Autismus: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Revert 1 editace od 185.47.220.26 (diskuse) na poslední revizi od Jiří Nedas. (TW)
značka: vrácení zpět
Řádek 207: Řádek 207:


Podle této hypotézy se autisté mohou sice velmi silně koncentrovat na jeden podnět, ale mnohem hůře na víc věcí najednou, což je nezbytné pro pochopení rychle se měnících sociálních situací. Tato teorie byla poprvé uveřejněna v britském časopise Autism v květnu [[2005]].
Podle této hypotézy se autisté mohou sice velmi silně koncentrovat na jeden podnět, ale mnohem hůře na víc věcí najednou, což je nezbytné pro pochopení rychle se měnících sociálních situací. Tato teorie byla poprvé uveřejněna v britském časopise Autism v květnu [[2005]].

=== Antibiotika a střevní mikroflóra ===
Příčinou mohou být i [[antibiotika]]<ref>https://reachmd.com/news/antibiotics-and-the-gut-get-a-closer-look-in-autism-research/1615302/ - Antibiotics and the Gut Get a Closer Look in Autism Research</ref> a s tím spojená [[střevní mikroflóra]].<ref>https://www.medicalnewstoday.com/articles/325338.php - Autism and the gut microbiome: Further evidence strengthens link</ref>


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 9. 6. 2019, 17:46

Autismus
Klasifikace
MKN-10F84.0
MeSHD001321
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Autismus (z řec. αυτός autos, sám) je tzv. vývojová Duševní porucha, projevující se abnormální sociální interakcí, stálými opakujícími se vzorci chování a narušenými komunikačními schopnostmi. Objevuje se před třetím rokem věku. Patří mezi poruchy autistického spektra (PAS).

Příčiny autismu jsou neznámé, většinou se má za to, že za poruchami autistického spektra patrně stojí kombinace genetických předpokladů a dalších rizikových faktorů jako je zátěž životního prostředí látkami nepříznivými pro lidský organismus apod., některé studie popisují souvislosti mezi výskytem autismu a destabilizace nezralého imunitního systému během prvních dvou let života (např. prudké infekční onemocnění nebo intoxikace organismu), velmi kontroverzní je spojení s očkováním (např. Delong popisuje retrospektivní analýzu, ve které zjistil pozitivní korelaci autismu a očkování[1]), podobné typy studií jsou však vesměs hodnoceny jako slabé z hlediska vypovídací hodnoty. Závažnost postižení má širokou škálu a bere se jako neléčitelné, takže provází člověka celý život, avšak některé terapeutické postupy mohou projevy autismu zásadně kompenzovat do té míry, že autista je schopen studovat i pracovat, většinou však s různými formami úlev. U dospělých jedinců bývají často úspěšné speciální kompenzační psychologické techniky.

Při hledání rizikových faktorů pro rozvoj autismu komplikuje situaci fakt, že v minulosti byl autismus často poddiagnostikován a postižení byli spíše kriminalizováni. Jakákoliv retrospektivní analýza tak zachytí korelaci výskytu autismu s jakýmkoliv faktorem, který jeví rostoucí tendenci, např. proočkovaností, příjmem biopotravin nebo třeba počtem pirátů operujících u pobřeží Afriky, tedy jde o faktory, které nemají s autismem velmi pravděpodobně žádný biologický vztah ve smyslu kauzálního nebo rizikového faktoru. S hledáním příčin autismu je spojen i jeden z velkých podvodů, kdy A. Wakefield publikoval v prestižním časopise The Lancet studii, která prokazovala zvýšený výskyt poruch autistického spektra po očkování MMR. Tato studie byla později odhalena jako podvod, kterým si Wakefield "vyrobil" důkazy pro probíhající soudní spor. Po odhalení podvodu byla studie stažena a Wakefield byl zbaven oprávnění vykonávat lékařskou praxi.

