Venezuela: Porovnání verzí

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Editace uživatele 88.103.174.73 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Rosičák
značka: rychlé vrácení zpět
Bez shrnutí editace
Řádek 81: Řádek 81:
== Dějiny ==
== Dějiny ==
{{Viz též|Dějiny Venezuely}}
{{Viz též|Dějiny Venezuely}}
V roce [[1492]] objevil pobřeží [[Kryštof Kolumbus]]. V roce [[1522]] započala kolonizace území založením první trvale obývané španělské osady na jihoamerickém kontinentu na území dnešního města [[Cumaná]]. Území dnešní Venezuely bylo dále součástí [[Španělské kolonie|španělského impéria]]. Zprvu bylo pod správou [[místokrálovství Peru]], od roku [[1717]] spadalo pod [[místokrálovství Nová Granada]]. Roku [[1776]] byl zřízen [[generální kapitanát]] [[Generální kapitanát Venezuela|Venezuela]], což v podstatě znamenalo získání výrazné vnitřní autonomie a samosprávy v rámci španělských amerických držav. Dne [[5. červenec|5. července]] [[1811]] byla deklarována nezávislost Spojených států venezuelských. Do čela boje za nezávislost Venezuely a dalších jihoamerických států na Španělsku se postavil venezuelský rodák [[Simón Bolívar]].<ref>"[http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/den-d/pred-200-lety-zacal-zrod-latinskoamerickych-narodu_165893.html?hideTab Před 200 lety začal zrod latinskoamerických národů]". Týden. 19. dubna 2010.</ref> Roku [[1819]] se stala Venezuela součástí [[Velká Kolumbie|Velké Kolumbie]]. Z ní vystoupila a v roce [[1830]] se prohlásila samostatnou republikou. Během bojů za nezávislost zahynula až třetina venezuelské populace.<ref>"[http://countrystudies.us/venezuela/5.htm Venezuela – The Century of Caudillismo]". [[Knihovna Kongresu]].</ref> V roce 1859 ve Venezuele vypukla občanská válka mezi konzervativci a liberály. V letech 1902 a 1903 uskutečnily Británie, Německo a Itálie [[Dragova doktrína|námořní blokádu Venezuely]], aby ji přinutily splácet zahraniční dluh.
V roce [[1492]] objevil pobřeží [[Kryštof Kolumbus]]. V roce [[1522]] započala kolonizace území založením první trvale obývané španělské osady na jihoamerickém kontinentu na území dnešního města [[Cumaná]]. Území dnešní Venezuely bylo dále součástí [[Španělské kolonie|španělského impéria]]. Zprvu bylo pod správou [[místokrálovství Peru]], od roku [[1717]] spadalo pod [[místokrálovství Nová Granada]]. Roku [[1776]] byl zřízen [[generální kapitanát]] [[Generální kapitanát Venezuela|Venezuela]], což v podstatě znamenalo získání výrazné vnitřní autonomie a samosprávy v rámci španělských amerických držav. Dne [[5. červenec|5. července]] [[1811]] byla deklarována nezávislost Spojených států venezuelských. Do čela boje za nezávislost Venezuely a dalších jihoamerických států na Španělsku se postavil venezuelský rodák [[Simón Bolívar]].<ref>"[http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/den-d/pred-200-lety-zacal-zrod-latinskoamerickych-narodu_165893.html?hideTab Před 200 lety začal zrod latinskoamerických národů]". Týden. 19. dubna 2010.</ref> Roku [[1819]] se stala Venezuela součástí [[Velká Kolumbie|Velké Kolumbie]] pod vládou Františka Moravce. Z ní vystoupila a v roce [[1830]] se prohlásila samostatnou republikou. Během bojů za nezávislost zahynula až třetina venezuelské populace.<ref>"[http://countrystudies.us/venezuela/5.htm Venezuela – The Century of Caudillismo]". [[Knihovna Kongresu]].</ref> V roce 1859 ve Venezuele vypukla občanská válka mezi konzervativci a liberály. V letech 1902 a 1903 uskutečnily Británie, Německo a Itálie [[Dragova doktrína|námořní blokádu Venezuely]], aby ji přinutily splácet zahraniční dluh.


