Tropický deštný les: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
hotovo
m Editace uživatele 109.72.12.90 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Aleš CZ
značka: rychlé vrácení zpět
Řádek 9: Řádek 9:
Tropický deštný prales je biom s největším počtem [[druh]]ů organismů {{Doplňte zdroj}} (viz [[druhová diverzita]]), většina z&nbsp;nich je nejspíše dosud nepoznána. Odhaduje se, že v&nbsp;tropických lesích žijí 2/3 všech známých [[rostliny|rostlinných]] a suchozemských [[živočichové|živočišných]] druhů této [[planeta|planety]].<ref>Whitmore, T. C. (1998) ''An introduction to tropical rain forests''. 2nd ed. Oxford University Press. Str. 67.</ref>
Tropický deštný prales je biom s největším počtem [[druh]]ů organismů {{Doplňte zdroj}} (viz [[druhová diverzita]]), většina z&nbsp;nich je nejspíše dosud nepoznána. Odhaduje se, že v&nbsp;tropických lesích žijí 2/3 všech známých [[rostliny|rostlinných]] a suchozemských [[živočichové|živočišných]] druhů této [[planeta|planety]].<ref>Whitmore, T. C. (1998) ''An introduction to tropical rain forests''. 2nd ed. Oxford University Press. Str. 67.</ref>


=== Stromové porno ===
=== Stromové patro ===

Tropické [[strom]]y mohou mít některé vlastnosti, které nejsou běžné u&nbsp;stromů jiných pásem. Vzhledem k&nbsp;obrovské konkurenci o&nbsp;[[světlo]], které přispívá [[hustota vegetace]] i [[podnebí]] přející rychlému růstu biomasy, je tropický deštný les místo, kde rostou jedny z&nbsp;nejvyšších stromů. Vzhledem k&nbsp;rozsáhlosti [[stromové patro|stromového patra]] lesa a odlišným podmínkám, které v jeho různých částech panují, si je biologové dělí na pásma (resp. vrstvy nebo úrovně, např. A–C, přičemž A je nahoře). Někteří ještě speciálně vyčleňují pásmo pro ojedinělé stromy výrazně přerůstající své okolí.
Tropické [[strom]]y mohou mít některé vlastnosti, které nejsou běžné u&nbsp;stromů jiných pásem. Vzhledem k&nbsp;obrovské konkurenci o&nbsp;[[světlo]], které přispívá [[hustota vegetace]] i [[podnebí]] přející rychlému růstu biomasy, je tropický deštný les místo, kde rostou jedny z&nbsp;nejvyšších stromů. Vzhledem k&nbsp;rozsáhlosti [[stromové patro|stromového patra]] lesa a odlišným podmínkám, které v jeho různých částech panují, si je biologové dělí na pásma (resp. vrstvy nebo úrovně, např. A–C, přičemž A je nahoře). Někteří ještě speciálně vyčleňují pásmo pro ojedinělé stromy výrazně přerůstající své okolí.


Verze z 15. 11. 2018, 14:11

Amazonka
Deštný prales na ostrově Fatu Hiva
Výskyt tropických lesů na Zemi

Tropický deštný les, též tropický deštný prales, je zalesněný biom s trvale teplým a vlhkým podnebím. Nevznikl působením člověka. Obvykle se uvádí jako dolní hranice celoročních srážek 2000 mm (v různých pojetích 1700–2500 mm). Podmínkou je, aby klima bylo vlhké skutečně celoročně, tzn., aby i v nejsušších měsících spadlo minimálně 60 mm srážek. Tento biom nalezneme zejména v rovníkových oblastech Země, byť některé okrajové enklávy mohou díky místním specifikům zasahovat až do subtropů. Nejrozsáhlejší je Amazonský deštný prales, dále Konžský deštný prales a pralesy na poloostrovech Přední a Zadní Indie. Krom nich ještě existují menší ostrovní pralesy v Karibiku, Indickém oceánu a rovníkové oblasti Pacifiku. Vlhkost vzduchu bývá až 100 %. Časté deště vše zvlhčují a rychlý bakteriální rozklad, kterému klima přeje, vykoná zbytek. Koncentrace oxidů železa a hliníku procesem laterizace způsobuje světlečervenou barvu oxisolí a někdy produkuje těžitelná ložiska (např. bauxitu, železa atd..). Na mladších substrátech, zvlášť vulkanického původu, mohou být tropické půdy relativně úrodné.

