Jan Procházka (spisovatel): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Literatura: Revize minulosti ve filmech Jana Procházky
značka: editor wikitextu 2017
→‎Životopis: doplnění Ondrášov
značka: editor wikitextu 2017
Řádek 9: Řádek 9:


== Životopis ==
== Životopis ==
Jan Procházka pocházel ze selské rodiny. Vystudoval Vyšší rolnickou školu v [[Olomouc]]i a po studiu nastoupil jako vedoucí Státního statku mládeže v blízkém [[Ondrášov|Ondrášově]] na Bruntálsku (1945-1949).<ref name="Bartoš">{{Citace monografie
Jan Procházka pocházel ze selské rodiny. Vystudoval Vyšší rolnickou školu v [[Olomouc]]i a po studiu nastoupil v pohraničí jako vedoucí Státního statku mládeže v [[Ondrášov|Ondrášově]] na [[Stavovské panství Bruntál|Bruntálsku]] (1945-1949). Tam však setrval pouze rok a odešel do Prahy na Ústřední výbor Československého svazu mládeže, kde organizoval mládežnické brigády do pohraničí.<ref name="Bartoš">{{Citace monografie
| příjmení = Bartoš
| příjmení = Bartoš
| příjmení2 = Kovářová
| příjmení2 = Kovářová
Řádek 23: Řádek 23:
| strany = 287
| strany = 287
| isbn = 80-85600-39-0
| isbn = 80-85600-39-0
}}</ref>.
}}</ref>

V roce 1950 byl Jan Procházka pracovníkem aparátu ČSM, pracoval na zemědělském referátu krajského, brzy poté [[Ústřední výbor|Ústředního výboru]] [[Československý svaz mládeže|Československého svazu mládeže]] (1950-1959). V roce 1956 napsal svou první knihu. V roce 1959 se stal dramaturgem a scenáristou [[Barrandov Studio|Filmového studia Barrandov]]. Na přelomu 50. a 60. let souhlasil s režimem KSČ, byl členem ÚV ČSM a kandidátem ÚV KSČ (1962-1967) a členem ideologické komise [[Ústřední výbor Komunistické strany Československa|ÚV KSČ]] (1963-1966).<ref>{{Citace elektronického periodika
Jako pracovník aparátu ČSM působil nejprve na zemědělském referátu krajského, brzy poté [[Ústřední výbor|Ústředního výboru]] [[Československý svaz mládeže|Československého svazu mládeže]] (1950-1959). V roce 1956 napsal svou první knihu. V roce 1959 se stal dramaturgem a scenáristou [[Barrandov Studio|Filmového studia Barrandov]]. Na přelomu 50. a 60. let souhlasil s režimem KSČ, byl členem ÚV ČSM a kandidátem ÚV KSČ (1962-1967) a členem ideologické komise [[Ústřední výbor Komunistické strany Československa|ÚV KSČ]] (1963-1966).<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Jan Procházka {{!}} OSOBNOSTI.cz
| titul = Jan Procházka {{!}} OSOBNOSTI.cz
| url = https://www.spisovatele.cz/jan-prochazka-i
| url = https://www.spisovatele.cz/jan-prochazka-i

Verze z 11. 5. 2019, 14:36

Jan Procházka
Narození4. února 1929
Ivančice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí20. února 1971 (ve věku 42 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníKošířský hřbitov
Povoláníspisovatel, politik, scenárista, dramaturg, filmový scenárista a prozaik
Ocenění
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
Děti
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Procházka (4. února 1929 Ivančice – 20. února 1971 Praha) byl český spisovatel a politik; v 50. a 60. letech působil v aparátu Československého svazu mládeže a Komunistické strany Československa. Od 70. let působil jako scenárista a spisovatel. Jan Procházka je otcem spisovatelek Ivy Procházkové a Lenky Procházkové.

