Ježourek: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Rozšíření článku
značka: možné subjektivní formulace
Řádek 11: Řádek 11:
| čeleď = [[olověncovité]] (''Plumbaginaceae'')
| čeleď = [[olověncovité]] (''Plumbaginaceae'')
| rod = ježourek (''Acantholimon'')
| rod = ježourek (''Acantholimon'')
| rod popsal = [[Conrad Moench|Moench]]
| rod popsal = [[Pierre Edmond Boissier|Boiss.]], 1846
}}
}}
[[Soubor:Acantholimon hohenackeri 01.JPG|thumb|Acantholimon hohenackeri]]
'''Ježourek''' (''Acantholimon'') je rod malých kvetoucích a snadno dřevnatějících rostlin v čeledi [[olověncovité]] (''Plumbaginaceae''). Je rozšířený na severovýchodě [[Evropa|Evropy]] a odtud až po střední Asii a také v [[Jižní Amerika|Jižní Americe]]. Je pěstován jako [[okrasná rostlina]].


'''Ježourek''' (''Acantholimon'') je rod rostlin z čeledi [[olověncovité]]. Zahrnuje více než 300 druhů a je rozšířen v suchých a vysokohorských oblastech jihovýchodní [[Evropa|Evropy]] a [[Asie]]. Ježourky jsou nízké, obvykle trnité a hustě polštářovitě rostoucí [[keř]]e s úzkými, tuhými [[list]]y. Květenství jsou [[klas]]ovitá a vyrůstají z paždí listů. [[Kalich (botanika)|Kalich]] i [[listen]]y jsou z velké části suchomázdřité. Plodem je úzká [[tobolka (plod)|tobolka]]. V české přírodě není tento rod zastoupen.
== Pěstování ==
Některé druhy jsou pěstovány jako [[Skalnička|skalničky]] a okrasné keře.
Nenáročné rostliny, nesnášejí ale větší vlhko. Půdy jsou nejvhodnější sušší , propustné, vápenaté, štěrkovité. Hodí se pro skalky a úzkých štěrbin na plném výsluní. Rozmnožuje se dělením zakořenělých větviček, které jsme prosypali pískem.<ref>{{Citace monografie

[[Soubor:Acantholimon glumaceum.jpg|náhled|''Acantholimon glumaceum'' na ilustraci z poloviny 19. století]]
== Popis ==

Ježourky jsou nevysoké, zpravidla bohatě větvené a polštářovitě rostoucí [[keř]]íky.
[[List]]y jsou jednoduché, přisedlé, s čárkovitou, jehlicovitou nebo šídlovitou, na vrcholu někdy štětinovitě zakončenou [[čepel listová|čepelí]]. Zpravidla jsou tuhé a pichlavé. Vyrůstají ve shlucích na nových letorostech. U některých druhů mohou být letní listy odlišné od jarních. [[Květ]]y jsou poměrně malé, většinou růžové, řidčeji bělavé nebo purpurové. [[Klas]]ovitá květenství se rozvíjejí v paždí jarních listů a jsou složená ze 2 až 8 dvouřadě uspořádaných klásků. U některých druhů je hlavní osa květenství zkrácená a klásky pak vyrůstají z úžlabí listu. Každý klásek je složen z 1 až 5 květů podepřených [[listen]]y a listenci se široce blanitým okrajem.
[[Kalich (botanika)|Kalich]] je nálevkovitý nebo výjimečně až válcovitý, srostlý a na okraji pěti- nebo desetilaločný, podél žeber nevýrazně bylinný a jinak blanitý (suchomázdřitý), s blanitým, purpurovým, růžovým nebo bílým lemem.
[[Koruna (botanika)|Korunní lístky]] jsou na bázi krátce srostlé a poněkud vyčnívají z kalicha.
[[Tyčinka (botanika)|Tyčinek]] je 5 a jsou přirostlé k bázi koruny. [[Semeník]] je svrchní, úzký, válcovitý, a nese 5 volných [[čnělka|čnělek]] zakončených zploštělými, hlavatými [[blizna]]mi.
Plodem je úzká [[tobolka (plod)|tobolka]], podepřená nápadným, vytrvalým kalichem.<ref name="flch">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Peng
| jméno = Tse-Hsiang
| příjmení2 = Kamelin
| jméno2 = Rudolf V.
| titul = Flora of China: Acantholimon
| url = http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=2&taxon_id=100101
| jazyk = en
}}</ref><ref name="hieke1"/><ref name="kobl"/><ref name="kub2"/>

