Slivoň

Slivoň
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	růžotvaré (Rosales)
Čeleď	růžovité (Rosaceae)
Rod	slivoň (Prunus) L.
Synonyma
Amygdalus L. Armeniaca Scop. Cerasus Mill. Laurocerasus Duh. Padellus . Padus Mill. Persica Mill. bobkotřešeň bobkovišeň broskvoň mahalebka mandloň meruňka střemcha třešeň višeň
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slivoň (Prunus) je rozsáhlý rod stromů a keřů z čeledi růžovitých, se značným hospodářským a kulturním významem. Zahrnuje velké množství oblíbených ovocných dřevin, jako jsou švestka, meruňka, višeň, třešeň, mandloň a broskvoň, stejně jako druhy planě rostoucí, jako jsou střemcha, trnka či mahalebka. Vyznačují se jednoduchými, střídavými listy a oboupohlavnými, zpravidla vonnými květy. Obsahují množství různých chemických látek, např. toxického amygdalinu. Plodem je peckovice.

V minulosti byl dnešní široce pojatý rod štěpen do menších rodů. Počet taxonů zahrnovaných dnes do široce pojatého rodu Prunus se blíží číslu 500 včetně kříženců a různých poddruhů; druhů je udáváno kolem 200. Rod je rozšířen kosmopolitně, nejvíce v mírných šířkách severní polokoule. Mnozí zástupci rodu se pěstují v kultuře již po tisíce let a byla z nich vyšlechtěna celá řada hybridů a kultivarů. Na českém území je původních šest druhů, další jsou zdomácnělými archeofyty a nebo místy zplaňují z kultury.

Plody slivoní mají široké spektrum využitíː od přímé konzumace v čerstvém stavu po výrobu kompotů, rozvářek, sirupů, džemů a povidel, lze je též sušit, mrazit nebo kandovat. Využívány jsou též při pečení jako náplň oblíbených meruňkových či švestkových knedlíků, do koláčů a dezertů. Vyrábí se z nich mnoho různých alkoholických nápojů, ať už jde o destiláty (slivovice, meruňkovice), ovocné likéry (griotka, Amaretto), ovocná vína nebo piva. Mandle mají všestranné užití v cukrářství nebo jako pochutina, z plodů japonské meruňky ume se vyrábí přísady jako umeocet, nakládané jsou známé jako umeboši. Mnohé druhy se užívají i jako okrasné rostliny, např. sakura, která je významným kulturním symbolem Japonska.

Popis

Vegetativní orgány, habitus a vzrůst

Slivoně jsou opadavé, zřídka i stálezelené (sekce Laurocerasus) stromy nebo keře. Mohou nabývat různého habituː od nízkých, středně vysokých i vysokých stromů dorůstajích výšek 5 až 25 metrů, zřídka více, přes vícekmenné, bohatě větvené stromky či keře a klonální porosty až po nízké plazivé keře o výšce i méně než 30 centimetrů. Dožívají se relativně krátkého věku, řádově desítky let, třešeň ptačí výjimečně až 200 let. Kořenový systém je kůlovitý, hluboko sahající, bohatě větvený, u mnoha druhů je vyvinuta silná kořenová výmladnost, díky níž mohou jedinci vytvářet na stanovišti rozsáhlé polykormony (typicky např. slivoň trnka). Častá je mykorhiza. Kůra je v mládí hladká, často s nápadnými lenticelami, ve stáří puká a vytváří rozbrázděnou borku, nebo se podélně kroutí a odlupuje. Některé druhy mají zkrácené větvičky (brachyblasty) opatřené kolci. Listy jsou jednoduché, střídavě postavené nebo vyrůstající na brachyblastech, s drobnými opadavými palisty. Listové čepele jsou obvykle kopinatého nebo vejčitého tvaru, se zubatými, pilovitými nebo i téměř celokrajnými okraji; na jejich spodním okraji nebo na řapíku jsou často nektariové žlázky.

