Jacopo Sansovino: Porovnání verzí
m přidána Kategorie:Narození ve Florencii za použití HotCat |
doplnění životopisu, odkazy, zdroje značky: možné subjektivní formulace editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox - umělec}} |
{{Infobox - umělec}} |
||
'''Jacopo d'Antonio Sansovino''', původním jménem '''Jacopo Tatti''' ([[2. červenec|2. července]] [[1486]], [[Florencie]] – [[27. listopad]]u [[1570]], [[Benátky]]) byl [[Itálie|italský]] [[sochař]] a [[architekt]]. Představitel vrcholné [[renesance]] a [[Manýrismus|manýrismu]]. |
'''Jacopo d'Antonio Sansovino''', původním jménem '''Jacopo Tatti''' ([[2. červenec|2. července]] [[1486]], [[Florencie]] – [[27. listopad]]u [[1570]], [[Benátky]]) byl [[Itálie|italský]] [[sochař]] a [[architekt]]. Představitel vrcholné [[renesance]] a [[Manýrismus|manýrismu]].<ref name=":0">{{Citace monografie |
||
| příjmení = Huyghe |
|||
| jméno = René |
|||
| příjmení2 = Pallucchini |
|||
| jméno2 = Rodolfo |
|||
| titul = Umění renesance a baroku |
|||
| vydání = 1. |
|||
| vydavatel = Odeon |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok vydání = 1970 |
|||
| počet stran = |
|||
| strany = 136 |
|||
| isbn = |
|||
| edice = Umění a lidstvo - Larousse |
|||
| kapitola = Cinquecento v Benátkách |
|||
| id = 01-533-70 |
|||
}}</ref> |
|||
== Život == |
== Život == |
||
Vyučil se u sochaře [[Andrea Sansovino|Andrei Sansovina]], jehož příjmení přijal. V roce 1505 odešel do [[Řím]]a. Navrhl zde několik budov a pracoval pro papeže [[Julius II.|Julia II.]], pro nějž restauroval poškozené sochy a vytvořil kopii sousoší Laokoona. |
Vyučil se u sochaře [[Andrea Sansovino|Andrei Sansovina]], jehož příjmení přijal. V roce 1505 odešel do [[Řím]]a. Navrhl zde několik budov a pracoval pro papeže [[Julius II.|Julia II.]], pro nějž restauroval poškozené sochy a vytvořil kopii [[Láokoón a jeho synové|sousoší Laokoona]].<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika |
||
| titul = Jacopo Sansovino {{!}} ARTMUSEUM.CZ |
|||
| periodikum = www.artmuseum.cz |
|||
| url = http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=1327 |
|||
| datum přístupu = 2019-02-22 |
|||
}}</ref> |
|||
V roce 1527 odešel do Benátek, kde založil sochařskou dílnu. Díky podpoře dóžete Andrei Grittiho se roku 1529 stal hlavním stavebním dozorcem a architektem Benátek a začal silně ovlivňovat jejich architektonickou podobu. Mezi jeho vrcholná díla patří [[Biblioteca Marciana|knihovna Sv. Marka]] na [[náměstí Svatého Marka]] ( |
V roce 1527 odešel do Benátek, kde založil sochařskou dílnu. Díky podpoře dóžete Andrei Grittiho se roku 1529 stal hlavním stavebním dozorcem a architektem [[Benátky|Benátek]] a začal silně ovlivňovat jejich architektonickou podobu. Mezi jeho vrcholná díla patří [[Biblioteca Marciana|knihovna Sv. Marka]] na [[náměstí Svatého Marka]] (1534-1554), dokončená [[Vincenzo Scamozzi|Vincenzem Scamozzim]] v r. 1591. Jeho dalšími díly jsou Zecca (mincovna, 1537-1545), a Loggetta u kampanily (1537-1549). Do výklenků této stavby vytvořil Sansovino čtyři bronzové sochy. Jeho občanské stavby Palazzo Corner a Palazzo Dolfini nebo obchodní budova Fabbriche Nuove di Rialto jsou stavěny v přísnějším stylu. <ref name=":0" /> Připravil plány na výstavbu řady kostelů. V Benátkách bylo postaveno šest staveb, z nichž tři byly zničeny za [[Napoleon Bonaparte|Napoleonova]] tažení. K nejkrásnějším patří San Francesco della Vigna. <ref name=":2">{{Citace monografie |
||
| příjmení = Codr |
|||
| jméno = Milan |
|||
| příjmení2 = |
|||
| jméno2 = |
|||
| titul = Přemožitelé času sv. 13 |
|||
| vydání = 1. |
|||
| vydavatel = Mezinárodní organizace novinářů |
|||
| místo = Praha |
|||
| rok vydání = 1989 |
|||
| počet stran = |
|||
| strany = 121-125 |
