Křesťanský socialismus: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
m narovnání přesměrování |
||
| Řádek 4: | Řádek 4: | ||
== Vznik křesťanského socialismu == |
== Vznik křesťanského socialismu == |
||
Moderní křesťanský socialismus vznikl ve 30. - 40. letech [[19. století]] ve [[Spojené království |
Moderní křesťanský socialismus vznikl ve 30. - 40. letech [[19. století]] ve [[Spojené království|Velké Británii]], odkud se šířil do dalších evropských zemí i do [[Spojené státy americké|USA]].<ref name="Cojeco" /> |
||
[[Katolická církev]] byl zpočátku velmi kritická k myšlenkám socialismu, ještě v roce 1878 vydal papež [[Lev XIII.]] [[Encyklika|encykliku]] ''Quod Apostolici Muneris'', ve které ostře kritizoval "socialismus, [[komunismus]] a [[nihilismus]]" a varoval, že vzrůstající protektorská role státu povede k potlačení zbožnosti a uctívání státu místo [[Bůh|Boha]]. Ovšem v závěru 19. století katolická církev ztrácela pozici důležitého činitele v evropské společnosti a ve veřejném životě – tradiční katolické země Francie a Rakousko-Uhersko byly poraženy protestanským Pruskem a následné reformy (ale také nesouhlas s [[Dogma o papežské neomylnosti|dogmatem o papežské neomylnosti]]) vedly k vypovězení [[konkordát]]u ze strany habsburské monarchie a [[Odluka církve od státu|odluce církve a státu]] ve Francii. Vedoucí představitelé katolické církve pochopili, že se církev se dostává ideově na okraj zájmu a také prostí věřící se obracejí s nadějí spíše k myšlenkovým proudům vůči církvi nepřátelsky naladěným – liberalismu a socialismu. Ojedinělé hlasy a skupiny v katolické církvi, které požadovaly přijetí aspoň některých socialistických myšlenek (které mohly být interpretovány v souladu s Ježíšovým učením i katolickou věroukou) dostaly institucionální zaštítění v roce 1891, kdy Lev XIII. vydal encykliku ''[[Rerum novarum]]'', neboli Práva a povinnosti kapitálu a dělnictva, ve které se církev poprvé vážně zaobírala postavením [[Dělník|dělníků]]. Tato encyklika sice zdůraznila nedotknutelnost soukromého vlastnictví a zavrhla socialistické hnutí, protože podporuje nenávist chudých vůči bohatým, ale současně odsoudila špatné zacházení s dělníky a přiznala nutnost jim zajistit určitá práva (například [[Minimální mzda|minimální mzdu]]), právo zakládat [[odbory]], které by tato práva hájily, a rovněž povolila zakládání křesťanských politických stran, které by v národních [[Parlament|parlamentech]] hájily zájmy pracujících i zájmy katolické církve. Myšlenky encykliky ''Rerum Novarum'' později doplnily nebo upravily další [[Sociální encykliky|"sociální" encykliky]], zejména ''[[Quadragesimo anno]]'' Pia XI. (1931), ''[[Mater et magistra]]'' Jana XXIII. (1961) a ''[[Centesimus annus]]'' Jana Pavla II. (1991).<ref name="Kugler">{{Citace kvalifikační práce |
[[Katolická církev]] byl zpočátku velmi kritická k myšlenkám socialismu, ještě v roce 1878 vydal papež [[Lev XIII.]] [[Encyklika|encykliku]] ''Quod Apostolici Muneris'', ve které ostře kritizoval "socialismus, [[komunismus]] a [[nihilismus]]" a varoval, že vzrůstající protektorská role státu povede k potlačení zbožnosti a uctívání státu místo [[Bůh|Boha]]. Ovšem v závěru 19. století katolická církev ztrácela pozici důležitého činitele v evropské společnosti a ve veřejném životě – tradiční katolické země Francie a Rakousko-Uhersko byly poraženy protestanským Pruskem a následné reformy (ale také nesouhlas s [[Dogma o papežské neomylnosti|dogmatem o papežské neomylnosti]]) vedly k vypovězení [[konkordát]]u ze strany habsburské monarchie a [[Odluka církve od státu|odluce církve a státu]] ve Francii. Vedoucí představitelé katolické církve pochopili, že se církev se dostává ideově na okraj zájmu a také prostí věřící se obracejí s nadějí spíše k myšlenkovým proudům vůči církvi nepřátelsky naladěným – liberalismu a socialismu. Ojedinělé hlasy a skupiny v katolické církvi, které požadovaly přijetí aspoň některých socialistických myšlenek (které mohly být interpretovány v souladu s Ježíšovým učením i katolickou věroukou) dostaly institucionální zaštítění v roce 1891, kdy Lev XIII. vydal encykliku ''[[Rerum novarum]]'', neboli Práva a povinnosti kapitálu a dělnictva, ve které se církev poprvé vážně zaobírala postavením [[Dělník|dělníků]]. Tato encyklika sice zdůraznila nedotknutelnost soukromého vlastnictví a zavrhla socialistické hnutí, protože podporuje nenávist chudých vůči bohatým, ale současně odsoudila špatné zacházení s dělníky a přiznala nutnost jim zajistit určitá práva (například [[Minimální mzda|minimální mzdu]]), právo zakládat [[odbory]], které by tato práva hájily, a rovněž povolila zakládání křesťanských politických stran, které by v národních [[Parlament|parlamentech]] hájily zájmy pracujících i zájmy katolické církve. Myšlenky encykliky ''Rerum Novarum'' později doplnily nebo upravily další [[Sociální encykliky|"sociální" encykliky]], zejména ''[[Quadragesimo anno]]'' Pia XI. (1931), ''[[Mater et magistra]]'' Jana XXIII. (1961) a ''[[Centesimus annus]]'' Jana Pavla II. (1991).<ref name="Kugler">{{Citace kvalifikační práce |
||
| Řádek 26: | Řádek 26: | ||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
V [[České země|Českých zemích]] byla hlasatelkou křesťanského socialismu zejména [[Československá strana lidová]]. V [[Česko|České republice]] se hlásí k křesťanskému socialismu zejména [[Křesťansko-sociální platforma ČSSD]]. V 90. letech se v [[Česko|Česku]] k němu hlásila [[Křesťanskosociální unie]] (KSU), malá politická strana vzniklá odštěpením od [[ |
V [[České země|Českých zemích]] byla hlasatelkou křesťanského socialismu zejména [[Československá strana lidová]]. V [[Česko|České republice]] se hlásí k křesťanskému socialismu zejména [[Křesťansko-sociální platforma ČSSD]]. V 90. letech se v [[Česko|Česku]] k němu hlásila [[Křesťanskosociální unie]] (KSU), malá politická strana vzniklá odštěpením od [[KDU-ČSL|KDU-ČSL]] a působící zejména na jihovýchodní [[Morava|Moravě]]. Její nástupnickou stranou je od roku [[2005]] strana [[Moravané (strana)|Moravané]]. |
||
== Přední křesťanští socialisté == |
== Přední křesťanští socialisté == |
||
Verze z 4. 8. 2019, 02:20
Křesťanský socialismus je učení zdůvodňující možnost spojení křesťanských idejí se socialismem na základě toho, že socialistické ideje obsahují již evangelia.