Souvislost mezi očkováním a propuknutím autismu pak v současné době zcela vyvracejí rozsáhlé studie, například studie Jain, Marshall, Buikema, Newschaffer provedená na více jak 95tisících respondentů, která nenalezla žádnou souvislost mezi vakcinou MMR a autismem.[2][3]

Diagnostické metody se stále rozvíjejí, nicméně s ohledem na to, že poruchy autistického spektra se určují pomocí psychotestů diferenciální diagnostikou (v podstatě vylučovací metodou), škála příznaků je velmi rozsáhlá a neexistuje jednoznačný (vždy platný) klinický obraz, stává se, že se názory odborníků na pacienta liší – pro správnou psychometrii autismu je nutná solidní praxe. Pro diagnostiku dospělých se navíc používají zcela odlišné testové sady. Dříve (do devadesátých let) běžně docházelo k záměně za lehkou mozkovou dysfunkci, schizofrenii a různé další formy poruchy osobnosti.

Řada probíhajících výzkumů naznačuje nové možnosti především rané diagnostiky autismu (funkční magnetická rezonance, analýza motoriky, analýza hlasu, EEG markery, hladiny metaloproteinů), zatím žádná z těchto metod však neprokázala obecnou platnost, byť výsledky některých postupů jsou nadějné. Vyvíjejí a upřesňují se i definice jednotlivých forem autismu, významnou změnu přinesla nová verze amerického diagnostického manuálu psychických chorob DSM-5, tato změna je nicméně často diskutovaná a někdy vnímaná kontroverzně.

Objevují se však případy odškodnění a to zejména v USA. Jedním z takových případů je i případ 10letého Ryana Mojabiho z Kalifornie. Vláda připustila, že vakcína MMR způsobila mozkovou encefalopatii nebo mozkovou dysfunkci Ryana a to během pěti až patnácti dnů od očkování MMR.

Historie

Termín autismus vymyslel a poprvé použil švýcarský psychiatr Paul Eugen Bleuler v roce 1911, podle řeckého slova pro „sám, já“, aby popsal obtíže schizofreniků při komunikaci s druhými lidmi.

Za publikaci, která stála u zrodu diskursu o autismu v moderní vědě, se považuje práce Leo Kannera Autistické poruchy afektivního kontaktu[4]. Tato práce je kazuistikou 11 autistických dětí a zaměřuje se na líčení autistické patologie. Výrazně méně citovaná je jeho následná studie životních osudů těchto dětí[5], která ukazuje, že při toleranci zdánlivě patologického chování došlo ke zdravému rozvoji osobnosti, zatímco intervence spojená s ústavní péčí vedla k setrvalému nebo zhoršujícímu se stavu a snížené kvalitě života i délce dožití. Lze se domnívat, že vyznění druhé studie nebylo v souladu se zájmy iniciativ, které V USA prosadily hrazení behaviorálních terapií ze zdravotního pojištění.[6]

Ve stejné době prováděl ve Vídni podobná pozorování Hans Asperger, po němž je pojmenován Aspergerův syndrom. Kannera a Aspergera spojuje osoba Georga Frankla[7], který se soustředil na diagnostiku. Jeho práce zůstala během druhé světové války neznámá a jeho články byly znovu objeveny až teprve v polovině devadesátých let. Soudobé porozumění autismu, které obsahuje i projevy, popsané Aspergerem, je důsledkem výzkumné práce Lorny Wing.

Příznaky

Schopnosti a chování různých autistických jedinců se navzájem velmi liší a různí lékaři často mohou dospět k různým diagnózám. Smyslové vnímání autistů je oproti ostatním lidem odlišné a na určité podněty proto mohou reagovat jinak. Ve stupni postižení smyslového vnímání jsou velké rozdíly.

Sociální vývoj

Zdravé děti jsou od časného věku společenské bytosti – navazují oční kontakt, otáčejí se ke zdroji zvuků, uchopují prst a usmívají se. Už ke konci prvního roku života jsou u dětí pozorovatelné všechny základní emoce, což souvisí se zráním nervového systému.[8] Naproti tomu většina autistických dětí dává přednost předmětům před obličeji a má obrovské potíže při učení se běžné každodenní mezilidské interakci. Už během prvních měsíců života často vypadají, že jsou lhostejní k druhým lidem, protože se vyhýbají očnímu kontaktu a nekomunikují tak často jako ostatní děti.

