Šternberkové: Porovnání verzí

Šternberkové; (Sternbergové)
Země	České království
Mateřská dynastie	Divišovci
Tituly	páni; říšská hrabata (1661)
Zakladatel	Diviš z Divišova
Mytický zakladatel	Jaroslav ze Šternberka
Rok založení	12. století
Současná hlava	Zdeněk Sternberg
Větve rodu	Holická, konopišťská
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 5. 2. 2019, 21:18

Šternberkové (německy Sternberg) jsou starý český šlechtický rod. První zmínky pocházejí z 12. století, rod si udržel významné společenské postavení až do 20. století. Jako první předek rodu se uvádí Diviš z Divišova připomínaný v polovině 12. století jako přítel a rádce knížete Soběslava. Další prokazatelné zprávy pocházejí ze 13. století, zatímco osobnost Jaroslava ze Šternberka je kronikářskou fikcí ze 16. století. Legenda o Jaroslavovi jako vítězi nad Tatary v roce 1241 byla zdůrazňována především v době romantismu. V polovině 13. století byla založena dvě hlavní rodová sídla, hrad Český Šternberk na Sázavě a Šternberk na severní Moravě. Z těchto hradů vzešly dvě hlavní rodové větve, česká a moravská. Z linie moravských Šternberků pocházelo několik významných osobností na vysokých církevních postech, kromě Šternberka jim patřily další majetky na severní Moravě (Zábřeh) a v oblastí Hostýnských vrchů (Holešov, Zlín). Moravská větev Šternberků vymřela v 16. století, mezitím se významně prosadila česká větev, z níž Zdeněk Konopišťský (1420-1476) jako vůdce zelenohorské jednoty patřil ke katolické opozici proti Jiřímu z Poděbrad.

Čeští Šternberkové se v 15. století rozdělili na větev holickou a konopišťskou. Holické linii patřil Český Šternberk a Václav Jiří (1614-1682) byl povýšen do hraběcího stavu (1637). Jeho syn Jaroslav Ignác (1643-1709) se jako dlouholetý litoměřický biskup (1676-1709) zasloužil o barokní podobu Litoměřic. Holická větev vymřela v roce 1712 a tehdy se Český Šternberk dočasně ocitl mimo majetek Šternberků. Společenský a majetkový vzestup konopišťské větve spadá do přelomu 16. a 17. století za Adama II. ze Šternberka, jeho potomci získali titul hrabat v roce 1661. Václav Vojtěch (1641-1708) proslul jako stavebník trojského zámku, další členové rodu zastávali vysoké zemské úřady. Čtyři Šternberkové se objevili v nejvyšším zemském úřadu nejvyššího purkrabího, pět členů rodu získalo Řád zlatého rouna.

V době národního obrození vynikl Kašpar Maria (1761-1838) a jeho bratranec František Josef (1763-1830), kteří stáli u zrodu Národního muzea. Od roku 1861 patřilo rodu místo v rakouské panské sněmovně. Koncem 19. století patřilo několika členům rodu celkem kolem 20 000 hektarů půdy v Čechách a na Moravě^[1]. Všechen majetek byl rodině zkonfiskován během druhé světové války a v roce 1948. Vzhledem k tomu, že se Šternberkové hlásili k české národnosti, po roce 1989 jim byla značná část majetku vrácena. Veřejnosti jsou ze soukromého rodového majetku zpřístupněna umělecky hodnotné památky Český Šternberk, Častolovice a Jemniště.

Šternberská osmicípá zlatá hvězda v modrém poli patří k nejznámějším heraldickým znamením v Česku. Jako heraldická památka je zachována na řadě rodových sídel, objevuje se i ve znacích měst, která rodině v minulosti patřila (Benešov, Holešov, Moravský Beroun, Počátky, Zlín). Zlatá hvězda z erbu Šternberků je od roku 2001 součástí znaku Zlínského kraje.

Počátky rodu

Po zakladateli rodu Divišovi se uvádí v letech 1167–1172 Zdeslav, v letech 1176–1193 Petr a mezi roky 1220–1240 Diviš, který založil Divišov. Kolem poloviny 13. století se uvádí Zdeslav, který založil hrad Český Šternberk. Ten měl čtyři syny:

Albrecht ze Šternberka (1267–1298) se stal zakladatelem moravské větve a působil jako olomoucký purkrabí. Nechal patrně vystavět hrad Šternberk, pokud tak neučinil již jeho otec.
Beneš ze Šternberka (1267–1269) – potomci se neuvádějí.
Jaroslav ze Šternberka (1267–1290) – bítovský purkrabí, patrně stavitel hradu Šternberk na střední Moravě, zakladatel konopišťské větve.
Zdeslav ze Šternberka († 1289/1290) – kladský purkrabí, zakladatel holické větve.

Šternberkové na Moravě

Zakladatel moravské větve Albrecht ze Šternberka (1267–1298) měl syny Albrechta († 1298), který zastával funkce olomouckého purkrabího a olomouckého sudího, a Zdeslava († 1323), který byl nejvyšším moravským komorníkem. Albrecht měl syna Diviše, který zemřel bez potomků. Zdeslav měl čtyři syny, kteří se dále rozvětvili:

Zdeslav ml.(† 1324) byl olomouckým komorníkem, uvádí se pouze v roce 1322, zemřel bez potomků.
Štěpán ze Šternberka († 1357) byl moravským zemským hejtmanem. Rod měl sídlo na hradě Šternberku a vlastnil mnohé další statky na Moravě, mezi které patřil např. Zlín, hrad Dědice (později Stagnov) či račické panství. Jeden ze Štěpánových synů Albrecht se stal čtvrtým litomyšlským biskupem. Štěpánova vnučka Kateřina byl ženou Petra Plumlovského z Kravař. Štěpánův vnuk Petr ze Šternberka neměl již mužského potomka a zadlužené panství předal svému švagrovi Petru Plumlovskému z Kravař s tím, že vyplatí všechny dluhy. Petr ze Šternberka zemřel 8. července 1397, čímž vymřela tato část rodové větve a jejich moravské sídlo Šternberk se dostalo do rukou Kravařů.
Jaroslav ze Šternberka a Hoštejna († 1359) získal hrad Hoštejn a panství Zábřeh, tato rodová větev vyhasla v roce 1398.
Albrecht ze Šternberka na Úsově a Bzenci († 1353) – získal hrad a panství Světlov, tato větev vyhasla v roce 1392.
Matouš ze Šternberka († 1371) byl moravským komorníkem a moravským zemským sudím. Vlastnil panství Lukov a Holešov. Mezi nejslavnější příslušníky této rodové větve patří Jan starší ze Šternberka a Holešova, který působil ve funkcích moravského zemského hejtmana a nejvyššího zemského sudího na Moravě. Matoušova rodová větev vymřela až roku 1544 Jindřichem ze Šternberka.

Konopišťská větev

Do pobělohorské doby se udrželi především konopišťští Šternberkové, jejichž potomstvo se od 17. století označuje jako zelenohorská a častolovická větev, které založili bratři Adam II. (1560-1623) a Štěpán Jiří (1567-1625). Adam II. patřil k významným politikům předbělohorských Čech v řadách katolíků, zároveň byl ale snášenlivou a kompromisní osobností katolizace. Od mládí zastával zemské úřady a nakonec byl nejvyšším purkrabím (1608-1619). Za stavovského povstání mu bylo uděleno domácí vězení, které ale porušil a odjel do zahraničí. Po Bílé hoře byl sice znovu uveden do úřadu nejvyššího purkrabího, z exilu se ale již nevrátil a zemřel v Pasově. Kromě dědictví poloviny panství Zelená Hora rozšiřoval svůj majetek dalšími nákupy v různých částech Čech (Bechyně 1596, Libochovice 1610, Budyně nad Ohří 1613, Krupka 1615, Lnáře 1617), z pobělohorských konfiskací získal Horažďovice (1622^[2]). Z jeho čtyř synů byl pokračovatelem rodu František Karel Matyáš (1612-1648), který pobýval převážně na zámku v Horažďovicích, mimo jiné se mu podařilo po dlouhé době sloučit panství Zelená Hora v jeden celek a mimoto přikoupil Krakovec (1646). Byl dvorským maršálkem (1640-1648) a nakonec nejvyšším zemským sudím (1648). V závěrečné fázi třicetileté války byl v Praze zastřelen Švédy a tento fakt se promítl do hraběcího titulu uděleného v roce 1661 jeho nezletilým synům.

