Akce Jizerka: Porovnání verzí
→Související články: Doplnění odkazu na dokument ČT. |
pryč nadbytečné slovo: „MNOZÍ členové Junáka ale VĚTŠINOU nechtěli být členy ČSM“ většina z mnohých nechtěla, ale co ta menšina z mnohých, ta asi teda chtěla, takže vlastně patří mezi nemnohé :) + wikiodkazy |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Akce Jizerka '''byla operace [[ |
'''Akce Jizerka '''byla operace [[Komunistický režim v Československu|komunistických]] silových orgánů zaměřená proti členům [[Junák – český skaut|Junáka]] provedená v létě [[1949]]. Její součástí byl útok jednotek [[Státní bezpečnost|StB]] a [[Sbor národní bezpečnosti|SNB]] proti tábořišti [[Železný Brod|železnobrodských]] skautů (roverů) na úbočí [[Vlašský hřeben|Vlašského hřebene]], což je součást [[Vysoký jizerský hřbet|Vysokého jizerského hřbetu]], který si vyžádal dvě oběti, a následující soudní proces. |
||
== Zánik Junáka == |
== Zánik Junáka == |
||
Po únoru 1948, kdy KSČ převzala moc v Československu, došlo ke sjednocování společenských organizací do jednotné struktury pod kontrolou komunistů. V roce 1948 byl i československý Junák oficiálně včleněn do [[Československý svaz mládeže|Československého svazu mládeže]]. Mnozí členové Junáka ale |
Po [[Únor 1948|únoru 1948]], kdy [[Komunistická strana Československa|KSČ]] převzala moc v [[Třetí Československá republika|Československu]], došlo ke sjednocování společenských organizací do jednotné struktury pod kontrolou komunistů. V roce 1948 byl i československý Junák oficiálně včleněn do [[Československý svaz mládeže|Československého svazu mládeže]]. Mnozí členové Junáka ale nechtěli být členy ČSM. Několik členů organizace Junáka v Železném Brodě, která patřila mezi největší v regionu,<ref name=":5">{{citace elektronické monografie | url = http://files.oldcarrangers.cz/200000193-dac0fdbbac/Vra%C5%BEda%20jizerskohorsk%C3%BDch%20rover%C5%AF%20pod%20Vla%C5%A1sk%C3%BDm%20h%C5%99ebenem.docx | formát = MS Word doc | titul = Vražda jizerskohorských roverů | autor = ''Col. Hawkeye''}}</ref> se rozhodlo pokračovat v životě podle skautských zásad za hranicemi Československa, navíc povzbuzeni i signály o tom, že se chystá jejich zatčení. Celkem se nakonec rozhodlo odejít do zahraničí sedm lidí, z nichž šesti bylo jen kolem 18 let.<ref name=":0">{{Citace elektronické monografie|titul = Radomil Raja – příběh pamětníka : „Soudruhu, neprasečte, potřebujeme také nějaké živé.“|datum aktualizace = |datum vydání = |vydavatel = Paměť národa|poznámka = Přepis vyprávění pamětníka.|url = http://www.pametnaroda.cz/data/witness/548/recording/35-transcript.htm}}</ref> |
||
== Útok na tábor == |
== Útok na tábor == |
||
| Řádek 12: | Řádek 12: | ||
== Soudní proces == |
== Soudní proces == |
||
Po skončení útoku bylo navíc několik desítek lidí z okolí obviněno z napomáhání zločinům a proběhlo rozsáhlé zatýkání. Pro následující proces byla zmanipulována oficiální verze události, podle které se měli skauti podílet na přípravách ozbrojeného převratu v Československu, a to s využitím pevností pohraničního opevnění, a chystali se i vyhodit do vzduchu [[Vodní nádrž Souš|soušskou vodní nádrž]]. Jeden z členů skupiny Jindřich Kokoška sám tvrdil, že záměrem skupiny skutečně byl ozbrojený boj proti komunistickému režimu, ale ostatní trvali na tom, že se chtěli jen dostat přes hranice.<ref name=":0" /> |
