Gaius Licinius Macer Calvus: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
m drobné stylistické úpravy značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{infobox - osoba}} |
{{infobox - osoba}} |
||
'''Gaius Licinius Macer Calvus''' ([[28. květen|28. května]] 82 př. n. l. – 47 př. n . l.) byl básník a |
'''Gaius Licinius Macer Calvus''' ([[28. květen|28. května]] 82 př. n. l. – 47 př. n . l.) byl básník a jeden z představitelů nového básnického směru [[Starověká římská literatura|římské literatury]] – [[Neoterikové|neóteriků]]. |
||
== Život == |
== Život == |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
== Dílo == |
== Dílo == |
||
Měl být úspěšným [[Řečník|řečníkem]] a autorem několika básnických děl. Publikoval prý 21 knih svých řečí.<ref>CATULLUS, Gaius Valerius, STEHLÍKOVÁ, Eva, (ed). ''Zhořklé polibky''. Praha: Československý spisovatel, 1980. s. 112. Klub přátel poezie.</ref> Proslul především v oblasti soudního [[řečnictví]]. Byl konkurentem [[Marcus Tullius Cicero|Cicerona]] a zastáncem přísného [[Atticismus|atticismu]].<ref name=":0">JANOUŠEK, Jan, Eva KUŤÁKOVÁ a Anežka VIDMANOVÁ. ''Slovník latinských spisovatelů''. Praha: Leda, 2004. s. 156. ISBN 80-7335-042-4</ref> Jeho sláva značně vzrostla díky jeho |
Měl být úspěšným [[Řečník|řečníkem]] a autorem několika básnických děl. Publikoval prý 21 knih svých řečí.<ref>CATULLUS, Gaius Valerius, STEHLÍKOVÁ, Eva, (ed). ''Zhořklé polibky''. Praha: Československý spisovatel, 1980. s. 112. Klub přátel poezie.</ref> Proslul především v oblasti soudního [[řečnictví]]. Byl konkurentem [[Marcus Tullius Cicero|Cicerona]] a zastáncem přísného [[Atticismus|atticismu]].<ref name=":0">JANOUŠEK, Jan, Eva KUŤÁKOVÁ a Anežka VIDMANOVÁ. ''Slovník latinských spisovatelů''. Praha: Leda, 2004. s. 156. ISBN 80-7335-042-4</ref> Jeho sláva značně vzrostla díky jeho obžalobě [[Julius Caesar|Caesarova]] příznivce [[Publius Vatinius|Publia Vatinia]].<ref>CONTE, Gian Biagio. ''Dějiny římské literatury''. 2. vyd. Přeložila Dagmar BARTOŇKOVÁ. Praha: Koniasch Latin Press, 2008. s. 148. ISBN 978-80-87914-57-9.</ref> Tato řeč byla vzorem ještě v době [[Tacitus|Tacitově.]]<ref name=":0" /> Psal útočné [[epigramy]] namířené proti politikům ([[Julius Caesar|Caearovi]] a [[Pompeius|Pompeiovi]]), ale skládal také svatební a milostné písně. Jednou z nich je pohřební píseň věnovaná jeho předčasně zemřelé manželce či milence Quintilii. Mimo to je autorem [[Epyllion|epyllia]] ''Io'' (pojmenováno podle hlavní hrdinky), v němž byl uplatněn oblíbený motiv [[Helénismus|helénistické]] literatury – proměna. |
||
== Ukázky z díla == |
== Ukázky z díla == |
||
| Řádek 13: | Řádek 13: | ||
{{Citát| |
{{Citát| |
||
ÍÓ |
ÍÓ |
||
Och ty nešťastná panno, ty trpkým živíš se býlím... |
Och ty nešťastná panno, ty trpkým živíš se býlím... |
||
Má mysl pro sebe větší teď hrůzu jen všechnu šílí... |
Má mysl pro sebe větší teď hrůzu jen všechnu šílí... |
||
Těžká nesmírným spánkem se zvrátila panenka v oku... |
Těžká nesmírným spánkem se zvrátila panenka v oku... |
||
I Slunce pomýšlí na to se zotavit z věčného běhu...|Přeložil Otakar Smrčka}} |
I Slunce pomýšlí na to se zotavit z věčného běhu...|Přeložil Otakar Smrčka}} |
||
{{Citát|EPIGRAM |
{{Citát|EPIGRAM |
||
Verze z 12. 2. 2019, 15:10
| Gaius Licinius Macer Calvus | |
|---|---|
| Narození | 28. května 82 př. n. l. starověký Řím |
| Úmrtí | 47 př. n. l. (ve věku 34–35 let) nebo 48 př. n. l. (ve věku 33–34 let) |
| Povolání | básník, spisovatel a řečník |
| Choť | Quinctilla |
| Rodiče | Gaius Licinius Macer[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Gaius Licinius Macer Calvus (28. května 82 př. n. l. – 47 př. n . l.) byl básník a jeden z představitelů nového básnického směru římské literatury – neóteriků.
Život
Licinius Calvus se narodil roku 82 př. n. l. do významné plebejské rodiny jako syn analisty Licinia Macra. Na rozdíl od ostatních členů neóterického kroužku pocházel z Říma. Byl důvěrným přítelem Valeria Catulla.
Dílo
Měl být úspěšným řečníkem a autorem několika básnických děl. Publikoval prý 21 knih svých řečí.[2] Proslul především v oblasti soudního řečnictví. Byl konkurentem Cicerona a zastáncem přísného atticismu.[3] Jeho sláva značně vzrostla díky jeho obžalobě Caesarova příznivce Publia Vatinia.[4] Tato řeč byla vzorem ještě v době Tacitově.[3] Psal útočné epigramy namířené proti politikům (Caearovi a Pompeiovi), ale skládal také svatební a milostné písně. Jednou z nich je pohřební píseň věnovaná jeho předčasně zemřelé manželce či milence Quintilii. Mimo to je autorem epyllia Io (pojmenováno podle hlavní hrdinky), v němž byl uplatněn oblíbený motiv helénistické literatury – proměna.
Ukázky z díla
| „ |
ÍÓ Och ty nešťastná panno, ty trpkým živíš se býlím... Má mysl pro sebe větší teď hrůzu jen všechnu šílí... Těžká nesmírným spánkem se zvrátila panenka v oku... I Slunce pomýšlí na to se zotavit z věčného běhu... |
“ |
| — Přeložil Otakar Smrčka | ||
| „ | EPIGRAM
na hlavě. Co by as rád, uhodneš? Mužského chce! |
“ |
| — Přeložil Otakar Smrčka | ||
Odkazy
Reference
- ↑ Licinii. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
- ↑ CATULLUS, Gaius Valerius, STEHLÍKOVÁ, Eva, (ed). Zhořklé polibky. Praha: Československý spisovatel, 1980. s. 112. Klub přátel poezie.
- ↑ a b JANOUŠEK, Jan, Eva KUŤÁKOVÁ a Anežka VIDMANOVÁ. Slovník latinských spisovatelů. Praha: Leda, 2004. s. 156. ISBN 80-7335-042-4
- ↑ CONTE, Gian Biagio. Dějiny římské literatury. 2. vyd. Přeložila Dagmar BARTOŇKOVÁ. Praha: Koniasch Latin Press, 2008. s. 148. ISBN 978-80-87914-57-9.
