Írán: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 1 zdrojů a označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15)
m tw
Řádek 248: Řádek 248:
=== Ozbrojené síly ===
=== Ozbrojené síly ===
[[Soubor:Iranian kilo class submarine.jpg|náhled|Jedna z [[Ponorka|ponorek]] [[Třída Kilo|třídy Kilo]], nakoupených v [[Rusko|Rusku]]]]
[[Soubor:Iranian kilo class submarine.jpg|náhled|Jedna z [[Ponorka|ponorek]] [[Třída Kilo|třídy Kilo]], nakoupených v [[Rusko|Rusku]]]]
Íránská armáda se stále ještě nachází ve fázi budování, jejímž smyslem je vyrovnat ztráty z dob [[Irácko-íránská válka|íránsko-irácké války]] v osmdesátých letech. Podle odhadů [[Spojené státy americké|amerických]] expertů zničil [[Irák]] během osmi let válčení 20 až 40 % íránských vojenských kapacit, technických i lidských. V oblasti početního stavu úderných jednotek je proces obnovy již dávno ukončen a totéž se patrně týká pozemních obranných systémů, kde jde spíše o otázku jejich modernizace než o jejich množství. Naopak v případě [[Íránské vojenské letectvo|íránského vojenského letectva]], jehož ztráty za války byly značné, a ještě více [[Válečné loďstvo|námořnictva]] je situace opačná – na tomto poli je Írán vzhledem ke svému regionálnímu významu dosud vyzbrojen nedostatečně. Jednou z příčin je [[embargo]] řady států na vývoz špičkové vojenské techniky do země, což vládu nutí nakupovat [[Zbraň|zbraně]] jinde, především v [[Rusko|Rusku]], [[Čínská lidová republika|Číně]] a [[Severní Korea|Severní Koreji]].
Íránská armáda se stále ještě nachází ve fázi budování, jejímž smyslem je vyrovnat ztráty z dob [[Irácko-íránská válka|íránsko-irácké války]] v osmdesátých letech. Podle odhadů [[Spojené státy americké|amerických]] expertů zničil [[Irák]] během osmi let válčení 20 až 40 % íránských vojenských kapacit, technických i lidských. V oblasti početního stavu úderných jednotek je proces obnovy již dávno ukončen a totéž se patrně týká pozemních obranných systémů, kde jde spíše o otázku jejich modernizace než o jejich množství. Naopak v případě [[Íránské vojenské letectvo|íránského vojenského letectva]], jehož ztráty za války byly značné, a ještě více [[Válečné loďstvo|námořnictva]] je situace opačná – na tomto poli je Írán vzhledem ke svému regionálnímu významu dosud vyzbrojen nedostatečně. Jednou z příčin je [[embargo]] řady států na vývoz špičkové vojenské techniky do země, což vládu nutí nakupovat [[Zbraň|zbraně]] jinde, především v [[Rusko|Rusku]], [[Čína|Číně]] a [[Severní Korea|Severní Koreji]].


Z organizačního hlediska se vojsko dělí na regulérní armádu, ''arteš'', a [[Íránské revoluční gardy|revoluční gardy]], ''pásdárán''. Celkový počet vojáků v aktivní službě se odhaduje na 545 000, k tomu přistupuje ještě kolem 350 000 osob v záloze. Vrchním velitelem je od dob islámské revoluce duchovní vůdce a v součinnosti s ním působí [[Nejvyšší rada národní bezpečnosti]], která je vrcholným grémiem zabývajícím se bezpečnostní problematikou; [[Ministerstvo obrany Íránu|ministerstvu obrany]] přísluší hlavně správní záležitosti.
Z organizačního hlediska se vojsko dělí na regulérní armádu, ''arteš'', a [[Íránské revoluční gardy|revoluční gardy]], ''pásdárán''. Celkový počet vojáků v aktivní službě se odhaduje na 545 000, k tomu přistupuje ještě kolem 350 000 osob v záloze. Vrchním velitelem je od dob islámské revoluce duchovní vůdce a v součinnosti s ním působí [[Nejvyšší rada národní bezpečnosti]], která je vrcholným grémiem zabývajícím se bezpečnostní problematikou; [[Ministerstvo obrany Íránu|ministerstvu obrany]] přísluší hlavně správní záležitosti.
Řádek 329: Řádek 329:


=== Export a import ===
=== Export a import ===
V roce [[2005]] vyvezl Írán do zahraničí produkty a zboží v hodnotě 55,25 miliard [[dolar]]ů. Největšími obchodními partnery byly v roce [[2004]] [[Japonsko]] (kam směřovalo 18,4 % exportu), [[Čína]] (9,7 %), [[Itálie]] (6 %), [[Jihoafrická republika]] (5,8 %), [[Jižní Korea]] (5,4 %), [[Čínská republika]] (4,6 %), [[Turecko]] (4,4 %) a [[Nizozemsko]] (4 %). Mezi exportními artikly převažuje [[ropa]], jejíž vysoké ceny dovolovaly íránské vládě subvencovat průmysl a snižovat schodek státního rozpočtu.
V roce [[2005]] vyvezl Írán do zahraničí produkty a zboží v hodnotě 55,25 miliard [[dolar]]ů. Největšími obchodními partnery byly v roce [[2004]] [[Japonsko]] (kam směřovalo 18,4 % exportu), [[Čína]] (9,7 %), [[Itálie]] (6 %), [[Jihoafrická republika]] (5,8 %), [[Jižní Korea]] (5,4 %), [[Tchaj-wan]] (4,6 %), [[Turecko]] (4,4 %) a [[Nizozemsko]] (4 %). Mezi exportními artikly převažuje [[ropa]], jejíž vysoké ceny dovolovaly íránské vládě subvencovat průmysl a snižovat schodek státního rozpočtu.
Íránský import dosáhl v roce [[2005]] částky zhruba 42,5 miliard dolarů. Hlavními dodavateli byly v roce [[2004]] [[Německo]] (12,8 %), [[Francie]] (8,3 %), [[Itálie]] (7,7 %), [[Čína]] (7,2 %), [[Spojené arabské emiráty]] (7,2 %), [[Jižní Korea]] (6,1 %) a [[Rusko]] (5,4 %).
Íránský import dosáhl v roce [[2005]] částky zhruba 42,5 miliard dolarů. Hlavními dodavateli byly v roce [[2004]] [[Německo]] (12,8 %), [[Francie]] (8,3 %), [[Itálie]] (7,7 %), [[Čína]] (7,2 %), [[Spojené arabské emiráty]] (7,2 %), [[Jižní Korea]] (6,1 %) a [[Rusko]] (5,4 %).

