Absolutní nula: Porovnání verzí
→Historie: oprava stylistickych chyb značka: editace z Vizuálního editoru |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{různé významy|tento = hypotetickém stavu látky|druhý = filmu|stránka = Absolutní nula (film)}} |
{{různé významy|tento = hypotetickém stavu látky|druhý = filmu|stránka = Absolutní nula (film)}} |
||
'''Absolutní nula''' je hypotetický stav [[látka|látky]], ve které se zastaví veškerý [[tepelný pohyb]] [[částice|částic]]. Absolutní nula je počátek [[Kelvin|stupnice absolutní teploty]], označuje také pro [[termodynamická teplota|termodynamickou teplotu]] ''T'' = 0 [[Kelvin|K]] = −273, |
'''Absolutní nula''' je hypotetický stav [[látka|látky]], ve které se zastaví veškerý [[tepelný pohyb]] [[částice|částic]]. Absolutní nula je počátek [[Kelvin|stupnice absolutní teploty]], označuje také pro [[termodynamická teplota|termodynamickou teplotu]] ''T'' = 0 [[Kelvin|K]] = −273,149 806 372 [[Stupeň Celsia|°C]]. |
||
== Historie == |
== Historie == |
||
Absolutní |
Absolutní nulu poprvé navrhl [[Guillaume Amontons]] roku [[1702]], když zkoumal vztah mezi [[tlak]]em a [[teplota|teplotou]] v [[plyn]]ech. Chyběly mu dostatečně přesné [[teploměr]]y, jeho výsledky tak byly velmi nepřesné. Přesto prokázal, že tlak plynu se mezi „chladnou“ teplotou a [[teplota varu|bodem varu]] [[voda|vody]] zvětší asi o jednu třetinu. Tato práce jej dovedla k teorii, že dostatečné snížení teploty by vedlo k úbytku tlaku. Problém ovšem byl, že se všechny reálné plyny během zchlazování k absolutní nule zkapalní. |
||
Roku [[1848]] [[William Thomson]] (''lord Kelvin of Largs'') navrhl termodynamickou teplotní stupnici. Toto pojetí se vymanilo z omezení plynných látek a definovalo absolutní nulu jako takovou teplotu látky, ve které již nelze odebírat žádné další [[teplo]]. |
|||
V |
V roce [[1999]] bylo dosaženo dosud nejnižší teploty, pouhých 100 pK = 10<sup>−10</sup> K, a to v systému jaderných [[spin]]ů v kovovém [[rhodium|rhodiu]].<ref>{{Citace elektronické monografie| příjmení = Knuuttila| jméno = Tauno | titul = Nuclear Magnetism and Superconductivity in Rhodium| url = http://lib.tkk.fi/Diss/2000/isbn9512252147/| dostupnost2 = PDF| url2 = http://lib.tkk.fi/Diss/2000/isbn9512252147/isbn9512252147.pdf| vydavatel = Aalto University | místo = Helsinki| datum vydání = 2000| isbn = 951-22-5214-7| isbn2 = 951-22-5208-2| jazyk = anglicky}}</ref> |
||
| příjmení = Knuuttila |
|||
| jméno = Tauno |
|||
| titul = Nuclear Magnetism and Superconductivity in Rhodium |
|||
| url = http://lib.tkk.fi/Diss/2000/isbn9512252147/ |
|||
| dostupnost2 = PDF |
|||
| url2 = http://lib.tkk.fi/Diss/2000/isbn9512252147/isbn9512252147.pdf |
|||
| vydavatel = Aalto University |
|||
| místo = Helsinki |
|||
| datum vydání = 2000 |
|||
| isbn = 951-22-5214-7 |
|||
| isbn2 = 951-22-5208-2 |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}}</ref> |
|||
V |
V roce [[2003]] kolektiv vědců z [[Massachusettský technologický institut|Massachusettského technologického institutu]] v [[Cambridge (Massachusetts)|Cambridge]] (A.E. Leanhardt, T.A. Pasquini, M. Saba, A. Schirotzek, Y. Shin, D. Kielpinski, D.E. Pritchard a W. Ketterle) dosáhli do té doby nejnižší mechanicky dosažené teploty 450 [[piko]]<nowiki>kelvinů</nowiki> = 0,000 000 000 45 K, a to pomocí [[Boseho–Einsteinův kondenzát|Boseho-Einsteinově kondenzátu]] spinově polarizovaných atomů [[sodík]]u zachycených v gravitomagnetické pasti.<ref name="">{{Citace elektronického periodika| příjmení = Leanhardt| jméno = A. E. | autor = | odkaz na autora = | příjmení2 = Pasquini| jméno2 = T. A. | autor2 = | odkaz na autora2 = | příjmení3 = Saba| jméno3 = M. | autor3 = | odkaz na autora3 = | příjmení4 = Schirotzek| jméno4 = A. | autor4 = | odkaz na autora4 = | příjmení5 = Shin| jméno5 = Y. | autor5 = | odkaz na autora5 = | příjmení6 = Kielpinski| jméno6 = D. | autor6 = | odkaz na autora6 = | příjmení7 = Pritchard| jméno7 = D. E. | autor7 = | odkaz na autora7 = | spoluautoři = KETTERLE, W. | titul = Cooling Bose-Einstein Condensates Below 500 Picokelvin| periodikum = Science| odkaz na periodikum = Science| vydavatel = American Association for the Advancement of Science| rok vydání = 2003| měsíc vydání = září| den vydání = 12| ročník = 301 | typ ročníku = svazek| číslo = 5639 | datum přístupu = 2017-01-04| strany = 1513-1515| url = http://science.sciencemag.org/content/301/5639/1513.long| dostupnost2 = PDF| url2 = http://cua.mit.edu/ketterle_group/Projects_2003/Pubs_03/lean03_pico.pdf| issn = 1095-9203| DOI = 10.1126/science.1088827 | pmid = 12970559| arxiv =| jazyk = anglicky}}</ref> |
