Angola: Porovnání verzí
Dotaz na zdroj? (zákaz islámu) značka: editor wikitextu 2017 |
|||
| Řádek 144: | Řádek 144: | ||
Úředním jazykem je portugalština, ale většina národa mluví [[Bantuské jazyky|bantuskými jazyky]]. Portugalština jakožto jazyk bývalého kolonizátora je nicméně v Angole podstatně rozšířenější než v okolních zemích, je mateřským jazykem 39 % populace.<ref>http://poing.me/layar/Colombia/brochuranoCrop.pdf</ref> To má několik příčin – portugalské kolonie Benguela a Luanda existovaly již od 15. století a od počátku 20. století Portugalci budovali po celé zemi školy, takže na konci koloniálního období mezi lety 1961–1974 měly děti v téměř celé Angole přístup k vyučování v portugalštině. V této době byla portugalština již mateřským jazykem většiny obyvatel měst – a právě z městského prostředí vzešla MPLA, strana v angolské občanské válce. Naopak FNLA a UNITA byly proti portugalštině vzhledem k jejich regionálním kořenům, ale MPLA nakonec v občanské válce zvítězila. Během občanské války i po ní proběhly masivní migrace z venkova do měst, což dále posiluje úlohu portugalštiny. |
Úředním jazykem je portugalština, ale většina národa mluví [[Bantuské jazyky|bantuskými jazyky]]. Portugalština jakožto jazyk bývalého kolonizátora je nicméně v Angole podstatně rozšířenější než v okolních zemích, je mateřským jazykem 39 % populace.<ref>http://poing.me/layar/Colombia/brochuranoCrop.pdf</ref> To má několik příčin – portugalské kolonie Benguela a Luanda existovaly již od 15. století a od počátku 20. století Portugalci budovali po celé zemi školy, takže na konci koloniálního období mezi lety 1961–1974 měly děti v téměř celé Angole přístup k vyučování v portugalštině. V této době byla portugalština již mateřským jazykem většiny obyvatel měst – a právě z městského prostředí vzešla MPLA, strana v angolské občanské válce. Naopak FNLA a UNITA byly proti portugalštině vzhledem k jejich regionálním kořenům, ale MPLA nakonec v občanské válce zvítězila. Během občanské války i po ní proběhly masivní migrace z venkova do měst, což dále posiluje úlohu portugalštiny. |
||
Mezi největší skupiny patří 39 % Ovimbundu a 25 % Kimbundu. Přibližně z poloviny převládá tradiční víra, dále pak římští katolíci a protestanti. V Angole jsou přítomny tři hlavní etnické skupiny: Ovimbundu, Kimbundu a Bakongo, mluvící různými [[bantu]]skými jazyky. [[Portugalština]] je nejdůležitějším a oficiálním jazykem. [[Portugalci]] a nedávno přistěhovalí Číňané tvoří největší skupiny neafrického obyvatelstva. Před rokem 1975 žilo v Angole 350 000 Portugalců, ale mnoho jich odešlo po získání nezávislosti. V r.2013 jich tam žilo asi 200 tisíc. Velké množství obyvatel sousední DR [[Demokratická republika Kongo|Kongo]] uprchlo do Angoly před konžskou občanskou válkou, od roku 2003 angolská vláda deportovala ze země více než 400 000 Konžanů.<ref>"[http://www.ipsnews.net/2012/05/calls-for-angola-to-investigate-abuse-of-congolese-migrants/ Calls for Angola to Investigate Abuse of Congolese Migrants]". Inter Press Service. 21. května 2012</ref> Na jihovýchodě se také vyskytují kmeny [[Křováci|Křováků]].V roce 2015 byl v zemi oficiálně zakázán islám a mešity do odvolání uzavřeny. |