<gallery>
Acantholimon majewianum (Plumbaginaceae) (32373339704).jpg|Druh ''Acantholimon majewianum'' na přirozeném stanovišti v Uzbekistánu
Acantholimon libanoticum 1.jpg|Kvetoucí ježourek libanonský
Prickly Thrift - Acantholimon kotschyi - panoramio.jpg|Plodící ježourek Kotschyův
</gallery>

== Rozšíření ==

Rod zahrnuje asi 306 druhů. Je rozšířen od jihovýchodní [[Evropa|Evropy]] a [[jihozápadní Asie]] přes [[Kavkaz]] a [[Střední Asie|Střední Asii]] a po [[Himálaj]] a čínský [[Sin-ťiang]]. Centrum druhové diverzity je v horských oblastech [[Írán]]u a [[Afghánistán]]u. V rámci Evropy
se vyskytují 4 druhy. Největší areál z nich má ''[[Acantholimon ulicinum]]''. Vyskytuje se v [[Řecko|Řecku]] včetně [[Kréta|Kréty]] a ostrovů ve východním [[Egejské moře|Egejském moři]], [[Albánie|Albánii]], [[Severní Makedoni|Makedonii]], [[Srbsko|Srbsku]] a [[Černá Hora|Černé Hoře]]. Z dalších druhů roste v Řecku a Albánii ''[[Acantholimon graecum]]''. Rod zahrnuje řadu endemitů s relativně nevelkými areály.
''[[Acantholimon aegaeum]]'' je endemit [[Egejské ostrovy|Egejských ostrovů]], ''[[Acantholimon albanicum]]'' je endemit Albánie. Rod je značně diversifikovaný v asijské části [[Turecko|Turecka]], kde roste přes 50 druhů.<ref name="pwo">{{Citace elektronické monografie
| titul = Plants of the world online
| url = http://www.plantsoftheworldonline.org/taxon/urn:lsid:ipni.org:names:331313-2
| datum vydání =
| vydavatel = Royal Botanic Gardens, Kew
| jazyk = en
}}</ref><ref name="emed">{{Citace elektronické monografie
| titul = Euromed Plantbase. Flora Europaea
| url = http://ww2.bgbm.org/EuroPlusMed/query.asp
| datum vydání = 2006
| vydavatel = Botanic Garden and Botanical Museum
| místo = Berlin-Dahlem
| jazyk = en
}}</ref>
Ježourky nejčastěji rostou ve skalnatých a kamenitých chladných stepích, polopouštích a ve vysokohorských oblastech.<ref name="kobl"/><ref name="kub2">{{Citace monografie
| příjmení = Kubitzki
| jméno = K. (ed.)
| titul = The families and genera of vascular plants. Vol. 2
| vydavatel = Springer
| místo = Berlin
| rok = 1993
| isbn = 978-3-642-08141-5
| jazyk = en
}}</ref>

== Taxonomie ==

Rod ''Acantholimon'' je v rámci čeledi ''[[olověncovité|Plumbaginaceae]]'' řazen do podčeledi ''[[Limonioideae]]'' a tribu ''[[Limonieae]]'', který představuje největší tribus celé čeledi. Podle výsledků [[fylogenetika|fylogenetických]] studií patří mezi příbuzné linie rody ''[[Dictyolimon]]'', ''[[Cephalorhizum]]''.<ref name="lledo">{{Citace periodika
| příjmení = Lledó
| jméno = M.D. et al.
| titul = Molecular phylogenetics of Limonium and related genera (Plumbaginaceae): biogeographical and systematic implications.
| periodikum = Am J Bot. 2005 Jul;:1189-98. doi: 10.3732/ajb.92.7.1189
| rok = 2005
| měsíc = Jul.
| číslo = 92(7)
| url =
}}</ref>