||
| příjmení = Leanhardt |
|||
| jméno = A. E. |
|||
| autor = |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| příjmení2 = Pasquini |
|||
| jméno2 = T. A. |
|||
| autor2 = |
|||
| odkaz na autora2 = |
|||
| příjmení3 = Saba |
|||
| jméno3 = M. |
|||
| autor3 = |
|||
| odkaz na autora3 = |
|||
| příjmení4 = Schirotzek |
|||
| jméno4 = A. |
|||
| autor4 = |
|||
| odkaz na autora4 = |
|||
| příjmení5 = Shin |
|||
| jméno5 = Y. |
|||
| autor5 = |
|||
| odkaz na autora5 = |
|||
| příjmení6 = Kielpinski |
|||
| jméno6 = D. |
|||
| autor6 = |
|||
| odkaz na autora6 = |
|||
| příjmení7 = Pritchard |
|||
| jméno7 = D. E. |
|||
| autor7 = |
|||
| odkaz na autora7 = |
|||
| spoluautoři = KETTERLE, W. |
|||
| titul = Cooling Bose-Einstein Condensates Below 500 Picokelvin |
|||
| periodikum = Science |
|||
| odkaz na periodikum = Science |
|||
| vydavatel = American Association for the Advancement of Science |
|||
| rok vydání = 2003 |
|||
| měsíc vydání = září |
|||
| den vydání = 12 |
|||
| ročník = 301 |
|||
| typ ročníku = svazek |
|||
| číslo = 5639 |
|||
| datum přístupu = 2017-01-04 |
|||
| strany = 1513-1515 |
|||
| url = http://science.sciencemag.org/content/301/5639/1513.long |
|||
| dostupnost2 = PDF |
|||
| url2 = http://cua.mit.edu/ketterle_group/Projects_2003/Pubs_03/lean03_pico.pdf |
|||
| issn = 1095-9203 |
|||
| doi = 10.1126/science.1088827 |
|||
| pmid = 12970559 |
|||
| arxiv = |
|||
| jazyk = anglicky |
|||
}}</ref> |
|||
== Vlastnosti == |
== Vlastnosti == |
||
[[Třetí termodynamický zákon |
[[Třetí termodynamický zákon]] říká, že absolutní nuly nelze nikdy zcela dosáhnout, absolutní nula je tedy jen [[teorie|teoretická]] teplota. Lze se k ní ovšem [[limita|limitně]] přiblížit velice blízko. |
||
Z |
Z pohledu [[statistická fyzika|statistické fyziky]] je absolutní nula stav tělesa s nejmenší možnou (nikoliv však nutně nulovou – viz například systém složený z [[kvantová mechanika|kvantově mechanických]] [[harmonický oscilátor|harmonických oscilátorů]]) [[vnitřní energie|vnitřní energií]]. |
||
Existuje celá řada systémů, jež v |
Existuje celá řada systémů, jež v blízkosti absolutní nuly zcela mění chování. Typickým příkladem je Boseho–Einsteinův kondenzát a s ním spojeny jevy [[supravodivost]]i a [[supratekutost]]i. |
||
V |
V odborné literatuře se zavádí pojem záporné termodynamické teploty. To je možné pouze u systému s vnitřní energií omezenou shora i zdola (tedy s omezeným energetickým spektrem) a konečným počtem energetických stavů. Jedná se o situaci s inverzním obsazením stavů (systém má více obsazené stavy s vysokou energií než stavy s nízkou energií). Tato situace však neporušuje platnost třetího termodynamického zákona, neboť takový systém se chová, jako by byl teplejší, než systém s nekonečnou teplotou. Posloupnost stoupajících teplot lze tedy formálně zapsat takto: |
||
:<math>0+\epsilon<\infty<-\infty<0-\epsilon</math>, kde <math>\epsilon \,</math> označuje infinitezimální přírůstek teploty. |
:<math>0+\epsilon<\infty<-\infty<0-\epsilon</math>, kde <math>\epsilon \,</math> označuje infinitezimální přírůstek teploty. |
||
Jako příklad praktického použití inverzního obsazení stavů lze uvést [[laser]]. |
Jako příklad praktického použití inverzního obsazení stavů lze uvést [[laser]]. |
||
Řádek 94: | Řádek 31: | ||
* [[Boseho-Einsteinův kondenzát|Bose-Einsteinův kondenzát]] |
* [[Boseho-Einsteinův kondenzát|Bose-Einsteinův kondenzát]] |
||
* [[International Temperature Scale of 1990|ITS-90]] |
* [[International Temperature Scale of 1990|ITS-90]] |
||
{{Portály|Fyzika}} |
|||
[[Kategorie:Teplota]] |
[[Kategorie:Teplota]] |
Verze z 2. 12. 2018, 13:31
Absolutní nula je hypotetický stav látky, ve které se zastaví veškerý tepelný pohyb částic. Absolutní nula je počátek stupnice absolutní teploty, označuje také pro termodynamickou teplotu T = 0 K = −273,149 806 372 °C.