Generativní orgány

Květy jsou oboupohlavné, pravidelné, vyrůstající samostatně nebo v chudých či bohatých květenstvíchː okolících, chocholících či hroznech. Rozkvétají obvykle před vyrašením listů nebo současně s listy. Květní lůžko formuje zvonkovitou nebo válcovitou češuli. Kališních i korunních lístků je po pěti, korunní jsou většinou bílé až růžové, zřídka i v odstínech červené, purpurové či fialové. Gyneceum je apokarpní, s jedním plodolistem, semeník je svrchní, volně vyrůstající ze dna češule, s jednou přímou čnělkou. Tyčinky jsou volné, nesrostlé, vyrůstající ve velkém množství (20–100), s barevnými prašníky. Květy často výrazně voní, opylovány jsou hmyzem, typicky blanokřídlými. Díky obsahu nektaru patří slivoně k medonosným rostlinám; co do opylení mohou být samosprašné, nebo cizosprašné, což je třeba vzít do úvahy při zahradní výsadbě.

Květní obaly včetně češule po odkvětu opadávají a semeník dozrává v plod, kterým je kulatá nebo vejčitá peckovice různých rozměrů. Vyrůstá na stopce nebo přisedle, na povrchu je hladká nebo pýřitě plstnatá, s relativně velkou peckou uvnitř. Dužnina plodů je u převážné většiny slivoní jedlá, u některých druhů však hrozí otravy nebo nevolnosti při pozření semen obsahujících prudce jedovaté látky (střemchy, bobkovišeň).

Základní chromozomové číslo je x = 8, jednotlivé druhy mohou nabývat různého stupně ploidie (2, 4, 6, 8, dokonce i 18).

• 
  Třešeň křovitá (Prunus fruticosa) patří k nejmenším zástupcům rodu
• 
  Typické větvení planě rostoucí slivoně (Prunus cerasifera)
• 
  Borka mandloně s typickými jizvami po lenticelách a podélně se odlupující kůrou
• 
  Nektariové žlázky na řapíku
• 
  Pupeny na zkrácených větévkách zakončených kolci (trnka)
• 
  Detail květu meruňky s dobře patrnou stavbou kalicha a koruny
• 
  Struktura plodu

Obsahované látky

Jádro meruňky

Zástupci rodu obsahují ve svých pletivech značné množství různých chemických látek. Krom sacharidů, bílkovin, minerálů, vitamínů a různých organických kyselin (jablečná, mravenčí, citrónová, vinná) jsou to především flavonoidy a fenoly, např. kumarin. Typický je též alkoholový cukr sorbitol. Důležitý je výskyt vysoce jedovatých kyanogenních glykosidů prunasinu, který se nachází ve vegetativních částech rostlin, a amygdalinu nacházejícího se v semenech. Uvádí se, že již 10 kapek oleje extrahovaného z hořkých mandlí může působit na člověka smrtelně.

Rozšíření a ekologie

Prunus pumila, habitus plazivého keře na kamenité stráni

Rod Prunus je rozšířen kosmopolitně, s těžištěm výskytu v mírných a subtropických oblastech na severní polokouli. Osídluje prakticky celou Evropu, Asii a Severní Ameriku vyjma nejchladnějších oblastí, několik druhů zasahuje do tropů Indočíny a jihovýchodní Asie. Ojedinělí zástupci se vyskytují i v Jižní Americe, rovníkové a jižní Africe včetně Madagaskaru a v Austrálii. Rostou nejčastěji jako příměs světlých lesů a lesních plášťů, stínomilnější druhy jako bobkovišeň též v podrostu vlhčích listnatých a smíšených lesů, dále v křovinách a remízcích, keřovité druhy též na kamenitých stráních, ve stepních trávnících apod. Často se vyskytují též synantropně podél cest, v zarůstajících starých sadech a zahradách nebo ladem nechaných loukách. V české flóře je původních šest druhů, dalších několik je zdomácnělými archeofyty a nebo místy zplaňují z kultury.

