Dolní Lužice: Porovnání verzí
m přidána Kategorie:Markrabství za použití HotCat |
znak Dolní Lužice |
||
| Řádek 5: | Řádek 5: | ||
| rok zániku = [[1952]] |
| rok zániku = [[1952]] |
||
| před 1 = Lužické markrabství |
| před 1 = Lužické markrabství |
||
| před 1 vlajka = |
| před 1 vlajka = Wappen Luckau.svg |
||
| více po = ne |
| více po = ne |
||
| po 1 = Německá demokratická republika |
| po 1 = Německá demokratická republika |
||
Verze z 9. 3. 2019, 15:25
Šablona:Infobox zaniklý stát Dolní Lužice (německy Niederlausitz, dolnolužickosrbsky Dolna Łužyca, hornolužickosrbsky Delnja Łužica, polsky Dolne Łużyce, latinsky Lusatia inferior) je historické území, které je od roku 1945 rozděleno mezi Německo a Polsko. Téměř celá německá část Dolní Lužice je součástí spolkové země Braniborsko, zatímco vesnice Geierswalde (lužickosrbsky Lejno), Kromlau (lužickosrbsky Kromola) a město Lauta (lužickosrbsky Łuty) náležejí od roku 1990 k Sasku. Menší polská část je součástí Lubušského vojvodství. Centrem Dolní Lužice je Chotěbuz (německy Cottbus, dolnolužickosrbsky Chóśebuz, hornolužickosrbsky Choćebuz) v dnešním Braniborsku. V letech 1348–1635 byla Dolní Lužice součástí České koruny.
Dolní Lužice sousedí na jihu s Horní Lužicí, na východě se Slezskem, na severovýchodě s Lubušskem, na severu a severozápadě s vlastním Braniborskem, na západě s tou částí území bývalé provincie Sasko, která dnes náleží k Braniborsku.
Národností složení
V německé části žijí vedle převažujích Němců také menšinoví Lužičtí Srbové. Polská část je po odsunu Němců obývaná Poláky.
Literatura
- BŘEZINA, Luděk. Dolní Lužice, úřad zemského fojta a stavy na podzim středověku (1458-1490). In: BOBKOVÁ, Lenka. Česká koruna na rozcestí. K dějinám Horní a Dolní Lužice a Dolního Slezska na přelomu středověku a raného novověku (1437-1526). Praha: Casablanca, 2010. ISBN 978-80-87292-10-5. S. 87-105.
