Braniborské koncerty: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15)
Infobox a úpravy hesla, doplnění odkazů
značka: editor wikitextu 2017
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - skladba
'''''Braniborské koncerty''''' ([[BWV]] 1046–1051) [[Johann Sebastian Bach|Johanna Sebastiana Bacha]] patří k nejvýznamnějším dílům [[barokní hudba|barokní hudby]].
| Název = Braniborské koncerty / ''Brandenburgische Konzerte''
([[BWV]] 1046–1051)
| Interpret =
| Album =
| Divadelní hra =
| Film =
| Televizní pořad =
| obrázek = Johann Sebastian Bach.jpg
| velikost obrázku = <!-- Implicitně 200px -->
| popisek = Autor díla Johann Sebastian Bach
| Žánr = cyklus [[Barokní hudba|barokních]] koncertů
| Délka =
| Datum vzniku = asi 1718-1721
| Datum vydání =
| Nahráno =
| Vydavatel =
| Producent =
| Skladatel = [[Johann Sebastian Bach]]
| Textař =
| Další interpreti =
| První verš =
| Alternativní názvy = Brandenburské koncerty, Six Concerts avec plusieurs instruments
| URL text =
| Recenze =
| předchozí skladba =
| tato skladba =
| následující skladba =
}}
'''Braniborské koncerty''' ([[Němčina|německy]] ''Brandenburgische Konzerte'', [[BWV]] 1046–1051) je cyklus [[Hudební nástroj|instrumentálních]] koncertů německého skladatele [[Johann Sebastian Bach|Johanna Sebastiana Bacha]]. Braniborské koncerty patří k nejvýznamnějším dílům [[barokní hudba|barokní hudby]].


== Historie ==
== Historie ==
[[Soubor:Christian Ludwig Markgraf von Brandenburg.jpeg|náhled|[[Seznam braniborských panovníků|Braniborský markrabě]] [[Kristián Ludvík Braniborský|Kristián Ludvík]]]]
Tento cyklus, nazvaný původně ''„Six Concerts avec plusieurs instruments“'' (''„Šest [[koncert (hudební skladba)|koncertů]] pro více nástrojů“''), byl dokončen zřejmě v letech 1718-1721 v [[Köthen]]u. V roce [[1721]] byl věnován [[Braniborsko|braniborskému]] [[markrabě]]ti Christianu Ludwigovi, který Bachovu práci během krátkého setkání v [[Berlín]]ě (1718/19) inicioval.
Tento cyklus, nazvaný původně ''„Six Concerts avec plusieurs instruments“'' (''„Šest [[koncert (hudební skladba)|koncertů]] pro více nástrojů“''), byl dokončen zřejmě v letech 1718-1721 v [[Köthen]]u. V roce [[1721]] byl věnován [[Seznam braniborských panovníků|braniborskému markraběti]] [[Kristián Ludvík Braniborský|Kristiánu Ludvíkovi]], který Bachovu práci během krátkého setkání v [[Berlín]]ě (1718/19) inicioval.


Název Braniborské koncerty použil poprvé v 70. letech [[19. století]] známý Bachův [[životopis]]ec a badatel [[Philipp Spitta]].
Název Braniborské koncerty použil poprvé v 70. letech [[19. století]] známý Bachův [[Biografie|životopisec]] a badatel [[Philipp Spitta]].


== Interpretace ==
== Interpretace ==
Braniborské koncerty jsou, zejména pro náročnost koncertantních partů, považovány za jeden z vrcholů interpretačního umění a jsou dnes prestižní součástí [[repertoár]]u významných hudebních těles na celém světě.
Braniborské koncerty jsou, zejména pro náročnost koncertantních partů, považovány za jeden z vrcholů interpretačního umění a jsou dnes prestižní součástí [[repertoár]]u významných hudebních těles na celém světě.


