Spiritualita: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Robot: Opravuji 2 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta9)
Řádek 10: Řádek 10:
== Odkazy ==
== Odkazy ==
=== Reference ===
=== Reference ===
<references />
<references /><br />

=== Literatura ===
=== Literatura ===
* S. Fiores, T. Goffi: ''Slovník spirituality''. Praha 1999
* S. Fiores, T. Goffi: ''Slovník spirituality''. Praha 1999
* A. Grün, A. Seuferling: ''Spiritualita stvoření''. Praha 2000
* A. Grün, A. Seuferling: ''Spiritualita stvoření''. Praha 2000
* J. Aumann: ''Křesťanská spiritualita v katolické tradici''. Karolinum Praha 2000, ISBN 80-7184-928-6
* J. Aumann: ''Křesťanská spiritualita v katolické tradici''. Karolinum Praha 2000, ISBN 80-7184-928-6
*TŮMA, J., KREJČÍ, M., HOŠEK, V. Spiritualita wellness. Praha: Grada, 120 s. ISBN 978-80-247-2893-3.


=== Související články ===
=== Související články ===

Verze z 23. 1. 2019, 11:53

Spiritualita (z lat. spiritualis, duchovní), česky duchovnost, hebrejsky ruchanijut, znamená životní praxi, způsob vnímání a osobního zacházení s tím, co člověka přesahuje: s Bohem, s božským, s transcendencí. Lze ji též definovat jako rozměr života, „v němž si uvědomujeme Boží přítomnost“ [1]. Náboženská spiritualita je vnitřní, osobní stránka zbožnosti a náboženství.

Původ a význam

V individualizovaných kulturách se těžiště náboženského života pozvolna přesouvá od kolektivních vnějších projevů, slavností a obřadů, k vnitřnímu duchovnímu životu čili spiritualitě. Individualizované náboženství modlitby a meditace je součástí příslušné kultury a je tudíž poznamenáno jejími charakteristickými znaky. Proto se hovoří o spiritualitě různých dob (např. středověké, barokové, pietistické) a kulturních okruhů (např. spiritualitě východní), ale také o specifické spiritualitě různých církví, řeholních řádů a náboženských společenství.

Z toho lze usoudit, že ani ten nejosobnější duchovní život není zcela soukromý, nýbrž má také svoji společenskou stránku, protože vytváří širší nebo užší společenství, které chce a potřebuje svoji spiritualitu také předávat jako tradici. Vnitřní, duchovní život člověka je podstatnou složkou jeho osoby, a tedy také svrchovaným úkolem každého. Kultury a společnosti, které spiritualitě přikládaly větší význam a dosahovaly v ní také lepší úrovně než moderní společnosti konzumu, dobře věděly, že může snadno sklouznout do neplodných nebo dokonce nebezpečných poloh, jako je fanatismus nebo úzkostnost, vnitřní prázdnota nebo beznaděje. Poskytovaly a nabízely proto různé formy osvědčených zkušeností, osobního vedení, výcviku nebo „cesty“ (tao) a doporučovaly různé praktiky, které mohly jednotlivcům tento obtížný úkol usnadnit.

Význam spirituality zdůraznila v nedávné době řada psychologických škol. Např. logoterapie Viktora Frankla, knihy M. Scott Pecka, C. S. Lewise, Thomase Mertona nebo Anselma Grüna. Na druhé straně se „spiritualita“ stává často módním artiklem a nabízí jako prostředek k dosažení vnitřní rovnováhy, k načerpání energie nebo dokonce k posílení zdraví. To všechno mohou být vedlejší účinky skutečné spirituality, v níž ale jde o jiné věci, například o hledání smyslu, o vyrovnání se sebou samým, s druhými a se světem. Pravá spiritualita je také svrchovaně osobní úkol a nedá se kupovat a prodávat jako služba.

Odkazy

Reference

  1. ↑ KUSHNER, Lawrence. Na tomto místě byl Bůh a Já, já jsem to nevěděl. Praha: DharmaGaia, 2005. ISBN 80-86685-14-4. S. 27. 


Literatura

  • S. Fiores, T. Goffi: Slovník spirituality. Praha 1999
  • A. Grün, A. Seuferling: Spiritualita stvoření. Praha 2000
  • J. Aumann: Křesťanská spiritualita v katolické tradici. Karolinum Praha 2000, ISBN 80-7184-928-6
  • TŮMA, J., KREJČÍ, M., HOŠEK, V. Spiritualita wellness. Praha: Grada, 120 s. ISBN 978-80-247-2893-3.

Související články

Externí odkazy


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Spiritualita&oldid=16882237“