Mezi největší skupiny patří 39 % Ovimbundu a 25 % Kimbundu. Přibližně z poloviny převládá tradiční víra, dále pak římští katolíci a protestanti. V Angole jsou přítomny tři hlavní etnické skupiny: Ovimbundu, Kimbundu a Bakongo, mluvící různými [[bantu]]skými jazyky. [[Portugalština]] je nejdůležitějším a oficiálním jazykem. [[Portugalci]] a nedávno přistěhovalí Číňané tvoří největší skupiny neafrického obyvatelstva. Před rokem 1975 žilo v Angole 350 000 Portugalců, ale mnoho jich odešlo po získání nezávislosti. V r.2013 jich tam žilo asi 200 tisíc. Velké množství obyvatel sousední DR [[Demokratická republika Kongo|Kongo]] uprchlo do Angoly před konžskou občanskou válkou, od roku 2003 angolská vláda deportovala ze země více než 400 000 Konžanů.<ref>"[http://www.ipsnews.net/2012/05/calls-for-angola-to-investigate-abuse-of-congolese-migrants/ Calls for Angola to Investigate Abuse of Congolese Migrants]". Inter Press Service. 21. května 2012</ref> Na jihovýchodě se také vyskytují kmeny [[Křováci|Křováků]].V roce 2015 byl v zemi oficiálně zakázán islám a mešity do odvolání uzavřeny. {{Fakt|20190701185800}} |
||
=== Procentní zastoupení jednotlivých národností === |
=== Procentní zastoupení jednotlivých národností === |
||
Verze z 1. 7. 2019, 18:59
| Angolská republika República de Angola Repubilika ya Ngola | |||
|---|---|---|---|
| |||
| Hymna Angola Avante | |||
| Geografie | |||
| |||
| Hlavní město | Luanda | ||
| Rozloha | 1 246 700 km² (22. na světě) z toho zanedbatelné % vodní plochy | ||
| Nejvyšší bod | Morro do Moco (2 620 m n. m.) | ||
| Časové pásmo | +1 | ||
| Poloha | 12°21′ j. š., 17°21′ v. d. | ||
| Geodata (OSM) | OSM, WMF | ||
| Obyvatelstvo | |||
| Počet obyvatel | 29 310 273 (46. na světě, 2017) | ||
| Hustota zalidnění | 20.69 ob. / km² (199. na světě) | ||
| HDI | ▲ 0.564 (střední) (143. na světě, {{{HDI aktuální k}}}) | ||
| Jazyk | portugalština, bantuské jazyky | ||
| Náboženství | křesťanství 89 % (římskokatolické 69 %, protestantské 20 %), animismus 10,5 % islam 0.5%(neoficialni) | ||
| Státní útvar | |||
| Státní zřízení | demokratická republika | ||
| Vznik | 11. listopad 1975 (nezávislost na Portugalsku) | ||
| Prezident | João Lourenço | ||
| Viceprezident | Bornito de Sousa | ||
| Měna | kwanza (AOA) | ||
| HDP/obyv. (PPP) | 7 387[1] USD (117. na světě, 2015) | ||
| Mezinárodní identifikace | |||
| ISO 3166-1 | 024 AGO AO | ||
| MPZ | ANG | ||
| Telefonní předvolba | +244 | ||
| Národní TLD | .ao | ||
 multimediální obsah na Commons | |||
.svg)
Angola (Angolská republika, República de Angola) je stát ležící na jihu Afriky s 1600 km dlouhým pobřežím Atlantiku. Na severu hraničí s Kongem (201 km s distriktem Cabinda, který je oddělen od zbytku Angoly územím DR Kongo) a DR Kongo (2511 km), na východě se Zambií (1110 km) a na jihu s Namibií (1376 km).
Angola se dělí na 18 provincií. K největším městům náleží: Luanda (2 022 000), Huambo (400 000), Benguela (155 000), Lobito (150 000), Lubango (105 000), Namibe (100 000). Nejvyšším bodem je Morro Môco s 2 620 m n. m.
Historie
Od 14. století bylo území součástí konžské říše, později říše Ndongo. V roce 1483 přistál u ústí řeky Kongo objevitel Diego Cão a zemi začali kolonizovat Portugalci. Mezi lety 1641 až 1648 Luandu okupovali Nizozemci. V roce 1648 Portugalsko Luandu znovu získalo a začalo expandovat i do okolního Konga a Ndonga a definitivně zvítězili v roce 1671. Dne 12. května 1886 pak byla Angola prohlášena za oficiální portugalskou kolonii.