== Geografie ==
== Geografie ==

Verze z 27. 3. 2019, 11:18

Tento článek je o státu. O písni pojednává článek Venezuela (píseň).
Bolívarovská republika Venezuela
República Bolivariana de Venezuela
vlajka Venezuely
vlajka		 znak Venezuely
znak
Hymna
Gloria al Bravo Pueblo
Geografie

Poloha Venezuely
Poloha Venezuely

Hlavní městoCaracas
Rozloha916 445 km² (34. na světě)
z toho 3 % vodní plochy
Nejvyšší bodPico Bolívar (La Columna) (4981 m n. m.)
Časové pásmo-4:00[1]
Poloha8° s. š., 67° z. d.
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel31 304 016 (42. na světě, 2017)
Hustota zalidnění29 ob. / km² (179. na světě)
HDI▼ 0,761 (vysoký) (78. na světě, {{{HDI aktuální k}}})
Jazykšpanělština (úřední)
četné domorodé jazyky
Náboženstvíkatolíci 71 %
protestanti 17 %
ireligiozní 8 %
jiná náboženství 3 %
bez odpovědi 1 %
Státní útvar
Státní zřízenífederativní prezidentská republika
(činnost parlamentu pozastavena od 29. března 2017[2][3])
Vznik5. července 1811 (nezávislost na Španělsku)
PrezidentNicolás Maduro
(zvolený ve volbách částečné dodatečné neuznáván v zahraničí)
Juan Guaidó
(samozvaný částečné uznání v zahraničí)
ViceprezidentTareck El Aissami
Měnavenezuelský bolívar (VEF)
HDP/obyv. (PPP)17 665[4] USD (66. na světě, 2014)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1862 VEN VE
MPZYV
Telefonní předvolba+58
Národní TLD.ve
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Venezuela, oficiálním názvem Bolívarovská republika Venezuela[5][6] (španělsky República Bolivariana de Venezuela), je federativní republika na severním pobřeží Jižní Ameriky při pobřeží Karibského moře, v tropech severně od rovníku. Skládá se z pevninské části a mnoha ostrovů v Karibském moři, z nichž největší je Isla de Margarita. Sousedí na západě s Kolumbií, na jihu s Brazílií, a na východě s Guyanou, na jejíž západní polovinu (tzv. Guayana Esequiba či „Zona en Reclamación“) si Venezuela činí nárok. Poněkud severněji pak leží Trinidad a Tobago, Grenada, Curaçao, Bonaire a Aruba. Počet obyvatel přesáhl v roce 2014 28,8 milionů. Hlavním městem je Caracas. Úředním jazykem je španělština. Nejvíce lidí se hlásí ke katolické církvi.

Jméno země je španělskou zdrobnělinou názvu Venezia (Benátky). Adjektivum „bolívarovská“ odkazuje k postavě Simóna Bolívara, místního slavného rodáka.

Dějiny

Související informace naleznete také v článku Dějiny Venezuely.

V roce 1492 objevil pobřeží Kryštof Kolumbus. V roce 1522 započala kolonizace území založením první trvale obývané španělské osady na jihoamerickém kontinentu na území dnešního města Cumaná. Území dnešní Venezuely bylo dále součástí španělského impéria. Zprvu bylo pod správou místokrálovství Peru, od roku 1717 spadalo pod místokrálovství Nová Granada. Roku 1776 byl zřízen generální kapitanát Venezuela, což v podstatě znamenalo získání výrazné vnitřní autonomie a samosprávy v rámci španělských amerických držav. Dne 5. července 1811 byla deklarována nezávislost Spojených států venezuelských. Do čela boje za nezávislost Venezuely a dalších jihoamerických států na Španělsku se postavil venezuelský rodák Simón Bolívar.[7] Roku 1819 se stala Venezuela součástí Velké Kolumbie pod vládou Františka Moravce. Z ní vystoupila a v roce 1830 se prohlásila samostatnou republikou. Během bojů za nezávislost zahynula až třetina venezuelské populace.[8] V roce 1859 ve Venezuele vypukla občanská válka mezi konzervativci a liberály. V letech 1902 a 1903 uskutečnily Británie, Německo a Itálie námořní blokádu Venezuely, aby ji přinutily splácet zahraniční dluh.

