Josef Charvát (lékař): Porovnání verzí
m odebrána Kategorie:Vězni nacistických koncentračních táborů; přidána Kategorie:Vězni koncentračního tábora Dachau za použití HotCat |
m přidána Kategorie:Vězni koncentračního tábora Buchenwald za použití HotCat |
||
| Řádek 132: | Řádek 132: | ||
[[Kategorie:Narození v Praze]] |
[[Kategorie:Narození v Praze]] |
||
[[Kategorie:Úmrtí v Praze]] |
[[Kategorie:Úmrtí v Praze]] |
||
[[Kategorie:Vězni koncentračního tábora Buchenwald]] |
|||
Verze z 8. 4. 2019, 14:55
| Prof. MUDr. Josef Charvát, DrSc. | |
|---|---|
.png) Josef Charvát (Časopis lékařů českých, 1957) | |
| Narození | 6. srpna 1897 Praha, Vinohrady nebo Ročov |
| Úmrtí | 31. ledna 1984 (ve věku 86 let) Praha |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Alma mater | 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | lékař, pedagog a politik |
| Ocenění | Cena nadace Léona Bernarda (1968) |
| Funkce | rektor Univerzity Karlovy (1969–1970) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Charvát (6. srpna 1897, Praha – 31. ledna 1984, tamtéž) byl český akademik ČSAV a lékař interní medicíny, zakladatel české endokrinologie. Byl profesorem vnitřního lékařství na Karlově univerzitě a také autorem filosofických úvah a pedagogem.
Život
Narodil se v chudé rodině vyučeného kováře a zámečníka, zaměstnance Elektrických podniků v Praze. Vystudoval gymnázium v Praze, maturoval s vyznamenáním v roce 1916.[1] Začal studovat na lékařské fakultě Univerzity Karlovy, v roce 1916 musel však studium přerušit a narukovat k dělostřelectvu. Později bojoval na třech různých frontách 1. světové války. Promoval až v roce 1923. Chtěl se věnovat psychiatrii, ale v tomto oboru nenašel umístění v Praze. Nastoupil na II. interní kliniku, kde se začal věnovat biochemii a endokrinologii. O rok později zveřejnil svou habilitační práci z oboru endokrinologie o účinku inzulinu.
Později studoval ve Francii a v Anglii (Londýn, Cambridge). V roce 1935 byl navržen na místo profesora vnitřního lékařství, k jeho jmenování však došlo až v roce 1946. [1] Byl iniciátorem vzniku Československé endokrinologické společnosti a byl jejím prvním předsedou (s výjimkou let 1949 – 1951) až do roku 1973.[2]
Dne 1. září 1939 byl zatčen gestapem pro odbojovou aktivitu a vězněn ve věznici Pankrác a v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Dlouho se mělo za to, že se o jeho propuštění zasloužil tehdejší švédský korunní princ Gustav VI. Adolf údajnou přímou intervencí u Hitlera. S Gustavem Adolfem se Charvát sice znal ze skautského setkání rovermoot ve Švédsku z roku 1937, ale tuto účelovou historku vyvrátilo pátrání mladého australského novináře W. H. Burkeho (*1983), nazvané Třicet čtyři (kniha vyšla v češtině v roce 2013 v nakladatelství Academia pod názvem Čtyřiatřicet) – propuštění zařídil Albert Göring, mladší (a nejspíše nevlastní) bratr význačného nacisty Hermanna Göringa, inženýr a dosazený ředitel Škodových závodů, se kterým se Charvát znal z předválečné doby. Svého příjmení Göring využil nejen k propuštění profesora Charváta, ale i k pomoci dalším 33 lidem, významným i obyčejným. Po válce byl očištěn norimberským i českým soudem.
Jako lékař se zapojil do pražského povstání v květnu 1945.