Do poloviny [[20. století]] se však jejich souborná provedení objevovala jen ojediněle, především zásluhou [[dirigent]]ů, kteří do tradičního repertoáru soustavněji zařazovali i [[klasicismus|předklasická]] díla (např. Alfred Cortot, Adolf Busch, Hermann Scherchen, Otto Klemperer). Zlom nastal v následujících dvou desetiletích, kdy nebývalý zájem o starou hudbu přinesl s sebou také hledání cest k její historicky poučené interpretaci. Přirozeným východiskem se stal návrat k původnímu [[nota|notovému]] textu a studium historických pramenů o dobové interpretační praxi. Stále se ovšem používaly převážně moderní [[hudební nástroj|nástroje]], především proto, že úroveň poznatků o stavbě historických replik a o autentické technice hry neumožňovala dosáhnout esteticky uspokojivých řešení. Přesto zejména interpretace [[20. století|šedesátých let]] významně přispěla k objevení Bachova díla v jeho historickém kontextu a zásadním způsobem v tomto smyslu ovlivnila i hudební veřejnost.
Do poloviny [[20. století]] se však jejich souborná provedení objevovala jen ojediněle, především zásluhou [[dirigent]]ů, kteří do tradičního repertoáru soustavněji zařazovali i [[klasicismus|předklasická]] díla (např. Alfred Cortot, Adolf Busch, Hermann Scherchen, Otto Klemperer). Zlom nastal v následujících dvou desetiletích, kdy nebývalý zájem o starou hudbu přinesl s sebou také hledání cest k její [[Historicky poučená interpretace|historicky poučené interpretaci]]. Přirozeným východiskem se stal návrat k původnímu [[nota|notovému]] textu a studium historických pramenů o dobové interpretační praxi. Stále se ovšem používaly převážně moderní [[hudební nástroj|nástroje]], především proto, že úroveň poznatků o stavbě historických replik a o autentické technice hry neumožňovala dosáhnout esteticky uspokojivých řešení. Přesto zejména interpretace [[20. století|šedesátých let]] významně přispěla k objevení Bachova díla v jeho historickém kontextu a zásadním způsobem v tomto smyslu ovlivnila i hudební veřejnost.


Každé nastudování Braniborských koncertů bylo tehdy spojeno s řadou otázek, o nichž se zčásti diskutuje dodnes (např. velikost ansámblu, [[tempo|tempa]], [[hudební terminologie|dynamika]], [[hudební terminologie|realizace]] partů aj.). Stále zřetelněji se tak projevovaly rozdíly mezi „tradicionalisty“ (např. nahrávka [[Herbert von Karajan|Herberta von Karajana]]) a novou generací, ale i uvnitř jí samotné (Nicolas Harnoncourt, Gustav Leonhardt, Karl Richter, Karl Ristenpart a další).
Každé nastudování Braniborských koncertů bylo tehdy spojeno s řadou otázek, o nichž se zčásti diskutuje dodnes (např. velikost ansámblu, [[tempo|tempa]], [[hudební terminologie|dynamika]], [[hudební terminologie|realizace]] partů aj.). Stále zřetelněji se tak projevovaly rozdíly mezi „tradicionalisty“ (např. nahrávka [[Herbert von Karajan|Herberta von Karajana]]) a novou generací, ale i uvnitř jí samotné (Nicolas Harnoncourt, Gustav Leonhardt, Karl Richter, Karl Ristenpart a další).
Řádek 59: Řádek 89:


=== Nejstarší zvukové záznamy ===
=== Nejstarší zvukové záznamy ===
* Alfred Cortot, Orchestre de l´Ecole Normale de Musique, Paris, Koch, 1932
* Alfred Cortot, Orchestre de l'École Normale de Musique, Paris, Koch, 1932
* Adolf Busch, Adolf Busch Chamber Players, EMI Reference, 1935-36
* Adolf Busch, Adolf Busch Chamber Players, EMI Reference, 1935-36
=== Tradiční (nebo spíš tradiční) nastudování ===
=== Tradiční (nebo spíše tradiční) nastudování ===
* Hermann Scherchen, Orchester der Wiener Staatsoper (Adolf Scherbaum trubka, Willi Boskovsky housle…), Millenium Classics, 1959
*[[Hermann Scherchen]], Orchester der Wiener Staatsoper (Adolf Scherbaum trubka, Willi Boskovsky housle…), [[Millenium Classics]], 1959
* [[Otto Klemperer]], Pro Musica, EMI/Vox Box Legends
* [[Otto Klemperer]], Pro Musica, EMI/Vox Box Legends
* [[Herbert von Karajan]], Berliner Philharmoniker (Chirley Hopkins, Adolf Scherbaum, Lothar Koch…), Deutsche Grammophon, 1965
* [[Herbert von Karajan]], [[Berlínští filharmonikové|Berliner Philharmoniker]] (Chirley Hopkins, Adolf Scherbaum, Lothar Koch…), [[Deutsche Grammophon]], 1965
* Lorin Maazel, Berliner Rundfunkorchester (M.André…), 1966
*[[Lorin Maazel]], Berliner Rundfunkorchester (M. André…), 1966
* Karl Münchinger, Stuttgarter Kammerorchester (Aurele Nicolet flétna), London 1967
* Karl Münchinger, Stuttgarter Kammerorchester (Aurele Nicolet flétna), London 1967
* Rudolf Baumgartner, Festival Strings Lucerne (Josef Suk housle, Aurele Nicolet flétna, Christiane Jaccottet cembalo…), BMG, 1978
*[[Rudolf Baumgartner]], Festival Strings Lucerne ([[Josef Suk mladší|Josef Suk]] housle, Aurele Nicolet flétna, Christiane Jaccottet cembalo…), BMG, 1978
* Bohdan Warchal, Slovenský komorný orchester, Opus, 1978
*[[Bohdan Warchal]], [[Slovenský komorní orchestr|Slovenský komorný orchester]], [[Opus (vydavatelství)|Opus]], 1978
* [[Yehudi Menuhin]], Bath Festival Orchestra, Angel, 1989
* [[Yehudi Menuhin]], Bath Festival Orchestra, Angel, 1989


=== Směřování k dnešní historicky poučené interpretaci (HIP) ===
=== Směřování k dnešní historicky poučené interpretaci (HIP) ===
* Josef Mertin, Kammerorchester der Wiener Symphoniker (E.Melkus housle, N. Harnoncourt gamba, G.Leonhardt cembalo…), začátek 50.let
* Josef Mertin, Kammerorchester der Wiener Symphoniker (E. Melkus housle, N. Harnoncourt gamba, G.Leonhardt cembalo…), začátek 50.let
* Jascha Horenstein, Kammerorchester der Wiener Symphoniker (N.Harnoncourt…), Vox, 1954
* Jascha Horenstein, Kammerorchester der Wiener Symphoniker ([[Nikolaus Harnoncourt|N. Harnoncourt]]…), Vox, 1954
* Felix Prohaska, Kammerorchester der Wiener Symphoniker, Amadeo (Artemis/Vanguard), 1957
* Felix Prohaska, Kammerorchester der Wiener Symphoniker, Amadeo (Artemis/Vanguard), 1957
* Kurt Redel, Pro arte (Maurice André trubka …)
* Kurt Redel, Pro arte ([[Maurice André]] trubka …)
* Karl Richter, Kammerorchester Karl Richter (A.Scherbaum trubka, K.Schowchoe flétna, K.Richter cembalo…), Teldec, 1958
* Karl Richter, Kammerorchester Karl Richter (A. Scherbaum trubka, K. Schowchoe flétna, K. Richter cembalo…), Teldec, 1958
* Karl Ristenpart, Saarländisches Kammerorchester (M.Oheim horna, P.Pierlot hoboj, H. Schneidewind trubka…), Accord, 1962
* Karl Ristenpart, Saarländisches Kammerorchester (M. Oheim [[lesní roh]], P. Pierlot [[hoboj]], H. Schneidewind trubka…), Accord, 1962
* Nicolaus Harnoncourt, Concentus Musicus Wien, Telefunken/Teldec, 1964
* Nicolaus Harnoncourt, Concentus Musicus Wien, Telefunken/Teldec, 1964
* Milan Munclinger, Ars rediviva, Supraphon/Columbia, 1965
* Milan Munclinger, Ars rediviva, Supraphon/Columbia, 1965
* I Musici (H.Holliger hoboj, F.Ayo housle, M. Larrieu flétna, M. André trubka …), Philips, 1965
* I Musici (H. Holliger hoboj, F. Ayo housle, M. Larrieu flétna, M. André trubka …), Philips, 1965
* Gustav Leonhardt, Collegium Aureum, Deutsche Harmonia Mundi, 1965-7
* Gustav Leonhardt, Collegium Aureum, Deutsche [[Harmonia Mundi]], 1965-7
* Karl Richter, Münchener Bach-Orchester (A.Nicolet flétna, H.Schneeberger housle, P. Thibaud trubka, H.Baumann horna, Karl Richter a Hedwig Bilgram cembalo…), DG/Archiv Produktion, 1967
* Karl Richter, Münchener Bach-Orchester (A. Nicolet flétna, H. Schneeberger housle, P. Thibaud trubka, H. Baumann horna, [[Karl Richter]] a Hedwig Bilgram cembalo…), DG/Archiv Produktion, 1967
* Neville Marriner, Academy of St.Martin-in-the-Fields (A.Bernard, H.Holliger, M.Petri, H.Szeryng, J.-P.Rampal…), Philips, 1980
* Neville Marriner, Academy of St. Martin-in-the-Fields (A.Bernard, H.Holliger, M.Petri, H.Szeryng, J.-P.Rampal…), Philips, 1980