Pokud je prales vypálen, popel obohatí půdu, která je tak velmi úrodná, nicméně díky dešťům dochází k rychlé půdní erozi a živiny jsou rychle vyplaveny, takže již po 2–3 letech se získaná oblast nedá pro zemědělství použít.

Biotické podmínky

Tropický deštný prales je biom s největším počtem druhů organismů [zdroj?] (viz druhová diverzita), většina z nich je nejspíše dosud nepoznána. Odhaduje se, že v tropických lesích žijí 2/3 všech známých rostlinných a suchozemských živočišných druhů této planety.[1]

Stromové patro

Tropické stromy mohou mít některé vlastnosti, které nejsou běžné u stromů jiných pásem. Vzhledem k obrovské konkurenci o světlo, které přispívá hustota vegetace i podnebí přející rychlému růstu biomasy, je tropický deštný les místo, kde rostou jedny z nejvyšších stromů. Vzhledem k rozsáhlosti stromového patra lesa a odlišným podmínkám, které v jeho různých částech panují, si je biologové dělí na pásma (resp. vrstvy nebo úrovně, např. A–C, přičemž A je nahoře). Někteří ještě speciálně vyčleňují pásmo pro ojedinělé stromy výrazně přerůstající své okolí.

Amazonský prales

Mnoho druhů má široké dřevěné obruby (kořenový náběh) na spodku kmene. Původně se myslelo, že slouží na podporu stromu, ale teď vychází, že kanály kořenového náběhu proudí rozpuštěné živiny z kořenů.

Velké listy jsou společné stromům vrstvy C. Mladé stromy určené pro vrstvy A a B též mohou mít velké listy. Když dosáhnou koruny stromů úrovně A, nové listy budou menší. Velký povrch listů pomáhá zachytit světlo v nižších vrstvách lesa. Odkapávací cípy ulehčují odvedení srážek z listu na podporu transpirace (vypařování). Vyskytují se v nižších vrstvách a mezi mladými stromy druhů vynořující se vrstvy A.

Stromy jsou často dobře spojeny ve vrchní vrstvě speciálně růstem dřevěných popínavých rostlin nebo lián. Rostliny s epifytickou adaptací rostou na povrchu existujících stromů a dělí se s nimi o sluneční světlo.

Kůra stromů často bývá velmi tenká, často jen 1–2 mm. Obvykle je velmi jemná, ale někdy ji chrání trny.

Tropický deštný les v australském Queenslandu

Objevuje se u nich vývin květů (a z toho plody) přímo z kmenu, namísto na větvích (angličtina má na to slovo „cauliflory“).

Podrost

Podrost v deštném lese je často omezen nedostatkem světla na spodní úrovni. To umožňuje lidem a zvířatům se v lese pohybovat. Jsou-li koruny stromů z nějakého důvodu poškozeny nebo ztenčeny, země pod nimi je brzy kolonizována hustou spletí popínavých rostlin, křoví a malých stromů zvaných džungle.

Stabilita pralesa

Prales se jeví jako stabilní klimaxový porost, který jeví velikou odolnost vůči narušení. Drobné mýtiny, ať už se objeví z jakéhokoliv důvodu, velice rychle zarůstají. Pokud však dojde k masívní destrukci rozsáhlé oblasti (prakticky výhradně činností člověka), je tato vlivem půdní eroze a ztráty styku s původním typem porostu velice brzy znehodnocena tak, že se sem prales „jen tak vrátit“ nemůže. Přirozená obnova pralesa na místě, které bylo exploatováno a zničeno člověkem, je otázkou staletí až tisíciletí. Člověk sám pro ni může udělat jen minimum.

Kahau nosatý žije v deštném pralese na Borneu

Zdroje léků

Tropické deštné lesy se nazývají ‚největší lékárna světa‘ pro výskyt velkého počtu přírodních léčiv. Téměř polovina užívaných léků pochází z tropických deštných pralesů. Např. tropické deštné pralesy obsahují „základní ingredienty ptačích kontrolních hormonů, stimulantů a sedativ“. Vědci doufají, že zde bude v budoucnu objevena řada dalších léků. Tuto ideu ilustruje film Medicine Man (Léčitel).[zdroj?]