Autistické děti se často zdají dávat přednost samotě před společností a mohou reagovat pasivně na objímání a mazlení. Později zřídka hledají útěchu od druhých a neodpovídají normálním způsobem na projevy hněvu či náklonnosti ze strany rodičů. Výzkumy ukázaly, že ačkoliv autistické děti mají své rodiče rády, projevy této náklonnosti mohou být neobvyklé a je obtížné je interpretovat. Rodiče, kteří se těší na radosti mazlení a hraní, jsou často zmateni i zdrceni tímto neočekávaným chováním.

Podle Simona Baron-Cohena autistické děti se také často zdají postrádat empatii a schopnost vidět věci z perspektivy druhých. Zdravé děti nad pět let mají schopnost vhledu do pocitů, záměrů druhých podle nonverbálních gest, výrazu tváře, apod.

Sociální odcizení jedinců s autismem a Aspergerovým syndromem může být natolik intenzivní, že mnoho z nich udává, že mají imaginární přátele, nebo si vytváří imaginární světy a scénáře. Navazování a udržování přátelství ve skutečném životě je pro ně často velice obtížné, objevují se tak příznaky sociální fobie.

I když ne všichni, většina autistů nedokáže zcela regulovat své jednání. To může mít podobu slovních výbuchů, které jsou neadekvátní situaci, nebo také sebezraňujícího chování. Autisté typicky preferují neměnné rutiny a stálá prostředí a mohou reagovat negativně na jejich změny. Nejsou neobvyklé projevy agresivity, sebestimulační chování ani přílišné stáhnutí se do sebe v obtížných situacích.

Smyslové vnímání

Velmi časté jsou příznaky shodné se symptomy u dysfunkce smyslové integrace, např. nadměrná nebo naopak nedostatečná citlivost na doteky, zvuky či pohyby, tělesná neobratnost, sklon k snadnému rozptýlení, impulzivní tělesné nebo verbální jednání, abnormálně vysoký nebo naopak nízký stupeň aktivity, obtíže při učení se novým aktivitám, potíže při přechodu z jedné situace do druhé, sociální a emocionální problémy, opožděný vývoj řeči či motorických schopností.

Jedním častým příkladem jsou obtíže se sluchem, kdy autistický člověk může mít potíže slyšet a rozumět ostatním v hlučném prostředí, například ve větším davu na oslavách. Pokud s někým mluvíme v hlučnějším prostředí, vnímáme řeč směřovanou k nám jako hlasitější (díky neverbální komunikaci), ačkoliv tomu tak není. Tento jev je známý jako fenomén koktejlové party[9] a u autistů je zjevně narušen. Kolem druhého roku věku lze také u autistických dětí vypozorovat, že se častěji dívají na ústa svých maminek namísto do jejích očí. To lze vysvětlit vyšší mírou vyhledávání spojitosti mezi pohybem úst a řečí.[10]

Kromě toho někteří autisté (nejčastěji s diagnózou Aspergerův syndrom) vnímají za určitých okolností vjemy prostřednictvím tzv. synestezie - vjem přijatý jedním smyslem je interpretován i jako vjem jiného smyslu, např. hudbu vnímá nejen jako zvuk, ale i vizuálně v tvarech nebo barvách. Samotnými autisty je tato vlastnost často ceněna, zejména v umělecké sféře.

Problémy s komunikací

Do tří let věku zdravé děti ovládnou řeč. Už okolo prvního roku batole říká první slova, otáčí se při zaslechnutí svého jména, ukazuje, když chce hračku, a jasně odmítá, když něco nechce. U autistů je řečový vývoj odlišný. Někteří zůstanou němí po celý život, s různým stupněm gramotnosti. Komunikace jinou formou, např. obrázky, posunky nebo písmem pro ně může být mnohem přirozenější. Některé autistické děti v prvním měsících normálně žvatlají, ale brzo poté přestanou. U jiných může být vývoj řeči opožděn, někdy až do období dospívání. Nicméně neschopnost mluvit neznamená nedostatečnou inteligenci. Při vhodných podmínkách mohou někteří mluvit celé hodiny.

