Fyzická osoba: Porovnání verzí
uš je to fajnéééé značky: školní IP editace z Vizuálního editoru |
m Editace uživatele 194.108.3.50 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Vlout značka: rychlé vrácení zpět |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Fyzická osoba''' (FO) je [[ |
'''Fyzická osoba''' (FO) je [[právo|právní pojem]] odlišující [[člověk]]a od jiných [[právní osobnost|právních subjektů]], které mají právní subjektivitu ([[právnická osoba]]). |
||
[[Právní osobnost]] (''právní subjektivitu''), tedy způsobilost mít v mezích [[Právní řád|právního řádu]] práva a povinnosti, má každý [[člověk]] od [[početí]] do [[smrt]]i; v době mezi početím a [[narození]]m, kdy právo hovoří o [[nasciturus|nascituru]], je však tato způsobilost podmíněna tím, že se plod narodí živý. V opačném případě nastoupí [[právní fikce]], že fyzická osoba nikdy neexistovala (což má významný důsledek v [[dědické právo|dědickém právu]], neboť mrtvě narozený plod nemůže nabývat [[pozůstalost|dědictví]] a nestává se tedy sám [[zůstavitel]]em).<ref>§ 25 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „[[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]]“)</ref> [[Smrt]]í tato způsobilost zanikne a dosavadní práva a povinnosti v rámci dědictví přechází na [[právní nástupce]]. Pokud je fyzická osoba dlouhodobě nezvěstná a je pravděpodobné, že již nežije,<ref>§ 73–75 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]]</ref> případně pokud je jisté, že nežije, ale nelze to dokázat stanoveným způsobem, může ji soud [[prohlášení za mrtvého|prohlásit za mrtvou]] nebo jen za [[nezvěstnost|nezvěstnou]].<ref>§ 26 odst. 2 a § 66-70 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] a § 50-64 zákona č. 292/2013 Sb., [[zákon o zvláštních řízeních soudních|o zvláštních řízeních soudních]]</ref> |
[[Právní osobnost]] (''právní subjektivitu''), tedy způsobilost mít v mezích [[Právní řád|právního řádu]] práva a povinnosti, má každý [[člověk]] od [[početí]] do [[smrt]]i; v době mezi početím a [[narození]]m, kdy právo hovoří o [[nasciturus|nascituru]], je však tato způsobilost podmíněna tím, že se plod narodí živý. V opačném případě nastoupí [[právní fikce]], že fyzická osoba nikdy neexistovala (což má významný důsledek v [[dědické právo|dědickém právu]], neboť mrtvě narozený plod nemůže nabývat [[pozůstalost|dědictví]] a nestává se tedy sám [[zůstavitel]]em).<ref>§ 25 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „[[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]]“)</ref> [[Smrt]]í tato způsobilost zanikne a dosavadní práva a povinnosti v rámci dědictví přechází na [[právní nástupce]]. Pokud je fyzická osoba dlouhodobě nezvěstná a je pravděpodobné, že již nežije,<ref>§ 73–75 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]]</ref> případně pokud je jisté, že nežije, ale nelze to dokázat stanoveným způsobem, může ji soud [[prohlášení za mrtvého|prohlásit za mrtvou]] nebo jen za [[nezvěstnost|nezvěstnou]].<ref>§ 26 odst. 2 a § 66-70 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|OZ]] a § 50-64 zákona č. 292/2013 Sb., [[zákon o zvláštních řízeních soudních|o zvláštních řízeních soudních]]</ref> |
||
Verze z 29. 3. 2019, 13:55
Fyzická osoba (FO) je právní pojem odlišující člověka od jiných právních subjektů, které mají právní subjektivitu (právnická osoba).
Právní osobnost (právní subjektivitu), tedy způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti, má každý člověk od početí do smrti; v době mezi početím a narozením, kdy právo hovoří o nascituru, je však tato způsobilost podmíněna tím, že se plod narodí živý. V opačném případě nastoupí právní fikce, že fyzická osoba nikdy neexistovala (což má významný důsledek v dědickém právu, neboť mrtvě narozený plod nemůže nabývat dědictví a nestává se tedy sám zůstavitelem).[1] Smrtí tato způsobilost zanikne a dosavadní práva a povinnosti v rámci dědictví přechází na právní nástupce. Pokud je fyzická osoba dlouhodobě nezvěstná a je pravděpodobné, že již nežije,[2] případně pokud je jisté, že nežije, ale nelze to dokázat stanoveným způsobem, může ji soud prohlásit za mrtvou nebo jen za nezvěstnou.[3]
Plnou svéprávnost, tedy způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem, mají ale jen zletilí, tzn. ti, kteří dovršili 18 let věku (anebo ti, kteří dovršili 16 let věku a uzavřeli s povolením soudu manželství nebo jim byla svéprávnost přiznána soudem[4]) a kterým zároveň nebyla tato způsobilost omezena. Zcela zbavit fyzickou osobu nebo samostatně se vzdát svéprávnosti možné není, pouze je možné ji soudem omezit, např. kvůli trvalé duševní poruše.[5]
Nezletilý je schopen nabývat v zásadě všech práv a povinností a je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.[6] V ostatních případech, např. nákup dovolené desetiletým dítětem, musí nezletilého zastoupit jeho zákonný zástupce nebo je možné mu zákonným zástupcem udělit souhlas k takovému jednání, pokud není zákonem zvlášť zakázáno.[7]