=== HIP od 70. let do současnosti ===
=== HIP od 70. let do současnosti ===
* Gustav Leonhardt (+ S.a W.Kuijkenové housle, gamba, cello, Claude Rippas trubka …), Sony, 1976-7
*[[Gustav Leonhardt]] (+ S. a W. Kuijkenové housle, [[viola da gamba]], violoncello, Claude Rippas trubka …), Sony, 1976-7
* Trevor Pinnock, The English Concert, DG/Archiv Produktion, 1979-82
*[[Trevor Pinnock]], The English Concert, DG/Archiv Produktion, 1979-82
* Christopher Hogwood, Academy of Ancient Music, L´Oiseau-Lyre, 1985
*[[Christopher Hogwood]], Academy of Ancient Music, L'Oiseau-Lyre, 1985
* Reinhard Goebel, Musica Antiqua Köln (R.Goebel housle, Jaap Ter Linden gamba, W.Hazelzet flétna, Robert Hill a Henk Bouman cembalo…), DG/Archiv Produktion,1987
*[[Reinhard Goebel]], Musica Antiqua Köln (R. Goebel housle, Jaap Ter Linden [[viola da gamba]], W. Hazelzet flétna, Robert Hill a Henk Bouman cembalo…), DG/Archiv Produktion, 1987
* Jordi Savall, Le Concert des Nations, Astrée-Auvidis, 1991
*[[Jordi Savall]], Le Concert des Nations, Astrée-Auvidis, 1991


Nejvíc nahrávek (včetně videozáznamů a DVD) uskutečnil patrně Nikolaus Harnoncourt se souborem [[Concentus Musicus Wien]].
Největší počet nahrávek (včetně videozáznamů a DVD) uskutečnil patrně [[Nikolaus Harnoncourt]] se souborem [[Concentus Musicus Wien]].


== Literatura ==
== Literatura ==

Verze z 11. 9. 2019, 11:53

Braniborské koncerty
Autor díla Johann Sebastian Bach
Autor díla Johann Sebastian Bach

Braniborské koncerty (německy Brandenburgische Konzerte, BWV 1046–1051) je cyklus instrumentálních koncertů německého skladatele Johanna Sebastiana Bacha. Braniborské koncerty patří k nejvýznamnějším dílům barokní hudby.

Historie

Braniborský markrabě Kristián Ludvík

Tento cyklus, nazvaný původně „Six Concerts avec plusieurs instruments“ („Šest koncertů pro více nástrojů“), byl dokončen zřejmě v letech 1718-1721 v Köthenu. V roce 1721 byl věnován braniborskému markraběti Kristiánu Ludvíkovi, který Bachovu práci během krátkého setkání v Berlíně (1718/19) inicioval.

Název Braniborské koncerty použil poprvé v 70. letech 19. století známý Bachův životopisec a badatel Philipp Spitta.

