Petr Fiala: Porovnání verzí
Wikilinky, upřesnění (http://www.msmt.cz/vzdelavani/vysoke-skolstvi/rizeni-ke-jmenovani-profesorem). |
Bez shrnutí editace značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
||
Řádek 45: | Řádek 45: | ||
| kandidující za2 = nezávislý (2012–2013) |
| kandidující za2 = nezávislý (2012–2013) |
||
| choť = ženatý |
| choť = ženatý |
||
| děti = tři |
| děti = tři ks. |
||
| alma mater = [[Masarykova univerzita]]<br />[[Univerzita Karlova|Univerzita Karlova v Praze]] |
| alma mater = [[Masarykova univerzita]]<br />[[Univerzita Karlova|Univerzita Karlova v Praze]] |
||
| náboženství = [[Římskokatolická církev|římskokatolické]]<ref>{{Citace monografie |
| náboženství = [[Římskokatolická církev|římskokatolické]]<ref>{{Citace monografie |
Verze z 24. 4. 2019, 00:09
prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M. | |
---|---|
Petr Fiala v roce 2017 Petr Fiala v roce 2017 | |
12. ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR | |
Ve funkci: 2. května 2012 – 10. července 2013 | |
Předseda vlády | Petr Nečas |
Předchůdce | Josef Dobeš |
Nástupce | Dalibor Štys |
4. předseda ODS | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 18. ledna 2014 | |
Předchůdce | Petr Nečas |
Místopředseda Poslanecké sněmovny PČR | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 28. listopadu 2017 | |
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR | |
Úřadující | |
Ve funkci od: 26. října 2013 | |
7. předseda České konference rektorů | |
Ve funkci: 1. srpna 2009 – 31. července 2011 | |
Předchůdce | Jan Hron |
Nástupce | Václav Hampl |
31. rektor Masarykovy univerzity | |
Ve funkci: 1. září 2004 – 31. srpna 2011 | |
Předchůdce | Jiří Zlatuška |
Nástupce | Mikuláš Bek |
Stranická příslušnost | |
Členství | ODS (od listopadu 2013) |
Nestraník | |
ve Sněmovně | za ODS (10-11/2013) |
v české vládě | nezávislý (2012–2013) |
Narození | 1. září 1964 (59 let) Brno Československo |
Choť | ženatý |
Rodiče | Igor Fiala |
Děti | tři ks. |
Sídlo | Brno |
Alma mater | Masarykova univerzita Univerzita Karlova v Praze |
Profese | politolog, politik, pedagog, historik a redaktor |
Náboženství | římskokatolické[1] |
Ocenění | Zlatá medaile MU (2019) Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy (2022) |
Podpis | |
Commons | Petr Fiala |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Petr Fiala (* 1. září 1964 Brno) je český politolog, vysokoškolský učitel a politik. Od října 2013 zastává poslanecký mandát v Poslanecké sněmovně PČR, do níž kandidoval v předčasných volbách jako nestraník z prvního místa jihomoravské kandidátky ODS. Členem této strany se následně stal 7. listopadu 2013[2] a na 24. kongresu, který reflektoval drtivou volební porážku,[3] byl 18. ledna 2014 zvolen čtvrtým předsedou Občanské demokratické strany. Od listopadu 2017 je místopředsedou Poslanecké sněmovny PČR.[4]
Mezi 2. květnem 2012 až 10. červencem 2013 působil jako ministr školství, mládeže a tělovýchovy Nečasova kabinetu. V akademickém prostředí byl rektorem a prorektorem Masarykovy univerzity v Brně.
