Karlovy Vary: Porovnání verzí
Řádek 107: | Řádek 107: | ||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
Německé obyvatelstvo tvořilo před druhou světovou válkou drtivou většinu města, po válce |
Německé obyvatelstvo tvořilo před druhou světovou válkou drtivou většinu města, bylo po válce vysídleno na základě [[Benešovy dekrety|Benešových dekretů]]. |
||
Město mělo do vypuknutí druhé světové války jednu z kulturně a hospodářsky nejvýznamnějších [[Židé v Česku|židovských]] komunit v celém Československu. Například světoznámé sklárny [[Moser]] byly založeny židovským podnikatelem [[Ludwig Moser|Ludwigem Moserem]] a až do druhé světové války vedeny jeho potomky. [[Synagoga v Karlových Varech|Místní synagoga]], vypálená během tzv. [[Křišťálová noc|Křišťálové noci]], byla jednou z nejhonosnějších staveb svého druhu v Evropě. Naprostá většina karlovarských Židů zahynula během [[Holokaust|holocaustu]]. |
Město mělo do vypuknutí druhé světové války jednu z kulturně a hospodářsky nejvýznamnějších [[Židé v Česku|židovských]] komunit v celém Československu. Například světoznámé sklárny [[Moser]] byly založeny židovským podnikatelem [[Ludwig Moser|Ludwigem Moserem]] a až do druhé světové války vedeny jeho potomky. [[Synagoga v Karlových Varech|Místní synagoga]], vypálená během tzv. [[Křišťálová noc|Křišťálové noci]], byla jednou z nejhonosnějších staveb svého druhu v Evropě. Naprostá většina karlovarských Židů zahynula během [[Holokaust|holocaustu]]. |
Verze z 23. 4. 2019, 03:02
Šablona:Infobox - statutární město Karlovy Vary (německy Karlsbad, anglicky Carlsbad, rusky Карловы Вары nebo Ка́рлови-Ва́ри, ukrajinsky Карлові Вари, hebrejsky a jidiš קרלסבאד) je krajské a statutární město v západních Čechách, v Karlovarském kraji, 110 km západně od Prahy na soutoku Ohře a Teplé. Žije zde přibližně 49 tisíc[1] obyvatel. Rozloha katastru činí 59,10 km². Je zde mj. sklářský a potravinářský průmysl. Je to nejnavštěvovanější české lázeňské město.[2]
Historie
Místo, na kterém vzniklo centrum Karlových Varů, zůstávalo dlouhou dobu mimo zájem populace. Příkré svahy a nevhodné klimatické podmínky u termálních pramenů neposkytovaly vhodné podmínky pro pěstování plodin, které byly pro osídlení klíčové. První osídlení se nacházela spíše v dnešních okrajových částech města.[3]
Přesné datum založení města není známo. Stálé osídlení okolo Vřídla vzniklo v polovině 14. století. V roce 1370 byla městu udělena ze strany Karla IV. privilegia královského města. Legenda o založení Karlových Varů, kterou v roce 1571 zaznamenal doktor Fabian Summer, říká, že lovecký pes začal během výpravy v lesích štvát kus divoké zvěře, přičemž spadl do tůně prudce tryskajícího pramene s horkou vodou. Sténání psa přivolalo ostatní členy výpravy, kteří následně horkou vodu ochutnali. O nálezu byl informován také Karel IV., který se na místo pramene vydal. Společně s přítomnými lékaři konstatoval, že tato horká voda má léčebné účinky, které následně sám vyzkoušel a doznal zlepšení.[4] Na místě údajného pramene poté založil lázně nazvané Teplé lázně u Lokte.[5]
Město mělo zpočátku pouze málo obyvatel, jejichž nejdůležitější úlohou bylo pečovat o prameny. Karlovy Vary se zpočátku rozvíjely pomalým tempem. Husitské války město nikterak nezasáhly, protože nebylo chápáno jako strategicky významné. Z postupně rozvíjejícího lázeňství začalo město pomalu bohatnout. Růst byl ale brzděn několika neštěstími, kterými bylo město zasaženo. V roce 1582 se prohnala městem povodeň a v roce 1609 ničivý požár, který zničil 99 domů ze 102. Následný rychlý růst přerušila třicetiletá válka, kvůli které poklesl počet obyvatel a také počet lázeňských hostů. Konec 17. století zahajuje ve městě opětovný růst. Karlovy Vary začínají navštěvovat významné evropské osobnosti. Město se začalo rozrůstat o nové budovy (např. divadlo nebo Saský a Český sál, které se staly základem pro Grandhotel Pupp aj.). V roce 1759 poničily město opět plameny. Z požáru se ale již město díky svému věhlasu poměrně rychle vzpamatovalo. Napoleonské války svým způsobem městu spíše prospěly. Díky své dostatečné vzdálenosti od bojišť přetáhly návštěvníky slavných lázeňských měst západní Evropy. Za architektonickou proměnou k secesi koncem 19. století stojí z velké části vídeňští architekti Ferdinand Fellner a Hemann Helmer, kteří vyprojektovali ve městě 20 významných staveb. V letech 1870–1871 bylo propojeno město s Chebem a Prahou prostřednictvím železnice, na kterou posléze navázaly také regionální spoje.[3]
Rozvoj města zhatila první světová válka, po které se již na tak rozsáhlý růst nepodařilo navázat. Centrem významných událostí se stalo město s nástupem nacismu. Místní knihkupec K. H. Frank se stal vůdcem karlovarské Sudetoněmecké strany, později byl druhým nejmocnějším mužem ve straně. Dne 24. dubna 1938 bylo Konrádem Henleinem ve městě představeno tzv. osm karlovarských požadavků znamenající rozpad Československa. V říjnu téhož roku se Karlovy Vary staly součástí Třetí říše. Na konci druhé světové války bylo město (obzvlášť místní část Rybáře) postiženo bombardováním. Konec války doprovázel také nucené vysídlení původního německého obyvatelstva. Během éry socialismu vzniklo v centru města několik významných staveb, jako např. Vřídelní kolonáda, hotel Thermal aj. Období po roce 1989 je charakteristické vstupem ruského kapitálu, který má vliv i na podobu města (např. narušením historického charakteru města stavebními záměry).[3] Podle výzkumu ruského aktivisty Michaila Maglova, který se zabýval majetkovými poměry prostřednictvím analýzy místního katastru nemovitostí vyplývá, že „až polovina“ místních nemovitostí je ve vlastnictví občanů Ruské federace a dalších zemí někdejšího Sovětského svazu.[6]
Obyvatelstvo
Podle sčítání 1921 zde žilo v 1 134 domech 19 480 obyvatel, z nichž bylo 10 726 žen. 862 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 17 173 k německé a 133 k židovské. Žilo zde 16 201 římských katolíků, 901 evangelíků, 65 příslušníků Církve československé husitské a 2 115 židů.[7] Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 498 domech 23 901 obyvatel. 1 446 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 20 856 k německé. Žilo zde 19 718 římských katolíků, 1 099 evangelíků, 141 příslušníků Církve československé husitské a 2 120 židů.[8]
Německé obyvatelstvo tvořilo před druhou světovou válkou drtivou většinu města, bylo po válce vysídleno na základě Benešových dekretů.
