Řád hvězdového kříže: Porovnání verzí

Řád hvězdového kříže
	Řád hvězdového kříže
Základní informace
Aktivita	1668
Země původu	Rakousko

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 20. 5. 2019, 15:50

Řád hvězdového kříže (německy Sternkreuzorden, lat. Ordo Stellatae Crucis) - habsburský ženský domácí řád existující dodnes.

Dějiny řádu

Řád byl založen roku 1668 císařovnou Eleonorou Magdalenou, třetí manželkou Ferdinanda III. Zatímco dynastický Řád Zlatéhi rouna bylo původně koncipováno jako řád s křižáckou ideou, idea Hvězdového kříže byla zásadně odlišná. Již roku 1662 založila Eleonora řád Otrokyň ctnosti (l´Ordre des Dames Esclaves de la Vertu), který byl kromě arcivévodkyň udělen jen třiceti dvorním damám. Podnětem k založení řádu Hvězdového kříže byl požár, který jedné únorové noci (podle tradice 6.) roku 1668 vypukl v císařovniných komnatách vídeňského Hradu. Zničil úplně celý interiér s výjimkou relikvie Kristova kříže, která byla pět dní po požáru nalezena naprosto neporušená. K oslavě této události se Eleonora rozhodla založit náboženské bratrstvo v podobě sdružení katolických šlechtičen, které členství v řádu mělo zavazovat k náboženským a charitativním povinnostem. Jaký význam této organizaci přičítala vyplývá ze skutečnosti, že o schválení statut požádala papeže Klementa IX. Ten založení řádu povolil zvláštní bulou z 28. července 1668 a 9. září téhož roku existenci řádu konfirmoval vídeňský biskup.

V průběhu staletí se řád Hvězdového kříže stal jakýmsi ženským protějškem hodnosti komořích. Přetrval ale zánik monarchie a je dodnes udílen manželkou hlavy habsbursko-lotrinského rodu.

Organizace řádu a kritéria přijetí

Členkou řádu se mohla (a může) stát každá šlechtična, která je provdána nebo žije jen v dočasném celibátu (tj. dvorní dáma nebo dáma ústavu šlechtičen). Přijaty ale mohou být i svobodné ženy, pokud pro ně mluví jiné přednosti. Řádová dáma musí být starší 18 let a musí doložit průkaz původu od osmi šlechtických předků z otcovy a čtyř z matčiny strany. Je také povinna uzavřít sňatek na úrovni – její muž musel být c. a k. komořím nebo osobou pro tento úřad svým původem kvalifikovanou. Pokud tato kriteria nesplňoval, byla dáma povinna řád vrátit.

K přijímání do řádu docházelo dvakrát ročně o hlavních řádových slavnostech – na svátek Nalezení svatého kříže 3. května a na Povýšení svatého kříže 14. září. V čele řádu stála vždy nejvýše postavená členka habsburské dynastie, obvykle manželka panujícího císaře.

Vzhled řádu

Řád má jednu třídu, která se nosí na černé stuze. Dekorací řádu je oválný zlatý, modře smaltovaný prstenec, v jehož horní části probíhá horizontálně umístěná bílá stuha s heslem SALUS ET GLORIA (Spása a sláva). Uvnitř prstence je černý orel s červeným křížem na prsou.

Patronky řádu

Eleonora Magdalena Gonzaga (1668–1686)
Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská (1686–1720)
Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská (1720–1742)
Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská (1742–1750)
Marie Terezie (1750–1780)
Marie Ludovika Španělská (1780–1792)
Marie Tereza Neapolsko-Sicilská (1792–1807)
Marie Ludovika Beatrix z Modeny (1807–1816)
Karolína Augusta Bavorská (1816–1873)
Alžběta Bavorská (1873–1898)
Marie Josefa Saská (1898–1916)
Zita Bourbonsko-Parmská (1916–1951)
Regina Habsbursko-Lotrinská (1951–2010)
Gabriela Habsbursko-Lotrinská (2010–)