Producent kyslíku - mýtus o „plicích světa“

Tropický deštný les má vyrovnanou bilanci, pokud jde o produkci kyslíku[2], protože rostliny sice vytvářejí kyslík jako vedlejší produkt fotosyntézy, ale jimi uvolněný kyslík se následně spotřebovává v procesech rozkladu organické hmoty (nejčastěji právě odumřelých částí rostlin).[3] Tvrzení, že tropické deštné lesy jsou "plíce světa" a produkují většinu kyslíku uvolněného do atmosféry byla pouze dezinterpretace odborných zjištění novináři a tento mýtus byl vyvrácen již v 70. letech 20. století odbornou veřejností.[2]

Tento proces vypovídá dobře o koloběhu uhlíku (C) na Zemi. Rostliny skrze fotosyntézu umožňují přijímaný plynný CO2 fixovat ve svých tělech v podobě sloučenin uhlíku jako stavební látku, která tvoří významný podíl hmoty jejich orgánů (tzn. listy, stonek, kořeny). Kyslík poté uvolňují do atmosféry jako pro ně přebytečný, ale část z něj posléze odebírají při rostlinném dýchání (tzv. temnostní fáze fotosyntézy). Přesto je bilance kyslíku v atmosféře stále kladná, část uvolněného kyslíku v ní totiž zůstává. Pokud však rostlina odumře, začne se v půdě deštného lesa rozkládat a v ní uložený uhlík se uvolňuje oxidačními procesy (tzn. hnitím) z jejího těla a vrací se do atmosféry opět jako CO2. Půdy tropických deštných lesů mají ze všech světových typů půd zdaleka největší produkci emisí CO2 právě díky ohromnému obratu zde vzniklé organické hmoty, která se v nich posléze rozkládá.[4]

Pokud by tyto rozkladné procesy neprobíhaly vůbec, veškerý uhlík by se zafixoval a udržoval ve formě těl živých organismů, a CO2 by tak zcela zmizel z atmosféry.[3] To, že je v atmosféře vysoká hladina kyslíku, je umožněno jednak vázáním uhlíku a dalších sloučenin, které by jinak s kyslíkem reagovaly, v tělech organismů, a druhak tím, že část uhlíku a dalších látek se pravidelně v určitém množství ukládá do sedimentů, a není tak vystavena další oxidaci.[5] Proto je existence lesů a primárních producentů obecně přesto tak důležitá, neboť umožňují právě ono zadržování uhlíku po delší čas. Odlesňování tedy každopádně přispívá ke zvýšení hladiny CO2 v atmosféře.[6][7]

Kácení tropického deštného lesa

Důl na těžbu zlata na ostrově Nová Guinea

Tropické lesy ovlivňuje člověk už desítky tisíc let.[8] Za krizi deštných lesů ve Střední Africe před 2600 lety může člověk přímo a nikoli klimatická změna.[9] V současné době tropické deštné lesy ubývají. O tempu ubývání však neexistuje mezi vědci shoda. Například Bjorn Lomborg a Alan Grainger[10] zprávy o rychlém ubývání pralesa zpochybňují. Prales může být odolnější, než se nyní zdá.[11]

V současné době se odhaduje rozloha tropických deštných pralesů na 15[12] až 17 mil. km².[13]

Přesto je nesporné, že dochází k jeho kácení (kvůli spotřebě dřeva jako paliva i výrobní suroviny) či vypalování (pro zisk nové zemědělské půdy. Ta však vydrží být úrodná v konvenčním smyslu jen 2–4 roky, což bývá jednou z příčin dalšího vypalování. Za posledních 100 let již zmizelo z povrchu zemského více než 50 % rozlohy tropických deštných pralesů (na poč. století byla rozloha tropických deštných pralesů asi 16 mil. km², dnes je to cca 7 mil. km²)[zdroj?] a navzdory různým aktivitám ochránců přírody a vyhlašování nových obrovských rezervací a národních parků se tempo příliš nezpomalilo.[zdroj?] Odhaduje se, že pokud nedojde k radikální změně, do poloviny 21. století tropické deštné lesy zcela zmizí.[zdroj?]