Město mělo do vypuknutí druhé světové války jednu z kulturně a hospodářsky nejvýznamnějších židovských komunit v celém Československu. Například světoznámé sklárny Moser byly založeny židovským podnikatelem Ludwigem Moserem a až do druhé světové války vedeny jeho potomky. Místní synagoga, vypálená během tzv. Křišťálové noci, byla jednou z nejhonosnějších staveb svého druhu v Evropě. Naprostá většina karlovarských Židů zahynula během holocaustu.
K lednu 2014 od předešlého ledna klesl počet obyvatel o necelé čtyři tisíce obyvatel, pokles pod padesátitisícovou hranici pro město znamená ztrátu minimálně tří zastupitelů a také méně peněz z rozpočtového určení daní.[9] Karlovy Vary se udržely počtem obyvatel nad 50 tisíc jen díky cizincům. Podíl cizinců k počtu obyvatel Karlovarského kraje byl v roce 2012 kolem sedmi procent, po Praze je to nejvyšší podíl v ČR. Nejpočetnější skupinou cizinců byli Vietnamci, následují Němci, Rusové a Ukrajinci.[10]
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 14 185 | 22 318 | 28 629 | 42 653 | 52 808 | 53 112 | 63 506 | 41 136 | 50 034 | 52 310 | 56 992 | 56 054 | 53 358 | 48 639 |
Počet domů | 1 327 | 1 715 | 1 954 | 2 520 | 2 779 | 2 944 | 3 988 | 4 101 | 3 816 | 3 886 | 4 104 | 4 374 | 4 506 | 5 003 |
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 7 887 | 11 767 | 13 225 | 16 417 | 20 122 | 22 099 | 23 901 | 19 880 | 24 419 | 23 913 | 20 966 | 17 268 | 15 908 |
Počet domů | 757 | 911 | 986 | 1 178 | 1 220 | 1 273 | 1 498 | 1 496 | 2 798 | 1 380 | 1 295 | 1 334 | 1 181 |
-
Věková struktura obyvatel obce Karlovy Vary roku 2011
-
Rodinný stav obyvatel obce Karlovy Vary roku 2011
-
Vzdělání obyvatel obce Karlovy Vary roku 2011
Pamětihodnosti
Nejvyšší koncentrace památek se nachází v lázeňském centru města, podél řeky Teplé. Velká část památek má specifický lázeňský charakter, jako například kolonády, budovy lázní nebo historické hotely. Nad lázeňským centrem se také nacházejí rozhledny a četné vyhlídky doplněné různými pamětihodnosti.
Lázeňské památky
Historické lázeňské budovy
Historické lázeňské budovy byly po roce 1918 očíslovány.[13] Z původně šesti balneoprovozů se do současnosti zachovaly pouze čtyři, z čehož pouze dva slouží stále svému původnímu účelu:
- Císařské lázně (Lázně I) byly postaveny na sklonku 19. století podle architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. V budově Císařských lázních se nacházelo 120 koupelen a kabin a také císařská vana. Zanderův sál sloužící původně jako tělocvična se na rozhraní 80. a 90. let 20. století změnil na kasino. V roce 2010 se stala budova lázní národní kulturní památkou.
- Vřídelní lázně (Lázně II) byly situovány poblíž Vřídla a nabízely vřídelní a uhličité koupele. V roce 1940 byly lázně zrušeny a v roce 1947 zbourány.
- Kurhaus (Lázně III) byly postaveny mezi lety 1864–1866 a svému účelu slouží do současnosti. Původně byly v budově parní lázně s bazénem a vany pro uhličité koupele a rašelinové zábaly.
- Nové Lázně (Lázně IV) slouží v současnosti jako nákupní centrum. V minulosti zde ale také sídlil městský úřad. Budova byla postavena koncem 19. století.
- Alžbětiny lázně (Lázně V) nesou jméno císařovny Alžběty Bavorské (Sissi). Budova byla postavena začátkem 20. století. Během rekonstrukce na rozhraní 60. a 70. let 20. století se staly lázně největším balneoprovozem na území Československa. Při rekonstrukci byly lázně doplněny také o bazén. Další rekonstrukce proběhla v roce 2002.
- Sluneční lázně (Lázně VI) jsou nedochovanou památkou. Lázně byly nejmladšími karlovarskými lázněmi postavenými v roce 1927. Budova byla zbourána v roce 2006 ze statických důvodů. Na místě budovy byl vybudován Bytový dům Lázně VI.[14]
-
Císařské lázně
-
Lázně III
-
Lázně IV (Nové lázně)
-
Alžbětiny lázně
Kolonády
Z 28 karlovarských pramenů je 13 (včetně pramenů Dorotka a Štěpánka) 15 zachyceno a používají se pro pitné kúry. Ve městě je celkem pět kolonád:
- Sadová kolonáda – Pramen Hadí, Pramen Sadový
- Pavilon u Mlýnské kolonády – Pramen Svoboda
- Mlýnská kolonáda – Pramen Skalní, Pramen Libuše, Pramen Kníže Václav I a II, Pramen Mlýnský, Pramen Rusalka
- Tržní kolonáda – Pramen Tržní, Pramen Zámecký dolní, Pramen Karla IV.
- Zámecká kolonáda – Pramen Zámecký horní
- Vřídelní kolonáda – Vřídlo
-
Sadová kolonáda
-
Mlýnská kolonáda
-
Zámecká (vlevo nahoře) a Tržní kolonáda (vpravo dole)
-
Vřídelní kolonáda
Církevní památky
Kostely
- Kostel sv. Máří Magdaleny je barokní stavba na Kostelním náměstí, postavená v letech 1732–1736 Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem. Jeho jediná loď je postavena na elipse podobné základně s mnoha výstupky a kapličkami. V přední části vystupují dvě věže s cibulovitými přilbicemi. V interiéru je oltářní obraz od Eliáše Dollhopfa, další oltářní obraz znázorňuje Máří Magdalenu, dvě gotické sochy madony a čtyři oltářní plastiky od J. Eberla, které představují sv. Augustina, sv. Pavla, sv. Jeronýma a sv. Petra.
- Pravoslavný chrám sv. Petra a Pavla v letech 1893–1897 navržený architektem Gustavem Wiedermannem, na tř. Krále Jiřího, je pětikopulovitá stavba dle vzoru byzansko-staroruského kostela v Ostankinu u Moskvy. Byl postaven za přispění mecenášů z řad ruské aristokracie. Reliéf sochaře M. Hillera zpodobňuje cara Petra I. při stavbě domu U páva roku 1711.
- Kostel sv. Urbana (13. století) Rybáře, Horní Kamenná – přestavěn po roce 1500 s využitím původních prvků staršího kostela, nebo kaple je tak nejstarší zachovanou církevní stavbou města, vznikl patrně ve 2. polovině 13. století v rámci kolonizace.
- Kostel svatého Petra a Pavla z roku 1856, architekt J. Zeissig, sbor dr. Karla Farského, do roku 1946 Evangelický kostel sv. Petra, Mariánskolázeňská ul. Postaven v novorománském stylu. Roku 1864 přistavěna věž a zahájena stavba sousední fary. Vnitřní zařízení kostela tvoří zajímavý oltářní obraz Nanebevstoupení Krista. Dřevěná vyřezávaná kazatelna stojí na třech sloupcích. V lodi kostela jsou umístěny temperované dřevěné lavice a kovová křtitelnice. Varhany na kruchtě pochází od varhanáře Müllera z Chebu. Na stěnách v předsíni je pak umístěn rovněž mladší reliéf Petra Chelčického od Franty Anýže a reliéfní busta ThDr. Karla Farského.