Osobní život
Je z tradiční moravské měšťanské rodiny. Jeho dědeček František Fiala byl právník, který za první republiky pracoval jako vrchní rada politické správy na okresních hejtmanstvích v Ostravě, Hodoníně a Olomouci nebo později jako státní rada v Brně. Babička Františka z otcovy strany byla Židovka, celá rodina za války skončila v koncentračním táboře. Jeho otec s bratrem Jiřím se jako židovští míšenci dostali do koncentračního tábora až v roce 1944. Otec po válce vstoupil do KSČ, vystoupil po událostech v Maďarsku v roce 1956. Poté musel pracovat v dělnických profesích a kádrový profil celé rodiny byl poznamenán. Jeho matka Zdenka pracovala jako úřednice, později byla v důsledku onemocnění rakoviny v invalidním důchodu.[5]
Profesní životopis
V letech 1983–1988 vystudoval český jazyk a literaturu a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (tehdy Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně), poté pracoval jako historik starších dějin v Muzeu Kroměřížska v Kroměříži (1988–1989). Po listopadu 1989 se vrátil do Brna, kde krátce působil jako novinář v deníku Lidová demokracie. Po odchodu z redakce těchto novin byl od dubna 1990 zástupcem šéfredaktora Revue Proglas. Dlouholetý předseda moravského zemského výboru české sekce Panevropské unie (Paneuropa-Union Böhmen und Mähren). Od roku 1990 se podílel na založení oboru politologie, s Vladimírem Čermákem zakládal Katedru politologie na Filozofické fakultě MU, jejíž vedení po něm v roce 1993 převzal. V roce 1996 se habilitoval na Univerzitě Karlově v Praze, v roce 2002 byl jmenován prvním profesorem pro obor politologie v České republice.
Katedru politologie vedl deset let, od roku 1998 na nově založené Fakultě sociálních studií. V roce 1996 se stal také ředitelem Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity, kde úzce spolupracoval s významnými osobnostmi československého exilu Mojmírem Povolným a Ivanem Gaďourkem, kteří stáli u jeho vzniku. Podílel se na založení prvního českého odborného politologického periodika – Politologického časopisu (1994). V roce 2002 byl jmenován vedoucím nově vzniklé Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií a získal Jean Monnet Chair, v letech 2005–2011 byl vedoucím Institutu pro srovnávací politologický výzkum. V roce 2004 se stal děkanem Fakulty sociálních studií a v témže roce byl zvolen rektorem Masarykovy univerzity.
Rektorem Masarykovy univerzity byl dvě funkční období (2004–2011), univerzita v té době zaznamenala výrazný kvantitativní i kvalitativní vzestup, stala se významnou středoevropskou vzdělávací a výzkumnou institucí (45 tis. studentů, z toho více než 14 % zahraničních), nejžádanější českou vysokou školou z hlediska zájmu uchazečů, vytvořila celostátní systém na odhalování plagiátů apod. V tomto období Masarykova univerzita mj. postavila nový kampus pro biomedicínské obory, který je jednou z největších staveb a jednorázových investic (220 mil. €) v oblasti vysokého školství ve střední a východní Evropě; v roce 2006 otevřela vlastní výzkumnou stanici v Antarktidě, koordinovala projekt Středoevropského technologického institutu (CEITEC) ve výši 5,3 mld. Kč z prostředků evropských strukturálních fondů, který byl zahájen v roce 2011.
Po skončení rektorského mandátu působil jako prorektor pro akademické záležitosti Masarykovy univerzity, od září 2011 byl hlavním vědeckým poradcem předsedy vlády České republiky, 2. května 2012 byl jmenován ministrem školství, mládeže a tělovýchovy ve vládě Petra Nečase.
Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Jihomoravském kraji jako lídr ODS[6] a byl zvolen se ziskem devátého nejvyššího počtu preferenčních hlasů (11 372) v celé zemi.[7] V listopadu byl zvolen místopředsedou poslaneckého klubu ODS.[8]
Na 24. kongresu ODS v Olomouci byl 18. ledna 2014 zvolen předsedou strany. Zvítězil již v prvním kole, v němž získal hlasy 437 delegátů a porazil tak Miroslavu Němcovou a Edvarda Kožušníka.[9] Funkci obhájil na 27. kongresu ODS v Ostravě, když v lednu 2016 získal 436 hlasů od 470 delagátů (tj. 93 %). Na funkci předsedy strany byl jediným kandidátem.[10]
Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 byl lídrem ODS v Jihomoravském kraji[11] a také celostátním lídrem strany. Získal 13 035 preferenčních hlasů a obhájil mandát poslance.[12] Dne 24. listopadu 2017 kandidoval na post místopředsedy Poslanecké sněmovny PČR. V prvním kole volby dostal jen 83 hlasů od 195 přítomných poslanců, ve druhém kole pak 85 hlasů od 191 přítomných poslanců (ani v jednom kole tak zvolen nebyl).[13] Nakonec byl do této funkce dne 28. listopadu 2017 zvolen, když obdržel 116 hlasů od 186 přítomných poslanců.[14]
Na 28. kongresu ODS v Ostravě v lednu 2018 obhájil post předsedy strany. Jakožto jediný kandidát získal 451 z 483 hlasů (tj. 93 %).[15]
Vědecká činnost
Ve své vědecké práci se specializuje na srovnávací politologii a evropskou politiku. Publikace věnované problematice evropské integrace významným způsobem ovlivňují vědeckou i veřejnou debatu na toto téma. Monografie Evropská unie (s M. Pitrovou, 2003, 2009) patří k standardním pracím oboru a používá se také jako učebnice na řadě vysokých škol v České republice a na Slovensku, k jeho nejznámějším knihám v této oblasti patří Evropský mezičas (2007, 2010). Kniha Politický extremismus a radikalismus v České republice (1996), kterou uspořádal, stála v počátcích vědeckého výzkumu tohoto fenoménu v Česku. Značného (i mezinárodního) ohlasu se dostalo jeho pracím věnovaným politické dimenzi náboženství (např. Katolicismus a politika, 1996; Laboratoř sekularizace, 2007); dlouhodobý historický a sociálně-vědným výzkum podzemních církevních aktivit v období komunismu (s J. Hanušem) shrnuje monografie Skrytá církev (1999, Die Verborgene Kirche, 2004). Významné jsou jeho práce věnované politickým stranám a zájmovým skupinám, k nejznámějším patří Teorie politických stran (s M. Strmiskou, 1998, 2009), jako autor a editor se podílel mj. na monografiích Politické strany ve střední a východní Evropě (2002), Partie i systemy partyjne Europy Środkowej (2003), Eurostrany (2007) nebo Europeizace zájmů (2009). Velkou pozornost vyvolala jeho kritická analýza současné politiky Politika, jaká nemá být (2010). Je autorem 14 monografií a více než 200 odborných studií publikovaných v řadě zemí, podílel se na řešení mnoha národních i mezinárodních výzkumných projektů.
Veřejné aktivity
V osmdesátých letech se zapojil do nezávislých občanských aktivit, v letech 1984–1989 se účastnil tzv. podzemní univerzity, bytových seminářů zaměřených na politickou filozofii v Brně, byl zapojen do neoficiálních křesťanských aktivit především v okruhu tajně vysvěceného biskupa Stanislava Krátkého. S několika brněnskými studenty založil a v letech 1988–1989 vydával samizdatový vysokoškolský časopis Revue 88.
Po listopadu 1989 pokračoval v publikačních a občanských aktivitách, působil jako redaktor a editor např. v časopisech Proglas, Revue Politika, Kontexty apod. V roce 1993 založil s přáteli občanské sdružení Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), think-tank, který se stal jednou z nejúspěšnějších neziskových vzdělávacích a kulturních organizací.
Dlouhodobě působí také v institucích a orgánech zabývajících se vysokým školstvím a výzkumem v ČR i v zahraničí. V letech 2005–2009 byl opakovaně zvolen místopředsedou, v letech 2009–2011 předsedou České konference rektorů, na mezinárodní úrovni byl mj. členem Rady Evropské univerzitní asociace (2009–2011). Parlamentem byl v roce 2007 zvolen do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, kde působil pět let, vládou ČR byl v roce 2002 jmenován členem Akreditační komise (do roku 2004), v roce 2008 se stal členem Rady pro výzkum, vývoj a inovace, jejímž je nyní místopředsedou. Je členem mnoha vědeckých a akademických rad veřejných i soukromých vysokých škol a výzkumných institucí v České republice i v zahraničí. Za svou vědeckou a akademickou činnost obdržel řadu ocenění, v roce 2011 byl vyznamenán Zlatou plaketou prezidenta republiky.
