Wikipedista:Mlodia/Pískoviště: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Mlodia (diskuse | příspěvky)
Bez shrnutí editace
Mlodia (diskuse | příspěvky)
Odrážky
Řádek 2: Řádek 2:


== Název ==
== Název ==
Noví básníci, (latinsky poetae novi) tak tuto básnickou [[Avantgarda|avantgardu]] kriticky označil proslulý řečník [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] ve svém díle Orator (Orator 161). V jednom ze svých dopisů [[Titus Pomponius Atticus|Attikovi]] (Ad Att. VII,2) je zase nazývá noeteroi (z řeckého νεώτεροι), tedy novátoři. Ačkoliv označení „noví“ implikuje touhu po [[Inovace|inovacích]] a v dnešním pojetí jej můžeme chápat také jako moderní, v tomto případě mělo jednoznačně negativní konotace.  Být „novým“ básníkem neznamenalo v římské společnosti nic dobrého. Přídavné jméno „novus“ v [[Latina|latině]] má totiž negativní nuance (ráz) a poukazuje na odklon zvrácení od zavedených (ustavených) konvencí. To bylo důvodem, proč neměl tyto členy literární scény [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] v lásce a proč jim uštědřil také jiné ironické označení, a to Cantores Euphorionis (Euforónovi zpěváčci). „Narážel tím na básníka [[Euforión z Chalkidy|Euforióna z Chalkidy]] (3. stol. př. n. l.), jenž se stal symbolem [[Alexandrijská básnická škola|alexandrijské básnické školy]], a který proslul hutností své poezie a velkou učeností."<ref>CONTE, Gian Biagio. ''Dějiny římské literatury''. 2. vyd. Přeložila Dagmar BARTOŇKOVÁ. Praha: Koniasch Latin Press, 2008. s. 142. ISBN 978-80-86791-57-9.</ref>
"Noví básníci", (latinsky poetae novi) tak tuto básnickou [[Avantgarda|avantgardu]] kriticky označil proslulý řečník [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] ve svém díle [[Orator]] (Orator 161). V jednom ze svých dopisů [[Titus Pomponius Atticus|Attikovi]] (Ad Att. VII,2) je zase nazývá "noeteroi" (z řeckého νεώτεροι), tedy novátoři. Ačkoliv tato označení implikují touhu po [[Inovace|inovacích]] a v dnešním pojetí je můžeme chápat také jako něco moderního, v tomto případě měla jednoznačně negativní konotace.  Být „novým“ básníkem neznamenalo v římské společnosti nic dobrého. Přídavné jméno „novus“ v [[Latina|latině]] má totiž negativní nuance (ráz) a poukazuje na odklon zvrácení od zavedených (ustavených) konvencí. To bylo důvodem, proč neměl tyto členy literární scény [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]] v lásce a proč jim uštědřil také jiné ironické označení, a to Cantores Euphorionis (Tusc. 3.45) - Euforónovi zpěváčci. „Narážel tím na řeckého básníka [[Euforión z Chalkidy|Euforióna z Chalkidy]] (3. stol. př. n. l.), jenž se stal symbolem [[Alexandrijská básnická škola|alexandrijské básnické školy]], a který proslul hutností své poezie a velkou učeností."<ref>CONTE, Gian Biagio. ''Dějiny římské literatury''. 2. vyd. Přeložila Dagmar BARTOŇKOVÁ. Praha: Koniasch Latin Press, 2008. s. 142. ISBN 978-80-86791-57-9.</ref> Cicero byl tedy prvním, kdo tyto básníky označil za skupinu a jehož, původně sarkasticky myšlené pojmenování, zůstalo těmto poetům dodnes. <br />


== Charakteristika ==
== Charakteristika ==
 
<br />


== Členové ==
<br />
*[[Gaius Valerius Catullus]] - je jediným členem neóteriků, jehož dílo se dochovalo v rozsáhlejší podobě. Všeobecně je považován za nejvýznamnějšího člena celé skupiny.

*[[Publius Valerius Cato]] - je považován za duchovního otce skupiny.

*[[Gaius Helvius Cinna|Gaius Helvius Cina]]

*[[Marcus Furius Bibaculus]]

*[[Gaius Licinius Macer Calvus]]

*[[Publius Terentius Atacinus]]


<br />
<br />

Verze z 29. 7. 2019, 16:55

Neóterici byli sdružením avantgardních básníků působících v Římě v období pozdní římské republiky (1. století př. n. l.).  Charakteristická pro ně byla snaha se programově odlišit od dosavadní římské tradice a hledání inspirace v řecké kultuře.

Název

"Noví básníci", (latinsky poetae novi) tak tuto básnickou avantgardu kriticky označil proslulý řečník Cicero ve svém díle Orator (Orator 161). V jednom ze svých dopisů Attikovi (Ad Att. VII,2) je zase nazývá "noeteroi" (z řeckého νεώτεροι), tedy novátoři. Ačkoliv tato označení implikují touhu po inovacích a v dnešním pojetí je můžeme chápat také jako něco moderního, v tomto případě měla jednoznačně negativní konotace.  Být „novým“ básníkem neznamenalo v římské společnosti nic dobrého. Přídavné jméno „novus“ v latině má totiž negativní nuance (ráz) a poukazuje na odklon zvrácení od zavedených (ustavených) konvencí. To bylo důvodem, proč neměl tyto členy literární scény Cicero v lásce a proč jim uštědřil také jiné ironické označení, a to Cantores Euphorionis (Tusc. 3.45) - Euforónovi zpěváčci. „Narážel tím na řeckého básníka Euforióna z Chalkidy (3. stol. př. n. l.), jenž se stal symbolem alexandrijské básnické školy, a který proslul hutností své poezie a velkou učeností."[1] Cicero byl tedy prvním, kdo tyto básníky označil za skupinu a jehož, původně sarkasticky myšlené pojmenování, zůstalo těmto poetům dodnes.

Charakteristika


Členové

  • Gaius Valerius Catullus - je jediným členem neóteriků, jehož dílo se dochovalo v rozsáhlejší podobě. Všeobecně je považován za nejvýznamnějšího člena celé skupiny.


Odkazy

  1. CONTE, Gian Biagio. Dějiny římské literatury. 2. vyd. Přeložila Dagmar BARTOŇKOVÁ. Praha: Koniasch Latin Press, 2008. s. 142. ISBN 978-80-86791-57-9.