Zbraslavská madona: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 16. 9. 2019, 00:11

Zbraslavská madona (kolem r. 1360) pochází z farního kostela sv. Jakuba Většího ve Zbraslavi. Je dlouhodobě zapůjčena do stálé expozice Sbírky starého umění Národní galerie v Praze.

Historie obrazu

Původ obrazu není znám, barokní zbožná tradice jej od poloviny 17. století spojovala se zakladatelem kláštera na Zbraslavi, králem Václavem II., který jej měl pořídit pro svou rezidenci a odkázat zbraslavskému kostelu roku 1305^[1]. Existence poutního obrazu je pro 14. století zaznamenána zápisem ze zasedání generální kapituly řádu cisterciáků. Srovnávací analýzou historikové umění obraz datují mezi léta 1340 – 1350 nebo 1350 – 1360. Raný charakter ryté kresby a nalezené pentimenti dokládají, že nejde o pozdější kopii.^[2]. Na zadní straně desky se kdysi nacházel úryvek z básně oslavující Pannu Marii, který byl staršími historiky chybně interpretován. Klášter byl roku 1420 vypálen husity a obraz byl údajně nalezen po 200 letech v sutinách, restaurován a vystaven v nově založeném mariánském kostele roku 1654 a po zrušení kláštera přenesen na hlavní oltář farního kostela sv. Jakuba. Jeho současný stav je dílem radikálního restaurování Bohuslava Slánského z roku 1945^[3], při kterém byly kromě přemaleb odstraněny všechny červené a čiré kaménky, jimiž byly konturovány obrysy koruny, spony, roucha a rámu. Při druhém restaurování po roce 1990 byl obraz zbaven nečistot, starších retuší a penetrována dřevěná deska.

Popis a zařazení

Obraz je malován temperou na křídovém podkladu, s černě vytaženou rytou kresbou, na dřevěné desce z lipového dřeva (o velikosti 89 x 59,5 cm). Ve srovnání se staršími italsko-byzantskými předlohami je potlačena kresba a k modelaci objemu malíř užívá lazurovou techniku barevných přechodů v inkarnátech. Madona má zlatem prošívanou bílou roušku a modrý plášť se zelenou podšívkou, zdobený zlatými hvězdami. Plášť, bílá rouška Madony a průhledná košilka dítěte jsou na lemu zdobeny zlatou výšivkou. Koruna je zdobena kadeřavými listy. Kameny a perly na koruně, svatozářích, lemu a sponě byly osazeny později a rovněž pozadí bylo přezlaceno.^[4] Prsten na ruce Madony poukazuje na mystické zasnoubení Krista a Marie, symbolizující Církev. Toto alegorické ztotožnění Marie s Církví je charakteristické pro cisterciácké prostředí a pochází z kázání sv. Bernarda z Clairvaux.^[5]

Kompozičně je obraz blízký typu Madony z Veveří či pozdější Římské Madony, ale opakuje některé motivy ze starších mariánských obrazů. Koloritem připomíná malby Tomassa da Modeny. Motiv Ježíška, držícího v ruce stehlíka nebo brkoslava (zde), byl rozšířen Itálii od počátku 14. století a objevuje se v Rajhradském brevíři královny Rejčky.^[6] Oproti staršímu italsko-byzantskému typu madony – Hodegetrie, kde matka ukazuje dítě jako předmět uctívání, je v této kompozici znatelný posun ke zlidštění a větší intimitě vztahu matky a dítěte, které více odpovídá představám věřících poloviny 14. století.^[7]

Zbraslavská madona je jedním z nejproslulejších mariánských obrazů v Čechách, určeným původně pro kostel cisterciáckého Zbraslavského kláštera, kde byli pochováváni čeští králové z rodu Přemyslovců. Panuje domněnka, že obraz nechal zhotovit samotný Karel IV.^[8] Madona zbraslavská se těšila velké úctě a četné kopie obrazu pocházejí hlavně z doby baroka. Madoně Zbraslavské byla zasvěcena 43. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, která byla založena jezuity v letech 1674 – 1690.

Reference

↑ Poprvé Bohuslav Balbín, pak Gumppenberg a v překladu jeho knihy Aug. Sartorius, Marianischer Atlas, latinsky 1669, německý překlad 1717, s. 512
↑ Pavel Kropáček, Madona zbraslavská, Volné směry XXXV, 1938-40, s. 8-10
↑ Bohuslav Slánský, Výstava tří obrazů, kat. NG Praha 1946, s. 15-23
↑ Matějček A, Pešina J, 1950, s. 58
↑ Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220-1550, Národní galerie v Praze 2014,, s. 28
↑ Matějček A, Pešina J, 1950, s. 59
↑ Matějček A, Pešina J, 1950, s. 60
↑ Zbraslav: Zbraslavská Madona