V 90. letech 19. století se stala portugalskou kolonií a v roce 1951 zámořskou kolonií pod názvem Portugalská západní Afrika. Když Portugalsko odmítlo pokračovat v dekolonizaci, zformovala se tři hnutí usilující o nezávislost: Lidové hnutí za osvobození Angoly (MPLA), Národní fronta pro osvobození Angoly (FNLA) a Národní svaz za úplnou nezávislost Angoly (UNITA). V roce 1975 Portugalsko udělilo nezávislost všem svým koloniím (s výjimkou Macaa).
Dějiny konce 20. století
Po 14 letech guerillové války byla v roce 1975 vyhlášena nezávislost. Portugalsko předalo vládu MPLA. Krátce poté vypukla mezi MPLA, UNITA a FNLA občanská válka. V občanské válce zahynulo přes 500 000 lidí. FNLA později nechala bojovat jenom UNITA a MPLA. Během studené války měla vládní levicová MPLA podporu Sovětského svazu a Kuby, zatímco povstalce z UNITA podporovaly USA a Jižní Afrika.[2] V roce 1992 se obě frakce dohodly, že se z Angoly stane pluralitní stát, ale po volbách UNITA prohlásil, že byly zmanipulované, a boje propukly znovu.
Dne 12. března 1983 UNITA obsadila obec Alto Catumbela, kde zničila místní celulózku, papírnu a trafostanici. Při této akci unesla i skupinu československých expertů s jejich rodinami, kteří zde působili. Ve skupině 66 zajatých bylo 28 mužů, 17 žen a 21 dětí. Během únosu většina zajatých absolvovala pochod v délce 1320 km, při němž jeden muž zemřel. Následně byl proveden přesun nákladními auty na základnu Jamba na jihu Angoly. První skupina skládající se z žen, dětí a sedmi mužů se vrátila 1. července 1983. Druhá skupina složená ze zbylých 20 mužů se po roční internaci v buši vrátila do ČSSR 23. června 1984.
V roce 1994 byl zahájen mírový proces, který spočívá v zapojení UNITA do vlády. V roce 1997 byla nastolena vláda národní jednoty. Vůdce UNITA Jonas Savimbi získal statut vůdce nejsilnější opoziční strany. Boje ale pokračovaly a v roce 1999 musel generální tajemník OSN prohlásit mírový proces za neúspěšný.
22. února 2002 byl Jonas Savimbi zastřelen a mezi frakcemi byl uzavřen klid zbraní. Nástupce J. Savimbiho Lucamba Gato uzavřel v dubnu téhož roku s vládní MPLA mírovou dohodu. Hnutí UNITA vzdala svou ozbrojenou činnost a postavila se do role nejsilnější opoziční strany. Zdá se, že se situace v zemi normalizuje.
Geografie
Angolský stát je velmi úzká pobřežní nížina, která přechází v náhorní plošiny. Většina území Angoly je pokryta rozsáhlou vnitrozemskou plošinou o výšce kolem 1500 m n. m. Jenom uprostřed země se zdvihá nejvyšší plošina Bié, které se místně říká Planalto, s masívem Morro Môco (2620 m n. m.). Směrem k pobřeží tato plošina klesá do úzkého pásu nížin. Na severozápadě země zasahuje rozsáhlejší nížina přes ústí řeky Kongo až k přístavu Cabinda.
Podnebí na jihu Angoly a podél pobřeží je suché a tropické. Od listopadu do dubna na severu panuje období dešťů. Klima pobřežních oblastí ochlazuje studený Benguelský proud, zřejmě největší studený proud na světě. Tento proud upravuje počasí v zemi na velice přijatelné pro Evropany.