Verze z 28. 7. 2019, 08:50

Na tento článek je přesměrováno heslo Persie. O historických státních útvarech pojednává článek Perská říše.
Íránská islámská republika
جمهوری اسلامی ایران
Džomhúrí-je eslámí-je Írán
vlajka Íránu
vlajka
znak Íránu
znak
Hymna
Sorúd-e mellí Džomhúrí-je eslámí-je Írán
Geografie

Poloha Íránu
Poloha Íránu

Hlavní městoTeherán (تهران)
Rozloha1 648 195 km²
z toho 0,7 % vodní plochy
Nejvyšší bodDamávand (5610 m n. m.)
Časové pásmo+3:30
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel82 021 564 [1] (17. na světě, 2017)
Hustota zalidnění41 ob. / km² (128. na světě)
HDI 0,702 (vysoký) (70. na světě, {{{HDI aktuální k}}})
Jazykperština (úřední), lúrština, kurdština, ázerbájdžánština, arabština, arménština
Náboženstvíšíitští muslimové 90 %, sunnitští muslimové 8 %, křesťané, židé, zoroastriáni, baha'í
Státní útvar
Státní zřízeníislámská republika
Vznik4. listopadu 1979 (islámská revoluce)
PrezidentHasan Rúhání
Duchovní vůdceSajjid Alí Chameneí
Měnaíránský riál (IRR)
HDP/obyv. (PPP)17 388[2] USD (67. na světě, 2014)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1364 IRN IR
MPZIR
Telefonní předvolba+98
Národní TLD.ir
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Írán, úředně Íránská islámská republika (persky ایران, původně Árjan, neboli země Árjů) je státPřední Asii, dříve nazývaný Persie. Na západě sousedí s Irákem, na severozápadě s Tureckem, Arménií a Ázerbájdžánem, na severu s Turkmenistánem, na východě s Afghánistánem a Pákistánem. Na jihozápadě je omýván vodami Perského zálivu a Arabského moře, na severu je to moře Kaspické. Počtem 82 milionů obyvatel a rozlohou cca 1,6 milionu km² náleží Írán mezi 20 nejlidnatějších a nejrozlehlejších zemí světa.

Írán je multikulturní zemí s mnoha etnickými a jazykovými skupinami. Největší z nich je Peršané (61%), Azerové (16%), Kurdové (10%) a Lúrové (6%). [3]

Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Íránu.
Ruiny města Persepolis

Dnešní Írán se rozkládá na území, v českém prostředí dříve označovaném termínem Persie, podle dominantního etnika. Geografická poloha země, vymezená Kavkazem na severu, Arabským poloostrovem na jihu, Indií a Čínou na východě a Mezopotámií a Sýrií na západě, byla od nepaměti natolik exponovaná, že z oblasti učinila dějiště významných historických zvratů a událostí.

Ve starověku zde vznikly rozlehlé říše Médů a perských Achaimenovců, o nichž často píší klasičtí řečtí spisovatelé, poté si teritorium podmanil Alexandr Veliký, makedonští Seleukovci, parthští Arsakovci a perští Sásánovci, až nakonec Persii obsadili a islamizovali kočovní Arabové, politicky sjednocení vystoupením Mohamedovým.

Arabští chalífové z rodu Umajjovců a později Abbásovců začlenili íránské kraje do své nadnárodní říše sahající od Maroka až do střední Asie, ale již v 9. století se jejich stát začal rozpadat – proces, který byl završen zhruba během sta let. V Persii poté vládly různé dynastie, většinou cizího původu (např. Seldžukové), a již ve 13. století přišli noví dobyvatelé: Mongolové v čele s Čingischánem. Ti v oblasti založili tzv. říši ílchánů, zahrnující i Irák s částí Afghánistánu, Pákistánu a Turkmenistánu, avšak již po století následovalo nové období partikularismu. Po přechodné nadvládě Tamerlána a jeho nástupců se staly vlastními tvůrci novodobého Íránu dynastie Safíovců a Kádžárovců, za nichž také počíná evropské pronikání na Střední východ.

Dynastie Pahlaví

Muhammad Rezá Pahlaví při návštěvě petrochemického komplexu Kharg, 1970

Z evropských koloniálních mocností získaly v 19. století největší vliv Velká Británie a Rusko, jež si Persii postupně rozdělily na zájmové sféry. Slabá ústřední vláda v Teheránu jim v tom nebyla schopná zabránit a ani perská revoluce z let 19051911, která zemi zajistila parlamentarismus, nevedla k důkladné reformě mnohdy archaických správních struktur. V roce 1921 povstal proti kádžárovskému šáhu Ahmadovi kozácký důstojník, plukovník Rezá Chán, a poté, co soustředil veškerou moc ve svých rukou, dal se zvolit roku 1925 novým šáhem pod jménem Rezá Šáh Pahlaví. Za jeho vlády nastala překotná a místy neuvážená modernizace země podle evropského vzoru, prosazovaná diktátorskými metodami. Po vypuknutí druhé světové války okupovaly Írán Velká Británie a SSSR, což souviselo jednak s vojenskou strategií Londýna i Moskvy, jednak s šáhovou proněmeckou politikou. Obě velmoci také dosadily Íráncům nového vládce – dosavadního korunního prince Muhammada Rezu Pahlavího, absolventa internátní školy ve Švýcarsku. Pod dohledem okupačních vojsk se ve dnech 28. listopadu1. prosince 1943 konala v íránském hlavním městě Teheránská konference za účasti Roosevelta, Churchilla a Stalina.

Muhammad Rezá Pahlaví po válce umožnil jisté uvolnění politických poměrů a v Íránu se tak na legální bázi zformovaly politické strany. V roce 1951 se stal ministerským předsedou vůdce Národní fronty Muhammad Mosaddek, který měl podporu komunistů a islamistů, jehož vláda znárodnila íránský ropný průmysl, kontrolovaný od počátku století Brity. Toto opatření vyvolalo mezinárodní krizi ve vztazích s Velkou Británií (viz íránská krize) a vyústilo ve státní převrat, zorganizovaný šáhem za podpory CIA. Od té doby vládl Muhammad Rezá Pahlaví diktátorsky pomocí tajné policie SAVAK, přičemž zahraničněpoliticky se orientoval na spojenectví s USA. Jeho autokratické metody a přílišné prosazování západní kultury postavily proti monarchii téměř celou společnost.