- Poutní kostel sv. Anny v Sedlci postaven v letech 1739–1748, arch. V. Schmidt. Stojí v obci s historií sahající do 11. století. Barokní oltář, starobylá socha sv, Anny s Marií a děťátkem.
- Řeckokatolický hřbitovní kostel sv. Ondřeje ze 16. století, Ondřejská ul., nejstarší karlovarský kostel, původně gotický, několikrát stavebně upravován. Přilehlý hřbitov zrušen roku 1911, změněn na Mozartovy sady.
- Anglikánský kostel sv. Lukáše z roku 1877, architekt dr. Mothes, na Zámeckém vrchu. Postaven v novogotickém stylu za finanční podpory mecenášů z řad anglických lázeňských hostů.
- Ruiny románského kostelíku sv. Linharta ze 13. století leží poblíž lesní kavárny Linhart. Nejstarší stavební památka Karlových Varů, prvá zmínka z roku 1246. Byl zde prováděn archeologický průzkum financovaný Karlovarským Muzeem.
- Kostel Nanebevstoupení Páně ve Staré Roli z roku 1909, na místě starší kaple z roku 1823.
- Kostel Povýšení sv. Kříže v Rybářích nedaleko kostela sv. Urbana.
-
Barokní kostel sv. Máří Magdáleny
-
Chrám sv. Petra a Pavla
-
Kostel sv. Urbana
-
Evangelický kostel sv. Petra a Pavla
-
Anglikánský kostel sv. Lukáše
-
Kostel Povýšení sv. Kříže v místní čtvrti Rybáře
Kapličky
- Kaple Ecce Homo z roku 1897 upravena roku 1991, u školy Jana Palacha.
- Kaple Ecce Homo z roku 1900, pod rozhlednou Diana. Pískovcová socha ukřižovaného Krista od J. Parchalka, kterou věnovala hraběnka Coudenhove, zmizela.
- Zaniklá Kaple Panny Marie Krásenské z roku 1800.
- Kaple sv. Vavřince z 18. století Libušina ul.
- Schwarzova kaplička, tř. Petra Velikého, pozdně barokní kaplička, často se objevuje na Goethových kresbách.
- Kaple Panny Marie z roku 1700, Mariánská ulička, postavena z podnětu hraběte Šternberka. 1879 přestavěna v novogotickém stylu, 1993 restaurována.
- Kaplička sv. Linharta z roku 1838, Sovova stezka, postavena z podnětu lady W. Russelové, v 80. letech 19. století postavena znovu v novogotickém stylu.
Hřbitovy
- Židovský hřbitov
- Ústřední hřbitov je kulturní památkou. Nachází se na něm hrobky rodů Becherů a Mattoni.
Rozhledny a vyhlídky
Rozhledny
- Rozhledna Diana z roku 1914
- Rozhledna Aberg z roku 1905
- Vyhlídka Karla IV. z roku 1877
- Goethova vyhlídka z roku 1889
-
Rozhledna Diana
-
Rozhledna Aberg
-
Vyhlídka Karla IV.
-
Goethova vyhlídka
Vyhlídky
- Vyhlídka Jelení skok je nejznámnějším odpočinkovým místem s vyhlídkovým altánem na město a sochou kamzíka, která byla vytvořena v roce 1851 sochařem Augustem Kissem na žádost barona Lützowa, který chtěl tímto činem zesměšnit pověst o založení Karlových Varů.[15]
- Tři kříže
- Ottova výšina odkazuje svým názvem na prvního řeckého krále, který navštívil během 19. století Karlovy Vary celkem pětkrát. Žulový sloup zakončený koulí a pozlaceným křížem, který se nachází nedaleko vyhlídky, byl vztyčen v roce 1852 za přítomnosti samotného krále Otty I. V roce 2008 byl sloup rekonstruován. Z vyhlídky se nabízí výhled na centrum města.[16]
Památkově chráněné hotely
- Grandhotel Pupp – historie hotelu začíná již začátkem 18. století, kdy Anton Deiml postavil tehdy v poměrně velké vzdálenosti od centra města lusthaus s názvem Saský sál (stavbu financoval saský kurfiřt August II.). Pár let poté město nechalo postavit v sousedství tzv. Český sál. Ve druhé polovině 18. století odkoupil Český sál cukrář Johann Georg Pupp, spojit Český a Saský sál se nicméně podařilo až jeho vnukům. V 90. letech 19. století došlo k přestavbě na hotelový komplex pod vedením firmy Fellner a Helmer.[15]
- Hotel Beseda – dnes obytný dům s historickou vazbou na počátky české komunity v Karlových Varech, která v druhé polovině 19. století založila spolek Slovanská beseda. V návaznosti na spolek byl začátkem 20. století postaven dům Beseda s hotelovými pokoji, restaurací a pivnicí. Po podpisu mnichovské dohody byla činnost spolku ukončena a hotel přestavěn na byty pro říšskou dráhu. Činnost spolku již obnovena nebyla.[17]
- Hotel Imperial byl postavený v roce 1912 pro movitou lázeňskou klientelu. Na Výšinu Imperial vede k hotelu 127 metrů dlouhá lanová dráha z Divadelního náměstí.[18]
- Hotel Palacký se nachází na levém břehu řeky Teplé přímo v lázeňském centru. Jde o jednu z nejstarších budov v lokalitě, která byla postavena v polovině 18. století.[19]
- Národní dům je secesní hotel s prvky pseudorenesance a pseudogotiky navržen vídeňskými architekty Fellnerem a Helmerem na přelomu 19. a 20. století. Jeho stavbu inicioval karlovarský c.k. střelecký sbor, proto jeho původní název zněl Grandhotel Střelecký dům. V roce 1930 přešel hotel do vlastnictví města a nejspíš od této chvíle se mu začalo říkat Národní dům. V 90. letech prošel hotel komplikovanou privatizací, která vedla k soudním sporům mezi novými majiteli a městem. Soudní spory se táhly až do roku 2010. Následující rok byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce.[20]
- Parkhotel Richmond – původní mlýn byl na počátku 19. století nejprve přestavěn na kavárnu Schönbrun, která se nadále rozšiřovala, až z ní vznikl na přelomu 19. a 20. století hotel. Objekt prošel od té doby několika přestavbami, z nichž k poslední došlo mezi lety 1998–2005.[21]
- Hotel Atlantic Palace – dříve Lázeňský dům Atlanic, secesní lázeňská budova postavená na počátku 20. století ve stylu art deco.