Nejvýznamnějším ze synů Františka Matyáše byl Václav Vojtěch (1641-1708), který po řadě vysokých úřadů dosáhl až k postu nejvyššího hofmistra (1701-1708) a stal se rytířem Řádu zlatého rouna. Proslul jako iniciátor barokních staveb na svém majetku (zámek Troja, Šternberský palác). Zemřel bez potomstva a majetek odkázal Františku Leopoldovi z častolovické větve. Mladší bratr Václava Vojtěcha Ignác Karel (1644-1700) od mládí působil u apelačního soudu a nakonec byl jeho prezidentem (1696-1700; funkci převzal po starším bratrovi). V Národní galerii je portrét jeho manželky Marie Maxmiliány, rozené Lažanské od Karla Škréty.^[3]^[4] Nejmladší Jan Norbert (1646-1678) byl dědicem Bechyně a jako jediný z bratrů měl další potomstvo. Jeho jediný syn Jan Josef (1671-1700) však spolu s manželkou a starší dcerou utonul v Innu a dědičkou rozsáhlého majetku (Bechyně, Smiřice) se stala roční dcera Marie Terezie (1699-1761). Ta se později provdala za Jana Leopolda z Paaru a Paarové tímto sňatkem získali nové zázemí v Čechách.

Zakladatelem častolovické větve byl Štěpán Jiří (1567-1625), mladší bratr Adama II. Ten původně vlastnil statky na Benešovsku, které v roce 1600 prodal, aby mohl v severních Čechách koupit Postoloprty, které pak rozšiřoval dalšími drobnými nákupy. Byl protestant, ale stejně jako jeho starší bratr měl blíže k náboženskému kompromisu. Po porážce stavovského povstání byl vyšetřován, ale přestoupil na katolickou víru a díky přímluvě příbuzných si udržel i majetek. Z jeho synů Jaroslav Rudolf (1595-1638) prodal Postoloprty a místo nich koupil Zásmuky (1638), které až do 20. století patřily k majetkovým základnám rodu. V další generaci Adolf Vratislav (1627-1703) dosáhl dalšího rozšíření majetku sňatkem s Annou Lucií Slavatovou (1637-1703), jednou z dědiček obrovského majetku vymřelého rodu Slavatů (Žirovnice, Stráž nad Nežárkou). Kromě toho Adolf Vratislav koupil v roce 1694 panství Častolovice, od nějž je odvozen název této rodové linie. Adolf Vratislav zastával řadu funkcí, nakonec byl nejvyšším purkrabím (1685-1703) a získal Řád zlatého rouna.

Adolfův starší syn František Damián Josef (1667-1723) byl zemským sudím a královským radou, po otci zdědil fideikomis Zásmuky-Častolovice. Jeho syn František Filip (1708-1786) se uplatnil jako diplomat (Řezno, Drážďany), později byl dlouholetým nejvyšším hofmistrem Marie Terezie (1765-1780) a získal Řád zlatého rouna. V další generaci Kristián Filip (1732-1811) získal sňatkem s hraběnkou Augustou z Manderscheidu (1744-1811) říšská panství Manderscheid a Blankenheim, spolu s tím také členství v říšském kolegiu vestfálských hrabat. Jejich syn František Josef (1763-1830) sloučil jméno a erb obou rodů (Šternberk-Manderscheid). O majetek v Říši přišel v rámci napoleonských válek a náhradou získaná panství Weissenau a Schussenried vzápětí prodal. Proslul především jako významná osobnost z počátků českého národního obrození, byl dlouholetým prezidentem Společnosti vlasteneckých přátel umění (1802-1830) a členem Královské české společnosti nauk. Pro obě instituce pomáhal získávat umělecké předměty a Národnímu muzeu odkázal také bohatý archív Manderscheidů a numismatickou sbírku. Aniž by předtím zastával vyšší funkce, jeho prestiž ve společnosti jej nakonec dovedla k úřadu nejvyššího komorníka Českého království (1824-1830).

Mladší Adolfův syn František Leopold (1680-1745) byl prezidentem české královské komory (1727-1745). Z otcova majetku zdědil Žirovnici a Stráž nad Nežárkou (1703), po Václavu Vojtěchovi ze zelenohorské větve pak zdědil Zelenou Horu a Troju (1708). Kvůli dluhům však značnou část majetku odprodal a ze zbylé Žirovnice vytvořil v roce 1731 fideikomis. Jeho mladší syn Jan Nepomuk (1713-1798) původně sloužil v armádě, poté dlouho zastával post podkomořího králové (1771-1798). V roce 1758 koupil v dražbě panství Radnice v západních Čechách a na zdejším zámku se usadil. Z jeho synů se starší Jáchym (1755-1808) věnoval přírodním vědám a cestování, dostal se mimo jiné až do Číny. Jeho hlavním sídlem se stal empírový zámek Březina postavený počátkem 19. století na radnickém panství. Jednou z nejvýznamnějších osobností rodu byl Jáchymův mladší bratr Kašpar Maria (1761-1838), který se věnoval botanice a sepsal několik odborných pojednání. Po bratru Jáchymovi zdědil zámek v Březině, kde soustředil bohaté sbírky přírodnin. Byl v kontaktu s předními osobnostmi českého národního obrození (J. Dobrovský, F. Palacký), podporoval rozvoj věd a stál u zrodu Národního muzea.

Adam František (1711-1789), starší syn Františka Leopolda, zdědil Žirovnici a v letech 1768-1789 byl nejvyšším maršálkem Českého království. Ze dvou manželství měl dva syny, z nichž Adam (1751-1811) zemřel bez potomstva. Mladší syn Leopold I. (1776-1858) koupil v roce 1804 za 660 000 zlatých panství Malenovice z dědictví vymřelého rodu Salm-Neuburgů. Poté po starším bratrovi zdědil Zásmuky a Častolovice (1811) a nakonec po Kašparu Mariovi také Radnice a Březinu (1838). Jeho nejstarší syn Jaroslav (1809-1874) byl jako vlastník fideikomisu povolán v roce 1861 mezi dědičné členy rakouské panské sněmovny, inicioval novogotickou přestavbu zámku v Častolovicích, zemřel ale bez potomstva. Většinu jeho majetku zdědil mladší bratr Leopold II. (1811-1899), c.k. generál jezdectva a rytíř Řádu zlatého rouna. V další generaci Leopold III. (1865-1937) rozšířil rodový majetek o Červený Hrádek (1887) a zasloužil se o další přestavbu častolovického zámku zpět do renesanční podoby. Jeho mladší bratr Vojtěch Václav (1868-1930) proslul jako cestovatel a v letech 1904-1911 byl jako kontroverzně vnímaný politik poslancem českého zemského sněmu. Leopold IV. (1896-1957) odešel z Československa v roce 1948 a jeho dcera Diana, provdaná Phippsová (*1936) získala Častolovice a Zásmuky v restitučním řízení v roce 1991. Mladší bratr Leopolda IV. Jaroslav (1900-1943) zdědil Malenovice a Pohořelice a za první republiky byl důstojníkem československé armády. Jeho manželce Marii, rozené Grošové, byl majetek v roce 1948 zabaven.

