Fascie: Porovnání verzí
odkaz značka: editace z Vizuálního editoru |
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Fascie''' (česky: ''povázka'') je mezodermní tkáň fibrózního kolagenu zastoupená v tělech [[Obratlovci|obratlovců]]. |
'''Fascie''' (česky: ''povázka'') je mezodermní tkáň fibrózního kolagenu zastoupená v tělech [[Obratlovci|obratlovců]]. Nejznámější typ fascie je blanité pouzdro [[Sval|svalů]]. Tato povrchová fascie plynule přechází do vaziva uvnitř svalu, kde tvoří tvrdší svalová vlákna, vrůstající do šlach svalu a omezující svalové přetažení či přetržení.<ref>VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)</ref> Fascie jsou tedy zastoupeny jak na povrchu svalů, tak i v jejich hlubokých vrstvách. Oddělují jednotlivé svaly, umožňují jejich vzájemnou kluznost a současně svaly propojují do funkčních pohybových řetězců.<ref>VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)</ref> Jako tkáň prolínající tělo mohou mít fascie různý tvar, hutnost a objem.<ref>TICHÝ, Miroslav. Funkční anatomie pohybového aparátu (Refit, 1992)</ref> Pro svou mnohočetnou funkci mají někteří fyziologové fascie za jednu z hlavních složek lidské [[Pohybová soustava|pohybové soustavy]] u funkcí jako [[Chůze|lokomoce]], [[Lymfatická soustava|lymfatický oběh]], prokrvení, trávení apod.<ref>ROLF, Ida P., "Rolfing: reestablishing the natural alignment and structural integration of the human body for vitality and well-being", Healing arts press, Vermont (1977), ISBN 978-089281335-3</ref> |
||
Hlavním nárokem na fascie je jejich elasticita a posunlivost proti okolním tkáním (svalům, orgánům i kostem).<ref>LEWIT, Karel. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace (1990)</ref> Podobně jako ostatní měkké tkáně i fascie podléhají pozvolnému zkracování a pokud nejsou vystavovány rytmickým tahovým změnám, tuhnou a stávají se místem kumulace podkožního tuku omezujícím pohyb. Proces tuhnutí fascií je rozdílný u každého jedince; může být ovlivněn i zánětlivými procesy, nevhodnou výživou apod. |
Hlavním nárokem na fascie je jejich elasticita a posunlivost proti okolním tkáním (svalům, orgánům i kostem).<ref>LEWIT, Karel. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace (1990)</ref> Podobně jako ostatní měkké tkáně i fascie podléhají pozvolnému zkracování a pokud nejsou vystavovány rytmickým tahovým změnám, tuhnou a stávají se místem kumulace podkožního tuku omezujícím pohyb. Proces tuhnutí fascií je rozdílný u každého jedince; může být ovlivněn i zánětlivými procesy, nevhodnou výživou apod. |
Verze z 14. 5. 2019, 22:10
Fascie (česky: povázka) je mezodermní tkáň fibrózního kolagenu zastoupená v tělech obratlovců. Nejznámější typ fascie je blanité pouzdro svalů. Tato povrchová fascie plynule přechází do vaziva uvnitř svalu, kde tvoří tvrdší svalová vlákna, vrůstající do šlach svalu a omezující svalové přetažení či přetržení.[1] Fascie jsou tedy zastoupeny jak na povrchu svalů, tak i v jejich hlubokých vrstvách. Oddělují jednotlivé svaly, umožňují jejich vzájemnou kluznost a současně svaly propojují do funkčních pohybových řetězců.[2] Jako tkáň prolínající tělo mohou mít fascie různý tvar, hutnost a objem.[3] Pro svou mnohočetnou funkci mají někteří fyziologové fascie za jednu z hlavních složek lidské pohybové soustavy u funkcí jako lokomoce, lymfatický oběh, prokrvení, trávení apod.[4]
Hlavním nárokem na fascie je jejich elasticita a posunlivost proti okolním tkáním (svalům, orgánům i kostem).[5] Podobně jako ostatní měkké tkáně i fascie podléhají pozvolnému zkracování a pokud nejsou vystavovány rytmickým tahovým změnám, tuhnou a stávají se místem kumulace podkožního tuku omezujícím pohyb. Proces tuhnutí fascií je rozdílný u každého jedince; může být ovlivněn i zánětlivými procesy, nevhodnou výživou apod.
Nejmohutnějšími fasciemi v lidském těle jsou lumbosakrální fascie nad křížovou kostí a fascie postranního svalu stehna (m. tensor fascie latae). Mají význam pro vzpřímenou polohu člověka a pokud vlivem nedostatku pohybu ztuhnou, mohou se podílet na svalových dysbalancích resp. vertebrogenních potížích bederní páteře (tzv. zkříženém syndromu).
Vyšetřením a terapií fascií se zabývá myoskeletální medicína a fyzioterapie.
Odkazy
Reference
- ↑ VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)
- ↑ VÉLE, František. Kineziologie pro klinickou praxi (1997)
- ↑ TICHÝ, Miroslav. Funkční anatomie pohybového aparátu (Refit, 1992)
- ↑ ROLF, Ida P., "Rolfing: reestablishing the natural alignment and structural integration of the human body for vitality and well-being", Healing arts press, Vermont (1977), ISBN 978-089281335-3
- ↑ LEWIT, Karel. Manipulační léčba v rámci léčebné rehabilitace (1990)