Islámská republika

Podrobnější informace naleznete v článku Íránská islámská revoluce.

V roce 1978 vypukly v celém Íránu rozsáhlé protivládní demonstrace, které přerostly v revoluci a skončily svržením starého režimu. Šáh musel 16. ledna 1979 odejít do exilu a mocenské vakuum vyplnil charismatický duchovní, ájatolláh Rúholláh Chomejní, který se naopak z exilu vrátil. V následujících měsících byly demontovány všechny pilíře šáhovy světské diktatury, referendem schváleno ustavení islámské republiky a do ústavy zakomponovány teokratické prvky. Chomejní postupně prosadil svou politickou doktrínu „o nadvládě teologa“, jež v praxi znamenala, že moc převzalo šíitské duchovenstvo. Čímž byl sekulární, modernizující se Írán pod vládou Šáha uvržen do islámské republiky pod vládou teokratů.[4]

Tichá demonstrace během zelené revoluce.

Zahraničněpoliticky se nový režim dostal téměř ihned do konfliktu s USA (viz Americká rukojmí v Íránu), dosavadním nejužším spojencem, a se sousedním Irákem ovládaným světskou stranou Baas Saddáma Husajna. V roce 1980 překročila irácká armáda hranice Íránu a začala íránsko-irácká válka, jež trvala osm let a stála zhruba milion lidských životů. Vnější ohrožení Chomejnímu a jeho okolí umožnilo ještě více omezit svobodu ve vnitropolitickém smyslu – popravy byly na denním pořádku. Sestřelení íránského civilního letadla Iran Air 655 křižníkem USS Vincennes v roce 1988 dále vyostřilo vztahy se Spojenými státy.

Uzavření míru v roce 1988 a Chomejního smrt o rok později nevedly k zásadní změně kursu islamistického vedení Íránu, dílčí korektury ve vnitřní politice však přece jen proběhly. V osobě Alího Chameneího, nového vůdce země, se dostala do popředí osobnost, jež neměla zdaleka takovou autoritu jako Chomejní, což umožnilo vzrůst reálné moci formální hlavy státu – prezidenta. V politice se začali více angažovat lidé spíše pragmatičtí, zaměření na ekonomiku a poválečnou obnovu infrastruktury, a sami Íránci projevovali nyní mnohem hlasitěji nespokojenost s vývojem své země – jejich mínění musel brát režim vážně.

Stoupenci íránského prezidenta Rúháního oslavují jeho znovuzvolení v květnu 2017

V roce 1997 byl zvolen prezidentem umírněný duchovní Muhammad Chátamí, pod jehož vedením započal pokus o liberalizaci režimních struktur. Byla zmírněna cenzura, v tisku se po dlouhé době objevovaly kritické hlasy na adresu vlády a reformní strany navíc triumfovaly v parlamentních volbách v roce 2000. Konzervativní kruhy kladly tomuto vývoji od počátku silný odpor, a protože moc prezidenta i parlamentu je v Íránu omezená, podařilo se reálně docílit jen málo změn. V roce 2004 nakonec vládnoucí konzervativci eliminovali volebními manipulacemi oponenty v parlamentu a o rok později získali vítaného spojence v novém konzervativním prezidentu Mahmúdu Ahmadínežádovi, známém svými výpady proti Izraeli. Současná situace v Íránu je komplikovaná – velká část společnosti si přeje změny, není však prozatím sil, které by je politicky mohly prosadit. V oblasti zahraničních vztahů vzrostlo poslední dobou napětí se Spojenými státy, především kvůli podezření, že Írán usiluje o získání jaderné zbraně.

15. června 2013 byl íránským prezidentem zvolen Hasan Rúhání, kdy porazil Mohammada Bagher Ghalibafa a další 4 kandidáty.[5][6] Rúháního volební vítězství zlepšilo vztahy Íránu s ostatními zeměmi.[7] Vztahy Íránu se Spojenými státy se prudce zhoršily poté, co USA v roce 2018 odstoupily od mezinárodní jaderné dohody s Íránem a zpřísnily protiíránské sankce.[8]

Geografie

Související informace naleznete také v článku Geografie Íránu.
Hora Damávand – nejvyšší bod v Íránu
Topografická mapa Íránu

Írán je šestnáctou největší zemí světa po Súdánu a před Libyí. Sdílí hranice s Ázerbájdžánem (432 km) a Arménií (35 km) na severozápadě, s Turkmenistánem (992 km) na severovýchodě, s Pákistánem (909 km) a Afghánistánem (936 km) na východě a s Tureckem (499 km) a Irákem (1458 km) na západě. Jeho hranice dále vymezuje Kaspické moře na severu a Perský a Ománský záliv na jihu.

Nejsevernější bod Íránu leží na 39°47' severní šířky a nachází se tak zhruba na stejné úrovni jako Palma de Mallorca ve Španělsku. Nejjižnější bod je na 25° severní šířky, což odpovídá poloze města DoháKataru. Íránské krajině dominují rozlehlá horstva, mezi nimiž je spousta různých proláklin a náhorních plošin. Nejhornatější je zalidněná západní část s pohořími jako Kavkaz, Zagros a Elborz (nejvyšší hora Íránu: Damávand s 5671 m). Východní část země tvoří hlavně neobydlené pouště jako Dašt-e Kavír, občas zpestřené slaným jezerem. Jediné rozlehlejší roviny se rozkládají na pobřeží Kaspického moře a na severním konci Perského zálivu. Vodních toků je především ve vnitrozemí málo, většina z nich ústí do bezodtokových jezer a některé z nich v létě úplně vysychají.

Podnebí

Levhart perský

Pro Írán je typické subtropické podnebí s výraznou kontinentalitou, na jihu pak horké a suché podnebí tropického charakteru. Průměrná teplota činí v lednu 2–19 °C, v červenci 25–32 °C. Srážky od západu k východu ubývají, nejvíce jich spadne v oblastech u Kaspického moře (ročně až 2.000 mm). Nejsušší jsou kraje u slaných jezer ve vnitrozemí, zatímco v pouštích při jižním pobřeží dochází v noci ojediněle k tvorbě mlhy. Na horách v severních oblastech země a náhorních plošinách na severozápadě v zimě sněží.

