Katyňský masakr: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Mrzout (diskuse | příspěvky)
Verze 17225366 uživatele Mrzout (diskuse) zrušena
značka: vrácení zpět
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:Trzy krzyze.jpg|náhled|vpravo|Památník Katyň-Charkov-Mednoje ve [[Svatokřížské hory|svatokřížských horách]], v Polsku]]
[[Soubor:Trzy krzyze.jpg|náhled|vpravo|Památník Katyň-Charkov-Mednoje ve [[Svatokřížské hory|svatokřížských horách]], v Polsku]]
[[Soubor:Katyn.png|náhled|Katyňský masakr]]
[[Soubor:Katyn.png|náhled|Katyňský masakr]]
'''Katyňský masakr''' nebo '''Katyňský zločin''' ({{Vjazyce2|pl|Zbrodnia katyńska}}) je označení pro povraždění [[Polsko|polských]] [[válečný zajatec|válečných]] i civilních zajatců vězněných v [[Sovětský svaz|sovětských]] [[koncentrační tábor|koncentračních táborech]] a táborech pro válečné zajatce, které údajně provedla [[NKVD]] v roce [[1940]]. Povražděno bylo přibližně 22 000<ref>{{Citace elektronického periodika
'''Katyňský masakr''' nebo '''Katyňský zločin''' ({{Vjazyce2|pl|Zbrodnia katyńska}}) je označení pro povraždění [[Polsko|polských]] [[válečný zajatec|válečných]] i civilních zajatců vězněných v [[Sovětský svaz|sovětských]] [[koncentrační tábor|koncentračních táborech]] a táborech pro válečné zajatce, které provedla [[NKVD]] v roce [[1940]]. Povražděno bylo přibližně 22 000<ref>{{Citace elektronického periodika
| autor = ČTK
| autor = ČTK
| odkaz na autora =
| odkaz na autora =
Řádek 33: Řádek 33:
== Odhalení a lži ==
== Odhalení a lži ==
[[Soubor:Dmitry Medvedev 11 April 2011-8.jpeg|náhled|Ruský prezident Medveděv a polský prezident [[Bronislaw Komorowski]] uctívají v dubnu 2011 památku obětí Katyňského masakru]]
[[Soubor:Dmitry Medvedev 11 April 2011-8.jpeg|náhled|Ruský prezident Medveděv a polský prezident [[Bronislaw Komorowski]] uctívají v dubnu 2011 památku obětí Katyňského masakru]]
Po vypuknutí [[Východní fronta (druhá světová válka)|Velké vlastenecké války]] se [[polská exilová vláda]] pokoušela vymoci propuštění svých Sovětským svazem vězněných občanů a vojáků včetně těchto povražděných, o nichž se domnívala, že ještě žijí (nebo v to alespoň doufala). Stalin tehdy tvrdil, že ve zmatcích na začátku bojů uprchli a on o nich nic neví{{Zdroj?}}. V dubnu [[1943]] byly německou armádou u [[Katyň (sídlo)|Katyně]] objeveny první masové hroby<ref name="Kochańczyk-188">{{Citace monografie
Po vypuknutí [[Východní fronta (druhá světová válka)|Velké vlastenecké války]] se [[polská exilová vláda]] pokoušela vymoci propuštění svých Sovětským svazem vězněných občanů a vojáků včetně těchto povražděných, o nichž se domnívala, že ještě žijí (nebo v to alespoň doufala). Stalin tehdy tvrdil, že ve zmatcích na začátku bojů uprchli a on o nich nic neví{{Zdroj?}}. V roce [[1943]] byly německou armádou u [[Katyň (sídlo)|Katyně]] objeveny první masové hroby<ref name="Kochańczyk-188">{{Citace monografie
| příjmení = Kochańczyk
| příjmení = Kochańczyk
| jméno = Jan
| jméno = Jan
Řádek 46: Řádek 46:
| strany = 188
| strany = 188
| jazyk = polština
| jazyk = polština
}}</ref>, do nichž byli zmasakrovaní zajatci pohřbeni. Německo se pokusilo celou věc [[propaganda|propagandisticky]] využít, [[Sovětský svaz]] je na oplátku obvinil, že vraždění je jejich dílo. V průběhu [[Norimberský proces|Norimberského procesu]] bylo konstatováno, že vinu za masakr nese Německo. Sovětský svaz svou vinu neuznal až do roku [[1990]], kdy tehdejší sovětský vůdce [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michail Gorbačov]] prohlásil, že jde o zločin [[stalinismus|stalinismu]]. Posléze Sovětský svaz vydal kopie klíčových dokumentů, včetně rozhodnutí o likvidaci zajatců podepsaného vedením SSSR.<ref name="lukes">{{Citace elektronického periodika
}}</ref>, do nichž byli zmasakrovaní zajatci pohřbeni. Německo se pokusilo celou věc [[propaganda|propagandisticky]] využít, [[Sovětský svaz]] je na oplátku obvinil, že vraždění je jejich dílo. I v průběhu [[Norimberský proces|Norimberského procesu]] se Sovětský svaz nejprve pokusil svalit vinu za masakr na poražené Německo, to však nebylo reálné, neboť dostupné důkazy byly dost průkazné. Sovětský svaz přesto popíral svou vinu až do roku [[1990]], kdy tehdejší sovětský vůdce [[Michail Sergejevič Gorbačov|Michail Gorbačov]] přiznal, že jde o zločin [[stalinismus|stalinismu]]. Posléze Sovětský svaz označil i zbylé masové hroby a vydal kopie klíčových dokumentů, včetně rozhodnutí o likvidaci zajatců podepsaného vedením SSSR.<ref name="lukes">{{Citace elektronického periodika
| autor = Igor Lukeš
| autor = Igor Lukeš
| odkaz na autora =
| odkaz na autora =
Řádek 68: Řádek 68:
| místo =
| místo =
| jazyk =
| jazyk =
}}</ref> a události Katyňského masakru jsou zpochybňovány.<ref>{{Citace elektronického periodika| autor = Milan Tůma
}}</ref> případně jsou události Katyňského masakru zcela zpochybňovány.<ref name="lukes" /><ref>{{Citace elektronického periodika| autor = Milan Tůma
| odkaz na autora =
| odkaz na autora =
| titul =Goebbelsova časovaná nálož Katyň (1)
| titul =Goebbelsova časovaná nálož Katyň (1)

