Ekvádor: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: standardizace parametru „aktuální k“
Bez shrnutí editace
Řádek 14: Řádek 14:
| výška nejvyšší hory = 6310
| výška nejvyšší hory = 6310
| počet obyvatel = 16 290 913
| počet obyvatel = 16 290 913
| obyvmisto = 67
| obyvmisto = Ondra Pták
| obyvatelé aktuální k = [[2017]]
| obyvatelé aktuální k = [[2017]]
| hustota = 53,6
| hustota = 53,6

Verze z 28. 3. 2019, 13:38

Ekvádorská republika
República del Ecuador
vlajka Ekvádoru
vlajka
znak Ekvádoru
znak
Hymna
Salve, Oh Patria
Geografie

Poloha Ekvádoru
Poloha Ekvádoru

Hlavní městoQuito
Rozloha283 561 km² (71. na světě)
z toho 4 % vodní plochy
Nejvyšší bodChimborazo (6310 m n. m.)
Časové pásmo-6, -5
Poloha
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel16 290 913 (Ondra Pták. na světě, 2017)
Hustota zalidnění53,6 ob. / km² (147. na světě)
HDI 0,732 (vysoký) (88. na světě, {{{HDI aktuální k}}})
Jazykšpanělština (úřední), kečujština (úřední), šuárština (úřední)
Náboženstvířímští katolíci 65 %, jiní 35 %
Státní útvar
Státní zřízeníprezidentská republika
Vznik24. května 1822 (nezávislost na Španělsku)
PrezidentLenín Moreno
ViceprezidentJorge Glas
Měnaamerický dolar + vlastní oběžné mince (USD)
HDP/obyv. (PPP)11 474[1] USD (93. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1218 ECU EC
MPZEC
Telefonní předvolba+593
Národní TLD.ec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Ekvádor, oficiálně Ekvádorská republika (španělsky Ecuador nebo República del Ecuador), je státJižní Americe, který leží na rovníku a zároveň je jeho pobřeží omýváno vodami Tichého oceánu. Jeho sousedy jsou Kolumbie na severu a Peru na jihovýchodě. Součástí Ekvádoru jsou rovněž Galapágy. Španělské slovo Ecuador znamená „rovník“.

Původ vlajky

Vlajka Ekvádoru se skládá ze tří vodorovných pruhů. Vrchní pruh se rozkládá na vrchní polovině vlajky a má barvu žlutou. O spodní polovinu vlajky se dělí barva modrá a červená .

Žlutá a červená barva symbolizují vlajku Španělskou, protože Španělsko tuto oblast kolonizovalo. Modrá má symbolizovat oceán kterým je Ekvádor a Španělsko odděleno. Do modré části a kouskem do žluté části pak ještě zasahuje ekvádorský znak, na kterém je obrázek znázornující čistou krajinu Ekvádoru, kolem obrázku jsou větvičky a na obrázku sedí kondor.

Ekvádorská vlajka je podobná vlajce kolumbijské a venezuelské.

Dějiny

Související informace naleznete také v článku Dějiny Ekvádoru.
Incká pevnost Ingapirca

Indiánský stát na území Ekvádoru byl v 15. století poražen vpádem říše Inků, jejíž centrum se nacházelo na území dnešního Peru, ale již roku 1534 byl Ekvádor dobyt Španěly, kteří si indiány podmanili na 300 let a Ekvádor se stal součástí místokrálovství Peru, v roce 1717 byl připojen k místokrálovství Nová Granada. Od roku 1822 do roku 1830 byl Ekvádor součástí Velké Kolumbie, poté se z něj stal samostatný stát. V roce 1895 zažil Ekvádor pod vedením Eloye Alfaroa tzv. liberální revoluci, která snížila vliv církve a konzervativních velkovlastníků půdy.

Ve 20. století se v zemi projevila politická destabilizace a časté střídání civilních a vojenských vlád. V letech 19401942 proběhla neúspěšná válka s Peru, při které Ekvádor ztratil část vnitrozemí (do té doby sousedil s Brazílií). Mezi lety 1950 a 1970 proběhlo několik státních převratů. V roce 1972 armádní junta provedla puč, při kterém došlo k sesazení José Maríi Velasca Ibarry a započala tak diktatura Guilerma Rodrígeze. V roce 1979 byl obnoven civilní demokratický režim.