Interpretace

Braniborské koncerty jsou, zejména pro náročnost koncertantních partů, považovány za jeden z vrcholů interpretačního umění a jsou dnes prestižní součástí repertoáru významných hudebních těles na celém světě.

Do poloviny 20. století se však jejich souborná provedení objevovala jen ojediněle, především zásluhou dirigentů, kteří do tradičního repertoáru soustavněji zařazovali i předklasická díla (např. Alfred Cortot, Adolf Busch, Hermann Scherchen, Otto Klemperer). Zlom nastal v následujících dvou desetiletích, kdy nebývalý zájem o starou hudbu přinesl s sebou také hledání cest k její historicky poučené interpretaci. Přirozeným východiskem se stal návrat k původnímu notovému textu a studium historických pramenů o dobové interpretační praxi. Stále se ovšem používaly převážně moderní nástroje, především proto, že úroveň poznatků o stavbě historických replik a o autentické technice hry neumožňovala dosáhnout esteticky uspokojivých řešení. Přesto zejména interpretace šedesátých let významně přispěla k objevení Bachova díla v jeho historickém kontextu a zásadním způsobem v tomto smyslu ovlivnila i hudební veřejnost.

Každé nastudování Braniborských koncertů bylo tehdy spojeno s řadou otázek, o nichž se zčásti diskutuje dodnes (např. velikost ansámblu, tempa, dynamika, realizace partů aj.). Stále zřetelněji se tak projevovaly rozdíly mezi „tradicionalisty“ (např. nahrávka Herberta von Karajana) a novou generací, ale i uvnitř jí samotné (Nicolas Harnoncourt, Gustav Leonhardt, Karl Richter, Karl Ristenpart a další).

I v Československu se první souborná nahrávka Braniborských koncertů vztahuje k tomuto průkopnickému období revivalismu předklasické hudby. Uskutečnila ji v letech 1964-5 Munclingerova Ars rediviva v koprodukci Supraphonu a americké Columbie. Sólistou v druhém koncertu byl tehdy již světově proslulý francouzský trumpetista Maurice André, v ostatních koncertantních partech vystoupili špičkoví čeští instrumentalisté, např. hornista Miroslav Štefek, flétnista František Čech, hobojisté Jiří Mihule a Stanislav Duchoň, fagotista Karel Bidlo, houslista Václav Snítil, kontrabasista a violonista František Pošta, cembalisté Viktorie Švihlíková a Josef Hála a další. Nahrávka byla oceněna prestižním francouzským časopisem Diapason a měla četné reedice v 70.-90.letech, kdy se poprvé objevila i na kompaktním disku. Po roce 2000 realizovaly další CD reedice některé zahraniční labely, u nichž je dosud v nabídce.

V 70.letech uskutečnila Ars rediviva novou soubornou nahrávku pro Československý rozhlas a v 80.letech Braniborské koncerty provedla na Pražském jaru. Do roku 2006, kdy vznikla zásluhou souboru Musica Florea první česká nahrávka na historické nástroje, byla Ars rediviva jediným českým ansámblem, který toto Bachovo dílo souborně nahrál a jako součást repertoáru mnohokrát koncertně provedl doma i v zahraničí.

Na historické nástroje se poprvé pokusil Braniborské koncerty souborně provést již v padesátých letech Jascha Horenstein s Komorním orchestrem Vídeňských symfoniků a o deset let později Nicolaus Harnoncourt se souborem Concentus Musicus Wien. Skutečný zlom přinesla však teprve sedmdesátá a osmdesátá léta (Gustav Leonhardt, S.a W.Kuijkenové; Trevor Pinnock, The English Concert). Vynikající nahrávky uskutečnili např. Christopher Hogwood (Academy of Ancient Music), Reinhard Goebel (Musica Antiqua Köln), Jordi Savall (Le Concert des Nations) a další specialisté v oblasti barokní hudby.

Struktura a instrumentace

Každý z Braniborských koncertů má svou specifickou strukturu a instrumentaci. Nalezneme zde nejen prvky consortů (3. a 6. koncert), concerta grossa (mj. 2. koncert) a sólového concerta italského typu (4. a 5. koncert), ale i suity a fugy.