Verze z 9. 5. 2019, 16:02

Památník Katyň-Charkov-Mednoje ve svatokřížských horách, v Polsku
Katyňský masakr

Katyňský masakr nebo Katyňský zločin (polsky Zbrodnia katyńska) je označení pro povraždění polských válečných i civilních zajatců vězněných v sovětských koncentračních táborech a táborech pro válečné zajatce, které provedla NKVD v roce 1940. Povražděno bylo přibližně 22 000[1] mužů – zejména důstojníků a příslušníků inteligence.

Předehra

Polští vojáci zajatí Sověty během invaze do Polska

Poté, kdy nacistické Německo přepadlo 1. září 1939 Polsko a rozpoutalo tak druhou světovou válku v Evropě, se k jeho útoku v souladu s předchozími dohodami připojil dne 17. září i Sovětský svaz. Ten následně získal kromě území a porobeného obyvatelstva asi 15 000 válečných zajatců důstojnických hodností, k nimž připojil ještě asi 10 000 příslušníků inteligence (většinou rezervistů) zajatých mimo bojové operace. Ti byli vězněni ve zcela nevyhovujících podmínkách v západním Rusku, Bělorusku a na Ukrajině až do roku 1940, kdy vedení SSSR došlo na návrh šéfa NKVD Lavrentije Beriji k názoru, že není žádoucí, aby se „prominentní váleční zajatci“ obecně nepřátelsky smýšlející vůči SSSR a komunismu vůbec vrátili domů, a nechalo je povraždit.[2] Jako důvod likvidace se v příkazu k ní výslovně udává právě jejich nepřátelský postoj k SSSR a jeho režimu.[3]

Příkaz k vraždě navržený Berijou a podepsaný Stalinem, vrchním sovětským vůdcem, Klimentem Vorošilovem, významným maršálem Rudé armády, Molotovem, Sovětským diplomatem, a také Anastázem Mikojanem, vrchní autoritou Státního výboru obrany a souhlas k vraždě podepsaný Michailem Kalininem a Lazarem Kaganovičem

Masakr

Hlavní vraždění bylo koncentrováno na třech místech (Katyň, Kalinin a Charkov), kde bylo dohromady pozabíjeno asi 15 000 lidí (důstojníci), na řadě dalších míst však bylo v téže době po menších skupinkách povražděno dalších 10 000 (většinou příslušníci inteligence). Další řádově tisíce lidí byly povražděny v roce 1941. Z důvodu neshody, které z těchto zavražděných zahrnout pod pojem Katyňský masakr a které nikoliv, kolísají udávané počty obětí masakru, a to v rozmezí 15–28 tisíc lidí. Mezi zavražděnými byl například i bratr premiéra polské exilové vlády, generál Franciszek Sikorski, Xawery Czernicki či Jakub Wajda, otec režiséra Andrzeje Wajdy.

Poté, co již v roce 1939 provedli Němci na okupovaném polském území operace „Tannenberk“ a „Inteligence“, při kterých zahynulo kolem 60 tisíc předních Poláků a další byli odvlečeni do německých koncentračních táborů, znamenal Katyňský masakr další výraznou ztrátu v řadách polské elity.