-
Grandhotel Pupp
-
Hotel Beseda
-
Hotel Imperial
-
Hotel Palacký
-
Národní dům
-
Parkhotel Richmond
Ostatní památky
- Hotel Thermal s venkovním bazénem – venkovní bazén u hotelu Thermal vybudovaný ve skále nad městem, který byl z jedné třetiny napuštěný karlovarskou minerální vodou, je od roku 2015 uzavřený.[22]
-
Hotel Thermal
-
Bazén hotelu Thermal s minerální vodou
Přírodní poměry
Město se nachází nedaleko zalesněné oblasti CHKO Slavkovský les a vojenského újezdu Hradiště s charakteristickou flórou a faunou. Řeka Ohře dělí město na severní a jižní část. Zatímco severní část se z geomorfologického hlediska řadí do Podkrušnohorské oblasti, jižní část náleží do geografického celku Slavkovský les, který je součástí Karlovarské vrchoviny. Podkrušnohorská část má na území města již spíše pánevní rysy (je součástí Sokolovské pánve) a není tedy příliš členitá. Jižní část položená ve Slavkovském lese disponuje naopak velmi příkrými svahy.[23]
Do řeky Ohře se na území města vlévají levé přítoky Chodovský potok, řeka Rolava a Vitický potok, pravými přítoky řeky jsou řeka Teplá a Vratský potok. Na řece Ohři jsou dva jezy – Tuhnický jez a Jez u Solivárny.[23]
V lázeňském území vyvěrá přibližně 80 výronů termální vody, které jsou ohraničeny ze severu Sokolovskou pánví a z jihu vrcholem Vítkův vrch. Ochrana přirozeného vývěru pramenů je zajištěna zákazem těžby, který byl vydán již v roce 1761 a je druhým nejstarším svého druhu na světě.[23] V horkých pramenech Karlových Varů byl v 19. století popsán první druh termální sinice Mastigocladus laminosus.[24]
Průměrná teplota ve městě dosahuje 7,3 °C, nejteplejším měsícem v roce je červenec, kdy dosahuje průměrná teplota hodnoty 16,9 °C. Nejchladnějším měsícem je s průměrnou teplotou -2,1 °C leden. Průměrný roční úhrn srážek dosahuje 659 mm.[23]
Hospodářství
Oblast oplývá přírodním bohatstvím, což se projevuje v místním průmyslu, který je zaměřen na jeho využívání. Jedná se o již zmiňované minerální prameny (výroba balené minerální vody) či ložiska kaolínů, jehož se využívá pro výrobu zdejšího porcelánu.
Lázeňství
Místní lázeňství je založeno na využívání minerální vody s léčivými účinky, která vzniká v granitovém krystaliniku v hloubkách okolo 2 000 metrů. Zdejší voda má blahodárný vliv na léčení jaterních a střevních chorob, na žaludek a játra. Chemicky vyjádřeno se jedná o sloučeninu Na + CaSO4, která vyvěrá o teplotě 73 °C ze 60 % ve Vřídle vydatností okolo 2 000 l/m. Mineralogické složení se pohybuje okolo 5,9–6,5 g/l s obsahem CO2 0,375–0,750 g/l.
K věhlasu lázní velmi významně přispěl lékař dr. David Becher (zem. 1792), který se zasloužil hlavně o modernizaci karlovarské balneologie. V 19. století na jeho práci navázali dr. Jean de Carro, dr. Rudolf Mannl a dr. Eduard Hlawaczek. Ve městě se nachází množství lázeňských domů.
Význam a ohrožení pramenů
Prameny jsou v současnosti významným zdrojem příjmů pro město, které si uvědomuje jejich cenu a závislost na nich, a snaží se o jejich ochranu. V minulosti se již stalo, že prameny v oblasti „vyschly", což bylo způsobeno nešetrnou těžbou hnědého uhlí v Sokolovské pánvi, kdy byl proražen kolektor podzemní vody na dolu Marie Majerové. Následně došlo k zatopení dolu a současně dočasnému vyschnutí pramenů ve Varech. Poté bylo nutné důl uzavřít a proraženou oblast vybetonovat. I přes tento zásah se ale nepodařilo zcela obnovit vydatnost pramenů a poklesla i teplota Vřídla.
Druhým problémem trápícím město je přirozená vodní eroze, která se zahlubuje do podložní vřídelní desky. Panují předpoklady, že pokud by tuto nepříliš mocnou desku prorazila, došlo by k úniku minerálních vod přímo do řeky a nikoliv přes prameny. Město se proti tomu brání tím, že nechalo koryto řeky vybetonovat, či vložilo betonové bloky. Další ochranný krok je regulace výstavby kolem pramenů.
Sklářství
Sklářský průmysl je v Karlových Varech spjat s firmou Moser, která vyrábí nápojové a dekorativní skleněné produkty. Firma získala jméno podle svého zakladatele Ludwiga Mosera, jenž v roce 1857 založil ve městě ryteckou dílnu a prodejní galerii. Firmě se od počátku dařilo (stala se například dvorním dodavatelem císaře Františka Josefa I.), a tak již koncem 19. století mohla ve Dvorech otevřít vlastní sklářskou huť. Po 2. světové válce fungovala sklárna jako národní podnik pod jménem Karlovarské sklo, společnost byla v roce 1991 transformována na akciovou společnost. V roce 2008 bylo ve sklárně otevřeno sklářské muzeum.[25] Sklárna Moser je také výrobcem Křišťálového globu, tedy hlavní ceny Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.[26]
Porcelán
Karlovarský kraj a Karlovy Vary jsou proslulé výrobou porcelánu. V Karlových Varech a bezprostředním okolí působilo více než 10 porcelánek, z nichž některé vyrábí porcelán i v současnosti. Počátky výroby porcelánu nebyly jednoduché. V dobách Rakousko-Uherska bylo nutné získat k výrobě porcelánu povolení, což prakticky nebylo možné z důvodu obav monarchie z přílišné konkurence vůči císařské manufaktuře ve Vídni.[27] Níže jsou uvedeny porcelánky působící v minulosti a současnosti na dnešním katastrálním území Karlových Varů:
- Dvory (G. Benedikt), porcelánku založili bratři Benediktové (německy gebrüder Benedikt) v roce 1882. Dnes se orientuje porcelánka primárně na hotelový porcelán, ten se ale v porcelánce začal vyrábět až v roce 1958. V roce 1992 byla porcelánka privatizována jako Hotelový porcelán Karlovy Vary, kterou koupil koncern Keramik Holding AG Laufen. Ve Dvorech se tak začal vyrábět porcelán světových značek Langenthal a Lilien. V roce 2002 firmu koupila česká společnost Polyflex, která navázala na historii názvem G. Benedikt.[28]
- Stará Role (Moritz Zdekauer 1810), jméno získala porcelánka od jednoho ze svých majitelů v 19. století (nikoliv zakladatele). Číslo 1810 odkazuje na rok založení. Porcelánka vyrábí užitkový porcelán pro domácnosti a hotely, částečně také porcelán dekorační. Během ekonomické krize musela porcelánka v roce 2013 činnost ukončit, na její činnost ale bezprostředně navázala firma Bohemia porcelán Moritz Zdekauer 1810.[29][30]
- Doubí, dnes již nefungující porcelánka, která byla založena v roce 1849, v roce 1922 se stala součástí koncernu EPIAG.[31]
- Porcelánka Karla Knolla v Rybářích, dnes již nefungující porcelánka ukončila činnost již v 50. letech 20. století. V budově porcelánky dnes sídlí několik menších firem. K porcelánce patří také dodnes dochovaná vzorkovna.