== Zástupci ==

* [[ježourek arménský]] (''Acantholimon armenum'')
* [[ježourek černokvětý]] (''Acantholimon melananthum'')
* [[ježourek hvozdíkovitý]] (''Acantholimon caryophyllaceum'')
* [[ježourek Kotschyův]] (''Acantholimon kotschyi'')
* [[ježourek libanonský]] (''Acantholimon libanoticum'')
* [[ježourek milý]] (''Acantholimon venustum'')
* [[ježourek Olivierův]] (''Acantholimon olivieri'')
* [[ježourek plevnatý]] (''Acantholimon glumaceum'')
* [[ježourek pochybkovitý]] (''Acantholimon androsaceum'')
* [[ježourek tuhý]] (''Acantholimon acerosum'')<ref name="pilat">{{Citace monografie
| příjmení = Pilát
| jméno = Albert
| titul = Atlas alpínek
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 1973
}}</ref><ref name="hieke1">{{Citace monografie
| příjmení = Hieke
| příjmení = Hieke
| jméno = Karel
| jméno = Karel
| titul = Praktická dendrologie 1
| odkaz na autora = Karel Hieke
| příjmení2 = Pinc
| vydavatel = SZN
| jméno2 = Miroslav
| místo = Praha
| odkaz na autora2 = Miroslav Pinc
| rok = 1978
| rok = 1978
| isbn = 07-082-78
| titul = Praktická dendrologie, díl 1.,
}}</ref><ref name="kobl">{{Citace monografie
| vydavatel = nakladatelství SZN
| vydání = 1.
| příjmení = Koblížek
| id = 000128363
| jméno = J.
| titul = Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků
}}
| vydání = 2
</ref>
| vydavatel = Sursum
| místo = Tišnov
| rok = 2006
| isbn = 80-7323-117-4
}}</ref>


== Druhy ==
== Význam ==
[[Soubor:Acantholimon acerosum (Botanical Gardens Berlin) (01).jpg|náhled|Ježourek tuhý jako skalnička]]
[[Soubor:Acantholimon lycopodioides kz03.jpg|náhled|''Acantholimon lycopodioides'' jako skalnička]]
Ježourky jsou pěstovány zejména jako [[skalnička|skalničky]]. Nejčastěji je pěstován [[ježourek plevnatý]], za jeden z nejkrásnějších druhů je považován [[ježourek Olivierův]].
Řadu druhů lze vidět ve sbírkách českých botanických zahrad, např. [[ježourek plevnatý]], [[ježourek arménský]], [[ježourek hvozdíkovitý]], [[ježourek Kotschyův]] nebo [[ježourek milý]].<ref name="fls">{{Citace elektronické monografie
| titul = Florius - katalog botanických zahrad
| url = http://www.florius.cz/
}}</ref><ref name="kobl"/>


== Pěstování a množení ==
* ''Acantholimon albertii''

* ''Acantholimon avenaceum''
Ježourky jsou vesměs dosti nenáročné rostliny, nesnášejí však větší vlhko, a to zejména v zimním období. Vyhovují jim sušší, vápenaté a štěrkovité půdy a plné výsluní. Jsou vhodné k výsadbě do skalek, lze je také sázet do úzkých, hlubších skalních štěrbin. K množení je nejlepší rostliny na podzim prosypat pískem a na jaře oddělit zakořeněné větévky. Množení řízkováním není snadné. Nejlépe zakořeňují pozdně letní dřevnaté řízky, odtržené i s patkou staršího dřeva. Pokud se podaří získat semena, lze množit i výsevem.<ref name="hieke1">{{Citace monografie
* ''[[Acantholimon glumaceum]]''
| příjmení = Hieke
* ''[[Acantholimon göksunicum]]''
| jméno = Karel
* ''[[Acantholimon köycegizicum]]''
| titul = Praktická dendrologie 1
* ''Acantholimon venustum''
| vydavatel = SZN
| místo = Praha
| rok = 1978
| isbn = 07-082-78
}}</ref><ref name="rozmn">{{Citace monografie
| příjmení = Walter
| jméno = Karel
| titul = Rozmnožování okrasných stromů a keřů
| vydavatel = Brázda
| místo = Praha
| rok = 2001
| isbn = 80-209-0268-6
}}</ref>