Koncert č. 2 F dur je součástí Sounds of Earth, hudby, která putuje jako poselství lidstva vesmírem.

Braniborský koncert č.1 F Dur

pro 2 horny, 3 hoboje, fagot, housle, smyčce a continuo

Věty: (Allegro) — Adagio — Allegro — Menuetto (Trio I — Polacca — Trio II)

Braniborský koncert č. 2 F dur

pro trubku in F, housle (Quartgeige), zobcovou flétnu, hoboj, smyčce a continuo

Věty: (bez označení) — Andante — Allegro assai

Braniborský koncert č. 3 G-Dur

pro 3 housle, 3 violy, 3 violoncella a continuo

Věty: (bez označení — Adagio) — Allegro

Braniborský koncert č. 4 G-Dur

pro housle, 2 zobcové flétny, smyčce a continuo

Věty: Allegro— Andante — Presto

Braniborský koncert č. 5 D dur

pro koncertantní cembalo, příčnou flétnu, housle a smyčce

Věty: Allegro — Affetuoso — Allegro (první cembalový koncert v dějinách)

Braniborský koncert č. 6 B dur

pro 2 violy da braccio, violoncello, 3 violy da gamba a continuo

Věty: (bez označení) — Adagio ma non tanto — Allegro

Významné nahrávky (výběr)

(Uvedeny jsou pouze souborné nahrávky, uspořádáno chronologicky. Informace jsou uvedeny vždy v tomto pořadí: dirigent/vedoucí nahrávky - orchestr/ansámbl, ev.významní sólisté - label - rok vydání nebo reedice)

Nejstarší zvukové záznamy

  • Alfred Cortot, Orchestre de l'École Normale de Musique, Paris, Koch, 1932
  • Adolf Busch, Adolf Busch Chamber Players, EMI Reference, 1935-36

Tradiční (nebo spíše tradiční) nastudování

Směřování k dnešní historicky poučené interpretaci (HIP)

  • Josef Mertin, Kammerorchester der Wiener Symphoniker (E. Melkus housle, N. Harnoncourt gamba, G.Leonhardt cembalo…), začátek 50.let
  • Jascha Horenstein, Kammerorchester der Wiener Symphoniker (N. Harnoncourt…), Vox, 1954
  • Felix Prohaska, Kammerorchester der Wiener Symphoniker, Amadeo (Artemis/Vanguard), 1957
  • Kurt Redel, Pro arte (Maurice André trubka …)
  • Karl Richter, Kammerorchester Karl Richter (A. Scherbaum trubka, K. Schowchoe flétna, K. Richter cembalo…), Teldec, 1958
  • Karl Ristenpart, Saarländisches Kammerorchester (M. Oheim lesní roh, P. Pierlot hoboj, H. Schneidewind trubka…), Accord, 1962
  • Nicolaus Harnoncourt, Concentus Musicus Wien, Telefunken/Teldec, 1964
  • Milan Munclinger, Ars rediviva, Supraphon/Columbia, 1965
  • I Musici (H. Holliger hoboj, F. Ayo housle, M. Larrieu flétna, M. André trubka …), Philips, 1965
  • Gustav Leonhardt, Collegium Aureum, Deutsche Harmonia Mundi, 1965-7
  • Karl Richter, Münchener Bach-Orchester (A. Nicolet flétna, H. Schneeberger housle, P. Thibaud trubka, H. Baumann horna, Karl Richter a Hedwig Bilgram cembalo…), DG/Archiv Produktion, 1967
  • Neville Marriner, Academy of St. Martin-in-the-Fields (A.Bernard, H.Holliger, M.Petri, H.Szeryng, J.-P.Rampal…), Philips, 1980

HIP od 70. let do současnosti

Největší počet nahrávek (včetně videozáznamů a DVD) uskutečnil patrně Nikolaus Harnoncourt se souborem Concentus Musicus Wien.

Literatura

  • Christoph Wolff: Johann Sebastian Bach - The Learned Musician, WW Norton, New York, 2000
  • Brandenburgische Konzerte, Neue Bach-Ausgabe, Bärenreiter TP9, 1988

Externí odkazy