- Porcelánka bratří Schwalbů, založena původně jako Heckmann & Co. v roce 1878 taktéž v Rybářích. V roce 1882 změnila název podle nových majitelů, bratrů Schwalbů, nicméně již v roce 1883 vyhořela, poté přesídlila firma do Merklína.[32]
Důležitým předpokladem pro úspěch porcelánek v Karlových Varech byla v okolí nacházející se ložiska kaolinu. Koncem 19. století byla založena společnost Zettlitzer Kaolinwerke, která působí v kraji pod jménem Sedlecký kaolin dodnes. Kaolin ze Sedlece (místní část Karlových Varů) byl v roce 1924 vyhlášen mezinárodním standardem pro kaolin.[33]
Potravinářský a nápojový průmysl
- Jan Becher – Karlovarská Becherovka je společnost vyrábějící bylinný likér Becherovka, jehož kořeny sahají do roku 1794, kdy si obchodník s kořením Josef Vitus Becher pronajal v Karlových Varech vinopalnu, aby experimentoval s výrobou likérů. Své záměry probíral Josef Becher s anglickým doktorem Christianem Frobrigem, který mu ke konci návštěvy Karlových Varů daroval recept na nový likér. V roce 1807 začal Josef Becher prodávat likér s názvem English Bitter sloužící k léčbě žaludku. Za reálného zakladatele firmy je ovšem považován syn Josefa Bechera – Jan Becher, který pro produkci Becherovky nechal postavit továrnu. Od rodu Becherů byla firma odloučena až po druhé světové válce během procesu znárodnění. Po roce 1989 byla společnost zprivatizována a jejím vlastníkem se stal francouzský koncern Pernod Ricard.[34]
- Karlovarské minerální vody jsou největším producentem minerálních a pramenitých vod ve střední Evropě, vyrábějící především minerální vody Mattoni, Magnesia, Poděbradka, Dobrá voda, Hanácká kyselka a pramenitou vodu Aquila. Historie společnosti sahá do druhé poloviny 19. století, kdy byla založena Heinrichem Mattonim. Dnešní podoba společnosti je formována italskými majiteli, kteří získali společnost během privatizace v 90. letech 20. století.[35] V roce 2018 byla oznámena akvizice společností PepsiCo v České republice, na Slovensku a v Maďarsku. Akvizice navýší podle předpokladů obrat společnosti o 50 %.[36]
- Karlovarské oplatky jsou jednou z typických specialit Karlových Varů. První zmínka o oplatkách pochází z roku 1788. Původní oplatky byly menší a charakteristické domácí výrobou. Firma Karl Bayer na výrobu lázeňských oplatek byla v Karlových Varech založena až v roce 1867. Rod Bayerových byl s oplatkárnou svázán až do 2. světové války, kdy byl její majitel, Herbert Bayer nucen narukovat. Pekárnu také poškodil v roce 1945 nálet. Znárodněním pekárny vznikl v roce 1949 podnik Karlovarské oplatkárny, později se stala oplatkárna součástí podniku Kolonáda. Po roce 1989 musela společnost Karlovarské oplatky o existenci názvu Originální Karlovarské oplatky bojovat u Evropského soudu ve Štrasburku. K úspěšnému obhájení chráněného zeměpisného označení dopomohl mj. argument, že se Karlovarské oplatky odlišují od ostatních obsahem vřídelní vody.[37]
Kultura
Karlovy Vary jsou významným dějištěm kulturních aktivit. Nejznámější a nejvýznamnější kulturní akcí města je Mezinárodní filmový festival, který je každým rokem navštěvován významnými filmovými osobnostmi celého světa a během kterého je nejlepší film oceněn Křišťálovým glóbem. V Karlových Varech se koná řada dalších festivalů zaměřených kromě filmu také například na hudbu nebo folklor. Ve městě působí také nejstarší symfonický orchestr v Čechách, který je zároveň jedním z nejstarších symfonických orchestrů světa.[38] Nachází se zde divadlo Vítězslava Nezvala a množství kinosálů využívaných během Mezinárodního filmového festivalu.
Hudba
V Karlových Varech se koná řada pravidelných hudebních kulturních akcí. Dne 20. července 1894 byla v Karlových Varech poprvé na evropském kontinentu provedena Dvořákova „symfonie z Nového světa“. Tomuto významnému hudebnímu skladateli město věnuje několik kulturních akcí. Jednou z nejvýznamnějších akcí je Dvořákův karlovarský podzim.[39] Akce se koná během měsíce září, kdy je na počest Antonína Dvořáka každý víkend odehrán Karlovarským symfonickým orchestrem jeden symfonický koncert. Festival se koná již od roku 1959 a koncerty probíhají v koncertním sále Lázní III a v Městském divadle.[40] Dvořákovo jméno nese také Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka, která se taktéž koná během měsíce září. Soutěž byla původně určena pro studenty uměleckých škol a postupem času se rozvinula v mezinárodní soutěž, které se každoročně účastní 80–110 pěvců z celého světa.[41]
Divadla
Historie divadla v Karlových Varech sahá do počátku 18. století. V této době se začaly nejdříve hrát pouliční představení a v roce 1717 získalo město první zázemí pro divadelní představení v tzv. Comoedi Haus, která sídlila v prostorách dnešního Grandhotelu Pupp. Tato budova se nicméně v roce 1787 během představení zřítila. Ještě v témže roce byl položen základní kámen zděného Becherova divadla, které bylo během následujícího roku dokončeno a slavnostně otevřeno Mozartovo operou Figarova svatba. Divadlo ale postupem času přestalo svému účelu vyhovovat. Na půdě původního divadla bylo proto během let 1884–1886 postaveno nové, současné divadlo. Stavbu navrhl vídeňský ateliér Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera.[42]
Kromě Městského divadla působí v Karlových Varech také Divadlo Husovka, které svou činnost soustředí především na nekomerční tvorbu.[43] a Karlovarské Hudební Divadlo – Divadlo Dětí.[44]
Kina
- Kino Čas je kino v majetku města Karlovy Vary nacházející se na Třídě T. G. Masaryka. Je hlavním kinem Mezinárodního filmového festivalu.[45]
- Kino Drahomíra (Panasonic) se nachází v městské části Drahovice. Kromě kina a kavárny se v prostorách nachází také galerie (web).
- Letní kino je využíváno především během Mezinárodního filmového festivalu. Pro mimofestivalové promítání se již kino z důvodu nízké návštěvnosti nepoužívá. Letní kino je nicméně častým místem pro pořádání koncertů.[46]
Film
Karlovy Vary nejsou městem filmu jen během Mezinárodního filmového festivalu. Ve městě se dosud natáčelo přes 120 filmů různých žánrů.[47] Některé z nich jsou uvedeny níže:
- Tři vejce do skla (1937)
- 30 případů majora Zemana (12. díl „Kleště“ a 19. díl „Třetí housle“; 1974)
- Zítra vstanu a opařím se čajem (1977)
- Vrchní, prchni! (1980)
- Buldoci a třešně (1981)
- Smrt krásných srnců (1986)
- Kopytem sem, kopytem tam (1988)
- Cirkus Humberto (1988)
- Rytíři ze Šanghaje (2003)
- Poslední prázdniny (2006)
- Casino Royale (James Bond) (2006)
- Edith Piaf (2007)
- Veni, vidi, vici (2009)
Festivaly
- Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
- Mezinárodní filmový festival turistických filmů Tourfilm (web)
- Festival uměleckého skla Karlovy Vary – Glassfest (web)
- Jazzfest Karlovy Vary (web)
- Karlovarský folklorní festival (web)
- Food Festival Karlovy Vary (web)
- Karlovarský Knedlík Fest (web )
- VARY ZÁŘÍ: Festival světla (web )
Muzea a galerie
- Muzeum Karlovy Vary (web)
- Galerie umění Karlovy Vary (web)
- Interaktivní galerie Becherova Vila Karlovy Vary (web)
- Muzeum Jana Bechera (web)
- Sklářské muzeum Moser (web)
- Muzeum voskových figurín (web)
Vzdělání
Ve městě se nachází 16 poboček mateřských škol, 11 základních škol, 2 základní umělecké školy, 14 středních škol a 5 vysokých škol.