Až na výjimky (bobkovišeň) nejlépe prospívají na plném slunci či v lehčím polostínu. Zvládají růst prakticky v jakékoli půdě kromě těžké jílovité a trvale zamokřené, některé volně rostoucí druhy snášejí i chudé kamenité půdy a značné sucho. Kulturně pěstované druhy vyžadují hluboké půdy, které jsou dostatečně humózní. Kromě bobkovišní a střemchy jsou všechny druhy vápnomilné; na větší množství váníku v půdě jsou však citlivé broskvoně. Při prudkém střídání teplot v zimě mohou trpět mrazovými trhlinami ve dřevě a následným klejotokem. K nejčastějším škůdcům a chorobám patří obaleči, dále monilióza, různé bakteriální spály, houbové skvrnitosti a kadeřavost, zralé plody třešní obývají larvy vrtule třešňové. Velmi obávanou chorobou, která ve 20. století zlikvidovala po celém světě stovky milionů stromů více než 30 druhů slivoní, je šarka – virové onemocnění přenášené zpravidla mšicemi.

Systematika a taxonomie

Švestkyː Prunus domestica

Systematická klasifikace tohoto rozsáhlého rodu procházela v čase mnoha proměnami. V předlinnéovských časech bylo rozlišováno šest různých rodůː Prunus, Armeniaca, Persica, Cerasus, Amygdalus a Laurocerasus. Carl Linné ve svém základním autoritativním díle Species Plantarum z roku 1753 zařadil jemu známé zástupce do dvou rodů (Amygdalus a Prunus), v pozdějších revizích jejich počet zvětšil na čtyři (Amygdalus, Cerasus, Prunus a Padus). V průběhu 19. a 20. století existovaly jak tendence pojímat rod široce (Prunus sensu lato), tak i drobit jej do různého množství (5–8–10) různě vymezených rodů, případně podrodů. Také v Květeně ČSR je rod rozčleněn do osmi úzce pojatých rodů (Prunus sensu stricto – slivoň, švestka; Cerasus – třešeň, višeň; Padus – střemcha vč. sakury; Padellus – mahalebka; Laurocerasus – bobkovišeň; Amygdalus – mandloň; Armeniaca – meruňka; Persica – broskvoň).

Nejednoznačná byla i otázka vyššího taxonomického zařazeníː tak byl rod někdy řazen do samostatné čeledi mandloňovité (Amygdalaceae), jako v Květeně ČSR, jindy mu v rámci čeledi růžovitých byla přidělována samostatná podčeleď Prunoideae, případně společně s několika menšími rody podčeleď Amygdaloideae, které se však ukázaly jako nepřirozené. Fylogenetické studie potvrdily celý rod Prunus v širokém pojetí jako monofyletický, pocházející ze Starého světa, a zařadily jej do podčeledi Spiraeoideae, v níž je jediným taxonem tribu Amygdaleae; sesterskou větví je pravděpodobně tribus Neillieae (rody tavola, tavolníkovka). Typovým druhem je slivoň švestka (Prunus domestica). Mezi jednotlivými druhy jsou jen slabé reprodukční bariéry, takže snadno dochází k hybridizaci.

Na vnitřním členění rodu do podrodů a sekcí dosud nepanuje úplná shoda. Níže uvedený seznam pochází z kompletního soupisu americké databáze GRIN (2011). Podle novější studie čínských vědců z roku 2013, založené na analýze chloroplastového a jádrového genomu 84 vybraných druhů, lze rod rozdělit na tři dobře vymezené monofyletické větve se subgenerickou platností. První z nich by představovala podrod Padus, zahrnující tetraploidní dřeviny s drobnými plody v dlouhých hroznovitých plodenstvích (střemchy, bobkovišně a někdejší rody Maddenia a Pygeum); druhá větev – podrod Cerasus – diploidní nebo polyploidní peckoviny s chocholičnatým květenstvím (třešně, višně) a třetí – podrod Prunus – dřeviny s květy jednotlivými nebo ve svazečcích (broskvoně, slivoně, mandloně, meruňky a další).