Fauna a flora

Zhruba 53 % území Íránu zabírají pouštní oblasti, 27 % pastviny, 9 % zemědělská půda (75.620 km² je zavlažováno) a 11 % lesy. Mezi stromy převažuje dub, jalovec, habr, jasan a javor, na jihu myrta, mandloň a ořešák. Z živočichů je běžná antilopa středoasijská, gazela perská, jelen maral, rys ostrovid, vlk, muflon, koza bezoárová, sysel, frček, dikobraz, netopýr a varan. K tomu přistupuje řada druhů ptáků, hmyzu a hadů. Ochraně podléhá levhart perský, jenž se v Íránu nachází v počtech větších než v jakémkoliv jiném státě. Za posledních sto let byli zcela vyhubeni někteří typičtí zástupci savců – mj. i perské národní zvíře lev. Teprve poslední dobou se podnikají opatření v oblasti ochrany životního prostředí.

V Íránu je 16 národních parků o celkové rozloze 1.649.771 ha, přičemž první národní park vznikl již v roce 1957. Rezervací je v celé zemi celkem 33.

Politika

Sajjid Alí Chameneí, duchovní vůdce Íránu, při setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem 23. ledna 2016. – Írán a Čína jsou strategičtí spojenci.[9][10]
Švédský premiér Stefan Löfven, Alí Chameneí a Hasan Rúhání v lednu 2017. Členky švédské delegace mají muslimské šátky.

Od revoluce v roce 1979 je Írán islámskou republikou v čele s titulární hlavou státu – prezidentem (v současnosti je jím Hasan Rúhání). Skutečnou moc v zemi má však v rukou rahbar, tedy duchovní vůdce, jehož volí tzv. Rada expertů na doživotí (od roku 1989 je jím Sajjid Alí Chameneí). Duchovní vůdce má právo jmenovat nejvyšší soudce, je vrchním velitelem ozbrojených sil a jmenuje Radu dohlížitelů, instituci, již lze označit za jakýsi ústavní soud s rozšířenými pravomocemi. Prezident, volený obyvatelstvem na čtyři roky, stojí v čele vlády, avšak duchovní vůdce má právo jej z úřadu odvolat. Zákonodárnou moc má jednokomorové Islámské poradní shromáždění (Madžlis-e šúrá-je islámí), jehož 290 členů je voleno obyvatelstvem (kromě let 20002004 v něm vždy dominovaly konzervativní síly). Shromáždění je nezávislé na výkonné moci a nelze ho zásahem prezidenta rozpustit. Volební právo mají občané již od 15 let věku, kromě poslanců a prezidenta se volí ještě 86 členů Rady expertů. V soudním systému se uplatňuje právo šaría, i když spousta ohledů evropského práva zůstala.

Rozložení sil v madžlisu (parlamentu)
po volbách ze 14. března a 26. dubna 2008

Politická příslušnost Počet křesel Procenta
Radikální konzervativci 117 40,3
Kritičtí konzervativci 53 18,3
Reformisté 46 15,8
Nezávislí 71 24,5
Arménská menšina 2* (k Nezávislým)
Chaldejská a asyrská menšina 1
Židovská menšina 1
Zarathuštrovci 1
Celkem 290 100

Zahraniční vztahy

Demonstranti v Teheránu pálí vlajky USA, Saúdské Arábie a Izraele v listopadu 2015

Jako oficiální cíl íránská vláda uvádí vytvoření Nového světového řádu na základě světového míru, globálního vojenského paktu a spravedlnosti.[11][12]

V roce 2015 odsoudili íránští představitelé saúdskou vojenskou intervenci v Jemenu jako "agresi" a porušení mezinárodní práva a požadovali okamžité zastavení vojenských operací.[13]

Po útoku davu íránských demonstrantů na areál saúdského velvyslanectví v Teheránu, kteří tak reagovali na popravu šíitského duchovního Šajcha Nimra v Saúdské Arábii, který byl kritikem saúdského režimu a požadoval pro menšinové šíitské věřící stejná práva jako pro většinové sunnity, přerušila Saúdská Arábie diplomatické styky s Íránem.[14]

Se Spojenými státy má Írán špatné vztahy od revoluce v roce 1979. Ke zhoršení vztahů přispěla i americká podpora iráckého prezidenta Saddáma Husajna během irácko-íránské války v 80. letech[15] a sestřelení íránského civilního letadla Iran Air 655.[16] Po americkém leteckém útoku v iráckém Mosulu 17. března 2017, při kterém zahynulo přes 200 civilistů, Írán obvinili Spojené státy ze spáchání válečného zločinu a požadoval, aby se útokem zabýval Mezinárodní soudní dvůr v Haagu.[17]

Právo

Nejvyšší vůdce jmenuje hlavu justice země, který obratem jmenuje hlavu Nejvyššího soudu a prokurátora neboli nejvyššího žalobce. Existuje několik typů soudů, mezi nimi veřejné soudy, zabývající se občanskoprávními a kriminálními případy, a také tzv. Islámský revoluční soud, zabývající se určitou kategorií trestných činů, hlavně vlastizradou a zločiny proti státní bezpečnosti. Rozsudky Revolučního soudu jsou neměnné a nedá se proti nim odvolat.

Zvláštní duchovní soud se zabývá přestupky a trestnými činy způsobenými představiteli duchovenstva. Funguje nezávisle na jakýchkoli ostatních soudech, jediný, komu se zodpovídá, je Nejvyšší soud. Rozsudky jsou neměnné a nelze se proti nim odvolat. Shromáždění expertů, které se sejde na jeden týden každý rok, se skládá z 86 "čestných a učených" duchovních volených na základě pasivního volebního práva.

Správní členění

Írán se dělí na 31 provincií (ostán), z nichž každou spravuje guvernér (استاندار, ostándár). Provincie se dále dělí na okresy (šahrestán), okrsky (bachš) a podokrsky (dehestán).

Íránské provincie.
Íránské provincie.

Mapa nezobrazuje nejjižnější ostrovy provincie Hormozgán (číslo 20).