Nejmladší syn Leopolda I. Zdeněk (1813-1900) zdědil po otci Radnice a v roce 1841 koupil zpět nejstarší rodové sídlo Český Šternberk, v roce 1868 navíc získal zámek Jemniště. Tyto akvizice byly umožněny díky ziskům z těžby hnědého uhlí v Břasích na radnickém panství. Jemniště se tehdy stalo hlavním rodovým sídlem a zámecký park byl obohacen o sochy přivezené ze Šternberského paláce ve Vídni. Český Šternberk zdědil starší syn Alois (1850-1907) a Jemniště mladší Filip (1852-1924). Posledním majitelem před znárodněním v roce 1948 byl Jiří Douglas (1888-1965), kterému i po zabavení majetku bylo umožněno, aby na Českém Šternberku zůstal kastelánem a průvodcem. Jeho starší syn Zdeněk (*1923) získal v restitucích zpět v roce 1991 Český Šternberk a Březinu. Současným správcem Českého Šternberka je jeho syn Filip (*1956). Zdeňkův mladší bratr Jan Bosco (*1936) emigroval z Československa v roce 1968 a v roce 1995 dosáhl navrácení zámku Jemniště. Majetek v Jemništi spravuje jeho syn Jiří (*1968).

Významné osobnosti

František Josef ze Šternberka a Manderscheidu (1763-1830), nejvyšší komorník Českého království, spoluzakladatel Národního muzea

Jaroslav ze Šternberka, fiktivní předek rodu Šternberků z poloviny 13. století, údajný vítěz nad Tatary v roce 1241
Zdeslav (†1263), vojevůdce ve službách Přemysla Otakara II., zakladatel hradu Šternberk
Jindřich († 1328), bamberský kníže-biskup 1324-1328
Albrecht Aleš (~1333–1380), biskup v Litomyšli 1371-1380
Aleš (~1380–1455), vojevůdce ve službách Zikmunda Lucemburského, nejvyšší komorník Českého království 1437-1438 a 1439-1455
Zdeněk (~1420–1476), vůdce Zelenohorské jednoty, nejvyšší purkrabí Českého království 1448-1467
Kunhuta (1425–1449), první manželka pozdějšího českého krále Jiřího z Poděbrad
Petr (†1514), nejvyšší komorník Českého království 1512-1514
Ladislav (1480–1521), nejvyšší kancléř Českého království 1510-1521
Jan II. (†1528), karlštejnský purkrabí 1518-1528
Adam I. (†1560), nejvyšší komorník Českého království 1554-1560
Adam II. (1560-1623), nejvyšší purkrabí Českého království 1608-1619 a 1621-1623
Štěpán Jiří (1567-1625), prezident české komory 1603-1606
František Matyáš Karel (1612-1648), nejvyšší zemský sudí Českého království, zastřelen Švédy v Praze
Adolf Vratislav (1627-1703), nejvyšší purkrabí Českého království 1685-1703, rytíř Řádu zlatého rouna
Jaroslav Ignác (1643–1709), biskup v Litoměřicích 1676-1709
Václav Vojtěch (1643–1708), nejvyšší hofmistr Českého království 1701-1708, rytíř Řádu zlatého rouna, stavebník zámku v Troji
Ignác Karel (1644-1700), prezident apelačního soudu 1696-1700
František Leopold (1680-1745), prezident české komory 1727-1745
František Filip (1708-1786), diplomat, nejvyšší hofmistr Marie Terezie 1765-1780, rytíř Řádu zlatého rouna
Adam František (1711-1789), nejvyšší maršálek Českého království 1768-1789
Jan Nepomuk (1713-1798), podkomoří králové 1771-1798
Kašpar Maria (1761–1838), botanik, spoluzakladatel Národního muzea
František Josef (1763–1830), mecenáš, spoluzakladatel Národního muzea
Leopold II. (1811-1899), c.k. generál jezdectva, rytíř Řádu zlatého rouna
Vojtěch Václav (1868-1930), cestovatel, spisovatel, poslanec českého zemského sněmu
Zdeněk Sternberg (* 1923), majitel hradu Český Šternberk

Erb a motto

V erbu se nachází zlatá osmicípá hvězda (něm. Stern [štern] – hvězda; Berg – kopec, hora) na modrém poli, je to tak zvané mluvící znamení. Rodové heslo: lat. "Nescit occasum", v češtině znamená „nezná západu“ nebo „nikdy nezapadá“, míní se tím šternberská hvězda.

Rodová sídla

Bechyně (1340-1403, 1477-1530, 1596-1761)

Březina (1758-1939, od 1995)

Budyně nad Ohří (1613-1676)

Častolovice (1694-1948, od 1991)

Červený Hrádek (1887-1948)

Český Šternberk (1242-1712, 1841-1948, od 1991)

Holešov (1368-1574)

Horažďovice (1622-1708)

Jemniště (1868-1943, od 1995)

Jičín (1656-1700)

Konopiště (1327-1590)

Libochovice (1610-1676)

Malenovice (1804-1948)

Postoloprty (1600-1637)

Radnice (1758-1930)

Smiřice (1685-1715)

Stráž nad Nežárkou (1694-1715)

Šternberk (1269-1397)

Troja (1679-1763)

Zásmuky (1637-1948, od 1991)

Zelená Hora (1536-1726)

Zlín (1358-1397)

Žirovnice (1694-1910)

Odkazy

Reference

↑ Topographisch-statischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1895 s. 575-582 dostupné online
↑ STARÝ, Marek: Přední klenot zemský. Větší zemský soud království českého v době rudolfínské; Praha, 2017 s. 203-204 ISBN 978-80-87284-38-4
↑ Karel Škréta: Marie Maxmiliána ze Šternberka – 1665 – detail – Olej na plátně, Národní galerie,Praha. veranovotna.galerie.cz
↑ Bibliografie dějin českých zemí, Historický ústav AV ČR: Lažanská, Marie Maxmiliána, 1641–1665

Literatura

HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola ze Šternberka, s. 157-158.
JUŘÍK, Pavel: Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. Vyd. 1., Praha : Euromedia Group, Knižní klub, 2013. 206 s.: erby, faksim., fot., geneal. tabulky, il., mapy; 25 cm. (Universum), ISBN 978-80-242-4065-7.
KUSLOVÁ, Hana. Šternberkové v Malenovicích a Pohořelicích 1804-1948. Zlín : Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 2015. 16 s. : ilustrace, portréty, 1 genealogická tabulka. ISBN:978-80-87130-32-2
NEU, Peter. Hrabata z Manderscheidu - historický přehled. In: Rod Manderscheidů Šternberků. Z Eifelu do Čech. Katalog výstavy. Praha : Krajinský svaz Porýní, Archiv Národního muzea v Praze, 1991, s. 1-18.
PALACKÝ, František. Dějiny rodu Sternbergů. = Geschichte der Familie Sternberg. Moravský Beroun : Moravská expedice, 2001. ISBN:80-86511-03-0
POKLUDA, Zdeněk. Moravští Šternberkové. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 354 s. ISBN 978-80-7422-181-1.
PREISS, Pavel - HORYNA, Mojmír Horyna - ZAHRADNÍK, Pavel. Zámek Trója u Prahy: dějiny, stavba, plastika a malba. Vyd. 1. V Praze a Litomyšli : Paseka; Galerie hlavního města Prahy, 2000. 365 s.: fot., ilustr.; 20 cm, ISBN 80-7185-336-4.
SEJK, Roman. Urozenost, majetek a moc: (Šternberkové v 16. a 17. století). In: Středočeský sborník historický / Praha : Státní oblastní archiv v Praze Sv. 28-29, (2002-2003 [vyd. 2005]), s. 3-54.