Nejstarší dosud známé fosilie přiřaditelné k rodu Prunus s. l. byly nalezeny v Britské Kolumbii a pochází ze středního eocénu.

Vybraní zástupci

Přehled podrodů a sekcí s vybranými druhyː

Višeň položená (Prunus prostrata)

Myrobalánː Prunus cerasifera

Prunus subcordata

Podrod Prunus:

• Sekce Armeniaca (Scop.) Turcz.:
  • Meruňka obecná (Prunus armeniaca L.)
  • Prunus brigantina Vill.: Francie
  • Meruňka mandžuská (Prunus mandshurica (Maxim.) Koehne: Čína, Korea, ruský Dálný východ
  • Meruňka japonská (Prunus mume Sieb. & Zucc., Syn.: Armeniaca mume Sieb.): Čínaː Sichuan, Yunnan
  • Meruňka sibiřská (Prunus sibirica L.)ː Sibiř, Mongolsko, Čína, Korea
• Sekce Microcerasus:
  • Slivoň žláznatá (Prunus glandulosa Thunb.): Čína
  • Prunus humilis Bunge: Čína
  • Prunus jacquemontii Hook. f.: Afghánistán, Pákistán, Indie, Kirgizstán, Tádžikistán
  • Třešeň japonská (Prunus japonica) Thunb.: Čína, Korea
  • Višeň maloplodá (Prunus microcarpa C.A.Mey.): Kavkaz, západní Asie
  • Višeň položená (Prunus prostrata Labill.)ː hory Středomoří a severní Afriky
  • Višeň plstnatá (Prunus tomentosa Thunb.): Indie, Čína, Korea, Mongolsko
• Sekce Penarmeniaca:
  • Prunus andersonii A.Gray: Kalifornie, Nevada
  • Prunus fremontii S.Watson: Kalifornie, Mexiko
  • Višeň písečná (Prunus pumila L.): Severní Amerika
• Sekce Prunus:
  • Slivoň myrobalán (Prunus cerasifera Ehrh.)ː jihovýchodní Evopa, přední Asie
  • Myrobalán italský (Prunus cocomilia Ten.): jihovýchodní Evropa, západní Asie
  • Slivoň švestka (Prunus domestica L.)
  • Slivoň slíva (Prunus insititia, resp. Prunus domestica subsp. insititia)
    • slivoň bluma (Prunus domestica subsp. italica)
    • slivoň mirabelka (Prunus domestica subsp. syriaca)
  • Slivoň vrbová (Prunus salicina Lindl.)ː Čína
  • Slivoň trnka (Prunus spinosa L.)ː euroasijské rozšíření
  • Slivoň medvědí (Prunus ursina Kotschy): Turecko, Sýrie, Libanon, Izrael
• Sekce Prunocerasus: Severní Amerika
  • Švestkovišeň americká (Prunus americana Marshall)
  • Švestkovišeň úzkolistá (Prunus angustifolia Marshall)
  • Švestkovišeň malá (Prunus gracilis Engelm. & A.Gray)
  • Švestkovišeň zahradní (Prunus hortulana L.H.Bailey: USA
  • Švestkovišeň pomořská (Prunus maritima Marshall): východní Kanada a USA
  • Švestkovišeň mexická (Prunus mexicana S.Watson): USA, Mexiko
  • Slivoň kanadská (Prunus nigra Aiton): USA, Kanada
  • Prunus rivularis Scheele (Syn.: Prunus munsoniana W.Wight & Hedrick): střed a východ USA
  • Slivoň srdčitá (Prunus subcordata Benth.): Oregon, Kalifornie
  • Prunus texana Dietr.: Texas