1. Teherán (تهران Tehrān)
2. Qom (قم Qom)
3. Markazí (مرکزی Markazī)
4. Kazvín (قزوین Qazvīn)
5. Gílán (گیلان Gīlān)
6. Ardabíl (اردبیل Ardabīl)
7. Zandžán (زنجان Zanjān)
8. Východní Ázerbájdžán (آذربایجان شرقی Āzarbāījān-e Sharqī)
9. Západní Ázerbájdžán (آذربایجان غربی Āzarbāījān-e Gharbī)
10. Kurdistán (کردستان Kordestān)
11. Hamadán (همدان Hamadān)
12. Kermánšáh (کرمانشاه Kermānshāh)
13. Ílám (ایلام Īlām)
14. Lorestán (لرستان Lorestān)
15. Chúzistán (خوزستان Khūzestān)
16. Čahármahál a Bachtijárí (چهارمحال و بختیاری Chahārmahāl va Bakhtiyārī)
17. Kohgíluje a Bójer-Ahmad (کهگیلویه و بویراحمد Kohgīluyeh va Bōyer-Ahmad)
18. Búšehr (provincie) (بوشهر Būshehr)
19. Fárs (فارس Fārs)
20. Hormozgán (هرمزگان Hormozgān)
21. Sístán a Balúčistán (سیستان و بلوچستان Sīstān va Balūchestān)
22. Kermán (کرمان Kermān)
23. Jazd (یزد Yazd)
24. Isfahán (اصفهان Esfahān)
25. Semnán (سمنان Semnān)
26. Mázandarán (مازندران Māzandarān)
27. Golestán (گلستان Golestān)
28. Severní Chorásán (خراسان شمالی Khorāsān Shamālī)
29. Chorásán Razaví (خراسان رضوی Khorāsān Razavī)
30. Jižní Chorásán (خراسان جنوبی Khorāsān Janūbī)
31. Alborz (استان البرز Alborz)

Ozbrojené síly

Jedna z ponorek třídy Kilo, nakoupených v Rusku

Íránská armáda se stále ještě nachází ve fázi budování, jejímž smyslem je vyrovnat ztráty z dob íránsko-irácké války v osmdesátých letech. Podle odhadů amerických expertů zničil Irák během osmi let válčení 20 až 40 % íránských vojenských kapacit, technických i lidských. V oblasti početního stavu úderných jednotek je proces obnovy již dávno ukončen a totéž se patrně týká pozemních obranných systémů, kde jde spíše o otázku jejich modernizace než o jejich množství. Naopak v případě íránského vojenského letectva, jehož ztráty za války byly značné, a ještě více námořnictva je situace opačná – na tomto poli je Írán vzhledem ke svému regionálnímu významu dosud vyzbrojen nedostatečně. Jednou z příčin je embargo řady států na vývoz špičkové vojenské techniky do země, což vládu nutí nakupovat zbraně jinde, především v Rusku, Číně a Severní Koreji.

Z organizačního hlediska se vojsko dělí na regulérní armádu, arteš, a revoluční gardy, pásdárán. Celkový počet vojáků v aktivní službě se odhaduje na 545 000, k tomu přistupuje ještě kolem 350 000 osob v záloze. Vrchním velitelem je od dob islámské revoluce duchovní vůdce a v součinnosti s ním působí Nejvyšší rada národní bezpečnosti, která je vrcholným grémiem zabývajícím se bezpečnostní problematikou; ministerstvu obrany přísluší hlavně správní záležitosti.

Kosmický program

Dne 4. února 2008 prezident Mahmúd Ahmadínežád slavnostně otevřel vesmírné kontrolní středisko,[18] které o rok později, 3. února 2009, vyslalo do vesmíru první družici Omid vlastní výroby (první družici vyslal Írán na oběžnou dráhu již v roce 2005, ta byla ruské výroby).[19]

Ekonomika

Související informace naleznete také v článku Ekonomika Íránu.
Odhaduje se, že je v Íránu 1,2 mil. tkalců, kteří vyrábí koberce pro domácí trhy i vývoz.[20]

Íránské hospodářství podléhá z větší části státní kontrole, v soukromých rukou se nacházejí pouze menší podniky. Nejdůležitějším ekonomickým odvětvím je těžební průmysl, zpracovávající bohatá ložiska ropy a zemního plynu na západě země. Kromě toho mají význam ještě textilní průmysl, zemědělství a produkce cementu a stavebních hmot.[21]

V Íránu je zhruba 23,68 milionu obyvatel v produktivním věku, ale úroveň vzdělání je dosud nízká. Dle oficiálních údajů dosahuje nezaměstnanost zhruba 15 % (stav z roku 2007). Sektor služeb včetně početného správního aparátu zahrnuje 45 % pracovních míst, v zemědělství 30 % a v průmyslu 25 %.

Energetika a jaderný program

Podrobnější informace naleznete v článku Íránský jaderný program.
Írán vyrábí 60–70% svých průmyslových zařízení na domácí půdě, včetně rafinerií, tankerů, těžebních věží, ropných plošin a výzkumných zařízení.[26]

V roce 2005 dosahovala kapacita íránských elektráren 41  gigawatthodin elektrické energie. Jako palivo se využívá především ropa, tedy cenný vývozní artikl, proto se plánuje výstavba cca 20 jaderných elektráren a zařízení na produkci jaderného paliva. Podle prohlášení nového prezidenta Íránské organizace pro atomovou energii Ferejdúna Abbásího Daváního z jara 2011 postaví Írán v nejbližších letech čtyři až pět výzkumných reaktorů (výkon 10 až 20 MW), které budou spalovat uran obohacený na 20 %. Je tedy nutné postavit i zařízení na obohacování uranu. Účelem těchto jaderných zařízení bude získat zkušenosti pro stavbu a provoz elektráren.[27] Dostatek uranu pro trvalý provoz výzkumného reaktoru TRR v Teheránu (původně americká konstrukce, později upravená pro použití paliva obohaceného na 20 %) bude pravděpodobně vyroben v průběhu jednoho roku, továrna na výrobu palivových článků v Isfahánu je rovněž schopna zahájit provoz.[28]

Těžební průmysl

Denní produkce ropy v Íránu (1950-2012, v mil. barelů)