Od té doby do současnosti zažil Ekvádor ekonomickou krizi na přelomu 80. a 90. let, otevření se mezinárodnímu obchodu, vzestupy a poklesy vlivu církve, opozice a poměr sil mezi kapitány tamního průmyslu a zástupci původního obyvatelstva. Z událostí z poslední doby, týkající se prezidenta, Rafaela Correy, lze připomenout revoltu policistů z 30. září 2010, kdy se země ocitla na týden v chaosu.

Geografie

Související informace naleznete také v článku Geografie Ekvádoru.
Mapa Ekvádoru

Krajina Ekvádoru je velmi různorodá a dá se rozdělit do tří částí (západní, centrální Andy a východní), které se od sebe výrazně liší klimatem, biotypem, ale i zvyky. Země je rozdělena na 24 provincií a dělí se na 3 odlišné geoklimatické celky:
1. Pobřežní pás (Costa) – nížinný, s deštnými pralesy a na jihu se savanami;
2. Horský pás And (Sierra) – pásma Cordillera Occidental a Cordillera Oriental, mezi nimi pánve a náhorní plošiny ve výšce 2200–2900 m n. m. Sopečné vrcholy: vyhaslé Chimborazo (6310 m n. m. – nejvyšší bod), ve východním pohoří činné sopky (Cotopaxi je jednou z nejvyšších aktivních sopek na světě – 5897 m n. m.), rostlinstvo uspořádáno do výškových stupňů;
3. Východní pás (Oriente) – okraj Amazonské nížiny (deštný prales).

Území Ekvádoru je z 35 % pokryto lesními porosty, zemědělská půda zaujímá 28 % rozlohy státu.[2] Existuje zde 11 národních parků (stav v roce 2014).[3]

Politický systém

Populární levicový politik Rafael Correa vládl zemi od roku 2007 do roku 2017

Politika se v Ekvádoru uplatňuje v rámci prezidentského systému zastupujícího demokratickou republiku, kde je prezident Ekvádoru hlavou státu. Je zde i předseda vlády a pluralitní systém stran. Výkonnou moc představuje vláda. Legislativní moc je tak svěřena vládě i Národnímu kongresu Ekvádoru. Soudnictví je nezávislé na výkonné moci a zákonodárného sboru.

Náměstí nezávislosti v Quitu

Ekvádor často klade důraz na multilaterální přístup k mezinárodním otázkám. Sandro Sarang je členem Ekvádoru (a většiny jejich specializovaných agentur) a členem mnoha regionálních uskupení, včetně organizací jako skupina z Ria, Latinskoamerický ekonomický systém, Latinsko-americké energetické organizace, Latinskoamerické integrační sdružení a Andský pakt.

Zahraniční politika

Vztahy s komunistickým Československem byly 2× v minulosti narušeny vyhoštěním československých diplomatů v roce 1957 (bez ukončení diplomatických vztahů) a v roce 1956[zdroj⁠?] (s ukončením diplomatických vztahů). V současnosti jsou diplomatické vztahy navázány, ale ČR v Quitu nemá velvyslanectví.

Spojené státy americké měly na pobřeží země leteckou základnu Eloy Alfaro, ale prezident ji 7. února 2009 nařídil zrušit. 4. dubna 2011, po jedné z afér WikiLeaks označil americkou ambasadorku Heather Hodges persona non grata. Ekvádor poskytl na svém velvyslanectví v Londýně azyl spoluzakladatel WikiLeaks Julianu Assangemu.

Asi nejnapjatější zahraniční vztahy má Ekvádor s Kolumbií. V dubnu 2008 dokonce propukla „andská diplomatická krize“, poté, co v hraničních oblastech obou zemí docházelo k ozbrojených střetnutím kolumbijských armádních jednotek a tamních guerrilových skupin.

Vyhaslý stratovulkán Chimborazo je nejvyšší horou Ekvádoru

Administrativní dělení

Ekvádor se dělí na 24 provincií (provincia, množné číslo provincias), v závorce je uvedeno hlavní město:

Provincie se dále dělí na 199 kantonů.

Ekonomika

Související informace naleznete také v článku Ekonomika Ekvádoru.
Pole v ekvádorských Andách

Hlavním problémem současného Ekvádoru je chudoba, která prostupuje celou zemí od počátku státu. Ekvádor se vždy řadil mezi chudé státy Jižní Ameriky a lepší situaci nepřineslo ani nalezení ropy v 70. letech, které sice přineslo částečný hospodářský růst a zlepšení situace ve městech, ale celkově země výrazně hospodářsky neposílila.