Publikační činnost
- Fiala, P.: Rozum a odvaha. Brno 2017. ISBN 978-80-7485-131-5.
- Fiala, P.: Občané, demokraté a straníci. Brno 2015. ISBN 978-80-7325-320-2.
- Fiala, P.: Na konci bezstarostnosti. Brno 2015. ISBN 978-80-7485-038-7.
- Fiala, P.: Politika, jaká nemá být. Brno 2010. ISBN 978-80-7325-216-8.
- Balík, S. – Císař, O. – Fiala, P. (eds.): Veřejné politiky v České republice v letech 1989–2009. Brno 2010. ISBN 978-80-7325-236-6.
- Fiala, P. a kol. (ed.): Evropeizace zájmů. Brno 2009. ISBN 978-80-210-4920-8.
- Fiala, P. – Foral, J. – Konečný, K. – Marek, P. – Pehr, M. – Trapl, M. (eds.): Český politický katolicismus 1848–2005. Brno 2008. ISBN 978-80-7325-155-0.
- Fiala, P.: Evropský mezičas. Brno 2007. ISBN 80-87029-04-6; 2. aktualizované a rozšířené vydání 2010. ISBN 978-80-87029-99-2.
- Fiala, P.: Laboratoř sekularizace. Brno 2007. ISBN 978-80-7325-141-3.
- Fiala, P. – Mareš, M. – Sokol, P.: Eurostrany. Brno 2007. ISBN 80-87029-05-4.
- Dočkal, V. – Fiala, P. – Pitrová, M. – Kaniok, P. (eds.): Česká politika v Evropské unii. Brno 2006. ISBN 80-210-4076-9.
- Dančák, B. – Fiala, P. – Hloušek, V. (eds.): Evropeizace. Brno 2005. ISBN 80-210-3865-9.
- Fiala, P. – Hanuš, J. – Vybíral, J. (eds.): Katolická sociální nauka a současná věda. Brno, Praha 2004. ISBN 80-7325-024-1.
- Fiala, P. – Hanuš, J.: Die Verborgene Kirche. Paderborn 2004. ISBN 3-506-72447-9.
- Antoszewski, A. – Fiala, P. – Herbut, R. – Sroka, J. (eds.): Partie i systemy partyjne Europy Środkowej. Wroclaw 2003. ISBN 83-229-2425-9.
- Fiala, P. – Pitrová, M.: Evropská unie. Brno 2003. ISBN 80-7325-015-2; 2. dopl. a aktual. vyd. 2009. ISBN 978-80-7325-180-2.
- Fiala, P. – Herbut, R. (eds.): Středoevropské systémy politických stran. Brno 2003. ISBN 80-210-3091-7.
- Fiala, P. – Holzer, J. – Strmiska, M. (eds.): Politické strany ve střední a východní Evropě. Brno 2002. ISBN 80-210-3036-4.
- Fiala, P. – Hanuš, J. (eds.): Katolická církev a totalitarismus v českých zemích. Brno 2001. ISBN 80-85959-98-4.
- Fiala, P. – Pitrová, M. (eds.): Rozšiřování ES/EU. Brno 2001. ISBN 80-210-2645-6.
- Fiala, P. – Schubert, K.: Moderní analýza politiky. Brno 2000. ISBN 80-85947-50-1.
- Fiala, P. – Mikš, F. (eds.): Česká konzervativní a liberální politika. Brno 2000. ISBN 80-85959-73-9.
- Fiala, P. – Hanuš, J. (eds.): Koncil a česká společnost. Brno 2000. ISBN 80-85959-75-5.
- Fiala, P. – Hanuš, J.: Skrytá církev. Brno 1999. ISBN 80-85959-39-9.
- Fiala, P. – Strmiska, M.: Teorie politických stran. Brno 1998. ISBN 80-85947-31-5.
- Fiala, P. (ed.): Politický extremismus a radikalismus v České republice. Brno 1998. ISBN 80-210-1798-8.