Na íránském území se podle odhadů nachází 10–11 % světových zásob ropy.[29] Země disponuje zásobami černého zlata v celkovém množství zhruba 18 miliard tun, což ji řadí na třetí místo ve světovém měřítku. U zemního plynu je to dokonce druhé místo (27 bilionů m³, podle některých pramenů dokonce 940 bilionů m³). V těžbě ropy a zemního plynu byl Írán v roce 2005 na čtvrtém, resp. šestém místě na světě (200 milionů tun ropy, 80 miliard m³ plynu). Velká část tamních ropných polí byla objevena ve čtyřicátých a padesátých letech. Británie se ale nechtěla dělit o zisky z ropy rovným dílem.[zdroj⁠?] Muhammad Mosaddek provedl znárodnění, avšak byl svržen převratem, který plánovaly USA.[zdroj⁠?] Jakmile Spojené státy dosáhly roku 1972 ropného vrcholu, získala postupně ložiska v Íránu i v celé oblasti Blízkého východu velký geopolitický význam. Po vážném ochromení v důsledku druhého ropného šoku v polovině sedmdesátých let a islámské revoluci v roce 1979 zajišťuje těžební průmysl v roce 2012 denní produkci v průměru 3,979 milionů barelů ropy, což obnáší zhruba 632,7 milionů litrů. Z toho je určeno 1,425 milionu barelů (226,6 milionů litrů či 0,194 milionu tun) pro vlastní potřebu (ročně to je asi 71 milionů tun), zbylých 2,5 milionů barelů (téměř 400 milionů litrů) se vyváží do zahraničí. Spotřeba ropy pro vlastní potřebu se od roku 1980 ztrojnásobila a odpovídajícím způsobem rostl i export – výdaje s tím spojené dosáhly roku 2006 částky 4 miliardy dolarů. Nadále jsou subvencovány ceny benzínu (litr stojí v přepočtu 8 eurocentů), parlament však vzhledem k finanční krizi již rozhodl o změnách.

Dne 17. února 2008 byla na ostrově Kiš v provincii Hormozgán otevřena Íránská ropná burza (IOB), na níž se místo obvyklých petrodolarů začíná obchodovat v petroeurech – trend, související se stabilním postavením eura jako mezinárodního platidla, ale i s krizí ve vztazích s USA v poslední době.

Rozložení ložisek ropy v Íránu
Nejvýznamnější íránská ropná pole na pevnině
Lokalita bbl/d
Ahváz-Asmarú 700.000
Gačsarán 560.000
Márún 520.000
Bangestán (produkce má vzrůst na více než 550.000) cca 245.000
Ághádžarí 200.000
Karandž-Pársí 200.000
Rag-e Safíd 180.000
Bibi-Hakímé 130.000
Pázanán 70.000

Zemědělství

Zemědělská krajina v západním Íránu

Navzdory tomu, že íránská krajina je velmi hornatá, zahrnuje zemědělsky využívaná půda 9 % rozlohy země, přičemž ovšem třetina ploch musí být uměle zavlažována. Nejdůležitějšími produkty jsou pšenice, rýže, cukr, bavlna, ovoce, ořechy, datle, vlna a kaviár. Od revoluce v roce 1979 se na 200.000 hektarech půdy pěstují vzhledem k islámskému zákazu alkoholu především stolní odrůdy vinné révy, nevhodné k výrobě vína; vzrostla rovněž produkce rozinek, kde je Írán po Turecku druhým největším exportérem na světě.

Export a import

V roce 2005 vyvezl Írán do zahraničí produkty a zboží v hodnotě 55,25 miliard dolarů. Největšími obchodními partnery byly v roce 2004 Japonsko (kam směřovalo 18,4 % exportu), Čína (9,7 %), Itálie (6 %), Jihoafrická republika (5,8 %), Jižní Korea (5,4 %), Tchaj-wan (4,6 %), Turecko (4,4 %) a Nizozemsko (4 %). Mezi exportními artikly převažuje ropa, jejíž vysoké ceny dovolovaly íránské vládě subvencovat průmysl a snižovat schodek státního rozpočtu.

Íránský import dosáhl v roce 2005 částky zhruba 42,5 miliard dolarů. Hlavními dodavateli byly v roce 2004 Německo (12,8 %), Francie (8,3 %), Itálie (7,7 %), Čína (7,2 %), Spojené arabské emiráty (7,2 %), Jižní Korea (6,1 %) a Rusko (5,4 %).

15. ledna 2013 prohlásil íránský ministr ekonomiky Sejed Šamsedí Hosejní, že íránská republika hodlá postupně zcela vyloučit ze zahraničních obchodních transakcí západní měny, zejména euro a americký dolar.[30] Zejména ve zbavování se vlivu dolaru jde o dlouhodobější trend.

Demografie

Soubor:Ethnicities and religions in Iran.png
Etnicko-náboženská mapa Íránu

Íránci se v průměru dožívají 70,56 let, u žen je toto číslo 72,07, u mužů 69,12. Průměrný věk činí v současnosti 25 let u žen a 24 let u mužů (celkový průměr 25,8 let).[31] V roce 2007 vzrostl počet obyvatelstva o zhruba 0,66 %.

Problémem do budoucnosti se jeví být na rozvojovou zemi nízká porodnost (úhrnná plodnost kolem 1,6 dítěte na ženu). Přitom ještě v 80. letech to bylo 6,5 dítěte na ženu. Tento prudký pokles byl zčásti způsoben politikou íránské vlády, která např. rozdávala zdarma kondomy, platila vasektomie a všichni novomanželé museli povinně navštívit přednášku o antikoncepci. Vláda ale v poslední době obrátila a naopak se snaží porodnost podporovat.[32][33]

Etnické skupiny

Íránská dívka s hidžábem

V Íránu žijí lidé mnoha vyznání a etnického původu, stmelení perskou kulturou. Peršané, tvůrci starověké perské říše, jsou nejpočetnější složkou populace. Sedmdesát procent Íránců je potomky árjských (indoevropských) kmenů, které začaly do dnešního Íránu migrovat ze Střední Asie v 4. tisíciletí př. n. l. Většina obyvatel hovoří jedním z íránských jazyků, mezi které patří i oficiální jazyk země, perština. Nejvýznamnějšími etnickými skupinami jsou Peršané (51 %), Ázeři (24 %), Gílánci a Mázandaránci (8 %), Kurdové (8 %), Arabové (3 %), Lúrové (2 %) a Turkmeni (2 %). Počet obyvatel Íránu dramaticky vzrostl během druhé poloviny 20. století a roku 2013 překročil hranici 77 milionů. Gramotnost je 79 %.

Jazyky

Většina populace mluví perštinou, která je zároveň úředním jazykem země. Ostatní používají jiné íránské jazyky, které náleží do Indoevropských jazyků a jazyky jiných etnik v Íránu.