Po skončení útoku bylo navíc několik desítek lidí z okolí obviněno z napomáhání zločinům a proběhlo rozsáhlé zatýkání. Pro následující proces byla zmanipulována oficiální verze události, podle které se měli skauti podílet na přípravách ozbrojeného převratu v Československu, a to s využitím pevností [[Československé opevnění|pohraničního opevnění]], a chystali se i vyhodit do vzduchu [[Vodní nádrž Souš|soušskou vodní nádrž]]. Jeden z členů skupiny Jindřich Kokoška sám tvrdil, že záměrem skupiny skutečně byl ozbrojený boj proti komunistickému režimu, ale ostatní trvali na tom, že se chtěli jen dostat přes hranice.<ref name=":0" /> |
||
Proces proběhl v říjnu 1949 v Praze. Robert Hofrichter byl odsouzen na 20 let, Václav Hlava a Josef Klapáč na 10 let, Jindřich Kokoška a František Linka na osm let, Radomil Raja,<ref name=":0" /> Josef Šírek a Jiří Žídek na dva a půl roku, dalších devět mladých lidí dostalo tresty do jednoho roku vězení.<ref name=":2" /> |
Proces proběhl v říjnu 1949 v Praze. Robert Hofrichter byl odsouzen na 20 let, Václav Hlava a Josef Klapáč na 10 let, Jindřich Kokoška a František Linka na osm let, Radomil Raja,<ref name=":0" /> Josef Šírek a Jiří Žídek na dva a půl roku, dalších devět mladých lidí dostalo tresty do jednoho roku vězení.<ref name=":2" /> |
||
Verze z 23. 7. 2018, 17:30
Akce Jizerka byla operace komunistických silových orgánů zaměřená proti členům Junáka provedená v létě 1949. Její součástí byl útok jednotek StB a SNB proti tábořišti železnobrodských skautů (roverů) na úbočí Vlašského hřebene, což je součást Vysokého jizerského hřbetu, který si vyžádal dvě oběti, a následující soudní proces.
Zánik Junáka
Po únoru 1948, kdy KSČ převzala moc v Československu, došlo ke sjednocování společenských organizací do jednotné struktury pod kontrolou komunistů. V roce 1948 byl i československý Junák oficiálně včleněn do Československého svazu mládeže. Mnozí členové Junáka ale nechtěli být členy ČSM. Několik členů organizace Junáka v Železném Brodě, která patřila mezi největší v regionu,[1] se rozhodlo pokračovat v životě podle skautských zásad za hranicemi Československa, navíc povzbuzeni i signály o tom, že se chystá jejich zatčení. Celkem se nakonec rozhodlo odejít do zahraničí sedm lidí, z nichž šesti bylo jen kolem 18 let.[2]
Útok na tábor
Podle oficiální verze byl tábor odhalen díky slovenskému lesnímu dělníkovi, pravděpodobná je ale možnost, že StB o všem věděla již dřív a že v osobě dvojitého agenta Jiřího Hilgera ve skutečnosti vše sama organizovala jako provokaci.[2] Hilger vystupoval jako agent americké CIC.[3]
V noci na 24. července 1949 byl tábor obklíčen zhruba třemi stovkami příslušníků StB a SNB,[4][pozn. 1] kteří ráno zahájili útok za použití střelných zbraní včetně kulometů. Přestože v táboře bylo zhruba pět pistolí, se zbraní se bránil jen Jiří Haba, který útok nepřežil stejně jako Tomáš Hübner. Habův stan nebo srub[5] byl kulomety zcela rozstřílen. Podle komunistické verze události Haba zastřelil Hübnera a pak sám sebe, což ale podle jednoho z účastníků události Radomila Raji nebylo fakticky možné.[2] Ostatní obyvatelé tábora byli donuceni lehnout si na zem mezi stany a až tehdy byli zasaženi z bezprostřední blízkosti střelbou.