Geografie

Vodopád Salto Ángel, národní park Canaima

Území Venezuely můžeme rozdělit do několika oblastí: Na severozápadě jsou Andy, kde se nachází nejvyšší hora Venezuely Pico Bolívar (4979 m). Mezi nimi je položena hluboká tektonická poklesová oblast s jezerem Maracaibo a rozlehlou Maracaibskou nížinou. Severovýchodně od Cordilerra de Mérida se táhne dlouhé pásmo Karibských And. Na jih od řeky Orinoco se rozprostírá Guyanská vysočina. Je to rozsáhlá pahorkatina s ojedinělými svědeckými vrchy. Mezi oběma celky se prostírá Orinocká nížina s plošinou Llanos. Území Venezuely je z 52 % pokryto lesními porosty, zemědělská půda zaujímá 23 % rozlohy státu.[9]

Ciudad Bolívar na břehu Orinoka

Nejvýznamnější řekou Venezuely je Orinoco, jehož pravé přítoky tvoří vodopády v místech, kde opouští Guyanskou vysočinu. Nejvyšší vodopád světa je právě ve Venezuele: Salto Ángel. Měří 979 metrů. Největšími přítoky Orinoka jsou Caroní, Apure a Meta. Významné je limanové jezero Maracaibo.

Venezuele náleží i několik ostrovů v Karibském moři, které jsou z geopolitického hlediska součástí státu Nueva Esparta a venezuelských federálních dependencí– největší z nich je Isla de Margarita. Největší poloostrovy jsou Paraguaná, Paria a Guajira.

Klima Venezuely je subekvatoriální horké s deštivým létem a suchou zimou. V Maracaibu je průměrná roční teplota 29 °C a 570 mm srážek za rok, výše položená Mérida 18,5 °C a 1750 mm, Caracas 20 °C, Santa Elena v Guyanské vysočině 23 °C a 1600 mm.

Politický systém

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Zahraniční vztahy

Venezuela je zapojená do většiny projektů a organizací na poli latinskoamerické integrace. Je členským státem např. organizací Společenství latinskoamerických a karibských států, Latinskoamerický hospodářský systém, Unie jihoamerických národů, Sdružení karibských států, Mercosur. Z iniciativy bývalého venezuelského prezidenta Huga Cháveze vznikly na začátku 21. století spolky Petrocaribe a Bolívarovský svaz pro lid naší Ameriky, ve kterých hraje Venezuela hlavní roli. Kromě členů Bolívarovského svazu má Venezuela příznivé vztahy s Ruskem, které je významným stoupencem současného režimu.

V současné době se následkem humanitární krize a politiky prezidenta Nicolase Madura zhoršují venezuelské vztahy se sousedními zeměmi. Kvůli přílivu uprchlíků z Venezuely se ochladily vztahy s Kolumbií a Brazílií. Po krizi ohledně údajně zmanipulovaných prezidentských voleb prohlásili představitelé Kolumbie, Brazílie, Argentiny, Chile, Kanady, Evropské unie a Spojených států amerických, že neuznávají Madura jako legitimního prezidenta a podporují předsedu parlamentu Juana Guaidóa.

23. ledna 2019 oznámila Madurova vláda přerušení diplomatických styků Venezuely s USA.[10] Ty však tento krok neuznávají a nehodlají své diplomaty ze země odvolat.

Administrativní členění

Státy Venezuely (včetně území Guayany Esequiba nárokovaného po Guyaně)
Hlavní město Caracas
Podrobnější informace naleznete v článku Státy Venezuely.

Venezuela je federací 23 států a 2 dalších státotvorných útvarů: Distrito capital a Dependencias Federales.

Ekonomika

Související informace naleznete také v článku Ekonomika Venezuely.
Venezuelský vývoz

Venezuela je zemědělsko-průmyslový stát s významnou těžbou nerostných surovin. Nejdůležitější jsou ropa, zemní plyn, kvalitní železná ruda, bauxit, zlato, uhlí, diamanty, sůl, fosfáty a vápenec. Nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím je petrochemie, následují hutnictví, výroba surového železa, oceli a hliníku, strojírenství a potravinářství. Tři čtvrtiny elektrické energie produkují vodní elektrárny.[zdroj?]

Pro rostlinnou výrobu je důležitá sklizeň rýže, kukuřice, sorga, manioku, slunečnice, brambor, luštěniny, bavlny, kokosových ořechů, cukrové třtiny, banánů, citrusů, manga, ananasů, kávy, kakaa, tabáku, sisalu a zeleniny. Chová se skot, prasata, drůbež a koně. Význam má rybolov i těžba dřeva. Země má důležitou silniční a leteckou dopravu. Významné je obchodní loďstvo.