Sport
- HC Energie Karlovy Vary - extraligový hokejový klub (web)
- VK ČEZ Karlovarsko - extraligový volejbalový klub (web)
- BK Lokomotiva Karlovy Vary - ženský basketbalový tým (spojený od sezóny 2018/2019 s Nymburkem)[48] (web)
- FB Hurrican Karlovy Vary - účastník 1. ligy ve florbalu (web)
Doprava
Silnice
Město disponuje kvalitním napojením na hlavní tahy Karlovarského kraje, mezi které patří především dálnice D6 (vedena na trase Cheb – Sokolov – Karlovy Vary). Karlovy Vary na druhou stranu postrádají dostatečné spojení s hlavním městem České republiky a výraznými aglomeracemi okolních krajů (především spojení na Plzeň a Chomutov). Spojení s okolními kraji je kapacitně nedostačující (absence obchvatů, nedostatečná šířka a nepřehledné zatáčky).[23]
Městem prochází důležité silniční tahy:
- D6 (I/6) – trasa Cheb – Karlovy Vary – Praha: V současnosti končí dálnice ze směru od Chebu před vjezdem do Karlových Varů a dále je vedena průtahem města jako silnice první třídy I/6.[49] V budoucnu je plánováno vedení dálnice severním obchvatem města.[50]
- I/13 – trasa Karlovy Vary – Ostrov – Chomutov: Trasa vede z Karlových Varů po čtyřproudé silnici, která je převedena do dvouproudé silnice za obchvatem města Ostrov, který byl budován v letech 2002–2005.[51] V současnosti je diskutována otázka zvýšení rychlostního limitu na úseku z Karlových Varů do Ostrova. Pro zavedení by ale bylo nutné mj. dostavět delší připojovací a odbočovací pruhy.[52]
- I/20 – trasa Karlovy Vary – České Budějovice
Železnice
Město leží na elektrifikované železniční trati 1. kategorie vedoucí z Chebu do Ústí nad Labem (přes Chomutov – trať 140). Z města Karlovy Vary vedou také neelektrifikované regionální tratě 3. kategorie do Potůčků (a dále do Německa), Merklína a Mariánských Lázní. Karlovy Vary nemají vybudované konkurenceschopné železniční spojení s Prahou. Cestám do Prahy tak jednoznačně dominuje automobilová či autobusová doprava.[23]
Významné železniční stanice
- Horní nádraží (protíná trať Cheb – Chomutov)
- Dolní nádraží (regionální tratě do Mariánských Lázní)
Železniční zastávky
- Stará Role
- Dvory
- Doubí
- Cihelny
Letiště
Letiště Karlovy Vary je mezinárodním veřejným civilním letištěm, nachází se 4,5 km jihovýchodně od centra města v místní části Olšová Vrata. V roce 2013 odbavilo 104 000 cestujících, v roce 2016 to bylo 25 235. Dlouhodobě zde funguje pravidelná linka Českých aerolinií na letiště Moskva–Šeremeťjevo, dále se sem létají různé letní chartery a další business jety či letouny všeobecného letectví.
Městská hromadná doprava
Městská hromadná doprava je v Karlových Varech zajišťována výhradně autobusy. Zvláštností jsou zde dvě lanovky (lanová dráha Diana a lanová dráha Imperial), z nichž na té druhé platí jízdenky běžné MHD. Lanová dráha Imperial je nejstarší v Evropě a lanová dráha Diana byla v době vlády Františka Josefa I. nejdelší v Rakousko-Uhersku.[53]
V minulosti se také několikrát uvažovalo o zavedení trolejbusové dopravy v Karlových Varech.
Roku 1914 vydala rakouská vláda koncesi na stavbu a provozování tří úzkorozchodných tramvajových tratí;[54] v důsledku první světové války ale nebyly tyto plány uskutečněny.[55]
Dopravní podnik Karlovy Vary provozuje od dubna do října po městě linku vyhlídkového turistického silničního vláčku na lince označené A. Interval je kolem 2 hodin, od května do září jezdí linka denně, v dubnu a říjnu jen o víkendových dnech včetně pátku. Cestující s předplatným na MHD mají poloviční slevu.[56][57]
Ve městě je provozována turistická doprava kočáry. Město však má problémy s vytyčením dostatečného množství vhodných stanovišť, kde koně s kočáry vyčkávají na zákazníky. V roce 2013 se město rozhodlo, že nebude omezovat počet kočárů v ulicích, ale schválilo regulaci podmínek pro provozování této služby. S jednotlivými provozovateli chce uzavřít tzv. „Smlouvu o užívání kočárové dopravy“. Podle smluvních podmínek mohou koně pracovat pouze 6 hodin plus celkem 2 hodiny na výjezd ze stájí do města a návrat zpět. Město rovněž zavedlo poplatek, a to 20 tisíc Kč (ročně?) za spřežení. Na Divadelním náměstí byl pro potřeby napájení koní a úklidu zřízen hydrant. V létě 2013 podle Karlovarského deníku jezdilo přibližně 18 povozů.[58]
Životní prostředí
Karlovy Vary jsou nejzelenějším městem České republiky.[59] Do území města zasahují některá chráněná území, z nichž nejvýznamnějším je CHKO Slavkovský les. Na území města nebo v jeho blízkosti nalezneme také chráněná území Natura 2000, konkrétně ptačí oblast Doupovské hory, evropsky významnou lokalitu Olšová Vrata a evropsky významnou lokalitu Kaňon Ohře.[23]
Kvalita ovzduší ve městě se od 90. let výrazně zlepšila po odsíření velkých znečišťovatelů sídlících v okresech Sokolov a Chomutov. Ke zlepšení životního prostředí přispěla také plynofikace malých zdrojů znečištění v okrajových částech města. Negativní vliv na ovzduší má na druhou stranu nárůst dopravy ve středu města a jeho okolí. V tomto ohledu by mohl zdravějšímu životnímu prostředí prospět obchvat Karlových Varů, další výsadba zeleně nebo další protihlukové stěny.[23]
Kvalita vod
Znečištění jednotlivých toků řek protékajících Karlovými Vary se liší. Nejčistším tokem je řeka Teplá, vykazující stupeň znečištění „mírně znečištěná“ až „neznečištěná“. Řeka Ohře během měření na území Karlových Varů vykazuje v některých ohledech stupeň „voda znečištěná“, v jiných „mírně znečištěná“ až „neznečištěná“. Stejně je tomu v případě řeky Rolavy. Kvalitou nejhorší tok je se stupněm znečištění „velmi silně znečištěná voda“ Chodovský potok.[23] Čištění odpadních vod pro město zajišťuje ČOV Drahovice (výstavba 1967 a následná modernizace),[60] která je spolu s okrajovými částmi města nenapojenými na kanalizační síť největším znečišťovatelem povrchových vod.[23]
U podzemních vod je hlídán obsah minerálních pramenů. Pro vyšší ochranu pramenů má město zřízené ochranné pásmo.[23]
Odpady a recyklace
Svoz směsného komunálního odpadu ve městě provádí společnost „AVE CZ odpadové hospodářství, s. r. o.“ a likvidace je prováděna na skládce Činov (Andělská Hora). Svoz tříděného odpadu (plast, papír, sklo) provádí společnost Resur, spol. s r. o. a úprava je prováděna na třídící lince v Otovicích.
