Osel domácí: Porovnání verzí
Počeštění věty značka: školní IP |
|||
Řádek 13: | Řádek 13: | ||
| trinomické jméno = Equus asinus f. domestica |
| trinomické jméno = Equus asinus f. domestica |
||
}} |
}} |
||
'''Osel domácí''' (''Equus asinus'' f. ''domestica)'' |
'''Osel domácí''' (''Equus asinus'' f. ''domestica)'' jsou společně s [[Kůň|koněm]] jediní [[domestikace|domestikovaní]] [[lichokopytník|lichokopytníci]], osel však byl domestikován dříve než kůň. Zkříží-li se osel s klisnou, vznikne neplodná [[mula]] podobající se spíše koni. Zkřížením oslice s hřebcem vznikne [[mezek]], který se podobá více oslovi. Divokým předkem osla domácího je africký [[osel núbijský]] a [[osel somálský|somálský]], jež jsou již skoro vyhubeni. Osel je používán především k nošení břemen, unese až 300 kg, méně často je používán k tahu, jízdě či chován pro mléko, maso a kůži. České slovo osel je příbuzné s názvy osla v jiných indoevropských jazycích, např. [[Němčina|německy]] ''Esel'', [[Latina|latinsky]] ''asinus'', [[Řečtina|řecky]] ''onos'', [[Arménština|arménsky]] ''eš''. Příbuzné je snad i [[Hebrejština|hebrejské]] ''aš'', [[Turečtina|turecké]] ''eşek''. Společným zdrojem je asi [[Sumerština|sumerské]] slovo pro osla znějící ''anšu''. Samice se nazývá oslice, mládě oslátko nebo hříbě. |
||
== Vzhled == |
== Vzhled == |
Verze z 2. 9. 2019, 16:09
Osel domácí | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | lichokopytníci (Perissodactyla) |
Čeleď | koňovití (Equidae) |
Rod | kůň (Equus) |
Druh | osel africký (Equus asinus) |
Trinomické jméno | |
Equus asinus f. domestica | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Osel domácí (Equus asinus f. domestica) jsou společně s koněm jediní domestikovaní lichokopytníci, osel však byl domestikován dříve než kůň. Zkříží-li se osel s klisnou, vznikne neplodná mula podobající se spíše koni. Zkřížením oslice s hřebcem vznikne mezek, který se podobá více oslovi. Divokým předkem osla domácího je africký osel núbijský a somálský, jež jsou již skoro vyhubeni. Osel je používán především k nošení břemen, unese až 300 kg, méně často je používán k tahu, jízdě či chován pro mléko, maso a kůži. České slovo osel je příbuzné s názvy osla v jiných indoevropských jazycích, např. německy Esel, latinsky asinus, řecky onos, arménsky eš. Příbuzné je snad i hebrejské aš, turecké eşek. Společným zdrojem je asi sumerské slovo pro osla znějící anšu. Samice se nazývá oslice, mládě oslátko nebo hříbě.
Vzhled
Hřebec dosahuje v průměru kolem 122 centimetrů výšky v kohoutku, samice přibližně 115 centimetrů. Osel domácí má šedou srst s černým podélným pruhem uprostřed na hřbetě a s bílým břichem.
Potrava
Osel domácí je býložravec. Jeho skromnost v potravě je příslovečná, kromě kopřiv, šťovíku a trávy potřísněné močí a výkaly sežere osel domácí všechnu rostlinnou potravu, osli dokonce okusují dřevo a jsou ho schopni částečně trávit. Důležitá je však pro něj čistá voda. Nenáročnost a schopnost uživit se i málo výživnými druhy rostlin zdědil osel po svých divokých předích, kteří se před domestikací živili často jen různými druhy suchých travin a polopouštních trnitých keřů.
Rozmnožování
Dobou páření jsou poslední dny jara nebo první měsíce léta. Asi po 11 měsících oslice rodí jedno mládě, dost dobře vyvinuté, už v druhém roce má normální velikost, plnou sílu má ale až v třetím roce. Když se zkříží osel s klisnou vznikne mula, zkřížením oslice a koně vznikne mezek. Mula je pro svou větší velikost a sílu užitečnější než mezek a je proto častěji chována.
Význam
Osel domácí je používán zejména jako soumar, tj. k nošení břemen. Velká plemena, například osel poitouský dokáží unést i 300 kilogramů. Především na Balkáně, v Jižní Americe, Africe a arabských zemích se osel používá i k jízdě. V některých rozvojových zemích slouží i k zápřahu do vozů nebo při orbě. Kromě své síly poskytuje člověku i mléko a maso. Oslí mléko je výživnější než kravské a egyptská panovnice Kleopatra VII. se v oslím mléku koupala pro udržení hladké pleti. V Srbsku a v Itálii se z oslího mléka vyrábí sýry, pokládané za delikatesu, jejich cena je však značně vysoká. Oslí maso se požívá hlavně v Číně (zejména oblast Sin ťiang), v některých zemích Afriky a malé míře i v Itálii. Údajně se přidává do nejkvalitnějších druhů uherského salámu. Z oslí kůže se v minulosti vyráběly některé druhy pergamenu a šagrénu. Významné je využití osla pro křížení s koněm, jímž se produkují hybridi, zvaní mula a mezek. Existují plemena oslů, která jsou chována jen za tímto účelem - např. poitouský osel ze západní Francie. Častěji bývají chovány muly, které vynikají silou, odolností a nenáročností. Mezek se chová méně často, protože bývá menší a výkonností se podobá oslu.
Příbuzné druhy
- Osel africký (Equus africanus) - předek osla domácího,
- Osel asijský (Equus hemionus),
- Kiang (Equus kiang).
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu osel domácí na Wikimedia Commons
- (česky) Jak jsme zdomácněli (článek o původu osla domácího na serveru OSEL.cz)
- Osel u ZOO Děčín