Venezuela má největší zásoby ropy na světě;[11] surová ropa a produkty z ní představují více jak 93 % venezuelského exportu.[12]

„Socialismus 21. století“

Podrobnější informace naleznete v článku Socialismus 21. století.

Politika „Socialismu 21. století,“ zavedená za vlády Huga Cháveze, přinesla státní kontrolu cen a v důsledku toho vznikl nedostatek základních komodit, jako např. toaletní papír,[13] chleba, mouka.[14] V srpnu 2014 měla Venezuela nejvyšší inflaci na světě - 63,4% a v rámci tajné devalvace měny požadovala po obchodních společnostech zaplatit za dolary o 61% více než v předchozím roce.[15]

Důsledky politiky "socialismu 21. století:

  • Obrovská míra inflace, dosahující 63%, což je bezkonkurenčně nejvyšší číslo v Latinské Americe.[16] Důsledkem je enormní nárůst veškerých cen. Ekonomové většinou vinu svalují na prudké zvyšování peněžní zásoby, tedy množství peněz v ekonomice, které zdaleka překračuje ekonomický růst. Poukazují i na nedostatek dolarů, kvůli němuž mnoho firem nemůže dovážet suroviny.
  • Potraviny jsou v roce 2016 běžně na příděl, je nedostatek téměř všeho, včetně toaletního papíru a základních potravin.[17]
  • Chavez odradil zahraniční investice a státní ropnou společnost poškodil tak, že její produkce klesla od roku 1999 o 25 %. A klesají i exporty. Režim se sice snažil pomoci chudým, utratil při tom ale mnohem více, než si mohl dovolit. Vláda dnes dosahuje deficitů ve výši 14 % HDP a tuto mezeru lze zaplnit pouze tištěním peněz. Ty tak ale ztrácejí hodnotu a inflace oficiálně dosahuje 64 %, ve skutečnosti se však může pohybovat kolem 179 %. Bank of America odhaduje, že pokud se systém nezmění, zvýší se inflace možná až na 1 000 %.[18]
  • V roce 2014, byl výkon Venezuelské ekonomiky jednoznačně nejhorší v regionu. Pokles HDP za tento rok byl závažných 4,8 %
  • V roce 2015 Venezuela čelí nejhorší ekonomické krizi za posledních sedmdesát let. Měna je znehodnocená obrovskou inflací, zboží v obchodech dochází a vláda už přestala sdělovat i základní ekonomické ukazatele o stavu země. Podle ekonomů hrozí, že současná ekonomická krize přeroste v rozpad politiky i společnosti.[19]
  • Důsledkem této politiky je i enormní nárůst kriminality, loupeží a vražd v chudinských čtvrtí. V hlavním městě Venezuely míra vražd patří mezi nejvyšší na světě. Násilí je tu spojeno hlavně s drogami, což vychází i z polohy země. Ozbrojené loupeže jsou ve městě běžné, a to dokonce i v oblastech, které jsou považovány za bezpečné a navštěvují je turisté. Problémem jsou stále rychlé únosy osob výměnou za hotovost. Ještě horším faktem je skutečnost, že sami policisté se na únosech také podílejí.[20]
  • Podle Mezinárodního měnového fondu může do konce roku 2018 dosáhnout míra inflace až jednoho milionu procent.[21]

Obyvatelstvo

Související informace naleznete také v článku Obyvatelstvo Venezuely.
Venezuelci demonstrují v ulicích Caracasu

Obyvatelstvo je ze 67 % tvořeno mestici, ze 21 % potomky Evropanů (běloši a kreolové), z 10 % potomky Afričanů (černoši, mulati a zambové). Domorodé obyvatelstvo činí 2 % (asi 577 tisíc), z nich přibližně 200 000 Indiánů, kteří se stále živí lovem a sběrem. Příslušníci kmene Janomamů z deštných pralesů severní Amazonie byli známí svou bojovností a někteří z nich stále žijí v izolaci od vnějšího světa. Průměrná délka života je 73,45 let, a to 70,4 u mužů a 76,65 u žen.