Křesťanský socialismus hlásá usmíření tříd, křesťanskou lásku a ideje přeměny společnosti mravním zdokonalováním lidí.
Vznik křesťanského socialismu
Moderní křesťanský socialismus vznikl ve 30. - 40. letech 19. století ve Velké Británii, odkud se šířil do dalších evropských zemí i do USA.[1]
Katolická církev byl zpočátku velmi kritická k myšlenkám socialismu, ještě v roce 1878 vydal papež Lev XIII. encykliku Quod Apostolici Muneris, ve které ostře kritizoval "socialismus, komunismus a nihilismus" a varoval, že vzrůstající protektorská role státu povede k potlačení zbožnosti a uctívání státu místo Boha. Ovšem v závěru 19. století katolická církev ztrácela pozici důležitého činitele v evropské společnosti a ve veřejném životě – tradiční katolické země Francie a Rakousko-Uhersko byly poraženy protestanským Pruskem a následné reformy (ale také nesouhlas s dogmatem o papežské neomylnosti) vedly k vypovězení konkordátu ze strany habsburské monarchie a odluce církve a státu ve Francii. Vedoucí představitelé katolické církve pochopili, že se církev se dostává ideově na okraj zájmu a také prostí věřící se obracejí s nadějí spíše k myšlenkovým proudům vůči církvi nepřátelsky naladěným – liberalismu a socialismu. Ojedinělé hlasy a skupiny v katolické církvi, které požadovaly přijetí aspoň některých socialistických myšlenek (které mohly být interpretovány v souladu s Ježíšovým učením i katolickou věroukou) dostaly institucionální zaštítění v roce 1891, kdy Lev XIII. vydal encykliku Rerum novarum, neboli Práva a povinnosti kapitálu a dělnictva, ve které se církev poprvé vážně zaobírala postavením dělníků. Tato encyklika sice zdůraznila nedotknutelnost soukromého vlastnictví a zavrhla socialistické hnutí, protože podporuje nenávist chudých vůči bohatým, ale současně odsoudila špatné zacházení s dělníky a přiznala nutnost jim zajistit určitá práva (například minimální mzdu), právo zakládat odbory, které by tato práva hájily, a rovněž povolila zakládání křesťanských politických stran, které by v národních parlamentech hájily zájmy pracujících i zájmy katolické církve. Myšlenky encykliky Rerum Novarum později doplnily nebo upravily další "sociální" encykliky, zejména Quadragesimo anno Pia XI. (1931), Mater et magistra Jana XXIII. (1961) a Centesimus annus Jana Pavla II. (1991).[2][1]
V Českých zemích byla hlasatelkou křesťanského socialismu zejména Československá strana lidová. V České republice se hlásí k křesťanskému socialismu zejména Křesťansko-sociální platforma ČSSD. V 90. letech se v Česku k němu hlásila Křesťanskosociální unie (KSU), malá politická strana vzniklá odštěpením od KDU-ČSL a působící zejména na jihovýchodní Moravě. Její nástupnickou stranou je od roku 2005 strana Moravané.
Přední křesťanští socialisté
- Thomas J. Hagerty
- Karl Barth
- Robert Malachy Burke
- Dorothy Day
- Thomas Hughes
- John Ludlow
- Charles Kingsley
- Frederick Maurice
- F. O. Matthiessen
- Leonhard Ragaz
- Richard Henry Tawney
- Paul Tillich
- Cornel West
- Percy Dearmer
- Viktor Černov
- Dorothee Sölleová
- Jürgen Moltmann
- Tommy Douglas
- Diane Drufenbrock
- Keir Hardie
- Martin Luther King - pravděpodobně nejslavnější křesťanský socialista
- Tony Blair
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kresťanský socializmus na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b Křesťanský socialismus [online]. Cojeco.cz, 14.3.2000, rev. 14.8.2006 [cit. 2019-02-18]. Dostupné online.
- ↑ KUGLER, Pavel. Ideové zdroje křesťanské demokracie ve střední Evropě v letech 1945–1948. Praha, 2013. Disertační práce. Ústav českých dějin, Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Jan Rychlík. s. 36-48. Dostupné online.
Obrázky, zvuky či videa k tématu křesťanský socialismus na Wikimedia Commons