Literatura

Jiří Fajt, Štěpánka Chlumská, Čechy a střední Evropa 1220-1550, Národní galerie v Praze 2014, ISBN 978-80-7035-569-5, s. 24-28
Jiří Fajt, Jan Royt: České gotické umění, Karolinum, Praha 2002
Jan Royt: Středověké malířství v Čechách, Karolinum, Praha 2002
Jaroslav Pešina: Česká gotická malba, Odeon, Praha 1972
Antonín Matějček, Jaroslav Pešina, Česká malba gotická, Melantrich, Praha 1950, s. 58-61
Jan Royt, Obraz a kult v Čechách v 17. a 18. století. Karolinum Praha 2011, s. 282, 289; ISBN 978-80-246-1691-9
Augustin Sartorius, Marianischer Atlas, oder Beschreibung der Marianischen Gnaden-Bilder...in eine besondere Ordnung der Länder, Städte, und Oerther eingerichtet. Praha 1717, dostupné online [1]

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Madona zbraslavská na Wikimedia Commons
Národní galerie nikdy nezavírá: Mariánské obrazy: Madona z Veveří a Madona ze Zbraslavi, ČT 2012
Zbraslavská Madona

[1] Poprvé Bohuslav Balbín, pak Gumppenberg a v překladu jeho knihy Aug. Sartorius, Marianischer Atlas, latinsky 1669, německý překlad 1717, s. 512

[2] Pavel Kropáček, Madona zbraslavská, Volné směry XXXV, 1938-40, s. 8-10

[3] Bohuslav Slánský, Výstava tří obrazů, kat. NG Praha 1946, s. 15-23

[4] Matějček A, Pešina J, 1950, s. 58

[5] Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220-1550, Národní galerie v Praze 2014,, s. 28