Související články

Seznam českých, moravských a slezských šlechtických rodů

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Šternberkové na Wikimedia Commons
ze Šternberka ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
Rodokmen Šternberků, autor: Miroslav Marek, 2.5.2013.
Páni ze Šternberka a na Lukově 1370–1479
Hrad Malenovice – Šternberkové
Rodokmen Šternberků a Paarů na Smiřicích, zpracoval Martin Kareš.
Genealogie české šlechty: patricus.info/Panstvo.htm, autor: Vlastimil Jirout, 7.9.2013

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Topographisch-statischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1895 s. 575-582 dostupné online

[2] STARÝ, Marek: Přední klenot zemský. Větší zemský soud království českého v době rudolfínské; Praha, 2017 s. 203-204 ISBN 978-80-87284-38-4

[3] Karel Škréta: Marie Maxmiliána ze Šternberka – 1665 – detail – Olej na plátně, Národní galerie,Praha. veranovotna.galerie.cz

[4] Bibliografie dějin českých zemí, Historický ústav AV ČR: Lažanská, Marie Maxmiliána, 1641–1665

[1]

[2]

[3]

[4]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-{{Neověřeno}}
 {{Infobox - dynastie
 | jméno = Šternberkové<br> (Sternbergové)
@@ Řádek 18: / Řádek 17: @@
 | větve rodu = Holická, konopišťská
 }}
+[[File:Český_Šternberk_1.jpg|thumb|left|Hrad [[Český Šternberk (hrad)|Český Šternberk]]]]
-'''Šternberkové''' ([[Němčina|německy]] ''[[Sternberg]]'') jsou jsou starobylý český [[šlechta|šlechtický rod]], o kterém jsou první zprávy již ze druhé poloviny [[12. století]]. Rod založil [[Diviš z Divišova]]. Před rokem [[1241]] [[Zdeslav z Divišova]] založil nad řekou [[Sázava|Sázavou]] hrad [[Český Šternberk (hrad)|Český Šternberk]], jenž je dodnes v&nbsp;držení příslušníků tohoto starobylého rodu. Příslušníci rodu Šternberků výrazně ovlivňovali politické události své doby a zastávali i ty nejvyšší zemské a&nbsp;církevní úřady. [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeněk ze Šternberka]] byl vůdcem a zakladatelem [[Jednota zelenohorská|Zelenohorské jednoty]], bojující proti [[Jiří z Poděbrad|Jiřímu z Poděbrad]].
+[[File:Sternberk_hrad_3.jpg|thumb|left|Hrad [[Šternberk (hrad)|Šternberk]] na Moravě]]
+'''Šternberkové''' ([[Němčina|německy]] ''[[Sternberg]]'') jsou starý český šlechtický rod. První zmínky pocházejí z [[12. století]], rod si udržel významné společenské postavení až do [[20. století]]. Jako první předek rodu se uvádí Diviš z Divišova připomínaný v polovině 12. století jako přítel a rádce knížete [[Soběslav I.|Soběslava]]. Další prokazatelné zprávy pocházejí ze [[13. století]], zatímco osobnost [[Jaroslav ze Šternberka|Jaroslava ze Šternberka]] je kronikářskou fikcí ze 16. století. Legenda o Jaroslavovi jako vítězi nad [[Tataři|Tatary]] v roce 1241 byla zdůrazňována především v době [[Romantismus|romantismu]]. V polovině 13. století byla založena dvě hlavní rodová sídla, hrad [[Český Šternberk (hrad)|Český Šternberk]] na [[Sázava|Sázavě]] a [[Šternberk (hrad)|Šternberk]] na severní [[Morava|Moravě]]. Z těchto hradů vzešly dvě hlavní rodové větve, česká a moravská. Z linie moravských Šternberků pocházelo několik významných osobností na vysokých církevních postech, kromě Šternberka jim patřily další majetky na severní Moravě ([[Zábřeh]]) a v oblastí [[Hostýnské vrchy|Hostýnských vrchů]] ([[Holešov]], [[Zlín]]). Moravská větev Šternberků vymřela v 16. století, mezitím se významně prosadila česká větev, z níž [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeněk Konopišťský]] (1420-1476) jako vůdce [[Jednota zelenohorská|zelenohorské jednoty]] patřil ke katolické opozici proti [[Jiří z Poděbrad|Jiřímu z Poděbrad]].
+Čeští Šternberkové se v [[15. století]] rozdělili na větev holickou a konopišťskou. Holické linii patřil Český Šternberk a Václav Jiří (1614-1682) byl povýšen do [[hrabě]]cího stavu (1637). Jeho syn [[Jaroslav Ignác Šternberk|Jaroslav Ignác]] (1643-1709) se jako dlouholetý litoměřický biskup (1676-1709) zasloužil o barokní podobu Litoměřic. Holická větev vymřela v roce 1712 a tehdy se Český Šternberk dočasně ocitl mimo majetek Šternberků. Společenský a majetkový vzestup konopišťské větve spadá do přelomu 16. a 17. století za [[Adam ze Šternberka|Adama II. ze Šternberka]], jeho potomci získali titul hrabat v roce 1661. [[Václav Vojtěch ze Šternberka|Václav Vojtěch]] (1641-1708) proslul jako stavebník [[Troja (zámek)|trojského zámku]], další členové rodu zastávali vysoké zemské úřady. Čtyři Šternberkové se objevili v nejvyšším zemském úřadu [[Nejvyšší purkrabí|nejvyššího purkrabího]], pět členů rodu získalo [[Řád zlatého rouna]].
-Rod se rozštěpil na dvě větve, a&nbsp;to [[Holice|holickou]] a [[Konopiště|konopišťskou]]. Holická větev vymřela v&nbsp;roce [[1712]]. Po roce [[1990]] se v&nbsp;majetku rodiny nacházejí hrady a zámky [[Český Šternberk (hrad)|Český Šternberk]], [[Jemniště (nový zámek)|Jemniště]], [[Březina (zámek, okres Rokycany)|Březina]], [[Častolovice (zámek)|Častolovice]] a [[Zásmuky (zámek)|Zásmuky]].
+V době [[České národní obrození|národního obrození]] vynikl [[Kašpar Šternberk|Kašpar Maria]] (1761-1838) a jeho bratranec [[František Josef ze Šternberka a Manderscheidu|František Josef]] (1763-1830), kteří stáli u zrodu [[Národní muzeum|Národního muzea]]. Od roku 1861 patřilo rodu místo v rakouské [[Panská sněmovna|panské sněmovně]]. Koncem 19. století patřilo několika členům rodu celkem kolem 20 000 hektarů půdy v Čechách a na Moravě<ref>Topographisch-statischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1895 s. 575-582 [https://archive.org/details/topographischst01procgoog/page/n596 dostupné online]</ref>. Všechen majetek byl rodině zkonfiskován během [[Druhá světová válka|druhé světové války]] a v roce 1948. Vzhledem k tomu, že se Šternberkové hlásili k české národnosti, po roce 1989 jim byla značná část majetku vrácena. Veřejnosti jsou ze soukromého rodového majetku zpřístupněna umělecky hodnotné památky [[Český Šternberk (hrad)|Český Šternberk]], [[Častolovice (zámek)|Častolovice]] a [[Jemniště (nový zámek)|Jemniště]].
-== Počátky rodu ze Šternberku ==
-[[Soubor:Sternersky palac Praha 001.JPG|náhled|[[Šternberský palác (Hradčany)|Šternberský palác]] na Hradčanech]]