Odhalení a lži

Ruský prezident Medveděv a polský prezident Bronislaw Komorowski uctívají v dubnu 2011 památku obětí Katyňského masakru

Po vypuknutí Velké vlastenecké války se polská exilová vláda pokoušela vymoci propuštění svých Sovětským svazem vězněných občanů a vojáků včetně těchto povražděných, o nichž se domnívala, že ještě žijí (nebo v to alespoň doufala). Stalin tehdy tvrdil, že ve zmatcích na začátku bojů uprchli a on o nich nic neví[zdroj?]. V roce 1943 byly německou armádou u Katyně objeveny první masové hroby[4], do nichž byli zmasakrovaní zajatci pohřbeni. Německo se pokusilo celou věc propagandisticky využít, Sovětský svaz je na oplátku obvinil, že vraždění je jejich dílo. I v průběhu Norimberského procesu se Sovětský svaz nejprve pokusil svalit vinu za masakr na poražené Německo, to však nebylo reálné, neboť dostupné důkazy byly dost průkazné. Sovětský svaz přesto popíral svou vinu až do roku 1990, kdy tehdejší sovětský vůdce Michail Gorbačov přiznal, že jde o zločin stalinismu. Posléze Sovětský svaz označil i zbylé masové hroby a vydal kopie klíčových dokumentů, včetně rozhodnutí o likvidaci zajatců podepsaného vedením SSSR.[5] Přesto však panují stále nejasnosti, týkající se tehdejších událostí,[6] případně jsou události Katyňského masakru zcela zpochybňovány.[5][7] Na konci dubna roku 2010 byly elektronické kopie základních dokumentů o masakru na příkaz prezidenta Medveděva zveřejněny na stránkách ruské Federální archívní agentury.[8]

V listopadu 2010 ruská Státní duma schválila rezoluci, která prohlásila, že Katyňský masakr byl zločin provedený na přímý příkaz Stalina a dalších sovětských funkcionářů.[9] V roce 2011 označil Katyňský masakr za zločin ruský prezident Dmitrij Medveděv a prohlásil: "Odpovědnost za tento zločin nese tehdejší vedení Sovětského svazu. Snahy o nějaké jiné verze se neopírají ani o historické dokumenty, ani o morální důvody."[10]

Muzea a památníky

Existuje celá řada památníků připomínající masakr a jeho oběti, především v Polsku a na místech bývalého SSSR, kde k masakrům došlo. V roce 1993 otevřelo Muzeum polské armády ve Varšavě Katyňské muzeum.

Díla

Filmy

První filmy připomínající masakr vznikly na Západě. Po pádu komunismu v Polsku a dotčených zemích bývalého SSSR vznikla celá řada filmů i v tomto prostoru. Nejznámější z nich je film Andrzeje Wajdy Katyň z roku 2007.

Uctění obětí v roce 2007

Tragédie při uctění obětí v roce 2010

Související informace naleznete také v článku Havárie Tu-154 u Smolenska.

Dne 10. dubna 2010 při cestě na pietní akt zahynuli po pádu letadla Tupolev Tu-154 při přistání významní představitelé Polska, mimo jiné polský prezident Lech Kaczyński s manželkou Marií (pád letounu z téměř stovky pasažérů a členů posádky nikdo nepřežil).

Odkazy

Reference

  1. ČTK. Katyň: Symbol genocidy, válečných zločinů i mistrné propagandy. ihned.cz [online]. 10. 4. 2010, rev. 12. 4. 2010 [cit. 2010-04-20]. Dostupné online. 
  2. "Zastřelit, psal Berija Stalinovi. Rusové zveřejnili dokumenty o Katyni". Hospodářské noviny. 28. dubna 2010.
  3. NKVD Order № 00794/B
  4. KOCHAŃCZYK, Jan. Polska-Rosja. Chorzów: Videograf, 2014. ISBN 978-83-7835-313-3. Kapitola Polski kompleks Stalina, s. 188. (polština) 
  5. a b Igor Lukeš. Katyň v. Chatyň. Dvě techniky lhaní o vraždách v katyňském lese. Respekt.cz [online]. 30. 5. 2008 [cit. 2010-04-20]. Dostupné online. 
  6. Александр Борисович Широкорад. Katyň a Kozí Hory Jeden z ruských pohledů na složitou historii rusko-polských vztahů. Britské listy [online]. 30.9.2009 [cit. 2010-04-20]. Dostupné online. 
  7. Milan Tůma. Goebbelsova časovaná nálož Katyň (1). Nový směr [online]. 30.9.2009 [cit. 2010-04-20]. Dostupné online. 
  8. http://zpravy.idnes.cz/rusko-zverejnilo-utajovane-dokumenty-o-katyni-naridil-to-medvedev-1ft-/zahranicni.asp?c=A100428_101955_zahranicni_stf
  9. Russian parliament condemns Stalin for Katyn massacre. BBC News. 3. srpna 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  10. "Byl to zločin, řekl Medveděv o Katyni. Slíbil Polákům nová fakta". Hospodářské noviny. 11. dubna 2011.

Literatura

  • ALLEN, Paul. Katyň. Stalinský masakr a triumf pravdy. Praha: Knižní klub, 2008. 487 s. ISBN 978-80-242-1978-3. 
  • HARZ, Maria. Bibliografia zbrodni katyńskiej. Materiały z lat 1943-1993 = Bibliography of the Katyń Crime. Materials from 1943-1993. Warszawa: Wojskowy Instytut Historyczny ; Centralna biblioteka Wojskowa, 1993. 174 s. (polsky, anglicky) 
  • KAISER, Gerd. Katyň. Státní zločin - státní tajemství. Praha: BB art, 2003. 399 s. ISBN 80-7341-075-3. 

Související články

Externí odkazy