Mandloň obecná – Prunus dulcis

Podrod Amygdalus (L.) Focke:

• Prunus arabica (Olivier) Meikle: západní Asie, Arabský poloostrov
• Prunus argentea (Lam.) Rehderː Blízký východ
• Mandloň bucharská (Prunus bucharica (Korsh.) Hand.-Mazz.): Střední Asie
• Mandloň Davidova (Prunus davidiana (Carrière) Franch.): Čína
• Mandloň obecná (Prunus dulcis (Mill.) D.A.Webb)
• Mandloň Fenzlova (Prunus fenzliana Fritsch)ː Kavkaz
• Mandloň kansunská (Prunus kansuensis Rehder): Čína
• Prunus mongolica Maxim.: Čína, Mongolsko
• Prunus pedunculata (Pall.) Maxim.: Sibiř, Čína, Mongolsko
• Broskvoň obecná (Prunus persica (L.) Batsch)
• Prunus spinosissima (Bunge) Franch.: Krym, Afghánistán, Střední Asie
• Mandloň pukavá (Prunus tangutica (Batalin) Koehne)ː Čína
• Mandloň nízká (Prunus tenella Batsch)ː stepní oblasti od střední Evropy po Střední Asii
• Mandloň trojlaločná (Prunus triloba Lindl.): původně Čína a Korea.
• Slivoň Webbova (Prunus webbii (Spach) Vierh.)ː jižní Evropa, Turecko

Podrod Emplectocladus: Severní Amerika

• Prunus fasciculata (Torr.) A.Gray: Arizona, Kalifornie, Nevada, Utah, Baja California

Prunus pensylvanica

Višeň obecná - plody

Kvetoucí střemcha – Prunus padus

Podrod Cerasus

• Sekce Cerasus:
  • Prunus apetala (Sieb. & Zucc.) Franch. & Sav: Japonsko
  • Třešeň ptačí (Prunus avium (L.) L.)
  • Prunus campanulata Maxim.ː východní Asie
  • Prunus cerasoides D.Don: Srí Lanka, Indie, Nepál, Bhútán, Laos, Myanmar, Thajsko, Vietnam, Čína
  • Višeň obecná (Prunus cerasus L.)
  • Prunus dielsiana C.K.Schneid.: Čína
  • Slivoň vykrajovaná (Prunus emarginata (Douglas) Eaton: západ Severní Ameriky od Britské Kolumbie po Mexiko
  • Třešeň křovitá (Prunus fruticosa Pall.)ː stepní oblasti od střední Evropy po Střední Asii
  • Prunus glandulifolia Rupr. & Maxim.: endemit Amurské oblasti v Rusku
  • Prunus himalaica Kitam.: Sikkim, Nepál
  • Višeň vyříznutá (Prunus incisa Thunb.): endemit japonského ostrova Honšú
  • Střemcha Maackova (Prunus maackii Rupr.)ː Sibiř, východní Asie, Čína
  • Višeň turecká – mahalebka (Prunus mahaleb L.)ː jihovýchodní Evropa, Malá Asie
  • Prunus nipponica Matsum.: Japonsko, Kurily, Sachalin
  • Slivoň pensylvánská (Prunus pensylvanica L. f.): Kanada, USA
  • Sakura ozdobná (Prunus serrulata Lindl.)ː původně východní Asie
  • Třešeň chloupkatá (Prunus subhirtella Miq., Syn.: Prunus pendula Sieb. ex Maxim.): Japonsko
• Sekce Laurocerasus (včetně Pygeum Gaertn. a sect. Padus (Mill.) Turcz.): Hroznová květenství s vícero drobnými květy. Jediná sekce se stálezelenými zástupci s kožovitými listy.
  • Slivoň africká (Prunus africana (Hook. f.) Kalkman): rovníková a jižní Afrika, Madagaskar, Komory
  • Prunus caroliniana (Mill.) Aitonː Severní Amerika
  • Prunus ceylanica (Wight) Miq.: Srí Lanka, Indie, Bangladéš, Nepál, Laos, Myanmar, Thajsko, Vietnam, Andamany a Nikobary.
  • Prunus cornuta (Wall. ex Royle) Steud.: Afghánistán, Indie, Nepál, Bhútán, Tibet
  • Prunus grisea (Blume ex Müll. Berol.) Kalkman: Indonésie, Malaysia, Filipíny, Myanmar, Vietnam, Thajsko, Papua-Nová Guinea
  • Prunus ilicifolia (Nutt. ex Hook. & Arn.) D.Dietr.ː Kalifornie, Mexiko
  • Višeň šedá (Prunus incana (Pall.) Batsch: Turecko, Kavkaz
  • Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus L., Syn.: Prunus grandifolia Salisb.)ː východní a jihovýchodní Evropa, Kavkaz
  • Bobkovišeň portugalská (Prunus lusitanica L.)ː jihozápadní Evropa, Kanárské ostrovy
  • Prunus myrtifolia (L.) Urb. (Syn.: Prunus sphaerocarpa Sw.): Jižní Amerika, Karibik, Mexiko, Florida
  • Střemcha obecná (Prunus padus L., Syn.: Prunus racemosa Lam.)
  • Střemcha pozdní (Prunus serotina Ehrh., Syn.: Prunus capuli Cav., Prunus salicifolia Kunth, Prunus virens (Wooton & Standl.) Shreve)ː Severní Amerika
  • Prunus turneriana (F.M.Bailey) Kalkman: Queensland, Papua-Nová Guinea
  • Střemcha viržinská (Prunus virginiana L.)ː většina Severní Ameriky

