Jan Procházka (spisovatel): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
MatSuBot (diskuse | příspěvky)
úpr.
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - spisovatel}}
{{Infobox - spisovatel
| místo narození = [[Ivančice]] <br />{{Vlajka a název|Československo}}
| místo úmrtí = [[Praha]] <br /> {{Vlajka a název|Československo}}
| děti = * [[Iva Procházková]] dcera
* [[Lenka Procházková]] dcera
}}
'''Jan Procházka''' ([[4. únor]]a [[1929]] [[Ivančice]] – [[20. únor]]a [[1971]] [[Praha]]) byl politik, český spisovatel a scenárista, otec spisovatelek [[Iva Procházková|Ivy Procházkové]] a [[Lenka Procházková|Lenky Procházkové]].
'''Jan Procházka''' ([[4. únor]]a [[1929]] [[Ivančice]] – [[20. únor]]a [[1971]] [[Praha]]) byl politik, český spisovatel a scenárista, otec spisovatelek [[Iva Procházková|Ivy Procházkové]] a [[Lenka Procházková|Lenky Procházkové]].



Verze z 5. 5. 2019, 21:39

Jan Procházka
Narození4. února 1929
Ivančice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí20. února 1971 (ve věku 42 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníKošířský hřbitov
Povoláníspisovatel, politik, scenárista, dramaturg, filmový scenárista a prozaik
OceněníStátní cena Klementa Gottwalda (1963)
medaile Za zásluhy
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
Děti
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Procházka (4. února 1929 Ivančice20. února 1971 Praha) byl politik, český spisovatel a scenárista, otec spisovatelek Ivy Procházkové a Lenky Procházkové.

Životopis

Pocházel z rolnické rodiny. Vystudoval Střední zemědělskou školu v Olomouci a pak nastoupil do módního mládežnického statku v blízkém Ondrášově.[1]. Pak změnil působiště i zaměstnání. Pracoval na zemědělském referátu krajského, brzy poté Ústředního výboru Čs.svazu mládeže. V roce 1956 napsal svou první knihu. V roce 1959 se stal dramaturgem a scenáristou Filmového studia Barrandov. V 60. letech byl členem ideologické komise ÚV KSČ, patřil k tzv. "reformnímu" křídlu KSČ. V letech 1968–1969 zastával funkci místopředsedy Svazu československých spisovatelů. Po roce 1969 byl během normalizace z politických důvodů zakázán a filmy, které byly podle jeho scénářů natočeny, neobsahovaly v titulcích jeho jméno (např. Už zase skáču přes kaluže, Páni kluci). Mezi jeho další scénáře patří Kočár do Vídně, který napsal spolu s Karlem Kachyňou, ten ho také v roce 1966 natočil.

Próza

  • Zelené obzory – mladý agronom musí řešit v pohraničí problémy s místními lidmi, ale také své vlastní citové
  • Přestřelka – moravské pohraničí, milostný vztah mladého pohraničníka a stíhání ilegálních uprchlíků
  • Politika pro každého – publicistická kniha, zobrazující negativní jevy ve společnosti, v době normalizace hodně čtena studenty
  • "Tři panny a Magdaléna" – Čtyři scénáře k úspěšným filmům (Vysoká zeď, Trápení, Závrať, Naděje), které autor převedl na novely a příběhy nazval jmény jejich hrdinek. Zachytil v nich s neobyčejnou znalostí ženské duše "citové procitání na rozcestí puberty" v prvních dvou (Jitka, Lenka), probouzející se ženství v postavě studentky ve třetí (Božena) a drama ženy, prošlé úskalími manželství, ve čtvrté (Magdalena).
  • Ucho – filmová povídka o odposleších v 50. letech, které se nevyhýbaly ani komunistické smetánce. Pomocí krátkých, úderných vět vykresluje atmosféru strachu, která postihla dům náměstka ministra. Ministra Košaru zatkli a po noci hrůzy, kdy náměstek Ludvík očekává tajnou policii. Povídka byla zfilmována Karlem Kachyňou a patřila mezi nejdůkladněji uložené trezorové filmy; na veřejnost se dostala až roku 1990. V roce 2015 makedonský režisér Ivo Trajkov (který vystudoval na FAMU) natočil film Medena Nok (Noc bezMoci) podle tejto povídky Ucho[2].
  • Ať žije republika (1965), zfilmován téhož roku
  • Kočár do Vídně (1966), zfilmován téhož roku
  • Svatá noc (1966) – psychologická drobnokresba, ve které se střetávají dva světy víry – křesťanské a komunistické, zfilmovan jako Noc nevěsty v roce 1967.

Další filmy podle scénářů Jana Procházky: Vysoká zeď, Trápení, Závrať, Naděje, Na kometě, Už zase skáču přes kaluže, Páni kluci, Městem chodí Mikuláš, Kráva.

Odkazy

Reference

  1. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Procházka Jan, s. 287. 
  2. http://www.csfd.cz/film/406870-noc-bezmoci/prehled/

Literatura

  • PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K. - Soft, 2003. 
  • PROCHÁZKA, Jan. Ucho. Praha: Art-servis, 1990. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 630. 

Externí odkazy