Životopis

Jan Procházka pocházel ze selské rodiny. Vystudoval Vyšší rolnickou školu v Olomouci a po studiu nastoupil v pohraničí jako vedoucí Státního statku mládeže v Ondrášově na Bruntálsku (1945-1949). Tam však setrval pouze rok a odešel do Prahy na Ústřední výbor Československého svazu mládeže, kde organizoval mládežnické brigády do pohraničí.[1]

Jako pracovník aparátu ČSM působil nejprve na zemědělském referátu krajského, brzy poté Ústředního výboru Československého svazu mládeže (1950-1959). V roce 1956 napsal svou první knihu. V roce 1959 se stal dramaturgem a scenáristou Filmového studia Barrandov. Na přelomu 50. a 60. let souhlasil s režimem KSČ, byl členem ÚV ČSM a kandidátem ÚV KSČ (1962-1967) a členem ideologické komise ÚV KSČ (1963-1966).[2]

Po názorovém rozchodu s prezidentem Antonínem Novotným v roce 1967 patřil k tzv. "reformnímu" křídlu KSČ. V letech 1968–1969 zastával funkci místopředsedy Svazu československých spisovatelů. Na začátku období normalizace byla jeho tvorba z politických důvodů zakázána a filmy, které byly podle jeho scénářů natočeny, neobsahovaly v titulcích jeho jméno (např. Už zase skáču přes kaluže, Páni kluci). Mezi jeho další scénáře patří Kočár do Vídně, který napsal spolu s Karlem Kachyňou, ten ho také v roce 1966 natočil.[3]

Próza

  • Zelené obzory – mladý agronom musí řešit v pohraničí problémy s místními lidmi, ale také své vlastní citové
  • Přestřelka – moravské pohraničí, milostný vztah mladého pohraničníka a stíhání ilegálních uprchlíků
  • Politika pro každého – publicistická kniha, zobrazující negativní jevy ve společnosti, v době normalizace hodně čtena studenty
  • "Tři panny a Magdaléna" – Čtyři scénáře k úspěšným filmům (Vysoká zeď, Trápení, Závrať, Naděje), které autor převedl na novely a příběhy nazval jmény jejich hrdinek. Zachytil v nich s neobyčejnou znalostí ženské duše "citové procitání na rozcestí puberty" v prvních dvou (Jitka, Lenka), probouzející se ženství v postavě studentky ve třetí (Božena) a drama ženy, prošlé úskalími manželství, ve čtvrté (Magdalena).
  • Ucho – filmová povídka o odposleších v 50. letech, které se nevyhýbaly ani komunistické smetánce. Pomocí krátkých, úderných vět vykresluje atmosféru strachu, která postihla dům náměstka ministra. Ministra Košaru zatkli a po noci hrůzy, kdy náměstek Ludvík očekává tajnou policii. Povídka byla zfilmována Karlem Kachyňou a patřila mezi nejdůkladněji uložené trezorové filmy; na veřejnost se dostala až roku 1990. V roce 2015 makedonský režisér Ivo Trajkov (který vystudoval na FAMU) natočil film Medena Nok (Noc bezMoci) podle tejto povídky Ucho[4].
  • Ať žije republika (1965), zfilmován téhož roku
  • Kočár do Vídně (1966), zfilmován téhož roku
  • Svatá noc (1966) – psychologická drobnokresba, ve které se střetávají dva světy víry – křesťanské a komunistické, zfilmovan jako Noc nevěsty v roce 1967.

Další filmy podle scénářů Jana Procházky: Vysoká zeď, Trápení, Závrať, Naděje, Na kometě, Už zase skáču přes kaluže, Páni kluci, Městem chodí Mikuláš, Kráva.

Odkazy

Reference

  1. ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Procházka Jan, s. 287. 
  2. ↑ TISCALI.CZ. Jan Procházka | OSOBNOSTI.cz. SPISOVATELE.cz [online]. [cit. 2019-05-11]. Dostupné online. 
  3. ↑ Jan PROCHÁZKA: TOTALITA. www.totalita.cz [online]. [cit. 2019-05-11]. Dostupné online. 
  4. ↑ http://www.csfd.cz/film/406870-noc-bezmoci/prehled/

Literatura

  • PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K. - Soft, 2003. 
  • PROCHÁZKA, Jan. Ucho. Praha: Art-servis, 1990. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 630. 
  • Daniela Havránková: Revize minulosti ve filmech Jana Procházky, DP Univerzita Karlova v Praze, Praha 2012[1]

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
  1. ↑ HAVRÁNKOVÁ, Daniela. Revize minulosti ve filmech Jana Procházky [online]. 2012. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Procházka_(spisovatel)&oldid=17230960“