- Fiala, P.: Německá politologie. Brno 1995. ISBN 80-85959-06-2.
- Fiala, P.: Katolicismus a politika. Brno 1995. ISBN 80-85959-01-1.
Reference
- ↑ BALAŠTÍK, Miroslav; FIALA, Petr. Profesor na frontové linii. Brno: Host, 2017. 288 s. ISBN 978-80-7577-217-6. S. 15.
- ↑ Exministr školství Fiala vstoupil do ODS. Novinky.cz [online]. 2013-11-07 [cit. 2014-01-19]. Dostupné online.
- ↑ Kubu na jihu vykroužkovali. Je to drtivá porážka, přiznal šéf ODS. Lidovky.cz [online]. 2013-10-26 [cit. 2014-01-20]. Dostupné online.
- ↑ Pátým místopředsedou Sněmovny byl zvolen lídr ODS Petr Fiala. iDNES.cz [online]. 2017-11-28 [cit. 2017-11-28]. Dostupné online.
- ↑ BALAŠTÍK, Miroslav; FIALA, Petr. Profesor na frontové linii. Brno: Host, 2017. 288 s. ISBN 978-80-7577-217-6. S. 17-28.
- ↑ KOZLANSKÁ, Petra. ODS na jihu Moravy povede do voleb Fiala, strana ho zvolila jednomyslně. deník.cz [online]. 2013-08-20 [cit. 2013-08-30]. Dostupné online.
- ↑ pem; pet. Pořadí na kandidátce úspěch nezaručilo - kroužky znovu úřadovaly. ČT24 [online]. 2013-10-26 [cit. 2014-01-19]. Dostupné online.
- ↑ KAŠPAR, Mirko; HUSÁROVÁ, Lucie. Šéfem klubu ODS bude opět Zbyněk Stanjura. Do vedení sněmovny navrhuje Němcovou. Rozhlas.cz [online]. 2013-11-06 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online.
- ↑ LANG, Václav. Novým předsedou ODS je Petr Fiala. Novinky.cz [online]. 2014-01-18 [cit. 2014-01-18]. Dostupné online.
- ↑ ODS: Petr Fiala obhájil funkci předsedy [online]. ODS.cz [cit. 2016-01-16]. Dostupné online.
- ↑ Krajští volební lídři ODS, Volby do Poslanecké sněmovny PČR 2017 [online]. ODS [cit. 2017-04-25]. Dostupné online.
- ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017, Jmenné seznamy, Kraj: Jihomoravský kraj, Strana: Občanská demokratická strana, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2017 [cit. 2017-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Poslanci zvolili místopředsedy sněmovny, Fiala neuspěl ani v druhém kole. Hlavatý se vzdal mandátu. iHNed.cz [online]. 2017-11-24 [cit. 2017-11-25]. Dostupné online.
- ↑ Pátým místopředsedou Sněmovny byl zvolen lídr ODS Petr Fiala. iDNES.cz [online]. 2017-11-28 [cit. 2017-11-28]. Dostupné online.
- ↑ Petr Fiala přesvědčivě obhájil post předsedy ODS. Novinky.cz [online]. 2018-01-13 [cit. 2018-01-15]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Petr Fiala na Wikimedia Commons
- Osoba Petr Fiala ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Petr Fiala
- Osobní stránka Petra Fialy
- Petr Fiala v informačním systému Masarykovy univerzity
- Petr Fiala na X (dříve Twitteru)
- Petr Fiala na Facebooku
- Blog Petra Fialy na Aktuálně.cz
- Čeští profesoři politologie
- Čeští politologové
- Čeští římští katolíci
- Ministři školství, mládeže a tělovýchovy České republiky
- Předsedové ODS
- Místopředsedové Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
- Poslanci Parlamentu České republiky (2013–2017)
- Poslanci Parlamentu České republiky (2017–2021)
- Předsedové České konference rektorů
- Rektoři Masarykovy univerzity
- Děkani fakult Masarykovy univerzity
- Vyučující na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity
- Absolventi Filozofické fakulty Masarykovy univerzity
- Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
- Narození v Brně
- Narození 1964
- Narození 1. září