Ti, co mluví, někdy používají řeč neobvyklými způsoby a zachovávají rysy časnějších vývojových stádií. Někteří komunikují pouze jednotlivými slovy, jiní opakují naučenou frázi znovu a znovu. Někteří opakují vše, co slyší, což je známé jako tzv. echolálie.

Některé děti mohou mít vývoj řeči jen slabě opožděn, nebo dokonce i předčasný a mohou mít neobvykle velký výrazový slovník, nicméně mají velké potíže udržet běžnou konverzaci. Často vedou monolog na své oblíbené téma a nedávají ostatním možnost komentovat. Když hovoří s jinými autisty, často vedou střídavé monology. Tak jako normální lidé mají potíže s chápáním autistické nonverbální komunikace, intonace a výrazů, stejně i autisté obtížně rozumí normálním lidem. Autistické chápání jazyka bývá velmi doslovné, normální lidé většinou hledají skrytý význam v tom, co autisté říkají, a očekávají od nich naopak pochopení těchto skrytých významů ve své řeči.

Autistická gesta, mimika a pohyby mohou být snadno pochopeny jiným autistou, ale jen obtížně jinými lidmi. Intonace hlasu je u autistů typicky velmi subtilní a normálnímu člověku připadá značně monotónní až strojová. Některé autistické děti s dobrými řečovými schopnostmi nekomunikují na své věkové úrovni, ale mluví jako malí dospělí.

Z těchto důvodů je pro normálního člověka obtížné pochopit, co se vlastně autistické děti snaží říct, a ty proto mohou hlasitě dávat najevo svou frustraci, nebo si samy vezmou, co chtějí. Tyto komunikační bariéry jsou pro ně velmi stresující a mohou přispět k sociální úzkosti, depresím nebo k sebepoškozujícímu jednání.

Repetitivní chování

Spící autistické dítě

I když autisté vypadají fyzicky normálně a mají dobrou svalovou kontrolu, mohou se odlišovat neobvyklými repetitivními (stále se opakujícími) pohyby, označovanými jako sebestimulace. Ty mohou být na první pohled nápadné nebo subtilnější. Někteří autisté dlouhou dobu opakovaně pohybují rukama nebo prsty na nohou, jiní náhle ztuhnou v pohybu. Jako děti mohou trávit hodiny seřazováním autíček a vláčků určitým způsobem, místo aby je používaly k normální hře. Pokud někdo náhodou pohne s těmito hračkami, autistické dítě se může velice rozčílit. Autistické děti často potřebují a vyžadují absolutní stálost svého prostředí. Malá změna v rutině pro ně může být velmi rušivá. Autisté často mají trvalé intenzivní nutkavé záliby. Například mohou být posedlé hledáním všeho o počítačích, majácích nebo jízdních řádech. Často projevují velký zájem o jazyková, matematická a vědecká témata. Repetitivní chování se může vztahovat i na řeč, součástí denní rutiny může být opakování jednoho slova nebo fráze.

Inteligence a mentální retardace

Historické statistiky vypovídaly, že mezi autisty je až 75 % pacientů s různým stupněm mentální retardace. Tato hodnota dnes již neplatí zejména proto, že v posledních letech je nově diagnostikováno mnoho případů Aspergerova syndromu (i mezi dospělými) a tito pacienti mají inteligenci normální nebo vysokou, někdy až v pásmu geniality. Tato vysoká inteligence však ani dospělým autistům nemusí zajistit plnohodnotný život, protože mnoho z nich vzhledem k potížím zejména v sociální komunikaci selhává v běžných každodenních situacích. Přesto se řada z nich úspěšně začlení do společnosti tam, kde jejich nedostatky nejsou nápadné a kde naopak mohou využít své přednosti (smysl pro detail, vytrvalost, loajalita, jednostranná hluboká specializace ...).