Od roku 1912 až do 2. světové války se aktivně věnoval skautingu. V roce 1932 byl zvolen místostarostou Svazu skautů a skautek Republiky československé a po rezignaci E. Beneše z funkce starosty, zastával tuto vrcholovou funkci až do ukončení činnosti skautské organizace v roce 1938.[3]
Byl členem zednářské lóže Národ č. 1 v Orientu Praha [4]
V roce 1945 založil III. interní kliniku na Univerzitě Karlově v Praze a do roku 1970 byl jejím přednostou. V 50. letech se později snažil o vyvrácení ideologických chybných interpretací z oboru biologie. V roce 1969 byl krátce rektorem Univerzity Karlovy.[5] K rektorské inauguraci po srpnové okupaci 1968 však nedošlo.[6] O rok později se vzdal vedení kliniky, působil zde však jako vědecký pracovník.
Je považován za zakladatele české endokrinologie, která byla jeho hlavním oborem. Zabýval se též stresem, imunologií a dalším vzděláváním lékařů. Byl propagátorem lékařské kybernetiky a genetiky. Jako první na světě používal inzulin jako katalyzátor výživy při stavech slabosti a vyčerpání. Je autorem tzv. Charvátovy diety pro rychlé hubnutí, dnes již opuštěné.
Byl zastáncem tradice etického, vědeckého a syntetického pohledu jak na pacienta, tak na celý obor vnitřního lékařství. Psal medicínsko-humoristicky zaměřené populární články a též i filosofická díla. Vycházel z humanistické tradice, užíval syntetického myšlení. Je autorem úvah, které začleňují medicínu do širšího kontextu.[7] Jeho hlavním dílem je kniha Choroby žláz s vnitřní sekrecí.
Léčil řadu významných osobností z řad politiků, umělců i jiných prominentů (např. Antonín Švehla, Edvard Beneš, Marta Gottwaldová). Za svou práci získal řadu ocenění: byl nositel Řádu republiky, Řádu práce a Řádu Zlaté hvězdy, Státní ceny Klementy Gottwalda, dostal titul Hrdina socialistické práce, byl Čestným doktorem Karlovy univerzity a dalších světových univerzit, členem poradního sboru pro vědu a techniku v OSN.
Zemřel 31. ledna 1984 v Praze.
Citáty
Léčba nesmí nemocnému způsobovat větší problémy, než pro které byla zavedena.[8]
Člověk nemůže všechno znát, ale měl by o všem důležitém vědět
Dílo
- Dnešní svět a zednářství, 1949
- Život, adaptace a stress, 1969
- Člověk a jeho svět, 1974
- Můj labyrint světa, 2005
Odkazy
Reference
- ↑ a b CODR, Milan; ČERNÝ, Jiří. Přemožitelé času sv. 6. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Josef Charvát, s. 52-55.
- ↑ WWW.SINACEK.CZ. Historie - Česká endokrinologická společnost. www.endokrinologie.cz [online]. [cit. 2018-09-10]. Dostupné online.
- ↑ Josef Charvát a jeho doba – skauting
- ↑ Řádná a dokonalá Lóže Národ č. 1 v Orientu Praha. www.lnarod.cz [online]. [cit. 2018-09-10]. Dostupné online.
- ↑ Seznam rektorů 1918 - 2017. Univerzita Karlova. Dostupné online [cit. 2018-09-10]. (anglicky)
- ↑ RABOCH, Jiří; GINTEL, Allan; HILDPRANTOVÁ, Rita. S anděly nad hlavou. Praha: Gasset, 2015. 256 s. Kapitola „vondráčkovy přednášky“ po padesáti letech (Martin Bojar), s. 65.
- ↑ http://www.lekarskeknihy.cz/?id=80-7262-244-7
- ↑ Nežádoucí účinky léčiv. S. 1. Státní ústav pro kontrolu léčiv [online]. 2008. Čís. 2, s. 1. Dostupné online.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Charvát (lékař)
- životopis na stránkách NLK
- životopis a reeditované dílo Dnešní svět a zednářství
- životopis na stránkách Českého rozhlasu
- Charvátovy vzpomínky na skauting
| Rektoři Univerzity Karlovy | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Oldřich Starý |
1969 – 1970 Josef Charvát (lékař) |
Nástupce: Bedřich Švestka |