Bibliografie

Johann Stolzer – Christian Steeb (Hrsg.), Österreichs Orden vom Mittelalter bis zur Gegenwart, Graz 1996, ISBN 3-201-01649-7.
Jan Županič, Nová šlechta Rakouského císařství, Praha: Agentura Pankrác, 2006, ISBN 80-86781-08-9.
Peter Wiesflecker, Nobilitierungen Kaiser Karl I. von Österreich. Studien zum österreichischen Adel am Ende der Donaumonarchie, Dissertation zur Erlangung des Doktorgrades der Philosophie an der geistenwissenschaftlichen Fakultät der Universität Wien, Wien 1992.
Roman Freiherr von Procházka, Österreichisches Ordenshandbuch, Große Ausgabe, 1 - 4, München 1979
Václav Měřička, Orden und Ehrenzeichen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie, Vídeň 1974
Ivan Koláčný, Řády a vyznamenání Habsburské monarchie, Elka Press Praha 2006, ISBN 80-902745-9-5
Obrázky, zvuky či videa k tématu Řád hvězdového kříže na Wikimedia Commons

@@ Řádek 9: / Řádek 9: @@
 }}
 [[Soubor:Sternkreuz-Orden.jpg|náhled|150 px|Odznak řádu hvězdového kříže]]
-'''Řád hvězdového kříže''' (německy ''Hochadeliger Frauenzimmer-Sternkreuzorden'') byl nejvyšší rakouský a [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherský]] řád pro ženy a je druhým [[Habsbursko-lotrinská dynastie|habsburským]] domácím řádem.
+'''Řád hvězdového kříže''' (německy ''Sternkreuzorden'', lat. ''Ordo Stellatae Crucis'') - [[Habsburkové|habsburský]] ženský domácí řád existující dodnes.
+== Dějiny řádu ==
-Byl založen roku 1668 císařovnou [[Eleonora Magdalena Gonzagová|Eleonorou Magdalenou]], třetí manželkou [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinanda III.]] na paměť záchrany relikviáře s ostatkem Svatého kříže. Potvrzen byl papežem [[Klement IX.|Klementem IX.]] a byl dán pod duchovní péči vídeňského biskupa. Počet členek řádu je neomezený, ale každá členka řádu se musí prokázat osmi šlechtickými předky na straně otce i matky, tj. celkem šestnácti, přičemž členka sama musela být nejméně svobodnou paní.
+Řád byl založen roku 1668 císařovnou [[Eleonora Magdalena Gonzagová|Eleonorou Magdalenou]], třetí manželkou [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinanda III.]] Zatímco dynastický Řád Zlatéhi rouna bylo původně koncipováno jako řád s křižáckou ideou, idea Hvězdového kříže byla zásadně odlišná. Již roku 1662 založila Eleonora řád '''Otrokyň ctnosti''' (''l´Ordre des Dames Esclaves de la Vertu''), který byl kromě arcivévodkyň udělen jen třiceti dvorním damám.
+Podnětem k založení řádu Hvězdového kříže byl požár, který jedné únorové noci (podle tradice 6.) roku 1668 vypukl v císařovniných komnatách vídeňského Hradu. Zničil úplně celý interiér s výjimkou relikvie Kristova kříže, která byla pět dní po požáru nalezena naprosto neporušená. K oslavě této události se Eleonora rozhodla založit náboženské bratrstvo v podobě sdružení katolických šlechtičen, které členství v řádu mělo zavazovat k náboženským a charitativním povinnostem. Jaký význam této organizaci přičítala vyplývá ze skutečnosti, že o schválení statut požádala papeže [[Klement IX.|Klementa IX]]. Ten založení řádu povolil zvláštní bulou z 28. července 1668 a 9. září téhož roku existenci řádu konfirmoval vídeňský biskup.
+V průběhu staletí se řád Hvězdového kříže stal jakýmsi ženským protějškem hodnosti komořích. Přetrval ale zánik monarchie a je dodnes udílen manželkou hlavy habsbursko-lotrinského rodu.
-Řád má jednu třídu a velmistryní je některá z členek habsburské dynastie. Odznakem řádu je medailon, na kterém je černý dvouhlavý orel, nesoucí červený řecký kříž a řádové heslo SALUS ET GLORIA. Řád se nosil na černé stužce na levé straně hrudi.
-== Velmistryně řádu ==