Typy autismu

S autismem se může pojit široká škála komorbidit, které jsou často mylně zaměňovány za projevy autismu. Autismus sám o sobě nemá žádné zjevné vnější projevy nebo znaky. Mezi typické znaky autismu je však často řazeno již zmíněné sebestimulační chování, nejčastěji označované jako stimming. Toto chování má regulační charakter a může nabývat velmi nenápadných forem, jako je zaměstnávání rukou točením propisky nebo spinneru, až po velice výrazné projevy, mezi které patří i agrese nebo auto-agrese (sebepoškozování).

Aspergerův syndrom a (Kannerův) autismus

Americká psychiatrie rozděluje autistické poruchy na Aspergerův syndrom a (Kannerův) autismus, přičemž u druhého je přítomno opoždění nebo abnormality alespoň v jedné z následujících tří oblastí, se vznikem před třetím rokem věku dítěte: sociální interakce, řeč používaná v sociální komunikaci, symbolická či imaginativní hra (takzvaná triáda). U Aspergerova syndromu tato klinicky zjevná opoždění přítomná nejsou. Poslední verze diagnostického manuálu DSM-5, platná od června 2013, zásadním způsobem mění definici poruch autistického spektra a de facto popírá existenci Aspergerova syndromu.

Dělení podle Světové zdravotnické organizace

Mezinárodní klasifikace nemocí ve verzi MKN-10 kóduje autistické poruchy takto:

  1. Dětský autismus (F84.0)
  2. Atypický autismus (F84.1)
  3. Rettův syndrom (F84.2)
  4. Jiná dezintegrační porucha v dětství (F84.3)
  5. Hyperaktivní porucha sdružena s mentální retardací a stereotypními pohyby (F84.4)
  6. Aspergerův syndrom (F84.5)
  7. Jiné pervazivní vývojové poruchy (F84.8)
  8. Pervazivní vývojová porucha nespecifikovaná (F84.9)[11]

Kontinuální autistické spektrum

Jiní odborníci nevidí žádnou jasnou hranici mezi Aspergerovým syndromem, autismem a tzv. poruchou smyslové integrace a nabízí pohled na autismus jako na spojité spektrum. Známá autistická osobnosti Donna Williams (také jako Polly Samuels) popularizovala koncept autismu jako "ovocného salátu" - všichni mají ovocný salát, ale složení je pro každého jiné. Teorii, že autismus je jen jeden, zastávají zástupci autistické komunity.[12]

Epidemiologie

Autismus je relativně vzácné onemocnění, které se vyskytuje v četnosti 4 až 5 případů na 10 000. V případě použití méně přísných diagnostických vodítek a zařazení všech pacientů autistického spektra je ale jeho výskyt v populaci pravděpodobně podstatně vyšší (odhaduje se 1 případ na několik stovek školních dětí). Dětský autismus má udávanou četnost výskytu asi 0,5 % a je čtyřikrát častější u chlapců než u dívek. Onemocnění je u dívek asociováno s těžším stupněm postižení.[13]

U Aspergerova syndromu existují jen hrubé odhady, přičemž horní hranice výskytu by mohla být až 1,5 % populace. Postižení narození před rokem 1980 v převážné většině nebyli diagnostikováni. Poměr chlapci:dívky kolísá mezi 4:1 a 8:1. To může být způsobeno odlišnou socializací dívek a jejich větším důrazem na komunikaci, a proto mohou mít postižené dívky méně vyjádřené příznaky a lze je hůře odhalit.