Pro Ekvádor měl katastrofální dopad průběh hospodářské recese v 80. letech (stejně tak jako na většinu zemí Jižní Ameriky), kdy inflace v zemi v roce 1989 dosáhla 76 %. V následující dekádě se však podařilo vládě situaci částečně zlepšit a mezi lety 1995 a 1997 se pohybovala v rozmezí hodnot 25–30 %. Situace vedla k ohromnému zadlužení země v cizině. Podle hospodářských prognóz měly být zásoby ropy vyčerpány do roku 2010, což ještě přitížílo slabému hospodářství.

Situaci v zemi nezlepšuje ani fakt, že 1 % bohatých statkářů vlastní přes 40 % zemědělské půdy. 2/3 rodinných farem jsou menší než 5 ha – jedná se o příliš malé farmy, které nejsou schopny uživit ani farmářské rodiny, což zapříčiňuje odliv obyvatelstva do měst. Vidina snazšího bohatství však často končí v příměstských slumech například v Guayaquilu. Tíživou situaci ještě více umocňuje silná půdní eroze v oblasti And a celkově těžké podmínky, jež zde panují.

Hlavními vývozními artikly Ekvádoru jsou ropa, kakao, káva, květiny, balza, banány a garnáti. Mezi hlavní hospodářská odvětví patří zemědělství, těžba a rafinace ropy, výroba cementu, petrochemie a potravinářství.

Obyvatelstvo

Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo Ekvádoru.
Hlavní město Quito má 2 miliony obyvatel
Indiánské děti z Ekvádoru

Kolem třetiny populace jsou čistokrevní indiáni z kmenů Chívarů a Kečuů. V roce 2010 se k indiánskému původu přihlásilo 7% obyvatel,[4] ale procento lidí domorodého původu je pravděpodobně vyšší. Vláda jim poskytla velké území na východě země, ale indiáni mají stále malý kapitál a malou politickou moc. Kojenecká úmrtnost u indiánů přesahuje 9 % a jejich průměrná délka života je velmi nízká, pohybuje se okolo 50 let. Některé kmeny žijí jako kočovníci v hloubi ekvádorského deštného pralesa. Tam si vždy vymýtí kus lesa, kde si postaví vesnici z chaloupek s doškovou střechou, vypěstují něco málo plodin a po žních se pak přesunou dál, kde loví zvěř a rybaří. Chívarové v Amazonii prosluli jako lovci lebek. Někteří přislušníci kmene Huaorani stále žijí izolovaně bez kontaktu s vnějším světem.[5] Mezi izolovanými indiány v pralese dochází k mezikmenovým válkám.[6] Většina indiánů žije ve východním Ekvádoru; jeden kmen, Coloradové, však obývá pobřeží. Jsou v celé Jižní Americe jedinými obyvateli deštného pralesa, žijícími na západ od And.

Další indiánské kmeny najdeme vysoko v Andách; obdělávají tam malá políčka a prodávají řemeslné výrobky. Předkové těchto kmenů tvořili součást obyvatelstva incké říše, jež se během 15. století rozšířila z Peru na sever a kromě centrálních And pokryla i jižní část severních And. Španělé si Inky podrobili ve 30. letech 16. století a přinesli na dobytá území feudální systém zvaný encomienda. Z Afriky si dovezli otroky, kteří pak pracovali na cukrových plantážích podél pobřeží. Dnes se většina obyvatel považuje za mestice smíšeného původu – míšenci bělochů a indiánů tvoří 71.9% obyvatelstva, 7.4% obyvatel jsou tzv. Montubiové, domorodé obyvatelstvo z pobřeží - od roku 2001 samostatná skupina, 7.2% Afroekvádorci, 7% indiáni a 6.1% běloši převážně španělského původu.[4] V 80. letech 20. století se k indiánskému původu hlásilo přibližně 40% obyvatel, 40% obyvatel se považovalo za mestice, 15% za bělochy a 5% za černochy. Úředními jazyky jsou španělština, kečujština a šuárština, nejvíce se však používá španělština.

Ekvádor se zbavil závislosti na Španělsku ve 20. letech 19. století, lidé španělského původu však zůstali tou nejbohatší a nejvlivnější skupinou v zemi, zatímco mnoho původních obyvatel žije v chudobě. Novodobé dějiny Ekvádoru se vyznačují politickou nestabilitou; došlo zde k celé řadě vojenských převratů a bouřlivých povstání. Od roku 1919 je vláda volena demokratickou cestou, problém chudoby však zůstává nevyřešen.

