Hongkong: Porovnání verzí
Robot: Opravuji 1 zdrojů a označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta15) |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 64: | Řádek 64: | ||
V roce 2014 vypukly v Hong Kongu rozsáhlé protesty proti tzv. volební reformě schválené centrální vládou v [[Peking]]u, známé také jako ,,Deštníková revoluce". Podle reformy měli být kandidáti do místních voleb schvalováni komisí pod dohledem čínských úřadů. Na počátku října 2014 začali protestující požadovat rezignaci místní samosprávy. |
V roce 2014 vypukly v Hong Kongu rozsáhlé protesty proti tzv. volební reformě schválené centrální vládou v [[Peking]]u, známé také jako ,,Deštníková revoluce". Podle reformy měli být kandidáti do místních voleb schvalováni komisí pod dohledem čínských úřadů. Na počátku října 2014 začali protestující požadovat rezignaci místní samosprávy. |
||
Vznikala protestní hnutí jako |
Vznikala protestní hnutí jako „Occupy Central with Love and Peace" či „Scholarism". <ref>"Police fire tear gas and baton charge thousands of Occupy Central protesters". [[South China Morning Post]]. Staženo 29. září 2014, [http://www.scmp.com/news/hong-kong/article/1603350/police-fire-tear-gas-and-baton-charge-thousands-occupy-central online].</ref> V prosinci 2014 protesty pomalu utichaly, demonstranti byli definitivně rozehnáni. Předseda vlády CY Leung, jehož rezignaci demonstranti požadovali, si svou pozici udržel. V průběhu protestů se objevila také kritika hongkongské policie, že byla příliš brutální (např. používání [[Slzný plyn|slzného plynu]], násilí při zatýkání); ta to odmítla.<ref>Hong kong sees police force in a new light. In: Webcitation.com [online]. 2014 [cit. 2015-04-06]. Dostupné [https://web.archive.org/web/20150629183636/http://www.cnn.com/2014/10/07/world/asia/hong-kong-police-public-trust/ online].</ref><ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení=CNN|jméno=By Euan McKirdy|titul=CNN|url=http://www.cnn.com/2014/10/07/world/asia/hong-kong-police-public-trust/index.html|vydavatel=CNN|datum přístupu=2016-06-03}}</ref> |
||
Doposud nejmasovější protesty proti hongkongské vládě vypukly na jaře 2019. Až jeden milion demonstrantů (nebo i více) zaplňoval opakovaně poměrně úzkou ulici mezi [[mrakodrap]]y na protest proti připravovanému zákonu |
Doposud nejmasovější protesty proti hongkongské vládě vypukly na jaře 2019. Až jeden milion demonstrantů (nebo i více) zaplňoval opakovaně poměrně úzkou ulici mezi [[mrakodrap]]y na protest proti připravovanému zákonu umožňujícímu vládě vydávat určité obviněné osoby úřadům pevninské Číny k dalšímu trestnímu stíhání. Ani poté, co šéfka hongkongské samosprávy tento zákon předběžně stáhla z projednávání, masové demonstrace neustaly. Lidé požadují její odstoupení. |
||
== Jazyk == |
== Jazyk == |
||
Verze z 17. 7. 2019, 19:47
Hongkong (čínsky v českém přepisu Siang-kang, pchin-jinem Xiānggǎng, znaky 香港, kantonsky Hèung-gáwng, doslova Voňavý přístav) je region ležící na pobřeží Jihočínského moře. Hongkong je významné ekonomické a obchodní centrum. Patří mezi nejhustěji osídlené oblasti světa. Oficiální název regionu je Zvláštní administrativní oblast Čínské lidové republiky Hongkong[1] (čínsky v českém přepisu Čung-chua žen-min kung-che-kuo Siang-kang tche-pie sing-čeng-čchü, znaky 中華人民共和國香港特別行政區, anglicky Hong Kong Special Administrative Region of the People's Republic of China) a patří mezi zvláštní správní oblasti Čínské lidové republiky. Podle ústavy se Hongkong těší vysokému stupni autonomie, pouze za mezinárodní politiku a ozbrojené síly zodpovídá centrální vláda v Pekingu.
Historie
Hongkong byl osídlen již od neolitu. První Evropan, který toto místo navštívil, byl portugalský mořeplavec Jorge Álvares v roce 1513. Portugalci poté zřídili obchodní stanici v sousedním Macau.
