Claude Debussy: Porovnání verzí
Malé úpravy, odkazy. |
drobnosti, linky |
||
Řádek 3: | Řádek 3: | ||
'''Achille-Claude Debussy''' [''ašil klód debysy''] ( [[22. srpen|22. srpna]] [[1862]], [[Saint-Germain-en-Laye]] - [[25. březen|25. března]] [[1918]], [[Paříž]]) byl [[Francie|francouzský]] [[Hudební skladatel|skladatel]], původce a jeden z nejvýznamnějších představitelů [[impresionismus (hudba)|hudebního impresionismu]]. Své umělecké názory sdílel s malíři a básníky, kteří se ve svých dílech snažili zachytit neopakovatelné okamžiky, prchavé vjemy a dojmy, nálady či barevné odstíny. |
'''Achille-Claude Debussy''' [''ašil klód debysy''] ( [[22. srpen|22. srpna]] [[1862]], [[Saint-Germain-en-Laye]] - [[25. březen|25. března]] [[1918]], [[Paříž]]) byl [[Francie|francouzský]] [[Hudební skladatel|skladatel]], původce a jeden z nejvýznamnějších představitelů [[impresionismus (hudba)|hudebního impresionismu]]. Své umělecké názory sdílel s malíři a básníky, kteří se ve svých dílech snažili zachytit neopakovatelné okamžiky, prchavé vjemy a dojmy, nálady či barevné odstíny. |
||
[[Soubor:Claude Debussy by Marcel Baschet 1884.jpg|náhled|| |
[[Soubor:Claude Debussy by Marcel Baschet 1884.jpg|náhled||upright=1.1|Marcel Baschet: Claude Debussy (1884)]] |
||
== Život == |
== Život == |
||
V sedmi letech se začal učit hrát na [[klavír]] a v deseti letech, roku 1872 byl přijat na [[Conservatoire national supérieur de musique et de danse de Paris|Pařížskou konzervatoř]]. Mezi jeho učiteli byl také varhaník [[César Franck]] a klavírista Isidor Philipp. Vynikal jako klavírista hrou z listu, rád experimentoval s [[disonance]]mi a vzpouzel se klasickým pravidlům. Veřejně hrál hlavně skladby [[Ludwig van Beethoven|Beethovenovy]], [[Robert Schumann|Schumannovy]] a [[Fryderyk Chopin|Chopinovy]]. Roku 1884 získal |
V sedmi letech se začal učit hrát na [[klavír]] a v deseti letech, roku 1872 byl přijat na [[Conservatoire national supérieur de musique et de danse de Paris|Pařížskou konzervatoř]]. Mezi jeho učiteli byl také varhaník [[César Franck]] a klavírista Isidor Philipp. Vynikal jako klavírista hrou z listu, rád experimentoval s [[disonance]]mi a vzpouzel se klasickým pravidlům. Veřejně hrál hlavně skladby [[Ludwig van Beethoven|Beethovenovy]], [[Robert Schumann|Schumannovy]] a [[Fryderyk Chopin|Chopinovy]]. Roku 1884 získal [[Římská cena|Prix de Rome]] a v letech 1885-1887 žil ve [[Villa Medici]] v [[Řím]]ě, italské prostředí ho však nenadchlo. V letech 1888 a 1889 navštívil [[Bayreuth]] a [[Richard Wagner|Wagnerova]] harmonie na něj udělala velký dojem, podobně jako [[Jáva|javánská]] [[pentatonika]]. |
||
Debussy měl řadu milostných afér a společenských skandálů. Roku 1904 se seznámil s [[Emma Bardac|Emmou Bardac]], ženou pařížského bankéře a vynikající pěvkyní, s níž se nakonec 1908 oženil a měl s ní dceru Claude-Emmu. Zemřel na [[Rakovina|rakovinu]] během obléhání Paříže na jaře 1918. Za dělostřeleckého bombardování byl provizorně pohřben na |
Debussy měl řadu milostných afér a společenských skandálů. Roku 1904 se seznámil s [[Emma Bardac|Emmou Bardac]], ženou pařížského bankéře a vynikající pěvkyní, s níž se nakonec 1908 oženil a měl s ní dceru Claude-Emmu. Zemřel na [[Rakovina|rakovinu]] během obléhání Paříže na jaře 1918. Za dělostřeleckého bombardování byl provizorně pohřben na [[Hřbitov Père-Lachaise|hřbitově Père-Lachaise]] a o rok později definitivně na malém hřbitově [[Passy (hřbitov)|Passy]] u [[Trocadéro (stanice metra v Paříži)|Trocadéra]]. |
||
== Tvorba == |
== Tvorba == |
||