Raja ve vzpomínkách uvádí, že mezi střelbou do bezmocných skautů zaslechl jednoho z příslušníků říct větu: „Soudruhu či soudruzi, neprasečte, potřebujeme také nějaké živé.“[2]
Soudní proces
Po skončení útoku bylo navíc několik desítek lidí z okolí obviněno z napomáhání zločinům a proběhlo rozsáhlé zatýkání. Pro následující proces byla zmanipulována oficiální verze události, podle které se měli skauti podílet na přípravách ozbrojeného převratu v Československu, a to s využitím pevností pohraničního opevnění, a chystali se i vyhodit do vzduchu soušskou vodní nádrž. Jeden z členů skupiny Jindřich Kokoška sám tvrdil, že záměrem skupiny skutečně byl ozbrojený boj proti komunistickému režimu, ale ostatní trvali na tom, že se chtěli jen dostat přes hranice.[2]
Proces proběhl v říjnu 1949 v Praze. Robert Hofrichter byl odsouzen na 20 let, Václav Hlava a Josef Klapáč na 10 let, Jindřich Kokoška a František Linka na osm let, Radomil Raja,[2] Josef Šírek a Jiří Žídek na dva a půl roku, dalších devět mladých lidí dostalo tresty do jednoho roku vězení.[4]
Podle Radomila Raji dostali obyvatelé Železnobrodska obvinění z napomáhání další tresty nad deset let,[2] což ale zpochybňují vzpomínky Jaromíra Hádka, jednoho z lidí odsouzených za napomáhání.[5]
Role Jiřího Hilgera
Jiří Hilger, který měl přechod přes hranici organizovat, z Československa unikl. Později se vrátil jako údajný západní agent, který však donášel StB.[2] Zemřel v roce 2006.[6]
Radomil Raja považoval Hilgera za dvojitého agenta, který vše řídil a díky kterému Státní bezpečnost o všem věděla již v roce 1949. Col. Hawkeye ale tvrdí, že Hilger byl v té době jen mluvka, který s CIC neměl nic společného a agentem chodcem se stal až o tři roky později.[1]
Památka
Tomáš Hübner a Jiří Hába byli pohřbeni tajně tak, aby ani jejich příbuzní nevěděli, kde místo jejich posledního odpočinku leží.[pozn. 2] Až po roce 1990 byly díky vzpomínkách pamětníků jejich ostatky vyzdviženy a přemístěny do hrobů jejich rodičů.[4]
Památku Hübnera a Háby připomíná při silnici od Smědavy k nádrži Souš dvojkřížek s pamětní destičkou.[6]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Col. Hawkeye ve svém textu uvádí jen počet zhruba 70 příslušníků, článek Jana Sedláka v Jabloneckém deníku asi jen 25 policistů.
- ↑ O jejich pohřbu v Hejnicích píše Jaromír Štětina v knize Gravitace. Viz též text rovera Col. Hawkeye.
Reference
- ↑ a b Col. Hawkeye. Vražda jizerskohorských roverů [MS Word doc]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Radomil Raja – příběh pamětníka : „Soudruhu, neprasečte, potřebujeme také nějaké živé.“ [online]. Paměť národa. Přepis vyprávění pamětníka.. Dostupné online.
- ↑ CIHLÁŘ, J. Dvojkříž Haba-Hübner [online]. Haufer.com. Dostupné online.
- ↑ a b c POLÁK, Michael; HOŘENÍ, Jaroslav. Před 60 lety zmasakrovala komunistická bezpečnost v horách skauty. iDNES.cz [online]. 2009-06-23. Dostupné online.
- ↑ a b SEDLÁK, Jan. Před dvaašedesáti lety soudili Železnobroďáky. Jablonecký deník [online]. 2011-10-24. Dostupné online.
- ↑ a b CIHLÁŘ, J. Dvojkříž Haba-Hübner [online]. Haufer.com. Dostupné online.