Britská nadvláda
Roku 1699 začala v Číně obchodovat britská Východoindická společnost. V Evropě byla v té době velká poptávka po čínském zboží, naopak v Číně po evropském jen velmi malá, Číňané vyžadovali po Evropanech za své zboží (hedvábí, porcelán, čaj) platby ve stříbře. Britové tak začali do Číny nejprve dovážet a později pašovat ve velkém opium, které produkovali ve svých koloniích v Indii. Drogově závislých na opiu v Číně rapidně přibývalo. V roce 1839, kdy jich byly podle odhadů již 2 miliony, komisař Lin z pověření čínského císaře rázně zakročil a nechal zatknout 1 600 čínských překupníků a zabavit a zničit přes 1 000 tun opia. Tato opatření dala podnět k první opiové válce – Britové vyslali do Číny válečné loďstvo, které do roku 1842 obsadilo několik pobřežních měst a donutilo čínskou stranu podepsat 29. srpna 1842 Nankingskou smlouvu, podle které museli Číňané postoupit Velké Británii Hongkong, bez omezení otevřít 5 svých přístavů zahraničním obchodním společnostem, povolit obchod s opiem, zaplatit Britům zničené opium (6 milionů stříbrných dolarů) a válečné výdaje (12 milionů stříbrných dolarů) a odpustit britským obchodníkům dluhy ve výši 3 milionů stříbrných dolarů.
Poloostrov Kowloon byl postoupen Británii v roce 1860 podle Pekingské smlouvy po druhé opiové válce. Přiléhající území, kterým se říká „New Territories“ (včetně New Kowloon a ostrova Lantau), byly pronajaty Británii na dobu 99 let, a to počínaje 1. červencem 1898 a konče 30. červnem 1997.
Přechod pod čínskou správu
V osmdesátých letech bylo jasné, že smlouva o pronájmu „New Territories“ brzy vyprší. Bylo nutné, aby Británie vyjednala vrácení Hongkongu Číně. Podle smlouvy, která je známá jako „Čínsko-britské společné prohlášení“, která byla podepsána Čínou a Velkou Británií 19. prosince 1984, se celé území Hongkongu pod britskou koloniální vládou 1. července 1997 stalo „Hongkongem, zvláštní administrativní zónou ČLR“. V tomto společném prohlášení se ČLR zavázala, že podle zásady „jedna země, dva systémy“, kterou navrhl čínský politik Teng Siao-pching, socialistický ekonomický systém Číny nebude v Hongkongu praktikován a že současný kapitalistický systém a životní styl zůstane nezměněn po dobu 50 let, tedy až do roku 2047. Smlouva vešla v platnost po půlnoci 1. července 1997, když poslední britský guvernér Chris Patten odplul na Královské jachtě Britannia.
Nejistota během jednání a silný nátlak ČLR způsobily velký odliv investičního kapitálu (až jeden milion USD denně[2]), pád hongkongského dolaru, ale především nastala velká vlna emigrace a to emigrace především majetných (milionáři i miliardáři) a vysoce vzdělaných lidí, která se po tchieanmenském masakru ještě zvýšila. Ve výsledku se hovoří o statisících (45 000-70 000 emigrantů za rok[2], mezi lety 1984-1997 opustilo Hongkong údajně 500 000 – 700 000 občanů[3])
Pod čínskou správou
První čínská dekáda 1997–2007
Ačkoliv prognózy zabývající se budoucností Hongkongu byly vesměs pesimistické (obávaly se dopadu přechodu Hongkongu pod čínskou samosprávu na ekonomickou, hospodářskou a politickou situaci), katastrofické scénáře se nenaplnily – Hongkongu se i po změně vlády stále dobře dařilo. Určité změny ale nastaly – například velká část výroby se přesunula do pevninské Číny.[4]
Problémy ovšem představuje dosavadní systém vlády, který není příliš demokratický. Nespokojenost s dosavadním politickým systémem vyústila například v protesty v roce 2003, největší masové protesty v Číně od roku 1989.
Občanské nepokoje 2014 a 2019
V roce 2014 vypukly v Hong Kongu rozsáhlé protesty proti tzv. volební reformě schválené centrální vládou v Pekingu, známé také jako ,,Deštníková revoluce". Podle reformy měli být kandidáti do místních voleb schvalováni komisí pod dohledem čínských úřadů. Na počátku října 2014 začali protestující požadovat rezignaci místní samosprávy.