Hybridy

• hybrid Prunus × BM-VA-2 - broskvomandloň
• hybrid Prunus × cistena - myrobalán (Prunus cerasifera 'Nigra')
• hybrid Prunus × Plumcot Melitopolski – broskvošvestka

Využití

Gastronomie

Sklenice meruňkového kompotu naaranžované s ovocem a listy

Meruňkový kompot

Plody různých druhů slivoní patří k nejoblíbenějším druhům ovoce, jehož byla vyšlechtěna velká řada odrůd. Obsahuje množství vitamínu A, B a C, stejně jako antioxidanty, minerály, fruktózu a další jednoduché cukry. Spektrum využití je obecně nesmírně širokéː od přímé konzumace v čerstvém stavu po výrobu kompotů, rozvářek, omáček, sirupů, džemů a povidel. Plody lze sušit (meruňky, švestky), mrazit nebo kandovat. Využívány jsou též při pečení jako náplň oblíbených meruňkových či švestkových knedlíků, do koláčů a dezertů (třešňová nebo meruňková bublanina). Sladké mandle, vyšlechtěné na nízký obsah hořkého amygdalinu, mají všestranné užití v cukrářství, na výrobu marcipánu a různých pochutin, připravuje se z nich též výživné mandlové mléko. Tradiční součástí východoasijské kuchyně, postupem času objevovanou i v Evropě, jsou výrobky z japonské švestky Prunus mume, jako je umeocet nebo sušené nakládané švestičky umeboshi. Ve východoasijských zemích využití tohoto nesmírně populárního stromu dále zahrnuje výrobu šťáv z kouřem uzených plodů, čaj ze sušených květních plátků, likéry a mnoho dalšího.