Počet hlášených případů z nejasných důvodů narůstá. Na jedné straně se spekuluje o možné úloze škodlivých látek z prostředí, na druhé straně za tímto nárůstem může být větší povědomí lékařů o tomto onemocnění a větší pozornost, kterou rodiče svým dětem v dnešní době věnují. Srovnávací metastudie nicméně ukazují, že ani součet těchto vlivů nevysvětluje pandemický nárůst z posledních let - studie, kterou zveřejnila počátkem roku 2013 americká zdravotnická organizace CDC, konstatuje, že poměr autistických dětí ke zdravým je 1:50. V Evropě se obvykle uvádí poměr mezi 1:106 (Velká Británie 2009) a 1:150 (Francie 2010), avšak srovnání hodnot výskytu je nemožné, protože státy mají různé metodiky výpočtů, zahrnují do nich různé typy diagnóz a mají různě nastavené věkové hranice.

Možné příčiny autismu

Dnes je již považována za překonanou teorie zastávaná až do 60. let, podle níž autismus vzniká vinou emocionálního chladu matky a nedostatkem lásky při výchově.

Genetické faktory

U autistických jednovaječných dvojčat je velmi vysoká pravděpodobnost (60-95 % u monozygotních dvojčat, 0-9 % u dizygotních) vzniku poruchy i u druhého dvojčete. To naznačuje možnou dysfunkci několika různých genů, které se zřejmě účastní vývoje mozku. Vztahy jsou ale složitější.[14] U rodin s jedním autistickým dítětem může být pravděpodobnost narození dalšího až 1:20. Ukazuje se také, že poruchy autistického spektra může způsobovat narušený mikrobiom střev, který se také přenáší na potomky.[15]

Mozková poškození

U některých autistů lze prokázat určitá poškození mozkové tkáně, hlavně funkční poruchy levé poloviny mozku a abnormální změny v mozkovém kmeni. Výsledky jsou však zatím nejednoznačné a nelze s určitostí říct, jestli jsou příčinou autismu, jeho následkem nebo pouze doprovodným jevem.

U dětí po operaci nádorů zadní jámy lební dochází k naprosto překvapivým negativním změnám chování ve smyslu autismu. Někdy tyto změny odeznívají během několika dní, někdy týdnů či měsíců výjimečně jsou trvalé. Příčinou je nejpravdpodobněji otřesení nebo poškození síťovité-retikulární-formace, která propojuje všechny podkorové struktury mozku. Na živém mozku je nelokalizovatelná, objevuje se při naložení mrtvého mozku do formaldehydu a lze ji pak vypreparovat. Její funkce není jednoznačně verifikována, nerespektuje totiž mozkové dráhy. Mohlo by se jednat o jakousi rezervu podkorových struktur. Neuroanatomové tuto formaci označují za "duši" člověka a praktické zkušenosti toto podporují. K útlaku nebo poškození retikulární formace nemusí dojít jen operačním výkonem nebo poraněním . Může ji způsobit například i útlak velkého nádoru nejčastěji zadní jámy, aktivní cysta vzniklá například i z poúrazového krvácení. Dojde li k poškození retikulární formace u dospělého člověka,například poúrazově nebo degenerativně, nedochází k tak intenzivním změnám a inteligentní jedinec své citové změny může zakrývat. Často se ale uchyluje k závislostem na různých škodlivinách.

Nedostatečné propojení mozkových center

Magnetická rezonance ukázala, že u autistů chybí nervová propojení mezi různými mozkovými centry. Proto se uvažuje o vzniku autismu vinou jejich nedostatečné koordinace.

Extrémně mužský typ mozku

Britský odborník Simon Baron-Cohen se domnívá, že autisté mají extrémně mužský typ mozku, což je způsobeno vysokou hladinou testosteronu v těle matky během těhotenství. Mužský typ mozku se vyznačuje nedostatečným propojením pravé a levé hemisféry, což vede k menší míře emoční citlivosti.

Monotropistická hypotéza

Podle této hypotézy se autisté mohou sice velmi silně koncentrovat na jeden podnět, ale mnohem hůře na víc věcí najednou, což je nezbytné pro pochopení rychle se měnících sociálních situací. Tato teorie byla poprvé uveřejněna v britském časopise Autism v květnu 2005.