Historie
Absolutní nulu poprvé navrhl Guillaume Amontons roku 1702, když zkoumal vztah mezi tlakem a teplotou v plynech. Chyběly mu dostatečně přesné teploměry, jeho výsledky tak byly velmi nepřesné. Přesto prokázal, že tlak plynu se mezi „chladnou“ teplotou a bodem varu vody zvětší asi o jednu třetinu. Tato práce jej dovedla k teorii, že dostatečné snížení teploty by vedlo k úbytku tlaku. Problém ovšem byl, že se všechny reálné plyny během zchlazování k absolutní nule zkapalní.
Roku 1848 William Thomson (lord Kelvin of Largs) navrhl termodynamickou teplotní stupnici. Toto pojetí se vymanilo z omezení plynných látek a definovalo absolutní nulu jako takovou teplotu látky, ve které již nelze odebírat žádné další teplo.
V roce 1999 bylo dosaženo dosud nejnižší teploty, pouhých 100 pK = 10−10 K, a to v systému jaderných spinů v kovovém rhodiu.[1]
V roce 2003 kolektiv vědců z Massachusettského technologického institutu v Cambridge (A.E. Leanhardt, T.A. Pasquini, M. Saba, A. Schirotzek, Y. Shin, D. Kielpinski, D.E. Pritchard a W. Ketterle) dosáhli do té doby nejnižší mechanicky dosažené teploty 450 pikokelvinů = 0,000 000 000 45 K, a to pomocí Boseho-Einsteinově kondenzátu spinově polarizovaných atomů sodíku zachycených v gravitomagnetické pasti.[2]
Vlastnosti
Třetí termodynamický zákon říká, že absolutní nuly nelze nikdy zcela dosáhnout, absolutní nula je tedy jen teoretická teplota. Lze se k ní ovšem limitně přiblížit velice blízko.
Z pohledu statistické fyziky je absolutní nula stav tělesa s nejmenší možnou (nikoliv však nutně nulovou – viz například systém složený z kvantově mechanických harmonických oscilátorů) vnitřní energií.
Existuje celá řada systémů, jež v blízkosti absolutní nuly zcela mění chování. Typickým příkladem je Boseho–Einsteinův kondenzát a s ním spojeny jevy supravodivosti a supratekutosti.
V odborné literatuře se zavádí pojem záporné termodynamické teploty. To je možné pouze u systému s vnitřní energií omezenou shora i zdola (tedy s omezeným energetickým spektrem) a konečným počtem energetických stavů. Jedná se o situaci s inverzním obsazením stavů (systém má více obsazené stavy s vysokou energií než stavy s nízkou energií). Tato situace však neporušuje platnost třetího termodynamického zákona, neboť takový systém se chová, jako by byl teplejší, než systém s nekonečnou teplotou. Posloupnost stoupajících teplot lze tedy formálně zapsat takto:
- , kde označuje infinitezimální přírůstek teploty.
Jako příklad praktického použití inverzního obsazení stavů lze uvést laser.
Reference
- ↑ KNUUTTILA, Tauno. Nuclear Magnetism and Superconductivity in Rhodium [online]. Helsinki: Aalto University, 2000. Dostupné online. PDF [1]. ISBN 951-22-5214-7, ISBN 951-22-5208-2. (anglicky)
- ↑ LEANHARDT, A. E.; PASQUINI, T. A.; SABA, M.; SCHIROTZEK, A.; SHIN, Y.; KIELPINSKI, D.; PRITCHARD, D. E., KETTERLE, W. Cooling Bose-Einstein Condensates Below 500 Picokelvin. S. 1513-1515. Science [online]. American Association for the Advancement of Science, 12. září 2003 [cit. 2017-01-04]. Svazek 301, čís. 5639, s. 1513-1515. Dostupné online. PDF [2]. ISSN 1095-9203. PMID 12970559. (anglicky)