+Šternberská osmicípá zlatá hvězda v modrém poli patří k nejznámějším [[Heraldika|heraldickým]] znamením v [[Česko|Česku]]. Jako heraldická památka je zachována na řadě rodových sídel, objevuje se i ve znacích měst, která rodině v minulosti patřila ([[Benešov]], [[Holešov]], [[Moravský Beroun]], [[Počátky]], [[Zlín]]). Zlatá hvězda z erbu Šternberků je od roku 2001 součástí znaku [[Zlínský kraj|Zlínského kraje]].
+== Počátky rodu ==
 [[Soubor:Šternberský palác 2.JPG|náhled|[[Šternberský palác (Malá Strana)|Šternberský palác]] na [[Malostranské náměstí|Malostranském náměstí]] v&nbsp;Praze]]
 [[Soubor:Jaroslav ze Šternberka.jpg|thumb|left|Pečeť Jaroslava ze Šternberka (neúplný sádrový odlitek), Národní muzeum, Praha]]
@@ Řádek 34: / Řádek 39: @@
 == Šternberkové na Moravě ==
 [[Soubor:Šternberk 1850 C Haun.gif|thumb|[[Šternberk (hrad)|Hrad Šternberk]] v&nbsp;roce 1850]]
-[[Soubor:Cesky sternberk okrouhla vez v predpoli s prisupovym mostem.jpg|thumb|[[Český Šternberk (hrad)|Český Šternberk]] - okrouhlá věž a&nbsp;most]]
-[[Soubor:Cesky sternberk snidanovy salon 1.jpg|náhled|Snídaňový salón, hrad Český Šternberk ]]
-[[Soubor:Pohřební kaple Šternberků v jihozápadní části obce Stupno.JPG|náhled|Pohřební kaple Šternberků ve Stupně]]
 Zakladatel moravské větve [[Albrecht starší ze Šternberka|Albrecht ze Šternberka]] (1267–1298) měl syny [[Albrecht mladší ze Šternberka|Albrechta]] († 1298), který zastával funkce olomouckého purkrabího a olomouckého sudího, a [[Zdeslav starší ze Šternberka|Zdeslava]] († 1323), který byl nejvyšším moravským komorníkem. Albrecht měl syna [[Diviš ze Šternberka|Diviše]], který zemřel bez potomků. Zdeslav měl čtyři syny, kteří se dále rozvětvili:
 * Zdeslav ml.(† 1324) byl olomouckým komorníkem, uvádí se pouze v&nbsp;roce 1322, zemřel bez potomků.
@@ Řádek 45: / Řádek 47: @@
 == Konopišťská větev ==
+[[File:Zámek_Horažďovice_(6).jpg|thumb|left|Erb [[Václav Vojtěch ze Šternberka|Václava Vojtěcha ze Šternberka]] a jeho manželky Kláry z Maltzanu na vstupní bráně [[Horažďovice (zámek)|horažďovického zámku]]]]
-Nejvyšší purkrabí pražský Adam II. ze Šternberka měl ze dvou manželství 11 dětí. Jeho dcera Marie Maxmiliána Eusebie (1584–1634) z prvního manželství s&nbsp;Evou [[Lobkovicové|Popelovnou z&nbsp;Lobkowicz]] byla provdána za [[Jaroslav Bořita z Martinic|Jaroslava Bořitu z&nbsp;Martinic]]. Díky zachování věrnosti císaři a&nbsp;katolické církvi rozmnožil po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé Hoře]] své majetky. Většina se poté dostala do držení jeho syna Františka Karla Matyáše (1612–1648) z&nbsp;druhého manželství. Ten zemřel náhodnou střelou v&nbsp;okně svého hradčanského domu při vpádu Švédů do Prahy. Se svou ženou Ludmilou Benignou Kavkovou z&nbsp;Říčan měl 6 dětí.
+Do [[Doba pobělohorská|pobělohorské doby]] se udrželi především konopišťští Šternberkové, jejichž potomstvo se od 17. století označuje jako zelenohorská a častolovická větev, které založili bratři [[Adam ze Šternberka|Adam II.]] (1560-1623) a Štěpán Jiří (1567-1625). Adam II. patřil k významným politikům předbělohorských Čech v řadách katolíků,  zároveň byl ale snášenlivou a kompromisní osobností katolizace. Od mládí zastával zemské úřady a nakonec byl [[Nejvyšší purkrabí|nejvyšším purkrabím]] (1608-1619). Za [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] mu bylo uděleno domácí vězení, které ale porušil a odjel do zahraničí. Po [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hoře]] byl sice znovu uveden do úřadu nejvyššího purkrabího, z exilu se ale již nevrátil a zemřel v [[Pasov]]ě. Kromě dědictví poloviny panství [[Zelená Hora (zámek)|Zelená Hora]] rozšiřoval svůj majetek dalšími nákupy v různých částech Čech ([[Bechyně]] 1596, [[Libochovice]] 1610, [[Budyně nad Ohří]] 1613, [[Krupka]] 1615, [[Lnáře]] 1617), z [[Pobělohorské konfiskace|pobělohorských konfiskací]] získal [[Horažďovice]] (1622<ref>STARÝ, Marek: Přední klenot zemský. Větší zemský soud království českého v době rudolfínské; Praha, 2017 s. 203-204 ISBN 978-80-87284-38-4</ref>). Z jeho čtyř synů byl pokračovatelem rodu František Karel Matyáš (1612-1648), který pobýval převážně na zámku v Horažďovicích, mimo jiné se mu podařilo po dlouhé době sloučit panství Zelená Hora v jeden celek a mimoto přikoupil [[Krakovec (hrad)|Krakovec]] (1646). Byl [[Dvorský maršálek|dvorským maršálkem]] (1640-1648) a nakonec [[Nejvyšší zemský sudí|nejvyšším zemským sudím]] (1648). V závěrečné fázi [[Třicetiletá válka|třicetileté války]] byl v Praze zastřelen Švédy a tento fakt se promítl do hraběcího titulu uděleného v roce 1661 jeho nezletilým synům.
-* Jan Adam zemřel brzy po svém otci.
-* [[Václav Vojtěch ze Šternberka|Václav Vojtěch]] (1643–1708) byl císařský tajný rada a&nbsp;komorník, královský místodržící, president apelačního soudu, nejvyšší zemský sudí, nejvyšší zemský hofmistr a nejvyšší dvorní maršálek Království českého, rytíř [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]]. Žil v&nbsp;Praze v&nbsp;rodovém [[Šternberský palác (Hradčany)|paláci na Hradčanech]], byl držitelem [[Zelená hora (zámek)|zelenohorského]] panství a&nbsp;obce [[Vršovice]] a&nbsp;za Prahou v&nbsp;[[Troja|Zadním Ovenci]] nechal postavit [[Troja (zámek)|zámek Tróju]].
-* Jan Norbert (1644–1678) žil v rodovém sídle v [[Bechyně|Bechyni]].
-* [[Ignác Karel ze Šternberka|Ignác Karel]] (zemřel 1700) byl císařský tajný rada a komorník, od roku 1696 president apelačního soudu, ve svém majetku držel [[Horažďovice]].
-* Marie Maxmiliána (1641–1665) zemřela krátce po svatbě s&nbsp;Karlem Maxmiliánem hrabětem [[Lažanští z Bukové|Lažanským]]. V&nbsp;[[Národní galerie v Praze|Národní galerii]] je její portrét od [[Karel Škréta|Karla Škréty]].<ref>Karel Škréta: [http://veranovotna.galerie.cz/5589490-skreta-karel-1610-1674#71598336 Marie Maxmiliána ze Šternberka] – 1665 – detail – Olej na plátně, Národní galerie,Praha. veranovotna.galerie.cz</ref><ref>Bibliografie dějin českých zemí, Historický ústav AV ČR: [http://biblio.hiu.cas.cz/authorities/96481 Lažanská, Marie Maxmiliána, 1641–1665]</ref>
-* Marie Barbora Ludmila (zemřela 1709) se vdala za Jana Sebastiana hraběte z&nbsp;Pöttingu.