Antibiotika a střevní mikroflóra

Příčinou mohou být i antibiotika[16] a s tím spojená střevní mikroflóra.[17]

Odkazy

Reference

  1. [1]
  2. JAIN, Anjali; MARSHALL, Jaclyn; BUIKEMA, Ami. Autism Occurrence by MMR Vaccine Status Among US Children With Older Siblings With and Without Autism. JAMA. 2015-04-21, roč. 313, čís. 15. Dostupné online [cit. 2017-05-02]. ISSN 0098-7484. DOI 10.1001/jama.2015.3077. (anglicky) 
  3. MMR vaccine not linked to autism, even in high-risk kids. Reuters. 2017-04-21. Dostupné online [cit. 2017-05-02]. 
  4. neurodiversity.com [online]. [cit. 2019-01-03]. Dostupné online. 
  5. neurodiversity.com | l. kanner: Follow-Up Study of Eleven Autistic Children Originally Reported in 1943 (1971). neurodiversity.com [online]. [cit. 2019-01-03]. Dostupné online. 
  6. Autism and Insurance Coverage | State Laws. www.ncsl.org [online]. [cit. 2019-01-03]. Dostupné online. 
  7. ROBISON, John E. Kanner, Asperger, and Frankl: A third man at the genesis of the autism diagnosis. Autism: The International Journal of Research and Practice. 10 2017, roč. 21, čís. 7, s. 862–871. PMID: 27624646. Dostupné online [cit. 2019-01-03]. ISSN 1461-7005. DOI 10.1177/1362361316654283. PMID 27624646. 
  8. PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. [s.l.]: Academia, 2003. ISBN 80-200-1086-6. S. 387. 
  9. HAYES, Nicky. Aplikovaná psychologie. [s.l.]: Portál, 2003. ISBN 80-7178-807-4. S. 19. 
  10. ARNAUTOVOVÁ, Maria. Stručně: Dvouletí autisté. Psychologie dnes. 12. 2008, roč. 14, čís. 12, s. 53. ISSN 1212-9607. 
  11. THOROVÁ, Kateřina. Poruchy autistického spektra. Praha: Portál, 2006. 453 s. S. 60. 
  12. The Problems with "Asperger's" [online]. [cit. 2019-01-03]. Dostupné online. 
  13. Článek o autismu
  14. http://medicalxpress.com/news/2015-04-genetic-analysis-pure-autism.html - Genetic analysis says no such thing as 'pure autism'
  15. http://medicalxpress.com/news/2016-06-species-gut-bacteria-reverse-autism-related.html - A single species of gut bacteria can reverse autism-related social behavior in mice
  16. https://reachmd.com/news/antibiotics-and-the-gut-get-a-closer-look-in-autism-research/1615302/ - Antibiotics and the Gut Get a Closer Look in Autism Research
  17. https://www.medicalnewstoday.com/articles/325338.php - Autism and the gut microbiome: Further evidence strengthens link

Literatura

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu autismus na Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo autismus ve Wikislovníku
  • Adventor.org - Český server o autismu
  • Aspie blog - stránky psané lidmi s Aspergerovým syndromem nebo autismem
  • MujAutismus.cz - Komunitní magazín pro rodiče dětí s PAS
  • Nadační fond Autismu - první český nadační fond zaměřený na podporu terapeutické a osvětové činnosti souvisejísí s autismem a na podporu lidí žijících s PAS
  • Naděje pro autismus - volné sdružení právnických osob zabývajících se terapeutickou, osvětovou a další činností souvisejísí s autismem
  • Nakladatelství PASPARTA, o.p.s. - sociální firma zaměstnávající lidi s autismem, vydává knihy týkající se především problematiky autismu
  • Národní ústav pro autismus, z.ú. /NAUTIS/ - Organizace poskytuje komplexní nabídku služeb pro lidi s autismem a jejich rodiny v ČR (dříve APLA Praha a Střední Čechy o.s.).
  • Portál o autismu - webové stránky provozované NAUTIS
  • Zrzavá holka - blog autorky žijící s Aspergerovým syndromem, zabývající se autismem u žen a dívek
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.