Zpovědnice: Porovnání verzí
typo |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[File:Jesuitenkirche Mannheim Beichtstuhl.jpg|thumb|Barokní zpovědnice u jezuitů, Mannheiml]] |
[[File:Jesuitenkirche Mannheim Beichtstuhl.jpg|thumb|Barokní zpovědnice u jezuitů, Mannheiml]] |
||
[[Soubor:Chelmno kosciol pofranciszkanski konfesjonal.jpg|náhled|Zpovědnice v římskokatolickém kostele 19. století, Chelmno]] |
[[Soubor:Chelmno kosciol pofranciszkanski konfesjonal.jpg|náhled|Zpovědnice v římskokatolickém kostele 19. století, Chelmno]] |
||
| ⚫ | |||
'''Zpovědnice''' je oddělené místo v [[římskokatolická církev|římskokatolickém]] kostele nebo v přilehlé zpovědní místnosti, kde se uděluje [[svátost smíření]]. |
'''Zpovědnice''' je oddělené místo v [[římskokatolická církev|římskokatolickém]] kostele nebo v přilehlé zpovědní místnosti, kde se uděluje [[svátost smíření]]. |
||
== Historie == |
== Historie == |
||
| ⚫ | |||
První zpovědnice jsou doloženy ve 13. století. V podobě oddělené přepážky nebo křesla se zacloněným nebo zamřížovaným okénkem pro [[kněz]]e a [[klekátko|klekátkem]] pro věřící se zpovědnice začala praktikovat od závěru [[16. století]] podle ustanovení [[Tridentský koncil|Tridentského koncilu]]. První uzavřené dřevěné kabiny jako zpovědnice či zpovědní místnosti začal ve své diecézi zavádět [[milán]]ský arcibiskup [[Karel Boromejský|sv. Karel Boromejský]]. Jejich existence v kostele byla povinně předepsána římskými rituálními předpisy ([[''Rituale romanum'']]) od roku 1614. Zpovědní prostor musel být tmavý, neosvětlený, zpovídající se osoba ukryta v šeru. Hlavní období rozvoje zpovědnic jako honosného nábytku s dvojími dveřmi a řezanou nebo intarzovanou výzdobou i malovanými čely nastalo v baroku<ref>Max Tauch:''Der Beichtstuhl in den katholischen kirchen des deutschen Barock''. Univ. Diss. Bonn 1969</ref>. Na horních římsách zpovědnic bývali zobrazeni svatí patroni tajemnství zpovědi, například sv. Jan Nepomucký nebo sv. Ignác. |
První zpovědnice jsou doloženy ve 13. století. V podobě oddělené přepážky nebo křesla se zacloněným nebo zamřížovaným okénkem pro [[kněz]]e a [[klekátko|klekátkem]] pro věřící se zpovědnice začala praktikovat od závěru [[16. století]] podle ustanovení [[Tridentský koncil|Tridentského koncilu]]. První uzavřené dřevěné kabiny jako zpovědnice či zpovědní místnosti začal ve své diecézi zavádět [[milán]]ský arcibiskup [[Karel Boromejský|sv. Karel Boromejský]]. Jejich existence v kostele byla povinně předepsána římskými rituálními předpisy ([[''Rituale romanum'']]) od roku 1614. Zpovědní prostor musel být tmavý, neosvětlený, zpovídající se osoba ukryta v šeru. Hlavní období rozvoje zpovědnic jako honosného nábytku s dvojími dveřmi a řezanou nebo intarzovanou výzdobou i malovanými čely nastalo v baroku<ref>Max Tauch:''Der Beichtstuhl in den katholischen kirchen des deutschen Barock''. Univ. Diss. Bonn 1969</ref>. Na horních římsách zpovědnic bývali zobrazeni svatí patroni tajemnství zpovědi, například sv. Jan Nepomucký nebo sv. Ignác. |
||
Verze z 4. 5. 2019, 08:43
Zpovědnice je oddělené místo v římskokatolickém kostele nebo v přilehlé zpovědní místnosti, kde se uděluje svátost smíření.
Historie
První zpovědnice jsou doloženy ve 13. století. V podobě oddělené přepážky nebo křesla se zacloněným nebo zamřížovaným okénkem pro kněze a klekátkem pro věřící se zpovědnice začala praktikovat od závěru 16. století podle ustanovení Tridentského koncilu. První uzavřené dřevěné kabiny jako zpovědnice či zpovědní místnosti začal ve své diecézi zavádět milánský arcibiskup sv. Karel Boromejský. Jejich existence v kostele byla povinně předepsána římskými rituálními předpisy (''Rituale romanum'') od roku 1614. Zpovědní prostor musel být tmavý, neosvětlený, zpovídající se osoba ukryta v šeru. Hlavní období rozvoje zpovědnic jako honosného nábytku s dvojími dveřmi a řezanou nebo intarzovanou výzdobou i malovanými čely nastalo v baroku[1]. Na horních římsách zpovědnic bývali zobrazeni svatí patroni tajemnství zpovědi, například sv. Jan Nepomucký nebo sv. Ignác.
Martin Luther žádal od věřících zpověď veřejnou.
Současnost
Současné zpovědnice jsou jednoduchým prostorem kostela, zvukově odděleným matným sklem či zástěnou, uvnitř má zpovědník sedadlo stejně jako zpovídající se, případně bývá mezi nimi stolek. Zmizela anonymita.
Odkazy
Reference
- ↑ Max Tauch:Der Beichtstuhl in den katholischen kirchen des deutschen Barock. Univ. Diss. Bonn 1969
Literatura
- Zdeněk Wirth, František Cimburek, Karel Vladimír Herain: Dějiny nábytkového umění I., II. reprint Argo Praha 1995
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu zpovědnice na Wikimedia Commons