+Nejvýznamnějším ze synů Františka Matyáše byl [[Václav Vojtěch ze Šternberka|Václav Vojtěch]] (1641-1708), který po řadě vysokých úřadů dosáhl až k postu [[Nejvyšší hofmistr|nejvyššího hofmistra]] (1701-1708) a stal se rytířem [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]]. Proslul jako iniciátor barokních staveb na svém majetku ([[Troja (zámek)|zámek Troja]], [[Šternberský palác (Hradčany)|Šternberský palác]]). Zemřel bez potomstva a majetek odkázal Františku Leopoldovi z častolovické větve. Mladší bratr Václava Vojtěcha [[Ignác Karel ze Šternberka|Ignác Karel]] (1644-1700) od mládí působil u [[Rada nad apelacemi|apelačního soudu]] a nakonec byl jeho prezidentem (1696-1700; funkci převzal po starším bratrovi). V&nbsp;[[Národní galerie v Praze|Národní galerii]] je portrét jeho manželky Marie Maxmiliány, rozené [[Lažanští z Bukové|Lažanské]] od [[Karel Škréta|Karla Škréty]].<ref>Karel Škréta: [http://veranovotna.galerie.cz/5589490-skreta-karel-1610-1674#71598336 Marie Maxmiliána ze Šternberka] – 1665 – detail – Olej na plátně, Národní galerie,Praha. veranovotna.galerie.cz</ref><ref>Bibliografie dějin českých zemí, Historický ústav AV ČR: [http://biblio.hiu.cas.cz/authorities/96481 Lažanská, Marie Maxmiliána, 1641–1665]</ref> Nejmladší Jan Norbert (1646-1678) byl dědicem Bechyně a jako jediný z bratrů měl další potomstvo. Jeho jediný syn Jan Josef (1671-1700) však spolu s manželkou a starší dcerou utonul v [[Inn]]u a dědičkou rozsáhlého majetku (Bechyně, Smiřice) se stala roční dcera Marie Terezie (1699-1761). Ta se později provdala za Jana Leopolda z Paaru a Paarové tímto sňatkem získali nové zázemí v Čechách.
-Václav Vojtěch a Jan Norbert při svých studiích na pražské Univerzitě Karlo-Ferdinandově navštěvovali přednášky [[Jan Tanner|Jana Tannera]]. Tanner později sepsal historii rodu Šternberků. V&nbsp;letech 1690–1696 byl Václav Vojtěch prezidentem apelačního (odvolacího) soudu. V&nbsp;té době soud řešil mimo jiné dva soudní spory. Prvním bylo vyšetřování chodské vzpoury, jež bylo uzavřeno exekucí [[Jan Kozina|Jana Sladkého-Koziny]] v&nbsp;roce 1695. Apelační soud v&nbsp;kauze zaujímal stanovisko poměrně příznivé obžalovaným, nad jimiž původně vynesl celkem velmi mírný rozsudek. Ten byl ale později změněn a&nbsp;soud skončil pro vzbouřené Chody tragicky. Druhým byl spor dvou představitelů pražské židovské komunity, kdy dlouholetý primas zemského židovstva udal svého souvěrce z&nbsp;rouhání svatému kříži. Soudní řízení skončilo mírným rozsudkem a&nbsp;odsouzený roku 1696 umístil kolem krucifixu na pražském [[Karlův most|Karlově mostě]] hebrejský nápis velebící Hospodina. Po třech stech let měl tento spor pokračování, když na přímou žádost ze Spojených států amerických byly 8. března 2000 umístěny pod onen krucifix tři tabulky s&nbsp;vysvětlením.<ref>Pavel Preiss, Mojmír Horyna, Pavel Zahradník : Zámek Trója u&nbsp;Prahy; Paseka, Galerie hlavního města Prahy; V&nbsp;Praze a Litomyšli, 2000. (str. 20–22)</ref>
+[[File:Kaspar_Maria_Sternberg_Litho.JPG|thumb|left|Hrabě [[Kašpar Šternberk|Kašpar Maria ze Šternberka]], spoluzkakladatel [[Národní muzeum|Národního muzea]]]]
-Mladší bratr Adama II., Štěpán Jiří ze Šternberka (1570–1625) je zakladatelem linie, která má pokračování do dnešních dnů. Za [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] byl na straně českého panstva, po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] se přidal k&nbsp;císaři, přestoupil na katolickou víru a&nbsp;stal se císařským tajným radou a&nbsp;prezidentem královské komory. Patřil mezi tři přátele [[Albrecht z Valdštejna|Albrechta z&nbsp;Valdštejna]] spolu s&nbsp;[[Jan Rudolf Trčka|Janem Rudolfem Trčkou]] (zavražděn s&nbsp;Valdštejnem v&nbsp;Chebu roku 1634) a&nbsp;lankrabětem Jiřím Ludvíkem z&nbsp;Leuchtenberka (1550–1613). Jeho vnuk Oldřich Adolf Vratislav (1627–1703) vystudoval jezuitskou kolej a&nbsp;protože sloužil budoucímu císaři [[Leopold I.|Leopoldu I]]. již ve svém mládí, po jeho nástupu na trůn začal kariéru na císařském dvoře. Byl diplomat, vyslanec a komisař císaře na jednáních v&nbsp;říši, tajný císařský rada a&nbsp;komoří, nakonec nejvyšší zemský sudí a&nbsp;nejvyšší purkrabí Království českého, rytíř [[Řád zlatého rouna|Řádu zlatého rouna]]. Se svou ženou Annou Lucií hraběnkou [[Slavatové z Chlumu a Košumberka|Slavatovou z&nbsp;Chlumu a&nbsp;Košumberka]] měl 14 dětí. Byl držitelem panství [[Zásmuky]] a&nbsp;[[Častolovice]]. Vlastnil [[Šternberský palác (Malá Strana)|Šternberský palác]] na Malostranském náměstí v&nbsp;Praze a&nbsp;byl zakladatelem rozsáhlé obrazové galerie Šternberků.<ref>JUŘÍK, Pavel: Šternberkové: panský rod v&nbsp;Čechách a&nbsp;na Moravě. Praha, Euromedia Group – Knižní klub, 2013. (str. 75–78)</ref>
+Zakladatelem častolovické větve byl Štěpán Jiří (1567-1625), mladší bratr Adama II. Ten původně vlastnil statky na Benešovsku, které v roce 1600 prodal, aby mohl v severních Čechách koupit [[Postoloprty]], které pak rozšiřoval dalšími drobnými nákupy. Byl protestant, ale stejně jako jeho starší bratr měl blíže k náboženskému kompromisu. Po porážce stavovského povstání byl vyšetřován, ale přestoupil na katolickou víru a díky přímluvě příbuzných si udržel i majetek. Z jeho synů Jaroslav Rudolf (1595-1638) prodal Postoloprty a místo nich koupil [[Zásmuky]] (1638), které až do 20. století patřily k majetkovým základnám rodu. V další generaci [[Adolf Vratislav ze Šternberka|Adolf Vratislav]] (1627-1703) dosáhl dalšího rozšíření majetku sňatkem s Annou Lucií Slavatovou (1637-1703), jednou z dědiček obrovského majetku vymřelého rodu [[Slavatové z Chlumu a Košumberka|Slavatů]] ([[Žirovnice]], [[Stráž nad Nežárkou]]). Kromě toho Adolf Vratislav koupil v roce 1694 panství [[Častolovice]], od nějž je odvozen název této rodové linie. Adolf Vratislav zastával řadu funkcí, nakonec byl nejvyšším purkrabím (1685-1703) a získal Řád zlatého rouna.
+Adolfův starší syn František Damián Josef (1667-1723) byl zemským sudím a královským radou, po otci zdědil fideikomis Zásmuky-Častolovice. Jeho syn [[František Filip ze Šternberka|František Filip]] (1708-1786) se uplatnil jako diplomat ([[Řezno]], [[Drážďany]]), později byl dlouholetým nejvyšším hofmistrem [[Marie Terezie]] (1765-1780) a získal Řád zlatého rouna. V další generaci Kristián Filip (1732-1811) získal sňatkem s hraběnkou Augustou z Manderscheidu (1744-1811) říšská panství Manderscheid a Blankenheim, spolu s tím také členství v říšském kolegiu vestfálských hrabat. Jejich syn František Josef (1763-1830) sloučil jméno a erb obou rodů (''Šternberk-Manderscheid''). O majetek v [[Svatá říše římská|Říši]] přišel v rámci [[Napoleonské války|napoleonských válek]] a náhradou získaná panství Weissenau a Schussenried vzápětí prodal. Proslul především jako významná osobnost z počátků českého národního obrození, byl dlouholetým prezidentem [[Společnost vlasteneckých přátel umění|Společnosti vlasteneckých přátel umění]] (1802-1830) a členem [[Královská česká společnost nauk|Královské české společnosti nauk]]. Pro obě instituce pomáhal získávat umělecké předměty a [[Národní muzeum|Národnímu muzeu]] odkázal také bohatý archív Manderscheidů a numismatickou sbírku. Aniž by předtím zastával vyšší funkce, jeho prestiž ve společnosti jej nakonec dovedla k úřadu [[Nejvyšší komorník|nejvyššího komorníka]] Českého království (1824-1830).
