Bissagoské ostrovy: Porovnání verzí
+ tvrdé mezery; |
m Robot: parametry infoboxu přejmenovány |
||
| Řádek 26: | Řádek 26: | ||
| část6 = |
| část6 = |
||
| počet obyvatel = 30 000 |
| počet obyvatel = 30 000 |
||
| obyvatelé |
| obyvatelé aktuální k = |
||
| hustota = |
| hustota = |
||
| etnika = [[Bidžogové]] |
| etnika = [[Bidžogové]] |
||
Verze z 14. 11. 2018, 02:32
| Arquipélago dos Bijagós | |
|---|---|
 | |
 | |
| Geografie | |
| Poloha | 11°15′ s. š., 16°5′ z. d. |
| Rozloha | 2614 km² |
| Počet ostrovů | 88 |
| Země | |
| Stát |  Guinea-Bissau |
| • region | Bolama |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 30 000 |
| Etnika | Bidžogové |
| Náboženství | animismus |
Bijagós nebo také Bissagos[1] je souostroví v Atlantském oceánu u západního pobřeží Afriky, které náleží republice Guinea-Bissau. Patří k administrativnímu regionu Bolama, který je tvořen čtyřmi sektory. Největším městem je Bolama. Souostroví se rozprostírá do vzdálenosti 120 kilometrů od pevninské Afriky, v délce 130 km, necelých 2 800 km od nejbližšího bodu pobřeží Brazílie.
Archipelag je tvořen 88 ostrovy, ležícími v ústí řek Geba a Buba, má celkovou rozlohu pevniny 2614 km². Je rovinatý, porostlý bujnou vegetací, pobřeží tvoří písečné pláže a mangrovy, pěstuje se převážně rýže setá a palma olejná, významný je rybolov. Největšími ostrovy jsou Formosa (140 km²), Caravela (126 km²), Orango (122 km²), Canhabaque (111 km²), Orangozinho (107 km²), Uno (104 km²), Bolama (98 km²), Carache (80 km²) a Bubaque (75 km²), který je zároveň nejobydlenější (cca 10 000 obyvatel) a kde se nachází administrativní centrum souostroví a letiště.
Obydlených je 23 ostrovů, celkově na nich žije okolo třiceti tisíc obyvatel. Většinu z nich tvoří domorodí Bidžogové, známí svým tradičním způsobem života, k němuž patří matriarchát, kult boha Nindo, iniciační slavnosti fanado, stavba velkých lodí zvaných almadias a vyspělé umění dřevořezby.[2] V letech 1930–1931 studoval místní způsob života rakouský etnograf Hugo Bernatzik. Demograficky je místní populace velmi mladá s vysokou porodností a s nízkou naději dožití, i měřeno africkými standardy.
Portugalci budovali na ostrovech od počátku 16. století opěrné body využívané především k obchodu s otroky. Kvůli odporu původních obyvatel, kteří svým loďstvem Portugalcům v roce 1535 uštědřili drtivou porážku a nehodlali se smířit s kolonizací, je však souostroví Portugalci oficiálně anektováno až v roce 1936, v roce 1974 se Bijagós stalo součástí nezávislé Guiney-Bissau. V roce 1996 byly ostrovy vyhlášeny biosférickou rezervací UNESCO. Žije zde hroch obojživelný, kapustňák senegalský, krokodýli a mořské želvy.[3] Ačkoliv je souostroví dopravně obsluhováno, především charterovými plavbami ze Senegalu, nedostatečná infrastruktura je příčinou slabě rozvinutého turismu.
Labyrint odlehlých a obtížně kontrolovatelných ostrovů od roku 2000 často využívají jako překladiště pašeráci kokainu.[4]
Reference
- ↑ BERÁNEK, Tomáš, et al. Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozš. a aktualiz. vyd.. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-86918-64-8. S. 20, 114. Standardizované jméno: Bissagoské ostrovy.
- ↑ Art & Life in Africa
- ↑ Bijagós, a Tranquil Haven in a Troubled Land
- ↑ Guinea-Bissau struggles to end its role in global drugs trade
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bijagós na Wikimedia Commons - Sacred Land Project (en)
- Guinea Bissau turismo (en)