Sběrné dvory
- Růžový vrch – Horní nádraží, sjezd z ulice Jáchymovská (RESUR spol. s r. o.)[61]
- Rybáře – ul. Buchenwaldská křižovatka s ulicí Celní (Marius Pedersen a. s.)[62]
Členění města
Karlovy Vary se v současnosti skládají z 15 místních částí a 15 katastrálních území. Následující tabulka zobrazuje přehled jednotlivých městských částí s počtem obyvatel:
Městská část | Počet obyvatel (2013)[23] |
---|---|
Bohatice | 2 235 |
Cihelny | 17 |
Čankov | 130 |
Doubí | 2 026 |
Drahovice | 6 927 |
Dvory | 1 938 |
Hůrky | 186 |
Karlovy Vary | 13 031 |
Olšová Vrata | 464 |
Počerny | 298 |
Rosnice | 164 |
Rybáře | 9 831 |
Sedlec | 508 |
Stará Role | 7 789 |
Tašovice | 850 |
Dříve byly součástí města i dnes samostatné obce Andělská Hora, Březová, Dalovice, Hory, Jenišov, Mírová a Otovice.[63]
Správní území
Karlovy Vary jsou krajským městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Karlovy Vary se skládá ze 53 obcí, ORP z 40 obcí.
Osobnosti
Rodáci
- Johann Josef Loschmidt (1821–1895), rakouský fyzik a chemik
- Heinrich Mattoni (1830–1910), podnikatel, zakladatel firmy Mattoni
- Ludwig Moser (1833–1916), rytec, zakladatel skláren Moser
- Franz Planer (1894–1963), americký filmový kameraman českého původu,
- Karl Hermann Frank (1898–1946), bývalý knihkupec, prvorepublikový politik, člen SdP (Sudetoněmecká strana) a aktivní nacista, státní tajemník úřadu říšského protektora, po válce popraven
- Walter Kaufmann (1907–1984), hudební vědec, skladatel, pedagog a dirigent
- Jan Pohan (1930–2015), herec
- Pavel Opočenský (* 1954), sochař a šperkař
- Martin Havelka (* 1958), divadelní a filmový herec, hrající v Městském divadle Brno
- Jiří Dostál (1973–1999), spisovatel sci-fi
- Tomáš Vokoun (* 1976), hokejista
- Georg Riedel (* 1934), švédský skladatel a jazzový hudebník
- Hana Soukupová (* 1985), modelka
- Aleš Háma (* 1973), herec, zpěvák a moderátor
- Princezna Marie Kristina z Kentu /rozená baronka Marie Christine von Reibnitz/ (* 1945), šlechtična, členka britské královské rodiny, manželka Michaela z Kentu
Významní hosté
- August II. (1670–1733), polský král
- Ludwig van Beethoven (1770–1827), německý hudební skladatel
- Otto von Bismarck (1815–1898), budovatel sjednoceného Německa, první německý kancléř
- Ema Destinová (1878–1930), česká operní pěvkyně
- Johann Wolfgang Goethe (1749–1832), německý básník, prozaik, dramatik a politik navštívil Karlovy Vary čtyřikrát. Ve městě prožil takřka tři roky života. Některá jeho díla vznikla přímo v Karlových Varech. O městě prohlásil, že jsou pouze tři místa, kde by chtěl žít: Výmar, Řím a Karlovy Vary. V lázních si také léčil ledvinové kameny.
- François Chateaubriand (1768–1848), francouzský diplomat a spisovatel
- Frederyk Chopin (1810–1849), polský skladatel vážné hudby
- Leoš Janáček (1854–1928), český hudební skladatel
- Franz Kafka (1883–1924), český spisovatel židovského původu
- generál Laudon (1770–1790), rakouský vojevůdce
- Adam Mickiewicz (1798–1855), polský spisovatel
- Josef Vilém z Löschneru (1809–1888), balneolog a rektor Univerzity Karlovy
- kancléř Metternich (1773–1859), rakouský šlechtic, politik a diplomat
- Marie Luisa (1791–1847), francouzská císařovna
- Niccolò Paganini (1782–1840), italský houslista a skladatel
- Evžen Savojský (1663–1736), rakouský vojevůdce a politik francouzského původu
- Friedrich Schiller (1759–1805), německý spisovatel a dramatik, během pobytu v Karlových Varech bydlel v domě Bílá labuť, kde sbíral materiál pro drama Valdštejn.
- Richard Strauss (1864–1949), německý hudební skladatel
- Petr Veliký (1672–1725), ruský car
- Vilém I. (1798–1888), pruský král[64]
Ostatní
- František Běhounek (1898–1973), fyzik a spisovatel sci-fi
- Jiří Bartoška (* 1947), herec, prezident Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech
- Eva Borková (* 1938), pěstounka, nositelka Medaile Za zásluhy
Partnerská města
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Vývoj návštěvnosti lázní v letech 2000–2011
- ↑ a b c DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Velká turistická encyklopedie. 1. vyd. Praha: S & D, 2010. 256 s. ISBN 978-80-242-2843-3. S. 24,79-87.
- ↑ Legenda o založení Karlových Varů [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online.
- ↑ Karlovy Vary [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online.
- ↑ SOUKUP, Ondřej. Karlovy Vary v ruském područí. Polovinu lázeňského města vlastní občané bývalého SSSR. Aktuálně.cz [online]. 2017-01-30 [cit. 2017-01-30]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 257.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 393.
- ↑ Lidí v Karlových Varech ubývá, radnici bude stačit méně zastupitelů
- ↑ Rozhlas.cz, Počet obyvatel Karlovarského kraje
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869–2005 – 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2016-06-19]. S. 350, 351, záznam 21. Dostupné online.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869–2005 – 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2016-06-19]. S. 350, 351, záznam 21-8. Dostupné online.
- ↑ Karlovy Vary - Vřídelní lázně (Lázně II) [online]. [cit. 2017-10-17]. Dostupné online.
- ↑ FIKAR, Jaroslav. Karlovarská předměstí. 1. vyd. Karlovy Vary: [s.n.], 2014. 198 s. S. 110-113.
- ↑ a b NOVOTNÝ, Lukáš. Karlovy Vary. První vydání. vyd. Praha: Paseka, 2007. 76 s. ISBN 978-80-7185-798-3. S. 25, 42-43.
- ↑ Sloup Otty I. [online]. [cit. 2018-01-24]. Dostupné online.
- ↑ VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary - spolkový dům Beseda [online]. [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.
- ↑ Hotel Imperial (1912) [online]. [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.
- ↑ Hotel Palacký [online]. [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.
- ↑ Karlovy Vary - Národní dům [online]. [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.
- ↑ VYČICHLO, Jaroslav. Karlovy Vary - Parkhotel Richmond [online]. [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.