Náboženství

Přibližně 68% obyvatel je římskokatolického vyznání. Velká část obyvatelstva víru praktikuje a navštěvuje mše pravidelně. Ve venkovských oblastech Ekvádoru jsou domorodná víra a křesťanství jsou někdy syncretcké. Jako v každé jiné latinskoamerické zemi zaznamenal protestantismus masivní růst, speciálně v chudých venkovských oblastech. Jiné seskupení, jako například Svědkové Jehovovi a Mormoni, rovněž zvyšují počty členů. Existuje malá muslimská menšina čítající několik tisíc osob. Židovská komunita má pouze o něco více než 1 000 členů, hlavně německého a italského původu.

Kultura

Ekvádorské mestické ženy na slavnosti Carnaval del Pueblo v roce 2010

Převládající kultura v Ekvádoru je definována ekvádorskou většinou mesticů a jejich předky, je směsí evropské a jihoamerické kultury s některými africkými prvky zděděnými po zotročených předcích. Ekvádorské domorodé komunity jsou většinou víceméně integrované do těchto mainstreamových kultur, a to zejména vzdálenější domorodé komunity Amazonské kotliny.

Sport

Nejpopulárnějším sportem v Ekvádoru je, podobně jako ve většině jihoamerických zemí, fotbal. Několik nejznámějších týmů: Barcelona SC a FC Emelec z Guayaquilu, Liga Deportiva Universitaria de Quito a El Nacional (ekvádorské ozbrojené síly) z Quita, Olmedo z Riobamba a Deportivo Cuenca z Cuenca.

Projevuje se značný zájem o tenis ve střední a vyšší vrstvě ekvádorské společnosti a několik ekvádorských profesionálních hráčů dosáhlo mezinárodního věhlasu, včetně jmen jako Francisco Segura či Andrés Gomez a v 90. letech Nicolas Lapentti. Basketbal má také velkou poluplaritu, protože mezi ekvádorské speciality patří Ecuavolley, variace volejbalu pro tři hráče. Býčí zápasy se praktikují na profesionální úrovni pouze v Quitu během výročních slavností na památku založení města Španěly, ačkoli nekrvavá forma tohoto sportu, nazývaná rodeos montubios, se praktikuje v mnoha venkovských oblastech během místních slavností.

Kuchyně

Kuchyně je v Ekvádoru velmi různorodá; mění se s nadmořskou výškou spolu s podmínkami pro zemědělství. Cuy (pečené morče) je populární v horských oblastech. Existuje celá paleta čerstvého ovoce, zejména v nižších polohách. Mořské plody jsou populární na pobřeží, především corvina a garnáti. I krevety jsou velmi populární a čerstvé. Strava nabízena na ulicích v Ekvádoru jsou brambory s opékáným vepřovým masem. Fanesca je jídlo známé v Ekvádoru - je to čočková polévka se sušenou treskou, mlékem a četnými druhy fazolí, např. zelenými fazolemi, lima fazolemi a chochos. Velmi důležitou součástí jídelníčku, v podstatě na denní bázi, je rýže.

Odkazy

Související články

Reference

  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  2. Anuario Estadístico de América Latina y el Caribe (oddíl 3.4 TIERRAS Y SUELOS) [online]. Hospodářská komise pro Latinskou Ameriku a Karibik [cit. 2014-08-09]. Dostupné online. (španělsky) 
  3. Ecuador cuenta con 11 Parques Nacionales [online]. ekvádorské ministerstvo životního prostředí [cit. 2014-08-09]. Dostupné online. (španělsky) 
  4. a b Población del país es joven y mestiza, dice censo del INEC. eluniverso.com. Data from the national census 2010 (2011-09-02)
  5. Nekontaktovaní: Indiánský kmen Huaoranů brání svou izolaci a zabíjí všechny vetřelce. Reflex. 14. května 2018.
  6. Smějí se indiáni vraždit v kmenových válkách? V Ekvádoru je budou soudit za genocidu. Reflex. 28. listopadu 2013.

Externí odkazy

Vláda a státní správa
Obecné informace
  • (česky) Ekvádor na Geografickém serveru
  • (anglicky) Ecuadors.org
  • Ecuador - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Ecuador (2011) [online]. Freedom House [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — Ecuador Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bureau of Western Hemisphere Affairs. Background Note: Ecuador [online]. U.S. Department of State, 2011-06-08 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - Ecuador [online]. Rev. 2011-07-26 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR v Bogotě. Souhrnná teritoriální informace: Ekvádor [online]. Businessinfo.cz, 2010-10-01 [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. 
  • KNAPP, Gregory W., a kol. Ecuador [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
Média