Karel Řičář: Porovnání verzí
m náhrada přesměrování |
m náhrada přesměrování |
||
Řádek 13: | Řádek 13: | ||
| choť = |
| choť = |
||
| děti = |
| děti = |
||
| příbuzní = [[Tomáš Holub]] (vnuk), [[Marek Řičář]] (vnuk) |
| příbuzní = [[Tomáš Holub (biskup)|Tomáš Holub]] (vnuk), [[Marek Řičář]] (vnuk) |
||
| alma mater = |
| alma mater = |
||
| podpis = |
| podpis = |
||
Řádek 50: | Řádek 50: | ||
| datum přístupu = 2012-07-24}}</ref> Vězněn byl v Hradci Králové, na Pankráci, ve Valdicích a v Leopoldově. V roce [[1960]] byl propuštěn na amnestii. Poté až do své smrti pracoval v místním [[Jednotné zemědělské družstvo|JZD]]. V roce [[1968]] se neúspěšně pokoušel o rehabilitaci a zapojil se opět do veřejného života. Znovu vstoupil do ČSL a účastnil se akcí [[Klub 231|K 231]]. V letech [[normalizace]] ze strany opět vystoupil.<ref>PEHR, Michal, Cestami křesťanské politiky, Akropolis 2007, str. 223</ref> Soudně rehabilitován byl posmrtně až po pádu [[Komunistický režim v Československu|komunistického režimu]] v roce [[1990]].<ref>Usnesení Rt 137/90 Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 1990</ref> |
| datum přístupu = 2012-07-24}}</ref> Vězněn byl v Hradci Králové, na Pankráci, ve Valdicích a v Leopoldově. V roce [[1960]] byl propuštěn na amnestii. Poté až do své smrti pracoval v místním [[Jednotné zemědělské družstvo|JZD]]. V roce [[1968]] se neúspěšně pokoušel o rehabilitaci a zapojil se opět do veřejného života. Znovu vstoupil do ČSL a účastnil se akcí [[Klub 231|K 231]]. V letech [[normalizace]] ze strany opět vystoupil.<ref>PEHR, Michal, Cestami křesťanské politiky, Akropolis 2007, str. 223</ref> Soudně rehabilitován byl posmrtně až po pádu [[Komunistický režim v Československu|komunistického režimu]] v roce [[1990]].<ref>Usnesení Rt 137/90 Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 1990</ref> |
||
Jeho vnuky jsou 2. biskup [[Diecéze plzeňská|plzeňské diecéze]] [[Tomáš Holub]] a architekt [[Marek Řičář]] (později přijal jméno Josef Marek), stíhaný v rámci tzv. kauzy Budišov.<ref>{{Citace elektronické monografie |
Jeho vnuky jsou 2. biskup [[Diecéze plzeňská|plzeňské diecéze]] [[Tomáš Holub (biskup)|Tomáš Holub]] a architekt [[Marek Řičář]] (později přijal jméno Josef Marek), stíhaný v rámci tzv. kauzy Budišov.<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| vydavatel = sinagl.cz |
| vydavatel = sinagl.cz |
||
| titul = Případ Josefa Marka, dříve ing. arch. Marka Řičáře je zřejmým justičním zločinem! |
| titul = Případ Josefa Marka, dříve ing. arch. Marka Řičáře je zřejmým justičním zločinem! |
Verze z 8. 11. 2018, 21:38
Karel Řičář | |
---|---|
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1935 – 1939 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | ČSL SNJ |
Narození | 23. října 1900 Voděrady Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 4. února 1977 Voděrady Československo |
Příbuzní | Tomáš Holub (vnuk), Marek Řičář (vnuk) |
Profese | politik |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Karel Řičář též Karel Říčař (23. října 1900 Voděrady – 4. února 1977 Voděrady[1]) byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou stranu lidovou.
Biografie
Byl chalupníkem ve Voděradech,[2] obhospodařoval 2,42 hektarů půdy.[3] Od roku 1922 se angažoval v orelském hnutí. V letech 1927-1945 byl starostou rodné obce. V květnu roku 1945 byl předsedou revolučního národního výboru, 31. května se členství v nově zvoleném MNV vzdal.[4][3] Během okupace uchránil řadu místních občanů před totálním nasazením do Německa.[5] Působil také v oblasti družstevnictví (zakladatel Hospodářského lidového družstva v Kostelci nad Orlicí) a pojišťovnictví (člen Národní pojišťovny v Praze).[6]
V roce 1920 vstoupil do Československé strany lidové (ČSL), kde byl v letech 1931-1938 členem Zemského výkonného výboru v Čechách. Patřil do okruhu spolupracovníků Msgre. Bohumila Staška. Byl autorem mnoha článků v lidoveckém tisku (Lidové listy, Štít, Třetí generace). Používal pseudonym Jan Vrch. V parlamentních volbách v roce 1935 byl zvolen za ČSL do Národního shromáždění. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty.[7]
Po únoru 1948 se zcela stáhl do ústraní a vystoupil i z ČSL. Roku 1954 byl zatčen, obviněn z kontaktů s ilegální Křesťansko-demokratickou stranou a odsouzen pro trestný čin velezrady k deseti letům vězení a propadnutí majetku.[8] Vězněn byl v Hradci Králové, na Pankráci, ve Valdicích a v Leopoldově. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii. Poté až do své smrti pracoval v místním JZD. V roce 1968 se neúspěšně pokoušel o rehabilitaci a zapojil se opět do veřejného života. Znovu vstoupil do ČSL a účastnil se akcí K 231. V letech normalizace ze strany opět vystoupil.[9] Soudně rehabilitován byl posmrtně až po pádu komunistického režimu v roce 1990.[10]
Jeho vnuky jsou 2. biskup plzeňské diecéze Tomáš Holub a architekt Marek Řičář (později přijal jméno Josef Marek), stíhaný v rámci tzv. kauzy Budišov.[11]
Odkazy
Reference
- ↑ PEHR, Michal: Cestami křesťanské politiky, Akropolis 2007, s. 222.
- ↑ seznam zvolených poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-17]. Dostupné online.
- ↑ a b Protokol o výpovědi Karla Řičáře, Archiv bezpečnostních složek
- ↑ Historie obce Voděrady [online]. obec-voderady.cz [cit. 2012-07-07]. Dostupné online.
- ↑ Historie obce Voděrady [online]. obec-voderady.cz [cit. 2011-10-17]. Dostupné online.
- ↑ PEHR, Michal, Cestami křesťanské politiky, Akropolis 2007, str. 222-223
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-18]. Dostupné online.
- ↑ Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. ledna 1955 [online]. [cit. 2012-07-24]. Dostupné online.
- ↑ PEHR, Michal, Cestami křesťanské politiky, Akropolis 2007, str. 223
- ↑ Usnesení Rt 137/90 Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 1990
- ↑ Případ Josefa Marka, dříve ing. arch. Marka Řičáře je zřejmým justičním zločinem! [online]. sinagl.cz [cit. 2016-03-08]. Dostupné online.