Samostatnou kapitolou je výroba alkoholických nápojů. Mnohé druhy peckovin jsou po prokvašení destilovány na oblíbené ovocné pálenkyː v ČR především slivovice a meruňkovice, v jiných evropských zemích též destiláty z třešní, jako italské Maraschino (maraska) z odrůdy dalmatských višní, portugalská ginjinha či ginja nebo v německém prostoru pálenka Kirsch, využívaná též při přípravě fondue nebo v cukrářství jako náplň čokoládových dezertů. Macerováním nebo přídavkem višňové šťávy vznikají likéry jako višňovka nebo griotka, broskvová šťáva dodává chuť vodce Koskenkorva. Z jader broskví a meruněk se vyrábí pálenka zvaná persico, macerací týchž s dalšími přísadami likér Amaretto. Višně jsou tradiční přísadou belgického piva Kriek Lambik, ovocné lambiky lze vařit i s meruňkami, broskvemi nebo švestkami. Z trnek se místně vyrábí ovocné víno.

Plavba mezi rozkvetlými sakurami při japonském svátku Hanami

Estetický a kulturní význam

Rozkvetlé stromy různých druhů slivoní jsou atraktivní jarní podívanou, proto patří k hojně pěstovaným okrasným dřevinám a vyšlechtěna byla řada jejich ozdobných kultivarů (plnokvěté, převislé, s purpurově zbarvenými listy apod.). K dalším estetickým účinkům patří též olistění a plody; některé druhy na podzim vybarvují své listy do červené (třešeň ptačí), zlatožluté (střemchy) či oranžové (sakura). Hodí se do alejových výsadeb nebo jako předsadba pro vyšší skupiny, vzrůstnější druhy jako parkové solitéry. Oblíbené především v menších zahradách jsou také různé druhy růžově kvetoucích mandloní. Keřovité typy lze využít jako živý plot, zakrslé a plazivé keřě pak na skalky nebo vřesoviště.

Rozkvetlé sakury jsou jedním z nejznámějších symbolů Japonska, kolem nichž se točí mnoho zvyklostí a tradic společenského života. Během svátku Hanami, který vznikl pravděpodobně již v období Heian (8.–12. století), jsou kvetoucí sakury ve velkém množství pozorovány a obdivovány při piknicích za popíjení saké, a to jak ve dne, tak v noci za svitu lampionů. Podobně obdivované jsou květy japonské švestky ume, která je též národní květinou Taiwanu. Kvetoucí třešně a sakury jsou neodmyslitelnou součástí japonské i čínské poezie (mj. známá haiku básníka Bašó nebo oblíbený motiv "tří zimních přátel" – slivoně, borovice a bambusu) a také výtvarného i užitého umění, včetně tvorby bonsají. Představují symbol vracejícího se jara, krásy, čistoty, prostoty, ale též pomíjivosti a nevyhnutelného úpadku všeho živého. Trnky byly v Evropě naopak symbolem kontrastu sil světla a temnoty a považovány za dřevinu čarodějnic. Mnoho dalších lidových pověr je spojeno se zvykem řezat počátkem prosince větévky slivoní (nejčastěji třešní) do vázy – Barborky.

Dřevo

Dřevo slivoní (především švestkové, meruňkové a třešňové, ale i trnky nebo některých druhů střemchy) je tvrdé, pevné a díky svému atraktivnímu hnědočervenému zbarvení s výraznou kresbou velmi ceněné v uměleckém truhlářství a řezbářství. U některých druhů nahořkle voní po mandlích. Bývá vyhledáváno i jako náhrada exotických dřev tropických stromů. Slivoně ovšem obvykle nejsou cíleně pěstovány pro dřevařské využívání a jednotlivé stromy také nejsou příliš vzrůstné, proto je dřevo zpravidla obchodováno pouze příležitostně a v malých objemech, například při likvidaci nebo obnově starých sadů a zahrad. Je vhodné k soustružení, dobře se ohýbá, lepí i leští. Vyrábí se z něj ozdobný dýhovaný nábytek nebo hudební nástroje, stejně jako drobné dekorační předměty jako svícny, tácy, dózy, sošky, spony do vlasů, střenky nožů, rámy obrazů, dýmky či dřevěné šperky. Pro svou vysokou výhřevnost a jemnou ovocnou vůni dýmu je oblíbeným dřevem na grilování a uzení.

