:07

Josef Florian
Fotografie z rodinného alba z roku 1930
Fotografie z rodinného alba z roku 1930
Narození9. února 1873
Stará Říše
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí29. prosince 1941 (ve věku 68 let)
Stará Říše
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníhřbitov ve Staré Říši
hrob Josefa Floriana
Povoláníliterát, vydavatel, překladatel
Tématavydávání, překlady z francouzštiny a překlady z angličtiny
DětiMetoděj (1904–1996), Michael (1911–1984), Jan (1921–2007), Marie (1909-1998)
PříbuzníOtto Maria Stritzko (zeť)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Florian (9. února 1873 Stará Říše[1] – 29. prosince 1941 Stará Říše[2]) byl katolicky orientovaný myslitel, literát, vydavatel, překladatel z francouzštiny a angličtiny.

Život

Josef Florian pocházel z rodiny venkovského tesaře z vesničky Stará Říše u Jihlavy. Maturitu složil na reálce v Telči.[2] Krátce působil na obecní škole v Kostelní Myslové a potom odešel na vysokoškolská studia. Nejprve na techniku a odtud přešel na filozofickou fakultu. Po studiích nastoupil jako středoškolský profesor přírodopisu do Náchoda, kde se seznámil s radikální filosofií francouzského myslitele Léona Bloye. Pod jeho vlivem opustil pedagogickou dráhu a po patnácti letech se vrátil do rodného kraje. Usadil se ve Staré Říši, kde se projevila naplno jeho svéráznost. Oženil se a svých dvanáct dětí neposílal do školy, ale vzdělával je podle svých metod doma sám.

Dílo

Vydával díla středověkých i novodobých myslitelů, teologickou, nábožensko-esejistickou, filosofickou i vědeckou literaturu, ale též českou beletrii (K. J. Erben, J. Zeyer, J. Deml, J. Durych, K. Schulz) i beletrii překladovou (G. K. Chesterton, F. Jammes, W. B. Yeats, R. M. Rilke, F. Kafka, G. Trakl, S. Anderson, A. Remizov, V. Rozanov). S ohromnou zarputilostí se pustil do překladů a vydávání krásných knih. Sám přeložil více než 60 děl, především z francouzštiny (L. Bloy, J. A. Barbey d’Aurevilly, M. Schwob, Auguste Villiers de l'Isle Adam, A. Maurois, G. Marcel a M. Blondel), úzce spolupracoval s překladatelem a editorem A. L. Střížem.

Kolem jeho vydavatelství se soustředil okruh předních českých autorů. Jeho vydavatelské dílo dosáhlo úctyhodných rozměrů. Bývá udávano přes čtyři sta titulů,[2] z toho 140 samostatných knih, 131 sborníků a 27 výborů poezie. Mezi ilustrátory jeho knih patřili Josef Váchal, Bohuslav Reynek, Josef Čapek, Florianův syn Michael a mnoho dalších. Florianovy knihy byly zařazeny do edic Studium (1904–1912), Nova et vetera (1912–1921), Kursy (1912–1946), Nejmenší revue (1930), Archy (1926–1948), Dobré dílo (1912–1948). Poslední edice Dobré dílo, tvořila vrchol práce nakladatelství nejen počtem 150 svazků, ale také zaměřením na vrcholná díla české i světové beletrie. Výbor jeho vzpomínek byl vydán posmrtně v tisku Okolo našich (1945).

Zemřel po návratu z třebíčské nemocnice doma 29. prosince 1941. Zajímavé jsou i osudy jeho dětí, které šly většinou v otcových stopách a zájem o umění přešel i na některá z jeho vnoučat. Vynikl grafik Michael, dále řezbář, malíř, restaurátor Jan, také varhaník, tvůrce betlémů, ilustrátor Metoděj, malířka Marie[3], která se provdala za malíře Ottu Stritzka a varhanice a malířka Anna.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b c NIXOVÁ-FLORIANOVÁ, Karla. Josef Florian - vydavatel Dobrého díla ve Staré Říši [online]. [cit. 2014-12-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ Marie Stritzková-Florianová
  4. ↑ Anna Florianová

Literatura

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
  • KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. Praha: Mladá fronta, 2011. 392 s. ISBN 978-80-204-2373-3. 
  • PUTNA, Matin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918. Praha: Torst, 1998. 801 s. ISBN 80-7215-059-6. 
  • STANKOVIČ, Andrej. Josef Florian a Stará Říše. Praha: Triáda, 2008. 1.136 s. ISBN 978-80-86138-92-3. 
  • KOUDELKA Ivo, Celoživotní přátelství českého nakladatele Josefa Floriana s filozofem Léonem Bloy a malířem Georgesem Rouaultem. Praha, Listy umění 1/2017, ISBN 978-80-905784-5-6
  • Oldřich Sirovátka, heslo Josef Florian, in: Lexikon české literatury, díl. 1 (A-G), Praha, Academia 2000, str. 721–723;

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Florian&oldid=17649567“