- ↑ Konec. Bazén u Thermalu neotevře už ani v létě
- ↑ a b c d e f g h i j k l Strategický plán udržitelného rozvoje Statutárního města Karlovy Vary: Analytická část [online]. [cit. 2017-10-16]. Dostupné online.
- ↑ KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1036-1. S. 606.
- ↑ Výroční zpráva MOSER 2015 [online]. [cit. 2018-01-22]. Dostupné online.
- ↑ Křišťálový glóbus pro Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary [online]. [cit. 2018-01-22]. Dostupné online.
- ↑ Krajem porcelánu [online]. [cit. 2018-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Historie [online]. [cit. 2018-01-14]. Dostupné online.
- ↑ O firmě [online]. [cit. 2018-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Historie [online]. [cit. 2018-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Porcelánka v Doubí [online]. [cit. 2018-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Historie porcelánek v Rybářích [online]. [cit. 2018-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Historie [online]. [cit. 2018-01-14]. Dostupné online.
- ↑ Historie Becherovky [online]. [cit. 2018-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Profil společnosti [online]. [cit. 2018-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Karlovarské minerální vody se stávají výhradním nápojovým franšízantem i distributorem snacků PepsiCo v ČR, SR a Maďarsku a zakoupí stávající podniky PepsiCo v těchto zemích [online]. 2018-01-22 [cit. 2018-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Karlovarské oplatky - historie [online]. [cit. 2018-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Karlovarský symfonický orchestr [online]. [cit. 2017-10-08]. Dostupné online.
- ↑ INFO@2MSTUDIO.CZ, 2M STUDIO s.r.o. [www.2mstudio.cz]; e-mail:. Hudba a umění v Karlových Varech | Karlovy Vary – průvodce, hotely, lázně, wellness, webkamera .... www.karlovy-vary.cz [online]. [cit. 2017-10-09]. Dostupné online.
- ↑ INFO@2MSTUDIO.CZ, 2M STUDIO s.r.o. [www.2mstudio.cz]; e-mail:. Dvořákův karlovarský podzim | Karlovy Vary – průvodce, hotely, lázně, wellness, webkamera .... www.karlovy-vary.cz [online]. [cit. 2017-10-09]. Dostupné online.
- ↑ Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka: 52. ročník [online]. [cit. 2017-10-09]. Dostupné online.
- ↑ Historie divadla [online]. [cit. 2017-10-09]. Dostupné online.
- ↑ Divadlo Husovka [online]. [cit. 2017-10-09]. Dostupné online.
- ↑ Divadlo Dětí Úvod. divadlo-deti.webnode.cz [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online.
- ↑ KALINOVÁ, Ivana. Kino Čas si město hýčká. Karlovarský deník. 25.6.2017. Dostupné online.
- ↑ TOMAN, Petr. Letní kina jsou v kraji na vzestupu. Kromě Karlových Varů. iDNES. 16.7.2017. Dostupné online.
- ↑ Karlovy Vary ve filmu [online]. [cit. 2017-11-06]. Dostupné online.
- ↑ Basketbalová změna. Do ligy žen vstoupí Nymburk a Karlovy Vary společně. iDNES.cz [online]. 2018-08-30 [cit. 2019-03-31]. Dostupné online.
- ↑ Dálnice D6 [online]. Praha: ŘSD, 2016 [cit. 2017-10-16]. Dostupné online.
- ↑ PLECHATÁ, Jana. Vary hledají nejlepší trasu pro obchvat, který má vyřešit nápor aut. iDNES.cz. 9.6.2016. Dostupné online.
- ↑ TRNKA, Zdeněk. Silniční obchvat Ostrova začal sloužit o čtyři měsíce dříve. Český rozhlas. 12.7.2005. Dostupné online.
- ↑ PLECHATÁ, Jana. „Zrychlení“ silnice z Varů do Ostrova komplikuje nebezpečná křižovatka. iDNES.cz. 26.6.2014. Dostupné online.
- ↑ Karlovy Vary – Unikátní lázně, do kterých se sjíždí celý svět. Stream.cz [online]. 2018-06-29. Dostupné online.
- ↑ Říšský zákoník č. 253/1914
- ↑ Historie hromadné dopravy v Karlových Varech (www.dpkv.cz)
- ↑ Vyhlídková jízda autovláčkem centrem Karlových Varů, město Karlovy Vary
- ↑ Vyhlídkový autovláček, Dopravní podnik Karlovy Vary a. s.
- ↑ Ivana Kalinová: Město zatrhlo koním přesčasy, Karlovarský deník, 13. 6. 2013
- ↑ KOZOHORSKÝ, Petr. Karlovy Vary se ještě více zazelenají, stromy pomůžou i proti vedru. iDNES.cz. 22.8.2017. Dostupné online.
- ↑ Vodárny a kanalizace Karlovy Vary a.s. — ČOV Drahovice
- ↑ Sběrný dvůr – Růžový vrch (Horní nádraží)
- ↑ Sběrný dvůr — Rybáře
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. II. díl [online]. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online.
- ↑ NOVOTNÝ, Lukáš. Karlovy Vary. 1. vyd. Praha, Litomyšl: Paseka, 2007. 76 s. ISBN 978-80-7185-798-3. S. 26-27.
- ↑ Zahraniční vztahy [online]. Magistrát města Karlovy Vary [cit. 2017-01-09]. Dostupné online.
Literatura
- BURACHOVIČ Stanislav. Karlovy Vary a jejich vlastivědné písemnictví, Státní okresní archiv Karlovy Vary 2000, ISBN 80-238-5363-5.
- BURACHOVIČ, Stanislav, WIESER, Stanislav. Encyklopedie lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-7277-048-9
Související články
- Židovský hřbitov v Karlových Varech
- HC Energie Karlovy Vary, hokejový klub
Externí odkazy
- Galerie Karlovy Vary na Wikimedia Commons
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karlovy Vary na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Karlovy Vary v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Slovníkové heslo Karlovy Vary ve Wikislovníku
- Karlovy Vary v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Magistrát města Karlovy Vary
- Informační server města Karlovy Vary
- Historické snímky Karlových Varů na prirodakarlovarska.cz
- HC Energie Karlovy Vary
- Odkazy na TV dokumenty o Karlových Varech, které si můžete celé přehrát: Vary Karla IV. (6 min.); Karlovarské obrazy (12 min.); Vary Karlovy (40 min.); Znovuzrození Karlovarského divadla (28 min.)
- Virtuální prohlídka města Karlovy Vary
- Regionální televizní stanice KTB
- O Karlových Varech (kulturní akce, ubytování...)
- Karlovy Vary
- Města v Čechách
- Města v okrese Karlovy Vary
- Lázně v Česku
- Porcelánky v Česku
- Statutární města v Česku
- Okresní města v Česku
- Obce s rozšířenou působností
- Obce s pověřeným obecním úřadem
- Obce v okrese Karlovy Vary
- Sídla ve Slavkovském lese
- Sídla v Sokolovské pánvi
- Městské památkové zóny v Česku
- Regionální sdružení obcí a měst Euregio Egrensis
- Vodohospodářské sdružení obcí západních Čech
- Krajská města v Česku
- Založeno Karlem IV.
- Sídla nazvaná po osobách
- Český lev ve znaku
- Sídla na Ohři
- Geopark Egeria