Medicína a kosmetika

Některé druhy patří mezi léčivky. Např. z kůry slivoně africké (Prunus africana) bohaté na fytosteroly se průmyslově vyrábí antiprostatické preparáty. Díky obsahu prunasinu a amygdalinu je lze teoreticky využívat i jako žaludeční tonikum, při předávkování však hrozí otrava. Z jader mandloní, ale i meruněk nebo broskví, se lisuje aromatický olej využívaný ve farmacii a kosmetice. Součástí tradiční čínské medicíny je užívání přípravků ze švestek ume, jejichž účinky coby antioxidantu, prostředku proti únavě, překyselení organismu, poruchám zažívání a proti bakterii Helicobacter pylori způsobující gastritidu a žaludeční vředy byly prokázány i moderními medicínskými výzkumy.

• 
  Švestkové dřevo
• 
  Sekretář z třešňového dřeva, vystavený v pařížském Louvru
• 
  Belgické pivo Kriek Lambik
• 
  Třešňový destilát Urschwyzer Kirsch
• 
  Hanami v Japonsku
• 
  Tři zimní přátelé (borovice, slivoň a bambus) – oblíbený motiv v čínském výtvarném a literárním umění
• 
  Květ švestky ume jako symbol čínských aerolinek

Pěstování

Sad broskvoní

Cílené pěstování různých druhů slivoní zavedli v Evropě Římané, kteří se s ním setkali na svých výbojích východním směrem, především na Blízký východ a do Persie, odkud přivezli sazenice meruněk, broskví či švestek. Jejich pěstování v Mezopotámii či starověké Číně se odhaduje již na dvě tisíciletí před naším letopočtem, patří tedy k velmi starým kulturním rostlinám. Vyžadují obyvkle lehčí, propustnou, hluboce humózní půdu a krom třešní či švestek též chráněné, teplé polohy. Slivoně rychle rostou a již několik let po výsadbě vyžadují vysoké dávky hnojiv. Jako základ je možné používat chlévský hnůj v množství 300 q na hektar nejméně jednou za tři roky. Minerální hnojiva se doporučují dávat v několika intervalech, zvláště v případě hnojiv s obsahem dusíku. Přihnojení dusíkem po polovině června může vyvolat špatné vyzrávání letorostů. Doporučuje se ukončit hnojení dusíkem v případě, že jsou letorosty příliš dlouhé. Je vhodné též půdu přiměřeně vápnit.

Odrůdy slivoní se pro hospodářské účely jen zřídka množí generativně. Vyšlechtěné odrůdy se množí vegetativně očkováním a roubováním na řadu různých podnoží, některé původní druhy se ve školkařství množí řízkováním. V ČR je nejpoužívanější podnoží pro slivoně švestky myrobalán, neboť je značně přizpůsobivý půdním podmínkám a většina ušlechtilých odrůd slivoní s ním dobře srůstá. Také je používána Wangenheimova švestka a její kříženci. Často používanou vegetativně množenou podnoží je MY-KL-A - červenolistý myrobalán. Kříženec mezi Prunus cerasifera a P. cerasifera 'Atropurpurea'. Podnož je snadno množitelná ze zelených i dřevitých řízků. Jako podnož pro třešně a višně se používá i mahalebka.

Odkazy

Související články

• Třešně - ovoce
• Broskev
• Mandle
• Slivoň špendlík
• Peckoviny
• Kategorieː Odrůdy slivoní

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu slivoň na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo slivoň ve Wikislovníku
• Biolib.cz - seznam všech druhů rodu Prunus

Portály: Rostliny

Autoritní data	NKC: ph257843 GND: 4235438-9 LCCN: sh85108043 LNB: 000125859 NLI: 987007543790305171