== Odkazy ==
== Odkazy ==
=== Reference ===
=== Reference ===
{{překlad
| jazyk = en
| článek =Acantholimon|
|revize = 307795211|}}
<references />
<references />


=== Externí odkazy ===
=== Externí odkazy ===
* {{Commonscat}}
* {{Commonscat}}
* {{Wikidruhy|taxon=Acantholimon}}
* {{cs}}[http://www.biolib.cz/cz/taxon/id105681/ taxonomie na biolib.cz]
* {{cs}}[http://skalnickar.blog.cz/0808/acantholimon-jezatec popis na skalnickar.blog.cz]
* {{cs}}[http://www.katalog-rostlin.cz/rostliny/skalnicky-a-trvalky/Acantholimon-sp-Jezatec.html popis fotografie katalog-rostlin.cz]
* {{en}}[http://zipcodezoo.com/Key/Plantae/Acantholimon_Genus.asp seznam druhů na zipcodezoo.com]


{{Portály|Rostliny}}
{{Portály|Rostliny}}
[[Kategorie: Flóra jihovýchodní Evropy]]

[[Kategorie: Flóra jihozápadní Asie]]
[[Kategorie: Flóra Kavkazu]]
[[Kategorie: Flóra Střední Asie]]
[[Kategorie: Flóra Číny]]
[[Kategorie: Flóra Indického subkontinentu]]
[[Kategorie:Olověncovité]]
[[Kategorie:Květiny]]
[[Kategorie:Květiny]]
[[Kategorie:Skalničky]]
[[Kategorie:Skalničky]]
[[Kategorie:Trvalky]]
[[Kategorie:Okrasné keře]]
[[Kategorie:Okrasné rostliny]]
[[Kategorie:Olověncovité]]

Verze z 16. 3. 2019, 23:07

Jak číst taxoboxJežourek
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleďolověncovité (Plumbaginaceae)
Rodježourek (Acantholimon)
Boiss., 1846
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ježourek (Acantholimon) je rod rostlin z čeledi olověncovité. Zahrnuje více než 300 druhů a je rozšířen v suchých a vysokohorských oblastech jihovýchodní Evropy a Asie. Ježourky jsou nízké, obvykle trnité a hustě polštářovitě rostoucí keře s úzkými, tuhými listy. Květenství jsou klasovitá a vyrůstají z paždí listů. Kalich i listeny jsou z velké části suchomázdřité. Plodem je úzká tobolka. V české přírodě není tento rod zastoupen. Některé druhy jsou pěstovány jako skalničky a okrasné keře.

Acantholimon glumaceum na ilustraci z poloviny 19. století

Popis

Ježourky jsou nevysoké, zpravidla bohatě větvené a polštářovitě rostoucí keříky. Listy jsou jednoduché, přisedlé, s čárkovitou, jehlicovitou nebo šídlovitou, na vrcholu někdy štětinovitě zakončenou čepelí. Zpravidla jsou tuhé a pichlavé. Vyrůstají ve shlucích na nových letorostech. U některých druhů mohou být letní listy odlišné od jarních. Květy jsou poměrně malé, většinou růžové, řidčeji bělavé nebo purpurové. Klasovitá květenství se rozvíjejí v paždí jarních listů a jsou složená ze 2 až 8 dvouřadě uspořádaných klásků. U některých druhů je hlavní osa květenství zkrácená a klásky pak vyrůstají z úžlabí listu. Každý klásek je složen z 1 až 5 květů podepřených listeny a listenci se široce blanitým okrajem. Kalich je nálevkovitý nebo výjimečně až válcovitý, srostlý a na okraji pěti- nebo desetilaločný, podél žeber nevýrazně bylinný a jinak blanitý (suchomázdřitý), s blanitým, purpurovým, růžovým nebo bílým lemem. Korunní lístky jsou na bázi krátce srostlé a poněkud vyčnívají z kalicha. Tyčinek je 5 a jsou přirostlé k bázi koruny. Semeník je svrchní, úzký, válcovitý, a nese 5 volných čnělek zakončených zploštělými, hlavatými bliznami. Plodem je úzká tobolka, podepřená nápadným, vytrvalým kalichem.[1][2][3][4]