Náboženství

Většina obyvatel Íránu je muslimského vyznání, 90 % Íránců se hlásí k šíitské větvi islámu, 8 % k sunnitské větvi. Zbylá dvě procenta tvoří vyznavači nemuslimských náboženství: Bahá'í, mandejství, hinduismu, jazídismu, jarsánismu, zoroastrismu, judaismu a křesťanství. Poslední tři zmíněná náboženství jsou oficiálně uznávaná a chráněná a mají vyhrazená místa v íránském parlamentu.[zdroj?] Íránská židovská komunita je největší na Středním východě (mimo Izrael); navzdory několika vlnám emigrace po vzniku Izraele a po pádu šáha je dnes populace stabilní, kolem 25 000 lidí. Na rozdíl od arabských zemí zde totiž mezi obyvatelstvem nepanuje taková nenávist vůči Židům (i přes antisionistickou rétoriku íránské vlády).

Íránská vláda oficiálně neuznává existenci nevěřících Íránců. To vede k tomu, že opravdové zastoupení náboženského rozdělení je v Íránu neznámé, tak jako počet nevěřících, spiritualistů, ateistů, agnostiků a odpadlíků od islámu a je pravděpodobné, že jsou tito zahrnováni do vládní statistiky 99% muslimské většiny.[34]

Kultura

Íránská kinematografie
Rok Počet filmů
1975 68
1985 42
1995 nezjištěno
2005 26

Od středověku je Persie známa především díky svým básníkům, ať už jde o Firdausího, Háfize či Sa'dího. Také pohádky Tisíce a jedné noci spojuje většina Evropanů jednoznačně s perským prostředím, třebaže jejich nejstarší vrstva je indického původu – Peršané jen celý soubor rozšířili a zprostředkovali západu. V malířství je proslulá perská miniatura, která zvláště za Safíovců dosáhla dokonalosti forem a barev. Sakrální architektura vychází z arabských i perských vzorů a její stylové prvky lze najít od Indie až po středoasijské republiky bývalého SSSR.

Umění

Související informace naleznete také v článku Perské umění.
Mešita Násir al Mulk v Šírázu

Architektura

Věž mlčení u Jazdu, používaná zoroastriány k pohřbívání mrtvých
Vesnice v centrálním Íránu

Literatura

Související informace naleznete také v článku Perská literatura.

Moderní íránská literatura se do širšího povědomí zapsala méně, ačkoli ji reprezentují takové osobnosti jako např. Nímá Júšídž (18971960), novátorský básník, jenž zavrhl časomíru a prosazoval volný verš. V současnosti je zejména u mladé generace populární autorka komiksů Marjane Satrapiová (* 1969), žijící v exilu ve Francii (autobiografický komiks Persepolis, který byl posléze i zfilmován[35]).

Kinematografie

Íránská kinematografie, jejíž počátky jsou spjaty s osobou režiséra Abdulláha Sepanty, je často ceněna více v zahraničí než doma a její produkce má co do počtu filmů spíše klesající úroveň (viz tabulka). V sedmdesátých letech existovalo v Íránu 14 studií, kde se natáčelo kolem 70 filmů ročně; kin bylo v zemi zhruba 500. Islámská revoluce měla na celý žánr negativní dopad. K hlavním poválečným osobnostem, které ovlivnily vývoj íránského filmu, patří Ismá’íl Kúšán a Farroch Ghaffárí.

Hudba

V oblasti hudby byl Írán od 19. století vystavován západním vlivům – první vojenskou hudbu evropského střihu měli již kádžárovští šáhové. Moderní pop music se výrazněji rozvinula až v sedmdesátých letech a po islámské revoluci byla rychle zakázána. Její nejznámější představitelkou byla zpěvačka Kúkúš (Gúgúš). Rock se stal ve větší míře populární koncem let devadesátých, kdy vznikla celá řada skupin, působících zprvu uvnitř podzemní subkultury. Vládě nakonec nezbylo nic jiného než se s existencí některých těchto těles smířit, takže skupiny jako např. 127 a The Technicolor Dream již natočily i písně nazpívané anglicky. V současné době existuje i íránský heavy metal. Narodil se zde i zpěvák Arash Labaf.

Sport

Stadion Azadí v Teheránu.

Nejoblíbenějším druhem kolektivního sportu v Íránu je fotbal. Íránská fotbalová reprezentace se zúčastnila mistrovství světa v Argentině (1978), mistrovství světa ve Francii (1998) a mistrovství světa v Německu (2006), nikdy však nepostoupila do osmifinále a vyhrála jediný zápas – v roce 1998 s USA (2:1). Kromě toho Íránci dvakrát remizovali (1978 1:1 se Skotskem a 2006 1:1 s Angolou) a šestkrát prohráli (1978 0:3 s Nizozemskem a 1:4 s Peru, 1998 0:1 s Jugoslávií a 0:2 s Německem, 2006 1:3 s Mexikem a 0:2 s Portugalskem). Třikrát vyhrál Írán mistrovství Asie ve fotbale (1968, 1972 a 1976).

Z dalších disciplín jsou populární zejména volejbal, basketbal a vodní pólo. Ve volejbalu se Íráncům nejnověji podařila kvalifikace na mistrovství světa v Japonsku (2006), jejich mužstvo však při utkáních nezaznamenalo ani jeden úspěch.

Kuchyně

Související informace naleznete také v článku Íránská kuchyně.

Významná města

Teherán
Dopravní zácpa v Teheránu
Isfahán

Celkem 60 % íránské populace žije ve městech. Městské aglomerace trpí přelidněností, nedostatečnou dopravní obslužností a smogem. V první řadě to platí o metropoli Teheránu, která je svými téměř 8 miliony obyvateli zdaleka největším městem země. Z historického hlediska jsou vedle Teheránu nejvýznamnějšími středisky Mašhad, Isfahán, Tabríz a Šíráz.