+== Organizace řádu a kritéria přijetí ==
+Členkou řádu se mohla (a může) stát každá šlechtična, která je provdána nebo žije jen v dočasném celibátu (tj. dvorní dáma nebo dáma ústavu šlechtičen). Přijaty ale mohou být i svobodné ženy, pokud pro ně mluví jiné přednosti. Řádová dáma musí být starší 18 let a musí doložit průkaz původu od osmi šlechtických předků z otcovy a čtyř z matčiny strany. Je také povinna uzavřít sňatek na úrovni – její muž musel být c. a k. komořím nebo osobou pro tento úřad svým původem kvalifikovanou. Pokud tato kriteria nesplňoval, byla dáma povinna řád vrátit.
+K přijímání do řádu docházelo dvakrát ročně o hlavních řádových slavnostech – na svátek Nalezení svatého kříže 3. května a na Povýšení svatého kříže 14. září. V čele řádu stála vždy nejvýše postavená členka habsburské dynastie, obvykle manželka panujícího císaře.
-* [[Eleonora Magdalena Gonzagová]] (1668–1686)
-* [[Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská]] (1686–1720)
+== Vzhled řádu ==
-* [[Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská]] (1720–1742)
+Řád má jednu třídu, která se nosí na černé stuze. Dekorací řádu je oválný zlatý, modře smaltovaný prstenec, v jehož horní části probíhá horizontálně umístěná bílá stuha s heslem ''SALUS ET GLORIA'' (Spása a sláva). Uvnitř prstence je černý orel s červeným křížem na prsou.
-* [[Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská]] (1742–1750)
-* [[Marie Terezie]] (1750–1780)
+== Patronky řádu ==
-* [[Marie Ludovika Španělská]] (1780–1792)
-* [[Marie Tereza Neapolsko-Sicilská]] (1792–1807)
+*[[Eleonora Magdalena Gonzagová|Eleonora Magdalena Gonzaga]] (1668–1686)
-* [[Marie Ludovika Beatrix z Modeny]] (1807–1816)
+*[[Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská]] (1686–1720)
-* [[Karolína Augusta Bavorská]] (1816–1873)
+*[[Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská]] (1720–1742)
-* [[Alžběta Bavorská]] (1873–1898)
+*[[Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská]] (1742–1750)
-* [[Marie Josefa Saská (1867)|Marie Josefa Saská]] (1898–1916)
+*[[Marie Terezie]] (1750–1780)
-* [[Zita Bourbonsko-Parmská]] (1916–1951)
+*[[Marie Ludovika Španělská]] (1780–1792)
-* [[Regina Habsbursko-Lotrinská]] (1951–2010)
+*[[Marie Tereza Neapolsko-Sicilská]] (1792–1807)
-* [[Gabriela Habsbursko-Lotrinská]] (2010–)
+*[[Marie Ludovika Beatrix z Modeny]] (1807–1816)
+*[[Karolína Augusta Bavorská]] (1816–1873)
+*[[Alžběta Bavorská]] (1873–1898)
+*[[Marie Josefa Saská (1867)|Marie Josefa Saská]] (1898–1916)
+*[[Zita Bourbonsko-Parmská]] (1916–1951)
+*[[Regina Habsbursko-Lotrinská]] (1951–2010)
+*[[Gabriela Habsbursko-Lotrinská]] (2010–)
 == Bibliografie ==
+* Johann Stolzer – Christian Steeb (Hrsg.), ''Österreichs Orden vom Mittelalter bis zur Gegenwart'', Graz 1996, ISBN 3-201-01649-7.
-* Roman Freiherr von Procházka, ''Österreichisches Ordenshandbuch'', Große Ausgabe, 1 - 4, München 1979
+*Jan Županič, ''Nová šlechta Rakouského císařství'', Praha: Agentura Pankrác, 2006, ISBN 80-86781-08-9.
+*Peter Wiesflecker, ''Nobilitierungen Kaiser Karl I. von Österreich. Studien zum österreichischen Adel am Ende der Donaumonarchie'', Dissertation zur Erlangung des Doktorgrades der Philosophie an der geistenwissenschaftlichen Fakultät der Universität Wien, Wien 1992.
+*Roman Freiherr von Procházka, ''Österreichisches Ordenshandbuch'', Große Ausgabe, 1 - 4, München 1979
 * Václav Měřička, ''Orden und Ehrenzeichen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie'', Vídeň 1974
 * Ivan Koláčný, ''Řády a vyznamenání Habsburské monarchie'', Elka Press Praha 2006, ISBN 80-902745-9-5