Pláč: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
fakty + neověřeno |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Neověřeno|statistické údaje bez referencí, sporná tvrzení}} |
|||
[[Soubor:A child sad that his hot dog fell on the ground.jpg|náhled|Plačící chlapec]] |
[[Soubor:A child sad that his hot dog fell on the ground.jpg|náhled|Plačící chlapec]] |
||
'''Pláč''' je doprovodný jev některých [[emoce|emocí]], především [[smutek|smutku]]. Plakat lze ovšem také kvůli [[bolest]]i nebo pocitům [[vztek]]u, beznaděje, ale i silné [[radost]]i. Pro pláč je typická charakteristická [[mimika]] a proudění [[slzy|slz]]. Slzy obsahují [[endorfin]] tišící bolest a [[stres]]ové [[hormon]]y, smyslem pláče je zklidnění jedince. Pláč vzbuzuje v okolí soucit a lítost, má tedy rovněž signální funkci. |
'''Pláč''' je doprovodný jev některých [[emoce|emocí]], především [[smutek|smutku]]. Plakat lze ovšem také kvůli [[bolest]]i nebo pocitům [[vztek]]u, beznaděje, ale i silné [[radost]]i. Pro pláč je typická charakteristická [[mimika]] a proudění [[slzy|slz]]. Slzy obsahují [[endorfin]] tišící bolest a [[stres]]ové [[hormon]]y, smyslem pláče je zklidnění jedince. Pláč vzbuzuje v okolí soucit a lítost, má tedy rovněž signální funkci. |
||
Ne každé ronění slz je pláč – pokud k němu dojde při poranění nebo podráždění oka, pak se o pláč nejedná. Všichni savci mají slzy ke zvlhčování povrchu oka a vyplavování nečistot, ale zřejmě pouze člověk je schopen plakat. |
Ne každé ronění slz je pláč – pokud k němu dojde při poranění nebo podráždění oka, pak se o pláč nejedná.{{Fakt/dne|20181218184106|}} Všichni savci mají slzy ke zvlhčování povrchu oka a vyplavování nečistot, ale zřejmě pouze člověk je schopen plakat. |
||
Sklon k pláči u každého jedince závisí na kultuře, věku a pohlaví jedince: děti pláčou častěji, ženy průměrně pláčou více než muži, rovněž staří lidé mají práh pláče nižší. Také společenská tolerance pláče se v různých oblastech liší – v Evropě se například muži snaží pláč potlačovat a pláčou jen při velmi žalostných událostech. |
Sklon k pláči u každého jedince závisí na kultuře, věku a pohlaví jedince: děti pláčou častěji, ženy průměrně pláčou více než muži{{Fakt/dne|20181218184106|}} , rovněž staří lidé mají práh pláče nižší.{{Fakt/dne|20181218184106|}} Také společenská tolerance pláče se v různých oblastech liší – v Evropě se například muži snaží pláč potlačovat a pláčou jen při velmi žalostných událostech. |
||
Při některých duševních poruchách se dostavuje pláč bez příčiny. Při [[hysterie|hysterii]] může pláč trvat i několik hodin. |
Při některých duševních poruchách se dostavuje pláč bez příčiny.{{Fakt/dne|20181218184106|}} Při [[hysterie|hysterii]] může pláč trvat i několik hodin.{{Fakt/dne|20181218184106|}} |
||
== Související články == |
== Související články == |
Verze z 18. 12. 2018, 19:41
Pláč je doprovodný jev některých emocí, především smutku. Plakat lze ovšem také kvůli bolesti nebo pocitům vzteku, beznaděje, ale i silné radosti. Pro pláč je typická charakteristická mimika a proudění slz. Slzy obsahují endorfin tišící bolest a stresové hormony, smyslem pláče je zklidnění jedince. Pláč vzbuzuje v okolí soucit a lítost, má tedy rovněž signální funkci.
Ne každé ronění slz je pláč – pokud k němu dojde při poranění nebo podráždění oka, pak se o pláč nejedná.[zdroj?] Všichni savci mají slzy ke zvlhčování povrchu oka a vyplavování nečistot, ale zřejmě pouze člověk je schopen plakat.
Sklon k pláči u každého jedince závisí na kultuře, věku a pohlaví jedince: děti pláčou častěji, ženy průměrně pláčou více než muži[zdroj?] , rovněž staří lidé mají práh pláče nižší.[zdroj?] Také společenská tolerance pláče se v různých oblastech liší – v Evropě se například muži snaží pláč potlačovat a pláčou jen při velmi žalostných událostech.
Při některých duševních poruchách se dostavuje pláč bez příčiny.[zdroj?] Při hysterii může pláč trvat i několik hodin.[zdroj?]
Související články
Literatura
- NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0763-6. S. 254.
- VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9. S. 64.