Od poloviny 20. století jsme přišli o zhruba polovinu všech tropických pralesů na Zemi.[zdroj?] Většina pralesů Afriky je vykácena, v devadesátých letech je obrovským tempem ničen prales na území Brazílie, Malajsie a Bornea. V Asii zmizela mezi lety 1960–1990 třetina tropických pralesů. V roce 1975 byla Amazonie prakticky nedotčena, dnes je jí vypáleno 15 %.[zdroj?] Rychlost odlesňování se během osmdesátých let zdvojnásobila – dnes jsou pralesy mýceny tempem 160 000 km² za rok.[zdroj?] V Brazílii bylo za 12 měsíců mezi srpnem 2013 a červencem 2014 vykáceno 4848 km² pralesa, což je o 12% méně než předchozí rok.[14]

Kácení lesa ohrožuje i domorodce jako tento izolovaný kmen v Amazonii

Následky kácení pralesů jsou větrná a půdní eroze, povodně, zanášení údolních nádrží, sesuvy půdy. a (např. podhůří Himálají), pokles srážek, sucha, ztráta možnosti místních lidí používat les jako zdroj dřeva, plodin a píce.[zdroj?] V důsledku kácení se snižuje genofond (pralesy jsou domovem 70-90 % všech druhů).[zdroj?] Mizí zároveň možná léčiva a planí příbuzní zemědělských plodin. Následuje také genocida domorodých obyvatel,[zdroj?] mizení jejich kultur (Amazonie, Malajsie, Afrika) Mezi následky možná figuruje i zvyšování globálního oteplování, možný další negativní vliv na světové klima [zdroj?].

Reference

  1. ↑ Whitmore, T. C. (1998) An introduction to tropical rain forests. 2nd ed. Oxford University Press. Str. 67.
  2. ↑ a b Fearnside, P. M. (1985). Environmental change and deforestation in the Brazilian Amazon. Change in the Amazon Basin: Man’s Impact on Forests and Rivers, 70-89.
  3. ↑ a b http://www.priroda.cz/clanky.php?detail=789
  4. ↑ LIPTZIN, Daniel; SILVER, Whendee L. Spatial patterns in oxygen and redox sensitive biogeochemistry in tropical forest soils. Ecosphere. 2015-11, roč. 6, čís. 11, s. art211. Dostupné online [cit. 2018-04-25]. ISSN 2150-8925. DOI 10.1890/es14-00309.1. (anglicky) 
  5. ↑ Lenton, T. M. (2001). The role of land plants, phosphorus weathering and fire in the rise and regulation of atmospheric oxygen. Global Change Biology, 7(6), 613-629.
  6. ↑ Commonly Asked Questions and Facts | Rainforest Foundation US. www.rainforestfoundation.org [online]. [cit. 2018-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Urquhart, G., Chomentowski, W., Skole, D. and Barber, C. (2001) Tropical deforestation. Earth Observatory. https://earthobservatory.nasa.gov/Features/Deforestation/tropical_deforestation_2001.pdf
  8. ↑ https://phys.org/news/2017-08-humans-tropical-forests-years.html - Humans have been altering tropical forests for at least 45,000 years
  9. ↑ https://phys.org/news/2018-02-humans-ecosystems-central-africa-years.html - Humans changed the ecosystems of Central Africa more than 2,600 years ago
  10. ↑ http://osel.cz/index.php?clanek=3195
  11. ↑ https://phys.org/news/2017-05-amazon-rainforest-resilient-deforestation-previously.html - Amazon rainforest may be more resilient to deforestation than previously thought
  12. ↑ https://www.adducation.info/mankind-nature-general-knowledge/rainforest-facts/ - List of Important Rainforest Facts & Information
  13. ↑ https://www.ucsusa.org/sites/default/files/legacy/assets/documents/global_warming/UCS_DriversofDeforestation_Chap3_ForestRegions.pdf - Tropical Forest Regions
  14. ↑ "Kácení deštného pralesa v Brazílii zpomalilo". Novinky. 27. listopadu 2014.

Literatura

  • Jeník, J.: Tropický deštný les I-VI. Živa, roč. 21.

Související články

Externí odkazy

Biomy
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tropický_deštný_les&oldid=16678617“