Pořadí Transkripce Persky SL 1986 SL 1991 SL 1996 SL 2006 Provincie
1. Teherán تهران  6.042.584 6.475.527 6.758.845 7.797.520 Teherán
2. Mašhad مشهد  1.463.508 1.559.155 1.887.405 2.427.316 Chorásán Razaví
3. Isfahán اصفهان  986.753 1.127.030 1.266.072 1.602.110 Isfahán
4. Tabríz تبريز  971.482 1.088.985 1.191.043 1.398.060 Východní Ázerbájdžán
5. Karadž كرج  275.100 442.387 940.968 1.386.030 Alborz
6. Šíráz شيراز  848.289 965.117 1.053.025 1.227.331 Fárs
7. Ahváz اهواز  579.826 724.653 804.980 985.614 Chúzistán
8. Qom قم  543.139 681.253 777.677 959.116 Qom
9. Kermánšáh كرمانشاه  560.514 624.084 692.986 794.863 Kermánšáh
10. Orumíje اروميه  300.746 357.399 435.200 583.255 Západní Ázerbájdžán
11. Záhedán زاهدان  281.923 361.623 419.518 567.449 Sístán a Balúčistán
12. Rašt رشت  290.897 340.637 417.748 557.366 Gílán
13. Kermán كرمان  257.284 311.643 384.991 515.114 Kermán
14. Hamadán همدان  272.499 349.653 401.281 479.640 Hamadán
15. Arák اراك  265.349 331.354 380.755 446.760 Markazí
16. Jazd يزد  230.483 275.298 326.776 432.194 Jazd
17. Ardabíl اردبيل  281.973 311.022 340.386 418.262 Ardabíl
18. Bandar Abbás بندر عباس  201.642 249.504 273.578 379.301 Hormozgán
19. Islámšahr اسلامشهر  215.129 230.183 265.450 357.389 Teherán
20. Kazvín قزوين  248.591 278.826 291.117 355.338 Kazvín

Reference

  1. https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2119rank.html
  2. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  3. https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ir.html
  4. Encyclopædia Britannica.
  5. Hassan Rouhani wins Iran presidential election [online]. BBC News, 15 June 2013 [cit. 2013-06-15]. Dostupné online. 
  6. FASSIHI, Farnaz. Moderate Candidate Wins Iran's Presidential Vote. The Wall Street Journal. 15 June 2013. Dostupné online [cit. 16 June 2013]. (anglicky) 
  7. Strategic Asia 2013–14: Asia in the Second Nuclear Age – Page 229, Abraham M. Denmark, Travis Tanner – 2013
  8. USA obnovily všechny sankce proti Íránu, chtějí jej ekonomicky izolovat a vyhladovět. Info.cz [online]. 5. listopadu 2018. Dostupné online. 
  9. "China, Iran lift ties to comprehensive strategic partnership". Xinhua News Agency. 23 January 2016.
  10. "Iran, China discuss $600b economic deals as Xi Jinping visits Archivováno 27. 8. 2016 na Wayback Machine.". The Times of Israel. 23 January 2016.
  11. Iran urges NAM to make collective bids to establish global peace[nedostupný zdroj]. PressTV, 26 August 2012. Retrieved 20 November 2012. November 2012/https://web.archive.org/web/20121101160814/http://www.presstv.ir/detail/2012/08/26/258180/iran-urges-joint-bids-to-promote-peace/ Archivováno 1. 11. 2012 na Wayback Machine.[nedostupný zdroj]
  12. Ahmadinejad calls for new world order based on justice[nedostupný zdroj]. PressTV 26 May 2012. Retrieved 20 November 2012. August 2012/https://web.archive.org/web/20120830041459/http://presstv.com/detail/2012/05/26/243242/ahmadinejad-new-world-order/ Archivováno 30. 8. 2012 na Wayback Machine.[nedostupný zdroj]
  13. "Iran complains to UN of foiled Yemen aid as ship standoff looms". Reuters. 13. května 2015.
  14. Saúdská Arábie přerušila diplomatické styky s Íránem . Novinky. 3. ledna 2016.
  15. USA pomáhaly Saddámovi s nasazením chemických zbraní . Týden. 30. srpna 2013.
  16. "America’s Flight 17". Slate. 23. července 2014.
  17. "Iran urges 'war crime' hearing into US killings in Mosul". Press TV. 26 March 2017.
  18. Írán provedl test odpalovací rampy a otevřel vesmírné kontrolní středisko. blisty.cz [online]. [cit. 27-03-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-04-2008. 
  19. Írán vyslal do vesmíru první satelit vlastní výroby
  20. Iran to form carpet export consortium [online]. PressTV, 9 November 2008 [cit. 2009-03-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-05-2011. 
  21. Ekonomické údaje o Íránu jsou zveřejněny v BusinessInfo.cz
  22. Iran blocks share price gains. BBC News. 6 August 2003. Dostupné online [cit. 15 February 2010]. (anglicky) 
  23. Tehran Exchange Trades Futures to Attract Investors [online]. BusinessWeek [cit. 2010-07-29]. Dostupné online. 
  24. MehrNews.com – Iran, world, political, sport, economic news and headlines. www.mehrnews.com [online]. [cit. 23-01-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 09-12-2012. 
  25. CSIS: The US, Israel, the Arab States and a Nuclear Iran
  26. SHANA: Share of domestically made equipments on the rise Archivováno 9. 3. 2012 na Wayback Machine.. Retrieved July 26, 2010.
  27. Blízká budoucnost íránského jaderného výzkumu
  28. Írán dokončí obohacování uranu pro potřeby výzkumných reaktorů do března příštího roku | Atomová energie, zpravodajství – portal Atominfo.cz
  29. Ropu v Persii objevil v roce 1908 britský podnikatel William Knox D'Arcy, který následujícího roku založil Anglo-Persian Oil Company – pozdější Anglo-Iranian Oil Company a dnešní British Petroleum. Viz Farah Pahlaví, Paměti, Praha 2004, s. 371–372, pozn. 7.
  30. Iran plans to exclude dollar, euro from foreign transactions: minister. stratrisks.com [online]. [cit. 2013-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-20. 
  31. http://worldpopulationreview.com/countries/iran-population/
  32. IRAN TRIES TO REVERSE A SLUMPING BIRTH RATE. AP [online]. [cit. 2014-03-29]. Dostupné online. 
  33. Iran’s plunging birth rate causes serious concerns for economic future. South China Morning Post [online]. [cit. 2014-04-06]. Dostupné online. 
  34. Iran, CIA - World Factbook.
  35. Persepolis / Persepolis (2007) | ČSFD.cz

Literatura

  • AXWORTHY, Michael. Dějiny Íránu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 9788071069942. 
  • BAER, Robert. Jak naložit s ďáblem: íránská velmoc na vzestupu, VOLVOX GLOBATOR, Praha 2010
  • CVRKAL, Zdeněk. Írán. Praha: Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-337-4. 
  • MUSIL, Alois. Země Arijců : nový Iran : nový Afghanistan. Praha: Melantrich, 1936. 291 s. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy