Imunitní reakce: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 31. 8. 2019, 08:19

Makrofág fagocytující konidie, ukázka imunitní odpovědi na vystavení těla patogenu

Imunitní reakce či také imunitní odpověď je souhrn procesů, jimiž tělo reaguje na setkání s antigeny. Zahrnuje životně důležité funkce imunitního systému (imunita vůči patogenům atp.), ale i tělu nebezpečné autoimunitní a alergické reakce.^[1]

Imunitní odpovědi se účastní celá řada komponent - od lymfatických tkání a uzlin, přes imunitní a efektorové buňky až po nejrůznější molekuly. Celý souhrn procesů se dá mnohdy rozdělit do dvou fází:^[1]

primární imunitní odpověď – první kontakt s antigenem
sekundární imunitní odpověď – opakované setkání s antigenem, silnější reakce

Základní rozdělení imunitních mechanismů

Vrozené mechanismy

Vrozené (nebo neadaptivní, nespecifické) mechanismy jsou evolučně starší. Jsou založeny na molekulách a buňkách, které jsou v orchanismu připraveny předem. Jsou zaměřené na určité strukturní a funkční rysy společné proti mnoha patogenům a fungují tak proti celé řadě z nich.

Hlavní komponenty vrozené imunitní reakce jsou fagocytující buňky a přirozeně cytotoxické buňky, komplementový systém, interferony, lektiny a další sérové proteiny. Na škodliviny v organismu reagují složky vrozené imunity rychle - řádově v minutách. To imunitní reakce se obvykle zapojí jako první, jsou zásadně důležité pro vývoj a výsledek celé reakce.

Adaptivní mechanismy

Adaptivní (antigenně specifické) mechanismy jsou evolučně mladší, známé až od obratlovců. Reagují na každou cizorodou strukturu pomocí vysoce specifických molekul jako jsou protilátky, antigenně specifické receptory T lymfocytů.

Spouštějí se až po setkání s daným antigenem, pro jejich aktivaci je ale nezbytné, aby byla aktivní i vrozená imunita. Oba mechanismy spolu tedy úzce kooperují. K úplnému rozvoji adaptivní imunitní reakce je třeba několik dní až týdnů. Typickým rysem je imunologická paměť. Tedy jev, kdy se po setkání s dosud neznámým antigenem vytvoří takzvané paměťové buňky. Ty pak v budoucnu umožní rychlejší a často efektivnější imunitní reakci.

Aktivace imunitní odpovědi

Aktivace vrozených mechanismů imunity

Vrozené mechanismy jsou založené především na rozpoznání cizorodých chemických struktur, které jsou typické pro patogeny. Po rozpoznání se aktivují efektorové mechanismy imunitních buněk (hlavně fagocytů) a humorální systémy (jako je komplement), které daný mikroorganismus ničí.

Některé druhy fagocytujících buněk ale mají další úkol. Fagocytovaný antigen naštěpí a jeho fragmenty prezentují T lymfocytům. Tím je aktivují a dochází k zahájení adaptivních mechanismů imunity.

Aktivace adaptivních mechanismů imunity

K účinné aktivaci antigenně specifických lymfocytů - k jejich pomnožení a diferenciaci na zralé efektorové buňky obvykle nestačí rozeznání antigenu specifickým receptorem. Většinou je třeba ještě druhý pomocný signál, který kostimuluje aktivaci lymfocytů. Tento kostimulační signál má tak zásadní regulační roli - brání příliš snadné a tak potencionálně nebezpečné aktivaci lymfocytů.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ROBERT C. KING; WILLIAM D. STANSFIELD; PAMELA K. MULLIGAN. A Dictionary of Genetics, Seventh Edition. [s.l.]: Oxford University Press, 2006.

Související články

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[dictionary-1] ROBERT C. KING; WILLIAM D. STANSFIELD; PAMELA K. MULLIGAN. A Dictionary of Genetics, Seventh Edition. [s.l.]: Oxford University Press, 2006.

[1]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 [[Soubor:S3-Alveolar Macrophages with Conidia in Liquid Medium.ogv|náhled|Makrofág [[fagocytóza|fagocytující]] [[konidie]], ukázka imunitní odpovědi na vystavení těla patogenu]]
-'''Imunitní reakce''' či také '''imunitní odpověď''' je souhrn procesů, jimiž tělo reaguje na setkání s [[antigen]]y. Zahrnuje životně důležité funkce [[imunitní systém|imunitního systému]] ([[imunita (biologie)|imunita]] vůči [[patogen]]ům atp.), ale i tělu značně neprospívající [[autoimunita|autoimunitní]] a [[alergie|alergické]] reakce.<ref name="dictionary">{{citace monografie| titul = A Dictionary of Genetics, Seventh Edition | autor = ROBERT C. KING; WILLIAM D. STANSFIELD; PAMELA K. MULLIGAN | vydavatel = Oxford University Press| rok=2006}}</ref>
+'''Imunitní reakce''' či také '''imunitní odpověď''' je souhrn procesů, jimiž tělo reaguje na setkání s [[antigen]]y. Zahrnuje životně důležité funkce [[imunitní systém|imunitního systému]] ([[imunita (biologie)|imunita]] vůči [[patogen]]ům atp.), ale i tělu nebezpečné [[autoimunita|autoimunitní]] a [[alergie|alergické]] reakce.<ref name="dictionary">{{citace monografie| titul = A Dictionary of Genetics, Seventh Edition | autor = ROBERT C. KING; WILLIAM D. STANSFIELD; PAMELA K. MULLIGAN | vydavatel = Oxford University Press| rok=2006}}</ref>
-Imunitní odpovědi se účastní [[bílé krvinky]], jako [[T-lymfocyt]]y, [[B-lymfocyt]]y a [[makrofág]]y. Celý souhrn procesů se dá mnohdy rozdělit do dvou fází:<ref name="dictionary" />
+Imunitní odpovědi se účastní celá řada komponent - od [[Lymfatická soustava|lymfatických]] tkání a uzlin, přes imunitní a efektorové buňky až po nejrůznější molekuly. Celý souhrn procesů se dá mnohdy rozdělit do dvou fází:<ref name="dictionary" />
 * primární imunitní odpověď – první kontakt s antigenem
 * sekundární imunitní odpověď – opakované setkání s antigenem, silnější reakce
+== Základní rozdělení imunitních mechanismů ==
+=== Vrozené mechanismy ===
+Vrozené (nebo neadaptivní, nespecifické) mechanismy jsou evolučně starší. Jsou založeny na molekulách a buňkách, které jsou v orchanismu připraveny předem. Jsou zaměřené na určité strukturní a funkční rysy společné proti mnoha [[Patogen|patogenům]] a fungují tak proti celé řadě z nich.
+Hlavní komponenty vrozené imunitní reakce jsou [[Fagocyt|fagocytující]] buňky a přirozeně [[Cytotoxický T-lymfocyt|cytotoxické]] buňky, [[Komplement (biologie)|komplementový]] systém, [[Interferon|interferony]], lektiny a další sérové proteiny. Na škodliviny v organismu reagují složky vrozené imunity rychle - řádově v minutách. To imunitní reakce se obvykle zapojí jako první, jsou zásadně důležité pro vývoj a výsledek celé reakce.
+=== Adaptivní mechanismy ===
+Adaptivní (antigenně specifické) mechanismy jsou evolučně mladší, známé až od [[Obratlovci|obratlovců]]. Reagují na každou cizorodou strukturu pomocí vysoce specifických molekul jako jsou [[Protilátka|protilátky]], antigenně specifické [[Receptor|receptory]] T [[Lymfocyt|lymfocytů]].
+Spouštějí se až po setkání s daným antigenem, pro jejich aktivaci je ale nezbytné, aby byla aktivní i vrozená imunita. Oba mechanismy spolu tedy úzce kooperují. K úplnému rozvoji adaptivní imunitní reakce je třeba několik dní až týdnů. Typickým rysem je imunologická paměť. Tedy jev, kdy se po setkání s dosud neznámým antigenem vytvoří takzvané paměťové buňky. Ty pak v budoucnu umožní rychlejší a často efektivnější imunitní reakci.
+== Aktivace imunitní odpovědi ==
+=== Aktivace vrozených mechanismů imunity ===
+Vrozené mechanismy jsou založené především na rozpoznání cizorodých chemických struktur, které jsou typické pro patogeny. Po rozpoznání se aktivují efektorové mechanismy imunitních buněk (hlavně fagocytů) a humorální systémy (jako je komplement), které daný mikroorganismus ničí.
+Některé druhy fagocytujících buněk ale mají další úkol. Fagocytovaný [[antigen]] naštěpí a jeho fragmenty prezentují T lymfocytům. Tím je aktivují a dochází k zahájení adaptivních mechanismů imunity.
+=== Aktivace adaptivních mechanismů imunity ===
+K účinné aktivaci antigenně specifických lymfocytů - k jejich pomnožení a diferenciaci na zralé efektorové buňky obvykle nestačí rozeznání antigenu specifickým receptorem. Většinou je třeba ještě druhý pomocný signál, který kostimuluje aktivaci lymfocytů. Tento [[Kostimulace|kostimulační]] signál má tak zásadní regulační roli - brání příliš snadné a tak potencionálně nebezpečné aktivaci lymfocytů.
 == Odkazy ==