Od 90. let 19. století si Debussy vytvořil svůj vlastní styl, ovlivněný dobovým [[symbolismus|symbolismem]] [[Stéphane Mallarmé|Stéphana Mallarmé]] a často označovaný jako impresionismus, jakkoli se Debussy sám tomuto označení bránil. Psal hlavně kratší díla, klavírní, komorní i orchestrální hudbu a písně, často na slova [[Paul Verlaine|Paula Verlaine]]. 1890 napsal ''Bergamskou suitu'' pro klavír, jejíž třetí věta, ''Au clair de lune'' na Verlainovu báseň, patří k nejznámějším. Publikoval ji až po úpravách roku 1905 a řada skladatelů ji později upravovala pro orchestr. |
Od 90. let 19. století si Debussy vytvořil svůj vlastní styl, ovlivněný dobovým [[symbolismus|symbolismem]] [[Stéphane Mallarmé|Stéphana Mallarmé]] a často označovaný jako impresionismus, jakkoli se Debussy sám tomuto označení bránil. Psal hlavně kratší díla, klavírní, komorní i orchestrální hudbu a písně, často na slova [[Paul Verlaine|Paula Verlaine]]. 1890 napsal ''Bergamskou suitu'' pro klavír, jejíž třetí věta, ''Au clair de lune'' na Verlainovu báseň, patří k nejznámějším. Publikoval ji až po úpravách roku 1905 a řada skladatelů ji později upravovala pro orchestr. |
||
Roku [[1894]] napsal jednu ze svých nejslavnějších skladeb, ''Preludium k Faunovu odpoledni'', krátkou symfonickou báseň pro orchestr, inspirovanou Mallarméovou básní. V letech |
Roku [[1894]] napsal jednu ze svých nejslavnějších skladeb, ''Preludium k Faunovu odpoledni'', krátkou symfonickou báseň pro orchestr, inspirovanou Mallarméovou básní. V letech 1893–1902 složil operu ''[[Pelleas a Melisanda]]'', v níž mizí dominantní úloha sólisty, který je postaven na roveň sborovému zpěvu. Z orchestrální tvorby jsou nejdůležitější jeho symfonické skici ''Moře'', cyklus ''Obrazy'' a skladba ''Oblaka'' z třídílného titulu nazvaného ''Nokturna''. Významná jsou též jeho drobná klavírní díla, především cyklus 24 skladeb ''Preludia'', obsahující mj. slavné tituly "Potopená katedrála", "Dívka s vlasy jako len", či "Mlhy", dále klavírní cykly ''Obrazy'', ''Rytiny'', ''Pro klavír'', ''Masky'' a další. Klavírní ''Preludia'' byla nedávno zpracována pro orchestr současným belgickým skladatelem Lucem Brewaeysem. |
||
== Seznam skladeb == |
== Seznam skladeb == |
||
Řádek 25: | Řádek 25: | ||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
[[Soubor:Tombe de Claude Debussy.JPG|thumb| |
[[Soubor:Tombe de Claude Debussy.JPG|thumb|upright=1.0|Jeho hrob na [[Paříž|pařížském]] hřbitově [[Passy (hřbitov)|Passy]].]] |
||
=== Literatura === |
=== Literatura === |
||
Řádek 44: | Řádek 44: | ||
{{Autoritní data}} |
{{Autoritní data}} |
||
{{Portály|Hudba}} |
{{Portály|Hudba}} |
||
⚫ | |||
⚫ | |||
[[Kategorie:Claude Debussy| ]] |
[[Kategorie:Claude Debussy| ]] |
||
[[Kategorie:Skladatelé klasické hudby]] |
[[Kategorie:Skladatelé klasické hudby]] |
Verze z 3. 10. 2018, 21:44
Claude Debussy | |
---|---|
Claude Debussy v roce 1908, foto ateliér Nadar | |
Rodné jméno | Claude Achille Debussy |
Narození | 22. srpna 1862 Saint-Germain-en-Laye |
Úmrtí | 25. března 1918 (ve věku 55 let) 16. pařížský obvod |
Příčina úmrtí | kolorektální karcinom |
Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise (od 1918) Passy Grave of Claude Debussy |
Alma mater | Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži |
Povolání | hudební skladatel, klavírista a hudební kritik |
Ocenění | Římská cena (1884) rytíř Řádu čestné legie (1903) |
Choť | Marie-Rosalie Texierová (1899–1905)[1] Emma Bardacová (1908–1918) |
Děti | Claude-Emma Debussyová |
Rodiče | Manuel Debussy |
Příbuzní | Alfred Debussy (sourozenec) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Achille-Claude Debussy [ašil klód debysy] ( 22. srpna 1862, Saint-Germain-en-Laye - 25. března 1918, Paříž) byl francouzský skladatel, původce a jeden z nejvýznamnějších představitelů hudebního impresionismu. Své umělecké názory sdílel s malíři a básníky, kteří se ve svých dílech snažili zachytit neopakovatelné okamžiky, prchavé vjemy a dojmy, nálady či barevné odstíny.
