Murmansk: Porovnání verzí
obyv. do úvodu |
→Poloha a klima: transport legií |
||
| Řádek 29: | Řádek 29: | ||
== Poloha a klima == |
== Poloha a klima == |
||
Murmansk je největší město za [[severní polární kruh|severním polárním kruhem]] (68°58’ s. š.) – roku [[2011]] zde žilo 307 257 obyvatel. Vzdálenost od Petrohradu po železnici je 1445 km. Město je důležitým [[přístav]]em, jediným ruským v [[Barentsovo moře|Barentsově moři]], který po celý rok nezamrzá, za což vděčí teplému [[Golfský proud|Golfskému proudu]]. |
Murmansk je největší město za [[severní polární kruh|severním polárním kruhem]] (68°58’ s. š.) – roku [[2011]] zde žilo 307 257 obyvatel. Vzdálenost od Petrohradu po železnici je 1445 km. Město je důležitým [[přístav]]em, jediným ruským v [[Barentsovo moře|Barentsově moři]], který po celý rok nezamrzá, za což vděčí teplému [[Golfský proud|Golfskému proudu]]. Ještě v březnu 1918 odsud vyplul poslední transport československých legionářů tzv. "Severní cestou" na bojiště do Francie, další již odjížděly po magistrále do Vladivostoku. <ref>PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.12 - 25, 30 - 137, 140 - 148, 169 - 200</ref> |
||
Město leží v [[subarktický podnebný pás|subarktickém podnebném pásu]]. Průměrné roční [[srážky]] jsou poměrně nízké (376 mm), nejdeštivějším měsícem je srpen. Průměrná roční [[teplota]] činí 0,1 °C (12,8 °C v červenci, -9,9 °C v lednu). |
Město leží v [[subarktický podnebný pás|subarktickém podnebném pásu]]. Průměrné roční [[srážky]] jsou poměrně nízké (376 mm), nejdeštivějším měsícem je srpen. Průměrná roční [[teplota]] činí 0,1 °C (12,8 °C v červenci, -9,9 °C v lednu). |
||
Verze z 24. 6. 2019, 17:58
| Murmansk Мурманск | |
|---|---|
 Murmanský přístav | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 68°58′ s. š., 33°5′ v. d. |
| Nadmořská výška | 0-305 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+3[1] |
| Stát |  Rusko |
| okruh | Severozápadní federální okruh |
| oblast | Murmanská oblast |
| Administrativní dělení | 3 městské rajóny: Leninskij, Pervomajskij, Okťabrskij |
 Murmanská oblast na mapě Ruska | |
  Murmansk | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 154,4 km² |
| Počet obyvatel | 267 422 (2023)[2] |
| Hustota zalidnění | 1 732 obyv./km² |
| Etnické složení | Rusové (85 %), Ukrajinci, (6 %), Bělorusové a další |
| Náboženské složení | převážně pravoslavné křesťanství |
| Správa | |
| Starosta | Michail Savčenko |
| Vznik | 1916 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | +7 8152 |
| PSČ | 183000-183099 |
| Označení vozidel | 51 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Murmansk (rusky Мурманск, sámsky: Murmanska) je přístavní město na severozápadě Ruska, na poloostrově Kola, blízko hranic s Norskem a Finskem. Murmansk je správním střediskem Murmanské oblasti. Žije zde přibližně 267 tisíc[2] obyvatel.
Poloha a klima
Murmansk je největší město za severním polárním kruhem (68°58’ s. š.) – roku 2011 zde žilo 307 257 obyvatel. Vzdálenost od Petrohradu po železnici je 1445 km. Město je důležitým přístavem, jediným ruským v Barentsově moři, který po celý rok nezamrzá, za což vděčí teplému Golfskému proudu. Ještě v březnu 1918 odsud vyplul poslední transport československých legionářů tzv. "Severní cestou" na bojiště do Francie, další již odjížděly po magistrále do Vladivostoku. [3]
Město leží v subarktickém podnebném pásu. Průměrné roční srážky jsou poměrně nízké (376 mm), nejdeštivějším měsícem je srpen. Průměrná roční teplota činí 0,1 °C (12,8 °C v červenci, -9,9 °C v lednu).
