Wikipedista:Mlodia/Pískoviště: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
Odrážky značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 2: | Řádek 2: | ||
== Název == |
== Název == |
||
Noví básníci, (latinsky poetae novi) tak tuto básnickou [[Avantgarda|avantgardu]] kriticky označil proslulý řečník [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] ve svém díle Orator (Orator 161). V jednom ze svých dopisů [[Titus Pomponius Atticus|Attikovi]] (Ad Att. VII,2) je zase nazývá noeteroi (z řeckého νεώτεροι), tedy novátoři. Ačkoliv |
"Noví básníci", (latinsky poetae novi) tak tuto básnickou [[Avantgarda|avantgardu]] kriticky označil proslulý řečník [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] ve svém díle [[Orator]] (Orator 161). V jednom ze svých dopisů [[Titus Pomponius Atticus|Attikovi]] (Ad Att. VII,2) je zase nazývá "noeteroi" (z řeckého νεώτεροι), tedy novátoři. Ačkoliv tato označení implikují touhu po [[Inovace|inovacích]] a v dnešním pojetí je můžeme chápat také jako něco moderního, v tomto případě měla jednoznačně negativní konotace. Být „novým“ básníkem neznamenalo v římské společnosti nic dobrého. Přídavné jméno „novus“ v [[Latina|latině]] má totiž negativní nuance (ráz) a poukazuje na odklon zvrácení od zavedených (ustavených) konvencí. To bylo důvodem, proč neměl tyto členy literární scény [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] v lásce a proč jim uštědřil také jiné ironické označení, a to Cantores Euphorionis (Tusc. 3.45) - Euforónovi zpěváčci. „Narážel tím na řeckého básníka [[Euforión z Chalkidy|Euforióna z Chalkidy]] (3. stol. př. n. l.), jenž se stal symbolem [[Alexandrijská básnická škola|alexandrijské básnické školy]], a který proslul hutností své poezie a velkou učeností."<ref>CONTE, Gian Biagio. ''Dějiny římské literatury''. 2. vyd. Přeložila Dagmar BARTOŇKOVÁ. Praha: Koniasch Latin Press, 2008. s. 142. ISBN 978-80-86791-57-9.</ref> Cicero byl tedy prvním, kdo tyto básníky označil za skupinu a jehož, původně sarkasticky myšlené pojmenování, zůstalo těmto poetům dodnes. <br /> |
||
== Charakteristika == |
== Charakteristika == |
||
<br /> |
|||
== Členové == |
|||
<br /> |
|||
*[[Gaius Valerius Catullus]] - je jediným členem neóteriků, jehož dílo se dochovalo v rozsáhlejší podobě. Všeobecně je považován za nejvýznamnějšího člena celé skupiny. |
|||
*[[Publius Valerius Cato]] - je považován za duchovního otce skupiny. |
|||
*[[Gaius Helvius Cinna|Gaius Helvius Cina]] |
|||
*[[Marcus Furius Bibaculus]] |
|||
*[[Gaius Licinius Macer Calvus]] |
|||
*[[Publius Terentius Atacinus]] |
|||
<br /> |
<br /> |
||
Verze z 29. 7. 2019, 16:55
Neóterici byli sdružením avantgardních básníků působících v Římě v období pozdní římské republiky (1. století př. n. l.). Charakteristická pro ně byla snaha se programově odlišit od dosavadní římské tradice a hledání inspirace v řecké kultuře.
Název
"Noví básníci", (latinsky poetae novi) tak tuto básnickou avantgardu kriticky označil proslulý řečník Cicero ve svém díle Orator (Orator 161). V jednom ze svých dopisů Attikovi (Ad Att. VII,2) je zase nazývá "noeteroi" (z řeckého νεώτεροι), tedy novátoři. Ačkoliv tato označení implikují touhu po inovacích a v dnešním pojetí je můžeme chápat také jako něco moderního, v tomto případě měla jednoznačně negativní konotace. Být „novým“ básníkem neznamenalo v římské společnosti nic dobrého. Přídavné jméno „novus“ v latině má totiž negativní nuance (ráz) a poukazuje na odklon zvrácení od zavedených (ustavených) konvencí. To bylo důvodem, proč neměl tyto členy literární scény Cicero v lásce a proč jim uštědřil také jiné ironické označení, a to Cantores Euphorionis (Tusc. 3.45) - Euforónovi zpěváčci. „Narážel tím na řeckého básníka Euforióna z Chalkidy (3. stol. př. n. l.), jenž se stal symbolem alexandrijské básnické školy, a který proslul hutností své poezie a velkou učeností."[1] Cicero byl tedy prvním, kdo tyto básníky označil za skupinu a jehož, původně sarkasticky myšlené pojmenování, zůstalo těmto poetům dodnes.
Charakteristika
Členové
- Gaius Valerius Catullus - je jediným členem neóteriků, jehož dílo se dochovalo v rozsáhlejší podobě. Všeobecně je považován za nejvýznamnějšího člena celé skupiny.
- Publius Valerius Cato - je považován za duchovního otce skupiny.
Odkazy
- ↑ CONTE, Gian Biagio. Dějiny římské literatury. 2. vyd. Přeložila Dagmar BARTOŇKOVÁ. Praha: Koniasch Latin Press, 2008. s. 142. ISBN 978-80-86791-57-9.