  • Druh Acantholimon majewianum na přirozeném stanovišti v Uzbekistánu
    Druh Acantholimon majewianum na přirozeném stanovišti v Uzbekistánu
  • Kvetoucí ježourek libanonský
    Kvetoucí ježourek libanonský
  • Plodící ježourek Kotschyův
    Plodící ježourek Kotschyův

Rozšíření

Rod zahrnuje asi 306 druhů. Je rozšířen od jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie přes Kavkaz a Střední Asii a po Himálaj a čínský Sin-ťiang. Centrum druhové diverzity je v horských oblastech Íránu a Afghánistánu. V rámci Evropy se vyskytují 4 druhy. Největší areál z nich má Acantholimon ulicinum. Vyskytuje se v Řecku včetně Kréty a ostrovů ve východním Egejském moři, Albánii, Makedonii, Srbsku a Černé Hoře. Z dalších druhů roste v Řecku a Albánii Acantholimon graecum. Rod zahrnuje řadu endemitů s relativně nevelkými areály. Acantholimon aegaeum je endemit Egejských ostrovů, Acantholimon albanicum je endemit Albánie. Rod je značně diversifikovaný v asijské části Turecka, kde roste přes 50 druhů.[5][6] Ježourky nejčastěji rostou ve skalnatých a kamenitých chladných stepích, polopouštích a ve vysokohorských oblastech.[3][4]

Taxonomie

Rod Acantholimon je v rámci čeledi Plumbaginaceae řazen do podčeledi Limonioideae a tribu Limonieae, který představuje největší tribus celé čeledi. Podle výsledků fylogenetických studií patří mezi příbuzné linie rody Dictyolimon, Cephalorhizum.[7]

Zástupci

Význam

Ježourek tuhý jako skalnička
Acantholimon lycopodioides jako skalnička

Ježourky jsou pěstovány zejména jako skalničky. Nejčastěji je pěstován ježourek plevnatý, za jeden z nejkrásnějších druhů je považován ježourek Olivierův. Řadu druhů lze vidět ve sbírkách českých botanických zahrad, např. ježourek plevnatý, ježourek arménský, ježourek hvozdíkovitý, ježourek Kotschyův nebo ježourek milý.[9][3]

Pěstování a množení

Ježourky jsou vesměs dosti nenáročné rostliny, nesnášejí však větší vlhko, a to zejména v zimním období. Vyhovují jim sušší, vápenaté a štěrkovité půdy a plné výsluní. Jsou vhodné k výsadbě do skalek, lze je také sázet do úzkých, hlubších skalních štěrbin. K množení je nejlepší rostliny na podzim prosypat pískem a na jaře oddělit zakořeněné větévky. Množení řízkováním není snadné. Nejlépe zakořeňují pozdně letní dřevnaté řízky, odtržené i s patkou staršího dřeva. Pokud se podaří získat semena, lze množit i výsevem.[2][10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ PENG, Tse-Hsiang; KAMELIN, Rudolf V. Flora of China: Acantholimon [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 1. Praha: SZN, 1978. ISBN 07-082-78. 
  3. ↑ a b c d KOBLÍŽEK, J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. 
  4. ↑ a b KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 2. Berlin: Springer, 1993. ISBN 978-3-642-08141-5. (anglicky) 
  5. ↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Euromed Plantbase. Flora Europaea [online]. Berlin-Dahlem: Botanic Garden and Botanical Museum, 2006. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ LLEDÓ, M.D. et al. Molecular phylogenetics of Limonium and related genera (Plumbaginaceae): biogeographical and systematic implications.. Am J Bot. 2005 Jul;:1189-98. doi: 10.3732/ajb.92.7.1189. Jul. 2005, čís. 92(7). 
  8. ↑ PILÁT, Albert. Atlas alpínek. Praha: Academia, 1973. 
  9. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 
  10. ↑ WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha: Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6. 

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ježourek&oldid=17051223“