Dějiny
Město bylo založeno 21. září/4. října 1916, současně do něj byla přivedena železnice. Protože během 1. světové války bylo ruské pobřeží Baltu a Černého moře pod kontrolou nepřítele, byl Murmansk vhodným kandidátem pro stavbu přístavu, který by spojil Rusko s Evropou. Původně se město jmenovalo Romanov-na-Murmaně na počest ruské královské dynastie Romanovců (Murman je starý ruský název pro Barentsovo moře a pro Nory, odvozený od slova Norman. Jiná teorie se domnívá, že Murman je odvozeno ze sámského označení pro zem a moře). Město bylo přejmenováno na Murmansk po Únorové revoluci v roce 1917.
Současnost
Murmansk je konečnou stanicí Murmanské (Kirovské) železnice z Petrohradu (délka 1445 km; elektrifikovaná, z větší části dvoukolejná), která je hlavní spojnicí s ostatními části Ruska; denně tudy jezdí rychlíky do Petrohradu, Moskvy, Vologdy, sezónně i do dalších destinací. Končí zde také federální silnice M18 „Kola“. V Murmansku jsou střední a vyšší námořnická škola (Murmanská státní technická univerzita) a několik výzkumných středisek. Z průmyslu je významná stavba lodí, železářský a dřevozpracující průmysl, velký rybný kombinát. Městskou dopravu zajišťují trolejbusy (nejsevernější na světě) a autobusy.
Zdrojem dřívější relativní bohatosti města a jedním z důvodů pestrého národnostního složení byla přítomnost základny ruského námořnictva, která smutně proslula katastrofou jaderné ponorky Kursk v roce 2000. Z části ponorky je dnes památník obětem.
Murmansk, největší město v Arktickém kruhu, se postupně vylidňuje. Kolaps řízené ekonomiky byl příčinou odchodu části obyvatelstva na jih do teplejších oblastí a za lepšími pracovními příležitostmi. Někteří zamířili do Skandinávie, jiní do Moskvy a Petrohradu. V době těsně před rozpadem SSSR byl Murmansk domovem téměř 500 000 lidí. Přilákala je sem privilegia jako vyšší mzdy, delší dovolená a nižší penzijní věk. Od roku 1990 opustilo město přes 100 000 lidí, rozčarovaných ztrátou výhod – a zhroucením centrálního městského systému vytápění. Dnes zde žije 307 257 obyvatel, z nichž 85 % tvoří Rusové, zbytek zejména ruskojazyční Ukrajinci, Bělorusové a další.
Kultura a zajímavosti
Na kopci nad Murmanskem ční socha vojáka v notně nadživotní velikosti. Familiárně se mu říká Aljoša. Tuto sochu nechala ruská vláda postavit na památku námořníkům, kteří chránili město a přístav během druhé světové války. Murmansk byl také vyznamenán čestným titulem Město-hrdina.
V přístavu kotví ledoborec Lenin, dnes už na rozdíl od dalších čtyř vyřazen z provozu; slouží k reprezentačním účelům a jako muzeum.
Vždy poslední týden v březnu se v okolí Murmansku koná tradiční Festival Severu. Nedílnou součástí oslav jsou i oblíbené sobí závody a lyžařské maratóny.
V Murmansku sídlí krajská pobočka Všeruské státní televizní a rozhlasové společnosti: stanice Murman.
Po městě je pojmenována pražská ulice Murmanská.[4]
Partnerská města
Odkazy
Reference
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ a b Dostupné online. [cit. 2023-05-20]
- ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str.12 - 25, 30 - 137, 140 - 148, 169 - 200
- ↑ ČAREK, Jiří; HLAVSA, Václav. Ulicemi města Prahy od 14. století do dneška. [s.l.]: Orbis, 1958. 535 s. S. 211.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Murmansk na Wikimedia Commons - městský portál
- http://www.rightplacerighttime.cz/journal/murmansk.html - cestopis z Murmansku