Obyvatelstvo je především katolického vyznání (96 %, vč. východních katolíků: 1) řeckokatolíci-melchité: Apoštolský exarchát ve V., Caracas, vznikl 1990, 2015-26 200 věřících,počet narůstá, 2014-25 800, 2010-25 000, * 2) syrští katolíci: Apoštolský exarchát pro V., Maracay, vznikl 2001, 2015-20 600,počet narůstá, 2014-20 300, 2010-5 000. Dále i protestantského (2 %) vyznání. Gramotnost dosahuje 93 % (u obyvatel starších 15 let).

Kultura

Umění

Klasikem venezuelské literatury je básník, filozof a filolog Andrés Bello. Hlásí se k němu i Chilané, a je tak dnes zobrazen jak na bankovce venezuelské, tak na chilském pesu. K významným básníkům patřil i Eugenio Montejo. Významným dirigentem současnosti je Gustavo Dudamel, k jeho předchůdcům patřil například José Antonio Abreu. Ve Francii se prosadil hudební skladatel Reynaldo Hahn. Rolí teroristy Carlose, za jejíž ztvárnění v třídílné minisérii z roku 2010 dostal Césara, se proslavil herec Édgar Ramírez.[22] V Hollywoodu se prosadila herečka Patricia Velásquezová. Z venezuelských telenovel jsou známy herečky Gabriela Spanicová či Gaby Espinová.

V posledních letech jsou Venezuelanky mimořádně úspěšné na soutěži Miss Universe. V roce 2008 vyhrála Dayana Mendozová, rok poté Stefania Fernandezová a v roce 2013 Gabriela Islerová.[23] Jako módní návrhářka amerických prvních dam (Jacqueline Kennedyové, Laury Bushové a Michelle Obamové) proslula Carolina Herrerová.

Největší každoroční kulturní akcí ve Venezuele je Feria del Sol, mezinárodní kulturní festival, který se koná ve městě Mérida, vždy v únoru. Festival je spojen karnevalovými hody. Konají se zde býčí zápasy, výstavy umělecké i zemědělské, koncerty, sportovní události či volba La Reina Del Sol (Královny slunce).[24]

Na seznam světového kulturního dědictví UNESCO byly zapsány město Coro, jakožto jedinečný příklad mísení indiánských a evropských architektonických tradic, a univerzitní město v Caracasu, jež bylo postaveno podle návrhu architekta Carlose Raúla Villanueva ve 40. až 60. létech 20. století, a jež nese výjimečné architektonické prvky bauhausu a modernismu.[25]

Sport

Venezuela se od roku 1948 zúčastňuje olympijských her. Od té doby získala dvě zlaté medaile (k roku 2018). Tu první přivezl z olympiády v Mexiku roku 1968 boxer Francisco Rodríguez, druhou pak v roce 2012 z Londýna šermíř Rubén Limardo.[26] Nejúspěšnějším atletem je trojskokanka Yulimar Rojasová, která na OH v Riu roku 2016 brala stříbro a v roce 2017 se stala mistryní světa, jako vůbec první venezuelský atlet.[27]

Nejpopulárnějším sportem ve Venezuele je baseball. Legendárním baseballistou, jenž se v letech 1956-1973 prosadil v americké lize MLB, byl Luis Aparicio. V americké NBA se etabloval basketbalista Greivis Vásquez. Mistrem světa v závodech silničních motocyklů se v roce 1975 stal Johnny Cecotto, stejného úspěchu, dokonce dvakrát, dosáhl Carlos Lavado (1983, 1986). Nejúspěšnějším Venezuelcem ve Formuli 1 je Pastor Maldonado.