-=== Rytíři Řádu Zlatého rouna ===
-* Oldřich Adolf Vratislav (1627–1703)
+Mladší Adolfův syn František Leopold (1680-1745) byl [[Prezident české komory|prezidentem české královské komory]] (1727-1745). Z otcova majetku zdědil Žirovnici a Stráž nad Nežárkou (1703), po Václavu Vojtěchovi ze zelenohorské větve pak zdědil Zelenou Horu a Troju (1708). Kvůli dluhům však značnou část majetku odprodal a ze zbylé Žirovnice vytvořil v roce 1731 fideikomis. Jeho mladší syn Jan Nepomuk (1713-1798) původně sloužil v armádě, poté dlouho zastával post [[Nejvyšší zemský podkomoří|podkomořího králové]] (1771-1798). V roce 1758 koupil v dražbě panství [[Radnice (okres Rokycany)|Radnice]] v západních Čechách a na zdejším zámku se usadil. Z jeho synů se starší Jáchym (1755-1808) věnoval přírodním vědám a cestování, dostal se mimo jiné až do Číny. Jeho hlavním sídlem se stal empírový [[Březina (zámek)|zámek Březina]] postavený počátkem 19. století na radnickém panství. Jednou z nejvýznamnějších osobností rodu byl Jáchymův mladší bratr [[Kašpar Šternberk|Kašpar Maria]] (1761-1838), který se věnoval botanice a sepsal několik odborných pojednání. Po bratru Jáchymovi zdědil zámek v Březině, kde soustředil bohaté sbírky přírodnin. Byl v kontaktu s předními osobnostmi českého národního obrození ([[Josef Dobrovský|J. Dobrovský]], [[František Palacký|F. Palacký]]), podporoval rozvoj věd a stál u zrodu Národního muzea.
-* Václav Vojtěch (asi 1640–1708)
-* František Filip (1708–1786)
+[[File:Leopold_Sternberg_Litho.jpg|thumb|left|Hrabě [[Leopold ze Šternberka|Leopold II. ze Šternberka]] (1811-1899), c.k. generál jezdectva, rytíř Řádu zlatého rouna]]
-* František Kristián (1732–1811)
+Adam František (1711-1789), starší syn Františka Leopolda, zdědil Žirovnici a v letech 1768-1789 byl nejvyšším maršálkem Českého království. Ze dvou manželství měl dva syny, z nichž Adam (1751-1811) zemřel bez potomstva. Mladší syn Leopold I. (1776-1858) koupil v roce 1804 za 660 000 zlatých panství [[Malenovice (Zlín)|Malenovice]] z dědictví vymřelého rodu [[Salmové|Salm-Neuburgů]]. Poté po starším bratrovi zdědil Zásmuky a Častolovice (1811) a nakonec po Kašparu Mariovi také Radnice a Březinu (1838). Jeho nejstarší syn Jaroslav (1809-1874) byl jako vlastník fideikomisu povolán v roce 1861 mezi dědičné členy rakouské [[Panská sněmovna|panské sněmovny]], inicioval novogotickou přestavbu zámku v Častolovicích, zemřel ale bez potomstva. Většinu jeho majetku zdědil mladší bratr [[Leopold ze Šternberka|Leopold II.]] (1811-1899), c.k. generál jezdectva a rytíř Řádu zlatého rouna. V další generaci Leopold III. (1865-1937) rozšířil rodový majetek o [[Červený Hrádek (Bečváry)|Červený Hrádek]] (1887) a zasloužil se o další přestavbu častolovického zámku zpět do renesanční podoby. Jeho mladší bratr [[Vojtěch Václav Sternberg|Vojtěch Václav]] (1868-1930) proslul jako cestovatel a v letech 1904-1911 byl jako kontroverzně vnímaný politik poslancem [[Český zemský sněm|českého zemského sněmu]]. Leopold IV. (1896-1957) odešel z [[Československo|Československa]] v roce 1948 a jeho dcera [[Franziska Diana Sternbergová|Diana, provdaná Phippsová]] (*1936) získala Častolovice a Zásmuky v restitučním řízení v roce 1991. Mladší bratr Leopolda IV. Jaroslav (1900-1943) zdědil Malenovice a Pohořelice a za první republiky byl důstojníkem československé armády. Jeho manželce Marii, rozené Grošové, byl majetek v roce 1948 zabaven.
-* [[Leopold ze Šternberka|Leopold II.]] (1811–1899)
+Nejmladší syn Leopolda I. Zdeněk (1813-1900) zdědil po otci Radnice a v roce 1841 koupil zpět nejstarší rodové sídlo Český Šternberk, v roce 1868 navíc získal zámek [[Jemniště (nový zámek)|Jemniště]]. Tyto akvizice byly umožněny díky ziskům z těžby hnědého uhlí v [[Břasy|Břasích]] na radnickém panství. Jemniště se tehdy stalo hlavním rodovým sídlem a zámecký park byl obohacen o sochy přivezené ze Šternberského paláce ve [[Vídeň|Vídni]]. Český Šternberk zdědil starší syn Alois (1850-1907) a Jemniště mladší Filip (1852-1924). Posledním majitelem před znárodněním v roce 1948 byl [[Jiří Douglas Sternberg|Jiří Douglas]] (1888-1965), kterému i po zabavení majetku bylo umožněno, aby na Českém Šternberku zůstal kastelánem a průvodcem. Jeho starší syn [[Zdeněk Sternberg|Zdeněk]] (*1923) získal v restitucích zpět v roce 1991 Český Šternberk a Březinu. Současným správcem Českého Šternberka je jeho syn Filip (*1956). Zdeňkův mladší bratr [[Jan Bosco Sternberg|Jan Bosco]] (*1936) emigroval z Československa v roce 1968 a v roce 1995 dosáhl navrácení zámku Jemniště. Majetek v Jemništi spravuje jeho syn [[Jiří Sternberg|Jiří]] (*1968).
-Bratři Šternberkové, manžel jejich zemřelé sestry [[Lažanští z Bukové|hrabě Lažanský]] a jejich bratranec Oldřich Adolf Vratislav byli donátory kaplí poutní [[Poutní cesta z Prahy do Staré Boleslavi|Svaté cesty]] z&nbsp;Prahy do [[Stará Boleslav|Staré Boleslavi]], založené roku 1674. V&nbsp;rohu výklenku kaple bylo jméno stavitele a&nbsp;jeho erb.
 == Významné osobnosti ==
+[[File:František_Josef_Šterberk_(1820).jpg|thumb|right|[[František Josef ze Šternberka a Manderscheidu]] (1763-1830), [[nejvyšší komorník]] Českého království, spoluzakladatel Národního muzea]]
+[[Soubor:Pohřební kaple Šternberků v jihozápadní části obce Stupno.JPG|náhled|Rodová hrobka ve [[Stupno|Stupně]]]]
 {{Podrobně|Šternberk (rozcestník)}}
-* [[Jaroslav ze Šternberka]] – nejslavnější, leč zřejmě fiktivní osoba rodu Šternberků z&nbsp;poloviny 13. století, údajný vítěz nad Tatary v&nbsp;roce 1241.
+* [[Jaroslav ze Šternberka]], fiktivní předek rodu Šternberků z&nbsp;poloviny 13. století, údajný vítěz nad Tatary v&nbsp;roce 1241
+* [[Zdeslav z Divišova|Zdeslav]] (†1263), vojevůdce ve službách [[Přemysl Otakar II.|Přemysla Otakara II.]], zakladatel hradu [[Šternberk (hrad)|Šternberk]]