Administrativní rozdělení
18 provincií (provincia, mn. č. provincias):
|
|
Politika
V současnosti je politická moc soustředěná v rukou prezidenta. Výkonná moc se skládá z prezidenta, viceprezidenta a sboru ministrů. Sbor ministrů se pravidelně schází, aby řešil politické záležitosti. Guvernéři 18 provincií jsou jmenováni prezidentem. Ústava z roku 1992 určuje pravomoci vlády a práva a povinnosti občanů. Právní systém je postaven na portugalském. Soudy působí jen ve 12 ze 140 obvodů. Nejvyšší soud působí jako odvolací orgán. Ústavní soud nikdy nebyl ustanoven.
Prezident oznámil, že vláda má zájem vypsat v roce 2006 volby, později však byly opět odloženy. Od roku 1992[3] se tedy parlamentní volby konaly poprvé 5. září roku 2008.[4][5] V těchto posledních volbách zvítězilo MPLA s 81% hlasů.[6]
Přehled nejvyšších představitelů
- António Agostinho Neto (11. 11. 1975 – 10. 9. 1979), prezident, MPLA
- José Eduardo dos Santos (10. 9. 1979 – 26. 9. 2017), úřadující prezident do 21. 9. 1979, poté prezident, MPLA
- João Lourenço (od 26. 9. 2017), prezident, MPLA
Ekonomika
Kvůli čtvrt století trvajícím bojům měla Angola rozvrácenou ekonomiku. Po skončení občanské války (2002) začala intenzivněji využívat bohaté přírodní zdroje, mezi něž patří ropa (v současnosti po Nigérii a Alžírsku třetí největší africký producent[7]), zlato, diamanty, úrodná půda, lesy a vody bohaté na ryby. 85 % obyvatel se živí z vlastní zemědělské činnosti. Především díky ziskům z ropy, prodávané hlavně do Číny, se Angola stala jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik Afriky.[8] Angolská vláda se v souvislosti s pořadatelstvím Afrického poháru národů 2010 rozhodla investovat miliardu dolarů na rozvoj infrastruktury (stavba stadionů, hotelů, telekomunikací, letišť a silnic).[8] Realizací byly pověřeny čínské stavební firmy.
Angola byla prioritní zemí české zahraniční rozvojové spolupráce. Cílem ČR bylo pomoci Angole k potravinové soběstačnosti skrze rozvoj zemědělství a zlepšit situaci ve válkou naprosto rozvráceném sektoru vzdělání. V plánu je i podpora projektů zaměřených na dopravní infrastrukturu a zdravotnictví.[9] Roku 2010 byla Angola vyřazena z prioritních zemí české rozvojové pomoci, na místě dále působí česká humanitární organizace Člověk v tísni, především v oblasti základního vzdělávání a rozvoje zemědělství.[10]
Obyvatelstvo
V roce 1970 žilo v Angole 5.6 milionů lidí.[11] Podle sčítání z roku 2014 měla Angola 25 789 024 obyvatel.[12] Z toho 71 % jich žilo na venkově a zbylých 29 % ve městech. Délka života je u mužů průměrně 43 let, u žen 47. Tedy asi o 35 let méně než v ČR.
Úředním jazykem je portugalština, ale většina národa mluví bantuskými jazyky. Portugalština jakožto jazyk bývalého kolonizátora je nicméně v Angole podstatně rozšířenější než v okolních zemích, je mateřským jazykem 39 % populace.[13] To má několik příčin – portugalské kolonie Benguela a Luanda existovaly již od 15. století a od počátku 20. století Portugalci budovali po celé zemi školy, takže na konci koloniálního období mezi lety 1961–1974 měly děti v téměř celé Angole přístup k vyučování v portugalštině. V této době byla portugalština již mateřským jazykem většiny obyvatel měst – a právě z městského prostředí vzešla MPLA, strana v angolské občanské válce. Naopak FNLA a UNITA byly proti portugalštině vzhledem k jejich regionálním kořenům, ale MPLA nakonec v občanské válce zvítězila. Během občanské války i po ní proběhly masivní migrace z venkova do měst, což dále posiluje úlohu portugalštiny.