[6] Matějček A, Pešina J, 1950, s. 59

[7] Matějček A, Pešina J, 1950, s. 60

[8] Zbraslav: Zbraslavská Madona

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

@@ Řádek 3: / Řádek 3: @@
 == Historie obrazu ==
-Přestože původ obrazu není znám a jeho existence není ve 14. století doložena žádnou písemnou zmínkou, ze srovnávací analýzy vyplývá, že pochází z doby mezi lety 1350 – 1360. Raný charakter ryté kresby a nalezené [[pentimenti]] dokládají, že nejde o pozdější kopii.<ref>Pavel Kropáček, Madona zbraslavská, Volné směry XXXV, 1938-40, s. 8-10</ref> Pověst, která praví, že obraz [[Zbraslavský klášter|klášteru na Zbraslavi]] věnoval jeho zakladatel [[Václav II.]], pochází až konce 18. století. Na zadní straně desky se kdysi nacházel úryvek z básně oslavující Pannu Marii, který byl staršími historiky chybně interpretován. Klášter byl roku 1420 vypálen husity a obraz byl údajně nalezen po 200 letech v&nbsp;sutinách, restaurován a vystaven v nově postaveném kostele roku 1654. Jeho současný stav je po restaurování v roce 1945<ref>Bohuslav Slánský, Výstava tří obrazů, kat. NG Praha 1946, s. 15-23</ref> a v 90. letech 20. stol., kdy byl zbaven starších retuší a přemaleb.
+Původ obrazu není znám, barokní zbožná tradice jej od poloviny 17. století spojovala se zakladatelem [[Zbraslavský klášter|kláštera na Zbraslavi]], králem  [[Václav II.|Václavem II.]], který jej měl pořídit pro svou rezidenci a odkázat zbraslavskému kostelu roku 1305<ref>Poprvé Bohuslav Balbín, pak Gumppenberg a v překladu jeho knihy Aug. Sartorius, ''Marianischer Atlas'', latinsky 1669, německý překlad 1717, s. 512</ref>. Existence poutního obrazu je pro 14. století zaznamenána zápisem ze zasedání generální kapituly řádu cisterciáků. Srovnávací analýzou historikové umění obraz datují mezi léta 1340 – 1350 nebo 1350 – 1360. Raný charakter ryté kresby a nalezené [[pentimenti]] dokládají, že nejde o pozdější kopii.<ref>Pavel Kropáček, Madona zbraslavská, Volné směry XXXV, 1938-40, s. 8-10</ref>. Na zadní straně desky se kdysi nacházel úryvek z básně oslavující Pannu Marii, který byl staršími historiky chybně interpretován. Klášter byl roku 1420 vypálen husity a obraz byl údajně nalezen po 200 letech v&nbsp;sutinách, restaurován a vystaven v nově založeném mariánském kostele roku 1654 a po zrušení kláštera přenesen na hlavní oltář farního kostela sv. Jakuba. Jeho současný stav je dílem radikálního restaurování Bohuslava Slánského z roku 1945<ref>Bohuslav Slánský, Výstava tří obrazů, kat. NG Praha 1946, s. 15-23</ref>, při kterém byly kromě přemaleb odstraněny všechny červené a čiré kaménky, jimiž byly konturovány obrysy koruny, spony, roucha a rámu. Při druhém restaurování po roce 1990 byl obraz zbaven nečistot, starších retuší a penetrována dřevěná deska.
 == Popis a zařazení ==
-Obraz je malován temperou na křídovém podkladu, s černě vytaženou rytou kresbou, na dřevěné desce z lipového dřeva (velikost 89 x 59,5 cm). Ve srovnání se staršími italsko-byzantskými předlohami je potlačena kresba a k modelaci objemu malíř užívá lazurovou techniku barevných přechodů v [[inkarnát]]ech. Madona má zlatem prošívanou bílou roušku a modrý plášť se zelenou podšívkou, zdobený zlatými hvězdami. Plášť, bílá rouška Madony a průhledná košilka dítěte jsou na lemu zdobeny zlatou výšivkou. Koruna je zdobena kadeřavými listy. Kameny a perly na koruně, svatozářích, lemu a sponě byly osazeny později a rovněž pozadí bylo přezlaceno.<ref>Matějček A, Pešina J, 1950, s. 58</ref> Prsten na ruce Madony poukazuje na mystické zasnoubení [[Ježíš Kristus|''Krista'']] a&nbsp;[[Maria (matka Ježíšova)|''Marie'']], symbolizující [[římskokatolická církev|''Církev'']]. Toto alegorické ztotožnění ''Marie'' s ''Církví'' je charakteristické pro [[Cisterciácký řád|cisterciácké]] prostředí a&nbsp;pochází z kázání [[Bernard z Clairvaux|sv. Bernarda z Clairvaux]].<ref>Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220-1550, Národní galerie v Praze 2014,, s. 28</ref>
+Obraz je malován temperou na křídovém podkladu, s černě vytaženou rytou kresbou, na dřevěné desce z lipového dřeva (o velikosti 89 x 59,5 cm). Ve srovnání se staršími italsko-byzantskými předlohami je potlačena kresba a k modelaci objemu malíř užívá lazurovou techniku barevných přechodů v [[inkarnát]]ech. Madona má zlatem prošívanou bílou roušku a modrý plášť se zelenou podšívkou, zdobený zlatými hvězdami. Plášť, bílá rouška Madony a průhledná košilka dítěte jsou na lemu zdobeny zlatou výšivkou. Koruna je zdobena kadeřavými listy. Kameny a perly na koruně, svatozářích, lemu a sponě byly osazeny později a rovněž pozadí bylo přezlaceno.<ref>Matějček A, Pešina J, 1950, s. 58</ref> Prsten na ruce Madony poukazuje na mystické zasnoubení [[Ježíš Kristus|''Krista'']] a&nbsp;[[Maria (matka Ježíšova)|''Marie'']], symbolizující [[římskokatolická církev|''Církev'']]. Toto alegorické ztotožnění ''Marie'' s ''Církví'' je charakteristické pro [[Cisterciácký řád|cisterciácké]] prostředí a&nbsp;pochází z kázání [[Bernard z Clairvaux|sv. Bernarda z Clairvaux]].<ref>Fajt J, Chlumská Š, Čechy a střední Evropa 1220-1550, Národní galerie v Praze 2014,, s. 28</ref>
 Kompozičně je obraz blízký typu [[Madona z Veveří|Madony z Veveří]] či pozdější [[Madona z Říma|Římské Madony]], ale opakuje některé motivy ze starších mariánských obrazů. Koloritem připomíná malby [[Tomasso da Modena|Tomassa da Modeny]]. Motiv Ježíška, držícího v ruce stehlíka nebo [[Brkoslav|brkoslava]] (zde), byl rozšířen Itálii od počátku 14. století a objevuje se v [[Rajhradský brevíř|Rajhradském brevíři]] [[Eliška Rejčka|královny Rejčky]].<ref>Matějček A, Pešina J, 1950, s. 59</ref> Oproti staršímu italsko-byzantskému typu madony – [[Hodegetrie]], kde matka ukazuje dítě jako předmět uctívání, je v této kompozici znatelný posun ke zlidštění a větší intimitě vztahu matky a dítěte, které více odpovídá představám věřících poloviny 14. století.<ref>Matějček A, Pešina J, 1950, s. 60</ref>
@@ Řádek 20: / Řádek 20: @@
 * [[Jaroslav Pešina]]: ''Česká gotická malba'', Odeon, Praha 1972
 * [[Antonín Matějček]], [[Jaroslav Pešina]], Česká malba gotická, Melantrich, Praha 1950, s. 58-61
+* [[Jan Royt]], ''Obraz a kult v Čechách v 17. a 18. století''. Karolinum Praha 2011, s. 282, 289; ISBN 978-80-246-1691-9
+* [[Augustin Sartorius]], ''Marianischer Atlas, oder Beschreibung der Marianischen Gnaden-Bilder...in eine besondere Ordnung der Länder, Städte, und Oerther eingerichtet.'' Praha 1717, dostupné online [https://books.google.cz/books?redir_esc=y&hl=cs&id=oMddAAAAcAAJ&q=Saras#v=onepage&q=k%C3%B6nigsaal&f=false]
 == Externí odkazy ==