-* [[Jindřich II. ze Šternberka]] - († 1328), [[Diecéze bamberská|bamberský]] [[kníže-biskup]]
-* [[Albrecht Aleš ze Šternberka]] (~1333–1380) – [[Seznam litomyšlských biskupů|litomyšlský biskup]]
+* [[Jindřich II. ze Šternberka|Jindřich]] († 1328), [[Diecéze bamberská|bamberský]] [[kníže-biskup]] 1324-1328
-* [[Aleš Holický ze Šternberka]] (~1380–1455) – válečník ve službách [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda Lucemburského]]
+* [[Albrecht Aleš ze Šternberka|Albrecht Aleš]] (~1333–1380), [[Seznam litomyšlských biskupů|biskup v Litomyšli]] 1371-1380
+* [[Aleš Holický ze Šternberka|Aleš]] (~1380–1455), vojevůdce ve službách [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda Lucemburského]], nejvyšší komorník Českého království 1437-1438 a 1439-1455
-* [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka]] (~1420–1476) – vůdce [[Jednota zelenohorská|Zelenohorské jednoty]]
+* [[Zdeněk Konopišťský ze Šternberka|Zdeněk]] (~1420–1476), vůdce [[Jednota zelenohorská|Zelenohorské jednoty]], nejvyšší purkrabí Českého království 1448-1467
-* [[Kunhuta ze Šternberka]] (1425–1449) – manželka pozdějšího českého krále [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z&nbsp;Poděbrad]]
+* [[Kunhuta ze Šternberka|Kunhuta]] (1425–1449), první manželka pozdějšího českého krále [[Jiří z Poděbrad|Jiřího z&nbsp;Poděbrad]]
-* [[Ladislav ze Šternberka]] (1480–1521) – královský podkomoří
+* [[Petr Holický ze Šternberka|Petr]] (†1514), nejvyšší komorník Českého království 1512-1514
-* [[Jaroslav Ignác Šternberk]] (1643–1709) – [[Seznam litoměřických biskupů|2. litoměřický biskup]]
-* [[Václav Vojtěch ze Šternberka]] (1643–1708) – stavitel [[Troja (zámek)|zámku v Troji]]
+* [[Ladislav ze Šternberka|Ladislav]] (1480–1521), [[nejvyšší kancléř]] Českého království 1510-1521
+* [[Jan II. ze Šternberka|Jan II.]] (†1528), [[karlštejnský purkrabí]] 1518-1528
-* [[Kašpar Šternberk|Kašpar Maria Šternberk]] (1761–1838) – přírodovědec
+* [[Adam I. ze Šternberka|Adam I.]] (†1560), nejvyšší komorník Českého království 1554-1560
-* [[František Josef ze Šternberka a Manderscheidu]] (1763–1830) – jeden ze zakladatelů [[Národní muzeum|Národního muzea]] [[České království|Království českého]], mediatizovaný říšský hrabě s právem oslovení Jeho Osvícenost
+* [[Adam ze Šternberka|Adam II.]] (1560-1623), nejvyšší purkrabí Českého království 1608-1619 a 1621-1623
-* [[Zdeněk Sternberg]] (* 1923) – český šlechtick, majitel hradu [[Český Šternberk (hrad)|Český Šternberk]]
+* [[Štěpán Jiří ze Šternberka|Štěpán Jiří]] (1567-1625), [[prezident české komory]] 1603-1606
+* [[František Matyáš Karel ze Šternberka|František Matyáš Karel]] (1612-1648), nejvyšší zemský sudí Českého království, zastřelen Švédy v Praze
+* [[Adolf Vratislav ze Šternberka|Adolf Vratislav]] (1627-1703), nejvyšší purkrabí Českého království 1685-1703, rytíř Řádu zlatého rouna
+* [[Jaroslav Ignác Šternberk|Jaroslav Ignác]] (1643–1709), [[Seznam litoměřických biskupů|biskup v Litoměřicích]] 1676-1709
+* [[Václav Vojtěch ze Šternberka|Václav Vojtěch]] (1643–1708), [[nejvyšší hofmistr]] Českého království 1701-1708, rytíř Řádu zlatého rouna, stavebník [[Troja (zámek)|zámku v Troji]]
+* [[Ignác Karel ze Šternberka|Ignác Karel]] (1644-1700), prezident [[Rada nad apelacemi|apelačního soudu]] 1696-1700
+* [[František Leopold ze Šternberka|František Leopold]] (1680-1745), [[prezident české komory]] 1727-1745
+* [[František Filip ze Šternberka|František Filip]] (1708-1786), diplomat, nejvyšší hofmistr [[Marie Terezie]] 1765-1780, rytíř Řádu zlatého rouna
+* [[Adam František ze Šternberka|Adam František]] (1711-1789), [[nejvyšší maršálek]] Českého království 1768-1789
+* [[Jan Nepomuk ze Šternberka|Jan Nepomuk]] (1713-1798), [[Nejvyšší zemský podkomoří|podkomoří králové]] 1771-1798
+* [[Kašpar Šternberk|Kašpar Maria]] (1761–1838), botanik, spoluzakladatel Národního muzea
+* [[František Josef ze Šternberka a Manderscheidu|František Josef]] (1763–1830), mecenáš, spoluzakladatel [[Národní muzeum|Národního muzea]]
+* [[Leopold ze Šternberka|Leopold II.]] (1811-1899), c.k. generál jezdectva, rytíř Řádu zlatého rouna
+* [[Vojtěch Václav Sternberg|Vojtěch Václav]] (1868-1930), cestovatel, spisovatel, poslanec [[Český zemský sněm|českého zemského sněmu]]
+* [[Zdeněk Sternberg]] (* 1923), majitel hradu [[Český Šternberk (hrad)|Český Šternberk]]
 == Erb a motto ==
@@ Řádek 85: / Řádek 101: @@
 V [[erb]]u se nachází zlatá osmicípá hvězda (''[[Němčina|něm.]]'' Stern [''štern''] – hvězda; Berg – kopec, hora) na modrém poli, je to tak zvané [[mluvící znamení]]. Rodové heslo: ''[[Latina|lat.]]'' "Nescit occasum", v&nbsp;češtině znamená ''„nezná západu“'' nebo ''„nikdy nezapadá“'', míní se tím ''šternberská hvězda''.
-== Příbuzenstvo ==
+== Rodová sídla ==
+[[File:Častolovice_(RK)_,_zámek.jpg|thumb|right|[[Častolovice (zámek)|Zámek Častolovice]], majetek rodu od roku 1694]]
-Spojili se s [[Rožmberkové|Rožmberky]], [[Lobkovicové|Lobkovici]], [[Kolovratové|Kolovraty]], [[Páni z Hradce|pány z Hradce]], [[Páni z Roupova|z Roupova]], [[Páni z Dubé|z Dubé]], [[Páni ze Žeberka|ze Žeberka]], [[Páni z Kunovic|z Kunovic]], [[Páni z Vrtby|z Vrtby]] či [[Schwarzenbergové|Schwarzenberky]], [[Martinicové a Clam-Martinicové|Martinici]], von Manderscheidty.
+[[File:Zámek_Jemniště_(5).jpg|thumb|right|[[Jemniště (nový zámek)|Zámek Jemniště]], majetek rodu od roku 1868]]
+* [[Bechyně]] (1340-1403, 1477-1530, 1596-1761)
+* [[Březina (zámek, okres Rokycany)|Březina]] (1758-1939, od 1995)
+* [[Budyně nad Ohří]] (1613-1676)
+* [[Častolovice]] (1694-1948, od 1991)
+* [[Červený Hrádek (Bečváry)|Červený Hrádek]] (1887-1948)
+* [[Český Šternberk (hrad)|Český Šternberk]] (1242-1712, 1841-1948, od 1991)
+* [[Holešov]] (1368-1574)
+* [[Horažďovice]] (1622-1708)
+* [[Jemniště (nový zámek)|Jemniště]] (1868-1943, od 1995)
+* [[Jičín]] (1656-1700)
+* [[Konopiště]] (1327-1590)
+* [[Libochovice]] (1610-1676)
+* [[Malenovice (Zlín)|Malenovice]] (1804-1948)
+* [[Postoloprty]] (1600-1637)
+* [[Radnice (okres Rokycany)|Radnice]] (1758-1930)
+* [[Smiřice]] (1685-1715)
+* [[Stráž nad Nežárkou]] (1694-1715)
+* [[Šternberk]] (1269-1397)
+* [[Troja (zámek)|Troja]] (1679-1763)
+* [[Zásmuky]] (1637-1948, od 1991)
+* [[Zelená hora (zámek)|Zelená Hora]] (1536-1726)
+* [[Zlín]] (1358-1397)
+* [[Žirovnice]] (1694-1910)
 == Odkazy ==