Mezi největší skupiny patří 39 % Ovimbundu a 25 % Kimbundu. Přibližně z poloviny převládá tradiční víra, dále pak římští katolíci a protestanti. V Angole jsou přítomny tři hlavní etnické skupiny: Ovimbundu, Kimbundu a Bakongo, mluvící různými bantuskými jazyky. Portugalština je nejdůležitějším a oficiálním jazykem. Portugalci a nedávno přistěhovalí Číňané tvoří největší skupiny neafrického obyvatelstva. Před rokem 1975 žilo v Angole 350 000 Portugalců, ale mnoho jich odešlo po získání nezávislosti. V r.2013 jich tam žilo asi 200 tisíc. Velké množství obyvatel sousední DR Kongo uprchlo do Angoly před konžskou občanskou válkou, od roku 2003 angolská vláda deportovala ze země více než 400 000 Konžanů.[14] Na jihovýchodě se také vyskytují kmeny Křováků.V roce 2015 byl v zemi oficiálně zakázán islám a mešity do odvolání uzavřeny. [zdroj?]
Procentní zastoupení jednotlivých národností
- Ovimbundové 37 %
- Mbundové 22 %
- Kongové 13 %
- Luimbe-Ngangulelové 5 %
- Nyaneka-Humbové 5 %
- Mesticové 2 %
- ostatní 16 %, včetně asi 200 tisíc bělochů-Portugalců a asi 250 tisíc dočasne migrujících číňanů
Odkazy
Reference
- ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Obituary: Jonas Savimbi, Unita's local boy, 25. února 2002. BBC News.
- ↑ "Angola election chief denies bias", BBC News, September 4, 2008.
- ↑ "L'Angola fixe aux 5 et 6 septembre 2008 les élections législatives", AFP (Jeuneafrique.com), December 27, 2007 (francouzsky).
- ↑ "Angolan leader sets election date", BBC News, December 28, 2007.
- ↑ DUGGER, Celia W. Governing Party in Angola Wins Election in a Landslide, Official Results Show. www.nytimes.com. New York Times, 2008-09-09. Dostupné online [cit. 2008-09-12].
- ↑ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/rankorder/2173rank.html
- ↑ a b -lgtt-. Fotbal za ropu. Týden. Únor 2009, čís. 6/2009, s. 46.
- ↑ Program rozvojové spolupráce mezi Angolou a ČR na období 2006-2010 http://www.rozvojovestredisko.cz/files/angola.pdf Archivováno 11. 12. 2009 na Wayback Machine.
- ↑ http://www.clovekvtisni.cz/cs/humanitarni-a-rozvojova-pomoc/zeme/angola
- ↑ "Angola holds census". IOL News. 16. května 2014.
- ↑ Instituto Nacional de Estatístitica (INE) - Resultados definitivos do censo geral - 2014 - Page 89. aiangola.com [online]. [cit. 17-09-2016]. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-12-2016.
- ↑ http://poing.me/layar/Colombia/brochuranoCrop.pdf
- ↑ "Calls for Angola to Investigate Abuse of Congolese Migrants". Inter Press Service. 21. května 2012
Literatura
- KLÍMA, Jan. Angola. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-155-8.
- KLÍMA, Jan. Dějiny Angoly. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. ISBN 978-80-7106-950-8.
Související články
Externí odkazy
Galerie Angola na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Angola na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Angola ve Wikislovníku
Kategorie Angola ve Wikizprávách- Přehled politického vývoje Angoly
- Informace o Angole - česky
- Josef Klíma. 1985. Angolská anabáze. Naše vojsko. Praha. (Vyprávění některých zajatých Čechů jednotkou UNITA v roce 1983)
- Angola - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Angola (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Angola Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. (anglicky)
- Bureau of African Affairs. Background Note: Angola [online]. U.S. Department of State, 2011-04-11 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-12. (anglicky)
- CIA. The World Factbook - Angola [online]. [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
- Zastupitelský úřad ČR v Pretorii. Souhrnná teritoriální informace: Angola [online]. Businessinfo.cz, 2011-01-25 [cit. 2011-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
- CLARENCE-SMITH, William Gervase; THORNTON, John Kelly, a kol. Angola [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-16]. Dostupné online. (anglicky)
.svg)