Život
V sedmi letech se začal učit hrát na klavír a v deseti letech, roku 1872 byl přijat na Pařížskou konzervatoř. Mezi jeho učiteli byl také varhaník César Franck a klavírista Isidor Philipp. Vynikal jako klavírista hrou z listu, rád experimentoval s disonancemi a vzpouzel se klasickým pravidlům. Veřejně hrál hlavně skladby Beethovenovy, Schumannovy a Chopinovy. Roku 1884 získal Prix de Rome a v letech 1885-1887 žil ve Villa Medici v Římě, italské prostředí ho však nenadchlo. V letech 1888 a 1889 navštívil Bayreuth a Wagnerova harmonie na něj udělala velký dojem, podobně jako javánská pentatonika.
Debussy měl řadu milostných afér a společenských skandálů. Roku 1904 se seznámil s Emmou Bardac, ženou pařížského bankéře a vynikající pěvkyní, s níž se nakonec 1908 oženil a měl s ní dceru Claude-Emmu. Zemřel na rakovinu během obléhání Paříže na jaře 1918. Za dělostřeleckého bombardování byl provizorně pohřben na hřbitově Père-Lachaise a o rok později definitivně na malém hřbitově Passy u Trocadéra.
Tvorba
Od 90. let 19. století si Debussy vytvořil svůj vlastní styl, ovlivněný dobovým symbolismem Stéphana Mallarmé a často označovaný jako impresionismus, jakkoli se Debussy sám tomuto označení bránil. Psal hlavně kratší díla, klavírní, komorní i orchestrální hudbu a písně, často na slova Paula Verlaine. 1890 napsal Bergamskou suitu pro klavír, jejíž třetí věta, Au clair de lune na Verlainovu báseň, patří k nejznámějším. Publikoval ji až po úpravách roku 1905 a řada skladatelů ji později upravovala pro orchestr.
Roku 1894 napsal jednu ze svých nejslavnějších skladeb, Preludium k Faunovu odpoledni, krátkou symfonickou báseň pro orchestr, inspirovanou Mallarméovou básní. V letech 1893–1902 složil operu Pelleas a Melisanda, v níž mizí dominantní úloha sólisty, který je postaven na roveň sborovému zpěvu. Z orchestrální tvorby jsou nejdůležitější jeho symfonické skici Moře, cyklus Obrazy a skladba Oblaka z třídílného titulu nazvaného Nokturna. Významná jsou též jeho drobná klavírní díla, především cyklus 24 skladeb Preludia, obsahující mj. slavné tituly "Potopená katedrála", "Dívka s vlasy jako len", či "Mlhy", dále klavírní cykly Obrazy, Rytiny, Pro klavír, Masky a další. Klavírní Preludia byla nedávno zpracována pro orchestr současným belgickým skladatelem Lucem Brewaeysem.
Seznam skladeb
Reprezentativní diskografie
- Pelléas et Melisande - Vídeňští filharmonikové, sólisté: Maria Ewing, François Le Roux, José van Dam, ad., Vídeňský státní operní sbor, dirigent Claudio Abbado. Deutsche Grammophone, CD
- Trois Nocturnes - Berlínští filharmonikové, dirigent Claudio Abbado. Universal Music, CD.
- La Mer, Prélude à l'après midi d'un faune, Marche écossaise, Musiques pour Le Roi Lear Jeux, 6 Images, Printemps - Orchestre National de l'ORTF, dirigent Jean Martinon. EMI, 2 CD.
- Suite Bergamasque, Childrens' Corner, Series I et II, 2 Arabesques, Pour le piano, Trois Estampes, L'Isle joyeuse, Ręverie - Pascal Rogé: klavír. Decca, CD.
Odkazy
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Debussy. Sv. 28, str. 253
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Debussy. Sv. 2, str. 1415
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Claude Debussy na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Claude Debussy
- Osoba Claude Debussy ve Wikicitátech
- Claude Debussy na projektu Musopen
- http://www.uquebec.ca/musique/catal/debussy/debcbio.html
- Volně přístupné partitury děl od C. Debussyho v projektu IMSLP