Vznikala protestní hnutí jako „Occupy Central with Love and Peace" či „Scholarism". [5] V prosinci 2014 protesty pomalu utichaly, demonstranti byli definitivně rozehnáni. Předseda vlády CY Leung, jehož rezignaci demonstranti požadovali, si svou pozici udržel. V průběhu protestů se objevila také kritika hongkongské policie, že byla příliš brutální (např. používání slzného plynu, násilí při zatýkání); ta to odmítla.[6][7]
Doposud nejmasovější protesty proti hongkongské vládě vypukly na jaře 2019. Až jeden milion demonstrantů (nebo i více) zaplňoval opakovaně poměrně úzkou ulici mezi mrakodrapy na protest proti připravovanému zákonu umožňujícímu vládě vydávat určité obviněné osoby úřadům pevninské Číny k dalšímu trestnímu stíhání. Ani poté, co šéfka hongkongské samosprávy tento zákon předběžně stáhla z projednávání, masové demonstrace neustaly. Lidé požadují její odstoupení.
Jazyk
Úředním jazykem Hongkongu je standardní čínština a angličtina, nejrozšířenějším mluveným jazykem je však kantonština. V kantonštině běžně vysílají hongkongské televizní kanály, zatímco např. hlášení v metru jsou trojjazyčná: kantonsky, čínsky a anglicky. Nápisy jsou pouze dvojí čínsko-anglické, protože tytéž tradiční čínské znaky lze přečíst kantonsky i mandarínsky. Na rozdíl od většiny čínského území se v Hongkongu stále většinou používají tradiční znaky.
Ekonomika
Hongkong má jednu z nejliberálnějších ekonomik světa. Je to jedno z nejdůležitějších světových středisek bankovnictví a obchodu. Zdejší přístav patří k nejvytíženějším přístavům kontejnerové námořní dopravy na světě.
Pamětihodnosti
Obchodní čtvrtí je Kowloon. Mezi nejznámější trhy patří nefritový, kde se smlouvá i o ceně polévky v restauraci. Dalšími turistickými atrakcemi jsou například chrám Wong Tai Sin nebo Ptačí trh.
Na jižním výběžku Kowloonu ležící rybářská osada Lei Yeu Mun si zachovala nádech své původní podoby. Hongkongský park je oázou klidu uprostřed města. Jeho součástí jsou nejen zelené zahrady, ale také jezírka s vodními ptáky, fontány, přírodní restaurace a muzeum čajů.
Victoria Peak je 554 metrů vysoká hora. Je z ní nádherný výhled na zátoky a ostrůvky. Hongkong je spojen se všemi přilehlými ostrovy prostřednictvím trajektů. Nádherné pláže se nacházejí na ostrově Lamma, kam nesmějí ani auta.
Nejvyšší hora je Tai Mo Shan (957 m), ta má ale nepřístupný vrchol, na kterém se nachází meteorologický radar a také základna čínské armády. Nejvyšší přístupnou horou je Lantau Peak (934 m) na ostrově Lantau.
Odkazy
Reference
- ↑ Číselník zemí (CZEM) | ČSÚ. www.czso.cz [online]. [cit. 2017-08-29]. Dostupné online.
- ↑ a b STRNAD, Slavomír. Čínští tygři, čínští draci: postřehy a úvahy ze Singapuru, Macaa, Hongkongu a Tchaj-wanu. Olomouc: Votobia, 2001, 221 s., [32] s. obr. příl. ISBN 80-7198-468-X, s. 134
- ↑ KRIEGER, Joel. Oxfordský slovník světové politiky. Čes. vyd. 1. Překlad Zdena Gellnarová. Praha: OTTOVO nakladatelství, 2000, xxx, 1090 s. ISBN 80-7181-463-6. s. 250
- ↑ KOPECKÁ, Petra. První čínská dekáda Hong Kongu. Čínsky.cz: informační a zpravodajský server o Číně [online].
- ↑ "Police fire tear gas and baton charge thousands of Occupy Central protesters". South China Morning Post. Staženo 29. září 2014, online.
- ↑ Hong kong sees police force in a new light. In: Webcitation.com [online]. 2014 [cit. 2015-04-06]. Dostupné online.
- ↑ CNN, By Euan McKirdy. CNN [online]. CNN [cit. 2016-06-03]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Slovníkové heslo Hongkong ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hongkong na Wikimedia Commons 
Kategorie Hongkong ve Wikizprávách- Hongkong - Fotogalerie
- Videozáznam z demonstrace 1. července 2003
- Hongkong – kam v Hongkongu zajít a co musíte vidět
.svg)