|||
| isbn = |
|||
| kapitola = Jacopo Sansovino |
|||
}}</ref> |
|||
Dostal nabídky pracovat pro francouzského krále [[František I. Francouzský|Františka I.]] i anglického [[Jindřich VIII. Tudor|Jindřicha VIII.]], ale Benátky již nikdy neopustil. |
Dostal nabídky pracovat pro francouzského krále [[František I. Francouzský|Františka I.]] i anglického [[Jindřich VIII. Tudor|Jindřicha VIII.]], ale Benátky již nikdy neopustil. |
||
V roce 1545 byl uvězněn, když se propadla střecha veřejné knihovny, na které v té době pracoval. Byl též odvolán ze svého úřadu. U soudu se však obhájil, zejména díky přímluvě [[Tizian]]a a [[Pietro |
V roce 1545 byl uvězněn, když se propadla střecha veřejné knihovny, na které v té době pracoval. Byl též odvolán ze svého úřadu. U soudu se však obhájil, zejména díky přímluvě [[Tizian]]a a [[Pietro Aretino|Pietro Aretina]], a tak byl propuštěn a roku 1549 se vrátil i do úřadu.<ref name=":1" /><ref name=":2" /> |
||
<br /> |
|||
== Reference == |
|||
<references /><br /> |
|||
== Externí odkazy == |
== Externí odkazy == |
||
* {{Commonscat}} |
* {{Commonscat}} |
Verze z 22. 2. 2019, 19:06
Jacopo Sansovino | |
---|---|
Narození | 2. července 1486 Florencie |
Úmrtí | 27. listopadu 1570 (ve věku 84 let) Benátky |
Povolání | architekt a sochař |
Děti | Francesco Sansovino |
Významná díla | San Giovanni dei Fiorentini Palazzo Corner Piazza della Loggia Bacco Loggetta of Sansovino |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jacopo d'Antonio Sansovino, původním jménem Jacopo Tatti (2. července 1486, Florencie – 27. listopadu 1570, Benátky) byl italský sochař a architekt. Představitel vrcholné renesance a manýrismu.[1]
Život
Vyučil se u sochaře Andrei Sansovina, jehož příjmení přijal. V roce 1505 odešel do Říma. Navrhl zde několik budov a pracoval pro papeže Julia II., pro nějž restauroval poškozené sochy a vytvořil kopii sousoší Laokoona.[2]
V roce 1527 odešel do Benátek, kde založil sochařskou dílnu. Díky podpoře dóžete Andrei Grittiho se roku 1529 stal hlavním stavebním dozorcem a architektem Benátek a začal silně ovlivňovat jejich architektonickou podobu. Mezi jeho vrcholná díla patří knihovna Sv. Marka na náměstí Svatého Marka (1534-1554), dokončená Vincenzem Scamozzim v r. 1591. Jeho dalšími díly jsou Zecca (mincovna, 1537-1545), a Loggetta u kampanily (1537-1549). Do výklenků této stavby vytvořil Sansovino čtyři bronzové sochy. Jeho občanské stavby Palazzo Corner a Palazzo Dolfini nebo obchodní budova Fabbriche Nuove di Rialto jsou stavěny v přísnějším stylu. [1] Připravil plány na výstavbu řady kostelů. V Benátkách bylo postaveno šest staveb, z nichž tři byly zničeny za Napoleonova tažení. K nejkrásnějším patří San Francesco della Vigna. [3]
Dostal nabídky pracovat pro francouzského krále Františka I. i anglického Jindřicha VIII., ale Benátky již nikdy neopustil.
V roce 1545 byl uvězněn, když se propadla střecha veřejné knihovny, na které v té době pracoval. Byl též odvolán ze svého úřadu. U soudu se však obhájil, zejména díky přímluvě Tiziana a Pietro Aretina, a tak byl propuštěn a roku 1549 se vrátil i do úřadu.[2][3]
Reference
- ↑ a b HUYGHE, René; PALLUCCHINI, Rodolfo. Umění renesance a baroku. 1.. vyd. Praha: Odeon, 1970. (Umění a lidstvo - Larousse). 01-533-70. Kapitola Cinquecento v Benátkách, s. 136.
- ↑ a b Jacopo Sansovino | ARTMUSEUM.CZ. www.artmuseum.cz [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online.
- ↑ a b CODR, Milan. Přemožitelé času sv. 13. 1.. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Jacopo Sansovino, s. 121-125.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacopo Sansovino na Wikimedia Commons
- Portrét na Artmuseum.cz
- Heslo v encyklopedii Britannica
- Encyklopedické zdroje na Answers.com