Tradiční lidovou zábavou je coleo, jež je podobné známějšímu americkému rodeu.[28]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Clocks to Go Forward Permanently in Venezuela [online]. www.timeanddate.com [cit. 2016-05-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Venezuela 'coup': Alarm grows as court takes power. BBC [online]. 2017-03-31 [cit. 2017-03-31]. Dostupné online. 
  3. ↑ Chaos ve Venezuele sílí: „Madurův“ soud si uzmul kompetence parlamentu. idnes.cz [online]. 2017-03-31 [cit. 2017-03-31]. Dostupné online. 
  4. ↑ Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online. 
  5. ↑ Venezuela – Velvyslanectví Bolívarovské republiky Venezuela [online]. Ministrstvo zahraničních věcí České republiky [cit. 2018-01-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ Venezuela: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled [online]. CzechTrade [cit. 2018-01-28]. Dostupné online. 
  7. ↑ "Před 200 lety začal zrod latinskoamerických národů". Týden. 19. dubna 2010.
  8. ↑ "Venezuela – The Century of Caudillismo". Knihovna Kongresu.
  9. ↑ Anuario Estadístico de América Latina y el Caribe (oddíl 3.4 TIERRAS Y SUELOS) [online]. Hospodářská komise pro Latinskou Ameriku a Karibik [cit. 2014-08-09]. Dostupné online. (španělsky) 
  10. ↑ Opusťte Venezuelu, vyzval Maduro americké diplomaty. Novinky.cz [online]. [cit. 2019-01-23]. Dostupné online. 
  11. ↑ Ropná velmoc Venezuela si chce dovážet ropu ze zahraničí. iDNES.cz [online]. 2018-06-14 [cit. 2018-09-21]. Dostupné online. 
  12. ↑ Anuario Estadístico de América Latina y el Caribe (oddíl 2.2.2.33) [online]. Hospodářská komise pro Latinskou Ameriku a Karibik [cit. 2014-07-30]. Dostupné online. (španělsky) 
  13. ↑ Ve Venezuele jde do tuhého: Dochází toaletní papír. ČT24 - Česká televize [online]. [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. 
  14. ↑ Maduro vyhlásil chlebovou válku. Zatýká pekaře a znárodňuje pekárny. iDNES.cz [online]. 2017-03-22 [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. 
  15. ↑ BOYD, Sebastian. The 61% Devaluation That Venezuela Told No One About. www.bloomberg.com [online]. [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. 
  16. ↑ Venezuelu trápí cválající inflace. Ceny za jediný rok vyletěly o 63 procent. Hospodářské noviny [online]. 2014-09-11 [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. 
  17. ↑ http://byznys.ihned.cz/c1-63462560-venezuela-zeme-s-nejvetsimi-zasobami-ropy-kde-i-misto-ve-fronte-je-na-pridel
  18. ↑ Venezuela: Země s největšími zásobami ropy, kde i místo ve frontě je na příděl. Hospodářské noviny [online]. 2015-02-02 [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. 
  19. ↑ Prázdné obchody, příděly a černý trh. Venezuela je na prahu rozpadu. iDNES.cz [online]. 2015-11-10 [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. 
  20. ↑ Venezuela Specifika, bezpečnostní situace, doporučení turistům. www.mzv.cz [online]. [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. 
  21. ↑ Inflace ve Venezuele poroste k milionu procent. Maduro viní z krize Spojené státy. ČT24 [online]. 2018-07-26 [cit. 2018-07-26]. Dostupné online. 
  22. ↑ El venezolano Edgar Ramírez gana el César de la Academia de Cine Francés. RT en Español [online]. [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. (španělsky) 
  23. ↑ Venezuela wins the Miss Universe title for the third time in six years. www.news.com.au [online]. [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. 
  24. ↑ GABALDÓN, Juan Carlos. Feria Internacional del Sol: Mérida’s Weekend of Tropical Chaos [online]. Caracas Chronicles, 2017-02-27 [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Venezuela - dědictví UNESCO: Jižní Amerika: Můj průvodce. www.mujpruvodce.cz [online]. [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. 
  26. ↑ Šermíř Limardo získal první zlato pro Venezuelu po 44 letech. www.sport.cz [online]. [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. 
  27. ↑ Rojasová vyhrála finále trojskokanek o dva centimetry, sen Semenayové o double končí. Lidovky.cz [online]. 2017-08-07 [cit. 2018-12-09]. Dostupné online. 
  28. ↑ ROMERO, Simon. Venezuela’s Passion: Twisting the Tail of an Angry Beast. The New York Times. 2006-09-10. Dostupné online [cit. 2018-12-09]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 

Literatura

  • SLAVICKÝ, Stanislav. Scénické tradice Latinské Ameriky. Praha : KANT - Karel Kerlický, 2013. 136 s. ISBN 978-80-7437-117-2.

Externí odkazy

Venezuela – República Bolivariana de Venezuela – (VEN)
Státy a jejich hlavní města
Další správní jednotky
distrikt hlavního města (Caracas) • federální dependence
Státy a území v Jižní Americe
Nezávislé státy
Součásti suverénních států
Teritoria, kolonie a
závislá území
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Venezuela&oldid=17082539“